Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

33 Cdo 3532/2021

33 Cdo 3532/2021-1353

USNESENÍ

V. K.,

bytem XY, proti žalované

T. R.,

bytem XY, zastoupené JUDr. Evou Červenou, advokátkou se sídlem Praha 5, Drtinova 372/24, za účasti vedlejšího účastníka na straně žalované

L. R.

, bytem XY, o zaplacení 184 305,52 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu ve Frýdku-Místku pod sp. zn. , o dovoláních žalované a vedlejšího účastníka proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 4. 6. 2020, č. j. -835, takto:

I. Dovolání žalované se odmítá.

II. Dovolání vedlejšího účastníka na straně žalované se odmítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

Krajský soud v Ostravě (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 4. 6. 2020, č. j. -835, potvrdil rozsudek ze dne 24. 4. 2019, č. j. -756, kterým Okresní soud ve Frýdku-Místku (dále jen „soud prvního stupně“) zastavil řízení o návrhu žalované na ustanovení zástupce pro řízení (výrok I.), zastavil řízení žalobce proti žalované o zaplacení 15 288,46 Kč s příslušenstvím (výrok II.), uložil žalované povinnost zaplatit žalobci 169 017,06 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,5 % ročně z této částky za dobu od 27. 2. 2007 do 30. 6. 2007 a za dobu od 1. 7. 2007 do zaplacení s ročním úrokem z prodlení ve výši, která v každém jednotlivém kalendářním pololetí trvání prodlení odpovídá v procentech součtu čísla 7 a výše limitní sazby pro dvoutýdenní repo operace České národní banky, vyhlášené ve Věstníku České národní banky a platné vždy k prvnímu dni příslušného kalendářního pololetí, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok III.), uložil žalované povinnost zaplatit žalobci na nákladech řízení 84 530,90 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce (výrok IV.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení státu (výrok V.); současně odvolací soud rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.

Proti rozsudku odvolacího soudu podali žalovaná a vedlejší účastník nezastoupený advokátem dovolání, která Nejvyšší soud projednal podle , , ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 – dále jen „ “).

Podle platí, že není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud ( ).

Podle lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.

Podle v dovolání musí být vedle obecných náležitostí ( ) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ( až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).

Žalovaná výslovně napadla rozhodnutí odvolacího soudu v celém rozsahu. Ve vztahu k výrokům o náhradě nákladů řízení však žádnou argumentaci nevznesla a navíc dovolání směřující proti rozhodnutím v části týkající se výroku o nákladech řízení není přípustné podle Objektivně nepřípustné je rovněž dovolání proti části výroku I., jímž odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. o zastavení řízení o návrhu žalované na ustanovení zástupce pro řízení [ ].

K podání dovolání proti části výroku I. odvolacího soudu, jímž odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích II. a V. potvrdil, není žalovaná (subjektivně) oprávněna. Tímto výrokem jí totiž nevznikla (nemohla vzniknout) žádná újma na jejích právech, odstranitelná tím, že by rozsudek odvolacího soudu dovolací soud zrušil. Z povahy dovolání jakožto opravného prostředku plyne, že je může podat jen ten účastník, kterému nebylo rozhodnutím odvolacího soudu vyhověno, popř. kterému byla tímto rozhodnutím způsobena určitá újma na jeho právech, kterou lze zrušením rozhodnutí odvolacího soudu odstranit. Subjektivní přesvědčení účastníka není určující. Oprávnění podat dovolání svědčí jen tomu účastníku, v jehož neprospěch vyznívá poměření nejpříznivějšího výsledku, který odvolací soud pro účastníka mohl založit svým rozhodnutím, a výsledku, který svým rozhodnutím skutečně založil, je-li zároveň způsobená újma odstranitelná tím, že dovolací soud napadené rozhodnutí zruší (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 1997 sp. zn. , nebo ze dne 30. 8. 2000 sp. zn. ). Dovolání žalobkyně proti výroku I. odvolacího soudu v části, kterou odvolací soud potvrdil rozhodnutí soudu prvního stupně o zastavení řízení o žalobě žalobce proti žalované a nepřiznal státu náhradu nákladů řízení, je tudíž subjektivně nepřípustné.

Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je (podle ) obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení či jeho části (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013, sen. zn. , a ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. ). Má-li být dovolání přípustné proto, že napadené rozhodnutí závisí na řešení otázky hmotného nebo procesního práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla řešena, nebo proto, že se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, musí být z jeho obsahu patrno, kterou otázku hmotného nebo procesního práva má dovolatel za dosud nevyřešenou dovolacím soudem, popř. od kterých rozhodnutí dovolacího soudu se řešení takové otázky odchyluje (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. , uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 4/2014). Stejně tak spatřuje-li dovolatel přípustnost dovolání v tom, že „dovolacím soudem (již dříve) vyřešená právní otázka má být posouzena jinak“, musí současně uvést, od kterého svého řešení otázky hmotného nebo procesního práva se má dovolací soud odchýlit (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013, sen. zn. ).

Další ze základních podmínek, jíž dovolatel ve smyslu identifikuje důvod přípustnosti dovolání, je vymezení otázky hmotného nebo procesního práva, na níž je rozhodnutí odvolacího soudu založeno; tuto otázku je povinen vymezit pouze dovolatel a dovolací soud je tímto vymezením vázán. Závisí-li rozhodnutí odvolacího soudu na řešení více právních otázek, zkoumá dovolací soud přípustnost dovolání ve vztahu ke každé z nich zvlášť. Vždy musí jít o takovou otázku, na níž byl výrok rozhodnutí odvolacího soudu z hlediska právního posouzení věci skutečně založen.

Výhradami vůči postupu soudů, kterými žalovaná namítá, že (i) soud prvního stupně neumožnil „přenesení místní příslušnosti soudního řízení k soudu v Praze“, že (ii) jí nebyl ustanoven zástupce z řad advokátů pro celé soudní řízení, že (iii) jí nebylo přiznáno osvobození od placení soudních poplatků v celém soudním řízení, že (iv) odvolací soud nevyhověl její žádosti o odročení soudního jednání nařízeného na 26. 5. 2020, stejně jako námitkou, že (v) soudy nižšího stupně nezajistily důkazy označené žalovanou v „protokolu o zápisu a vniknutí se soupisem věcí a složení komise“, dovolatelka nenapadá žádný právní závěr odvolacího soudu vyplývající z hmotného či procesního práva, na němž je napadené rozhodnutí založeno, nýbrž mu vytýká, že řízení zatížil vadami, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Nejde totiž o otázku správnosti či nesprávnosti právního posouzení věci ve smyslu (tj. o otázku, na jejímž vyřešení napadené rozhodnutí záviselo), nýbrž o otázky případné existence či neexistence vad řízení ve smyslu věty druhé (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 2. 2014, sp. zn. , ze dne 28. 8. 2014, sp. zn. , a ze dne 23. 7. 2014, sp. zn. ). K vadám uvedeným v , , b) a , jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci – je-li jimi řízení skutečně postiženo – přihlíží dovolací soud pouze v případě, jedná-li se o dovolání přípustné ( , věta druhá, ); samy o sobě nejsou způsobilé přípustnost dovolání založit.

Není úkolem dovolacího soudu, aby na základě odůvodnění napadeného rozhodnutí sám vymezoval předpoklady přípustnosti dovolání v souladu s a nahrazoval tak plnění procesní povinnosti dovolatele. Dovolání je mimořádný opravný prostředek, na který jsou kladeny vyšší požadavky, než na řádné opravné prostředky (odvolání). K jeho projednatelnosti nepostačuje, aby dovolatel uvedl, jaký právní názor (skutkové námitky jsou nepřípustné) má být podle něj podroben přezkumu; je třeba (v souladu s uplatněním zásad projednací a dispoziční i v dovolacím řízení) konkrétně vymezit též důvody přípustnosti dovolání. Teprve v případě, že jsou tyto důvody řádně vymezeny, otevírá se prostor pro přezkumnou činnost dovolacího soudu. Rozlišení podmínek přípustnosti a důvodnosti dovolání a jejich vymezení předpokládá poměrně sofistikovanou úvahu, nicméně právě proto zákon stanoví povinné zastoupení advokátem v dovolacím řízení. Z úpravy přípustnosti dovolání je zřejmé, že Nejvyšší soud se nemá zabývat každým vyjádřením nesouhlasu s rozhodnutím odvolacího soudu, nýbrž takové vyjádření nesouhlasu musí splňovat zákonné požadavky (k tomu viz např. usnesení Ústavního soudu ze dne 8. 6. 2016, sp. zn. ).

Nepředložila-li dovolatelka k řešení žádnou otázku hmotného nebo procesního práva, jež by zakládala přípustnost dovolání ve smyslu , Nejvyšší soud je podle věty první odmítl. S ohledem na výsledek řízení již nerozhodoval samostatně o podaném návrhu na odklad vykonatelnosti.

Dovolání vedlejšího účastníka Nejvyšší soud odmítl podle ustanovení věty první a , protože vedlejší účastník není k podání dovolání oprávněn (subjektivně legitimován).

Podle ustanovení v řízení má vedlejší účastník stejná práva a povinnosti jako účastník. Jedná však toliko sám za sebe. Jestliže jeho úkony odporují úkonům účastníka, kterého v řízení podporuje, posoudí je soud po uvážení všech okolností.

Podle ustálené judikatury dovolacího soudu uvedené pravidlo nedopadá na oprávnění vedlejšího účastníka podávat opravné prostředky. Oprávnění vedlejšího účastníka podat odvolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně proto upravuje ustanovení a oprávnění vedlejšího účastníka podat žalobu na obnovu řízení a pro zmatečnost upravuje ustanovení . Protože zákon nestanoví, že vedlejší účastník je oprávněn podat i dovolání, vedlejší účastník není podle právní úpravy účinné od 1. 1. 2001 oprávněn k podání dovolání ve věci samé (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 2003, sp. zn. , publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 3/2004).

Vedlejší účastník dle obsahu dovolání napadl rozsudek odvolacího soudu v celém rozsahu, a zbývá proto doplnit, že byť dřívější judikatura dovodila, že vedlejší účastník je oprávněn podat dovolání pouze proti výroku rozhodnutí odvolacího soudu, jímž bylo rozhodnuto o jeho právu či povinnosti k náhradě nákladů řízení (srov. výše citované usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 2003, sp. zn. , uveřejněné Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 3/2004, usnesení ze dne 25. 7. 2007, sp. zn. , ze dne 29. 3. 2017, sp. zn. , nebo rozsudek ze dne 12. 10. 2010, sp. zn. ), není podle , ve znění účinném od 30. 9. 2017, dovolání přípustné proti rozhodnutím v části týkající se výroku o nákladech řízení. V této části bylo dovolání vedlejšího účastníka na straně žalované odmítnuto podle ustanovení

Výrok o nákladech dovolacího řízení nemusí být zdůvodněn ( ).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 15. 2. 2022

JUDr. Pavel Horňák předseda senátu