Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 529/2026

-729

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Zdeňka Sajdla a soudců JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a Mgr. Petra Krause ve věci žalobkyně: M. B., zastoupena Mgr. Františkem Mészárosem, advokátem se sídlem v Praze 6, Pod novým lesem 127/44, proti žalované: G. S., zastoupena JUDr. Markétou Svobodovou, advokátkou se sídlem v Českých Budějovicích, Krajinská 251/16, o zaplacení 255 290 Kč s příslušenstvím a o vzájemné žalobě na zaplacení 850 000 Kč,vedené u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. , o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 5. prosince 2024, č. j. -497, takto:

I. Dovolání se odmítá.

Stručné odůvodnění ( ):

1. Krajský soud v Českých Budějovicích (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 5. 12. 2024, č. j. -497, odmítl odvolání žalované proti výroku II rozsudku Okresního soudu v Českých Budějovicích (dále jen „soud prvního stupně“) ze dne 25. 4. 2024, č. j. -378, jímž byla zamítnuta žaloba o zaplacení 225 290 Kč s příslušenstvím (výrok I rozsudku odvolacího soudu), a potvrdil výroky III a V rozsudku soudu první stupně, jimiž byla zamítnuta vzájemná žaloba o zaplacení 850 000 Kč a bylo rozhodnuto o nákladech řízení o vzájemné žalobě (výrok II rozsudku odvolacího soudu); zároveň rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok III rozsudku odvolacího soudu). Usnesením odvolacího soudu ze dne 5. 12. 2024, č. j. -495, bylo současně řízení o odvolaní žalované do výroků I, IV, VI a VII rozsudku soudu prvního stupně, jimiž jí bylo uloženo zaplatit žalobkyni 255 710 Kč s příslušenstvím a bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení, vyloučeno k samostatnému řízení vedenému u odvolacího soudu pod sp. zn. (výrok I usnesení odvolacího soudu) a toto řízení bylo přerušeno do doby skončení řízení vedeného u Vrchního soudu v Praze pod sp. zn. (výrok II usnesení odvolacího soudu).

2. Proti výroku II rozsudku odvolacího soudu žalovaná podala dovolání. Předestřela otázku, zda vyloučení věci k samostatnému řízení je v posuzovaném sporu v souladu s , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen – „“), ve spojení s Měla za to, že tato otázka v rozhodovací praxi dovolacího soudu nebyla doposud vyřešena. Kladla dále otázku, zda postup nalézacího soudu, který bez řádného odůvodnění neprovedl navrhované důkazy a nepřihlédl k provedeným důkazům, koresponduje Mínila, že odvolací soud uvedenou otázku vyřešil v rozporu s ustálenou judikaturou dovolacího soudu reprezentovanou rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 27. 1. 2015, sp. zn. , a dalšími rozhodnutími, jež cituje.

3. Podle , jímž je třeba poměřovat přípustnost dovolání proti napadenému rozhodnutí odvolacího soudu (jež nepatří do okruhu usnesení vyjmenovaných v ), „není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení dovolatelem vymezené otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak“.

4. Na vyřešení dovolatelkou kladené otázky opodstatněnosti vyloučení řízení o jejím odvolání do výroků I, IV, VI a VII rozsudku soudu prvního stupně, jimiž jí bylo uloženo zaplatit žalobkyni 255 710 Kč s příslušenstvím a bylo rozhodnuto o náhradě nákladů, k samostatnému řízení, žel dovoláním napadený rozsudek odvolacího soudu nezávisí, neboť jím o vyloučení věci rozhodováno nebylo. O vyloučení věci rozhodl odvolací soud samostatným usnesením ze dne 5. 12. 2024, č. j. -495, jež dovoláním napadeno nebylo; dovolání proti tomuto usnesení nemohlo by být ostatně ve smyslu přípustným, neboť se jím odvolací řízení nekončí a jeho přípustnost nezakládá ani

5. Soudní praxe (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 7. 2021, sp. zn. ) i odborná literatura se pak shodují v tom, že jestliže v návrhu na zahájení řízení (žalobě) nebo podáním vzájemné žaloby došlo ke spojení věcí, které se ke spojení nehodí, protože spolu skutkově nesouvisí ani se netýkají týchž účastníků nebo protože jejich společné projednání by nebylo v zájmu hospodárnosti řízení anebo protože je zde jiná okolnost, která by jinak bránila soudu rozhodnout o jejich spojení, soud i bez návrhu rozhodne usnesením o vyloučení věci nebo vzájemné žaloby k samostatnému řízení [srov. např. DOLEŽÍLEK, J. (Fakultativní). In: DRÁPAL, L., BUREŠ, J. a kol. I, II. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 764.]. Rovněž se prosazuje názor, podle něhož spojit věci ke společnému projednávání soud může, ale nemusí, kromě případů, kdy neexistuje jiná rozumná alternativa, tj. kdy by samostatné projednání věcí představovalo zásah do ústavně garantovaných práv účastníka [slovo „může“ v , a tedy i v , je tak v tomto případě vykládáno jako synonymum slova „musí“; k tomu srov. PŘIDAL, O. (Společné řízení). In: SVOBODA, K., SMOLÍK, P., LEVÝ, J., DOLEŽÍLEK, J. a kol. . 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2021, s. 550.].

6. Odvolací soud se tedy svým postupem uvedené rozhodovací praxi ani nikterak nezpronevěřil, vyloučil-li k samostatnému řízení ( ) nárok žalobkyně na vydání bezdůvodného obohacení vzniklého protiprávním užitím cizí hodnoty (užíváním družstevního bytu bez odpovídajícího právního titulu) ve výši 255 710 Kč s příslušenstvím (jehož opodstatněnost závisí na posouzení mezi účastníky řízení sporné otázky, zda je žalobkyně nositelkou členských práv a povinností v bytovém družstvu, vážících se k předmětnému bytu) a odděleně projednal vzájemnou žalobu žalované se samostatným skutkovým základem – o náhradu škody ve výši 850 000 Kč, jež jí měla být způsobena v důsledku plnění na neplatnou dohodu o převodu členského podílu v bytovém družstvu sjednanou dne 4. 11. 2015 s třetí osobou (H. H.), jíž bylo plnění též poskytnuto. Postup odvolacího soudu koresponduje pak i nálezové judikatuře Ústavního soudu řešící otázku aplikace (srov. nálezy Ústavního soudu ze dne 21. 1. 2010, sp. zn. , ze dne 7. 6. 2011, sp. zn. , ze dne 8. 9. 2011, sp. zn. , ze dne 19. 10. 2011, sp. zn. , a ze dne 16. 7. 2015, sp. zn. ).

7. Brojí-li pak dovolatelka (poukazujíc na nesprávné hodnocení provedeného dokazování) vůči skutkovým, a nikoliv právním, konkluzím odvolacího soudu, dlužno uvést, že skutkovým zjištěním soudů nižšího stupně je dovolací soud dle účinné procesní úpravy vázán (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 5. 2016, sp. zn. , a ze dne 15. 6. 2016, sp. zn. , nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 7. 12. 2016, sp. zn. , dále viz též usnesení Ústavního soudu ze dne 9. 8. 2016, sp. zn. , bod 10, ze dne 14. 2. 2017, sp. zn. , bod 6, a ze dne 8. 8. 2017, sp. zn. , bod 17), přičemž k výtkám vůči hodnocení provedených důkazů s účinností od 1. 1. 2013 není k dispozici žádný způsobilý dovolací důvod (srov. a dále v poměrech do 31. 12. 2012 například důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 2. 2011, sen. zn. , uveřejněného pod č. 108/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, včetně tam zmíněného odkazu na nález Ústavního soudu ze dne 6. 1. 1997, sp. zn. , uveřejněný pod č. 1/1997 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu), když uplatněním způsobilého dovolacího důvodu není ani zpochybnění právního posouzení věci, vychází-li z jiného skutkového stavu, než z jakého vyšel při posouzení věci odvolací soud (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. , uveřejněné pod č. 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Prostřednictvím uvedené polemiky tudíž na přípustnost dovolání usuzovat nelze. Odvolací soud ostatně v odůvodnění svého rozsudku přesvědčivě vysvětlil, že nerozhodoval na základě zjištěného skutkového stavu věci, nýbrž v důsledku neunesení břemene tvrzení dovolatelkou, jelikož přes výzvu soudu ( ) netvrdila skutkové okolnosti, z nichž by bylo lze dovodit protiprávní jednání žalobkyně a příčinnou souvislost mezi vznikem škody (ve výši 850 000 Kč) a jejím jednáním; bylo toliko zjištěno, že škodu ve výši 850 000 Kč způsobila dovolatelce svým trestněprávně relevantním jednáním H. H., jež od ní inkasovala úplatu 850 000 Kč za převod členských práv a povinností vážících se k družstevnímu bytu, ačkoliv je převedla jinému.

8. Přípustnost dovolání nemůže pak založit ani poukaz dovolatelky na vady řízení (neprovedení navržených důkazů). Nejde totiž o způsobilý dovolací důvod, neboť k vadám uvedeným v , a b) a , jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (je-li jimi řízení skutečně postiženo), dovolací soud přihlíží pouze tehdy, je-li dovolání přípustné ( věta druhá ); srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 2. 2014, sp. zn. , ze dne 7. 3. 2018, sp. zn. , ze dne 23. 7. 2019, sp. zn. , či ze dne 7. 7. 2020, sp. zn. . Soud je ostatně oprávněn rozhodnout o tom, které z důkazů provede, resp. stanovit, že neprovede ty z důkazů, jimiž mají být prokazovány skutečnosti, které jsou pro posouzení uplatněného nároku nevýznamné nebo které již byly prokázány jinými důkazy (k tomu srov. i nálezy Ústavního soudu ze dne 3. 11. 1994, sp. zn. , a ze dne 6. 12. 1995, sp. zn. ). Na rozhodnutí soudu tedy zůstává, které důkazy provede a které nikoliv, není přitom povinen provést všechny účastníky navržené důkazy, nýbrž je oprávněn (a povinen) v každé fázi řízení vážit, které důkazy vzhledem k uplatněnému nároku či tvrzením jednotlivých účastníků je třeba provést (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 10. 2013, sp. zn. ). Uvedeným zásadám se tedy odvolací soud nezprotivil, odůvodnil-li neprovedení dovolatelkou označených důkazů tím, že její skutková tvrzení (jež měla být označenými důkazy prokázána) nárok uplatněný vzájemnou žalobou neodůvodňují.

9. K doplnění dovolání sepsanému dne 8. 2. 2026 samotnou dovolatelkou dovolací soud nepřihlížel, neboť podle musí být dovolání sepsáno advokátem.

10. Podané dovolání tedy – z výše uvedených důvodů – předpoklady přípustnosti ve smyslu ustanovení nenaplňuje. Nejvyšší soud je proto, aniž nařizoval jednání ( věty první ), jako nepřípustné odmítl ( věty první o. s. ř).

11. O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle , a v situaci, kdy dovolání žalované bylo odmítnuto a žalobkyni v dovolacím řízení žádné účelně vynaložené náklady nevznikly.

12. Shora citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu – vydaná po 1. lednu 2001 – jsou dostupná na webových stránkách Nejvyššího soudu www.nsoud.cz, rozhodnutí Ústavního soudu na internetových stránkách nalus.usoud.cz.

Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 6. 5. 2026

Mgr. Zdeněk Sajdl předseda senátu