Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 482/2023

26 Cdo 482/2023-221

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Jitky Dýškové a soudkyň JUDr. Pavlíny Brzobohaté a Mgr. Lucie Jackwerthové v právní věci žalobkyně MEDA spol. s r. o., se sídlem v Praze 5, Erbenova 1318/17, IČO 45806080, zastoupené Mgr. Ing. Martinem Kopeckým, advokátem se sídlem v Kolíně, Plynárenská 671/0, za účasti vedlejšího účastníka na straně žalobkyně J. Č., narozeného XY, bytem XY, zastoupeného Mgr. Ondřejem Hálou, advokátem se sídlem v Kolíně, Plynárenská 671/0, proti žalované Fakultní nemocnici Bulovka, se sídlem v Praze 5, Budínova 67/2, IČO 00064211,o přezkum oprávněnosti výpovědi nájemní smlouvy, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně a vedlejšího účastníka proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 15. 3. 2022, č. j. -173, ve znění usnesení ze dne 21. 12. 2022, č. j. -213, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žalobkyně a vedlejší účastník na její straně

jsou povinni

zaplatit žalované společně a nerozdílně na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 300 Kč

do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.

Odůvodnění:

Obvodní soud pro Prahu 8 (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 24. 6. 2021, č. j. -123, ve znění usnesení ze dne 15. 11. 2022, č. j. -210, zamítl žalobu, aby soud určil, že výpověď ze dne 4. 4. 2019 daná žalovanou žalobkyni z nájmu tam blíže specifikovaných prostorů sloužících k podnikání je neoprávněná (výrok I.), a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II.).

Městský soud v Praze (odvolací soud) rozsudkem ze dne 15. 3. 2022, č. j. -173, ve znění usnesení ze dne 21. 12. 2022, č. j. -213, potvrdil výrok rozsudku soudu prvního stupně ve věci samé (výrok I.), změnil výrok o náhradě nákladů řízení (výrok II.) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok III.).

Proti rozsudku odvolacího soudu podali společně dovolání žalobkyně a vedlejší účastník na její straně; k dovolání se žalovaná prostřednictvím svého advokáta písemně vyjádřila.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací dovolání vedlejšího účastníka na straně žalobkyně proti výroku I. rozsudku odvolacího soudu odmítl podle věty první ve spojení s ustanovením , , ve znění po novele provedené (dále jen „ “), neboť vedlejší účastník není k podání dovolání ve věci samé oprávněn [srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 2003, sp. zn. , uveřejněné pod č. 3/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, či ze dne 31. 1. 2020, sp. zn. (ústavní stížnost podanou proti tomuto rozhodnutí odmítl Ústavní soud usnesením z 14. 4. 2020, sp. zn. )].

Byť dřívější judikatura dovodila, že vedlejší účastník je oprávněn podat dovolání pouze proti výroku rozhodnutí odvolacího soudu, jímž bylo rozhodnuto o jeho právu či povinnosti k náhradě nákladů řízení (srov. opět již citované usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 2003, sp. zn. , uveřejněné pod č. 3/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a dále též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2007, sp. zn. , či ze dne 15. 2. 2022, sp. zn. ), podle současné procesněprávní úpravy - - není dovolání přípustné proti rozhodnutím v části týkající se výroku o nákladech řízení. V tomto rozsahu bylo proto dovolání vedlejšího účastníka na straně žalobkyně odmítnuto podle

Dovolání žalobkyně proti rozsudku odvolacího soudu není podle , , ve znění pozdějších předpisů (dále opět jen „ “), přípustné, neboť otázku výkladu právních jednání posoudil odvolací soud v souladu s ustálenou judikaturou dovolacího soudu, od níž není důvod se odchýlit ani v této projednávané věci.

V soudní praxi není pochyb, že výkladu podléhá zásadně každé právní jednání bez ohledu na to, zda se navenek jeví jako jednoznačné (jasné), a to již proto, že závěr o jednoznačnosti (jasnosti) určitého právního jednání je výsledkem jeho výkladu. Nejvyšší soud také ve svých rozhodnutích (srov. např. rozsudek ze dne 25. 4. 2017, sp. zn. , ze dne 31. 10. 2017, sp. zn. , uveřejněný pod č. 4/2019 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek) opakovaně vyslovil závěr, že , (dále jen „o. z.“), opouští důraz na formální hledisko projevu, typický pro předchozí ( ve znění účinném do 31. 12. 2013), a klade větší důraz na hledisko skutečné vůle jednajících osob. Podle právní úpravy účinné od 1. 1. 2014 je tedy základním hlediskem pro výklad právního jednání úmysl jednajícího (případně – u vícestranných právních jednání – společný úmysl jednajících stran), byl-li takový úmysl druhé straně (adresátovi projevu vůle) znám, anebo musela-li (musel-li) o něm vědět. Skutečnou vůli jednajícího je třeba posuzovat k okamžiku, kdy projev vůle učinil (kdy se stal perfektním), a je nutné ji upřednostnit i před jejím vnějším projevem (např. objektivním významem užitých slov). Teprve tehdy, nelze-li zjistit skutečnou vůli jednajícího ( věta první o. z.), postupuje soud podle pravidla vyjádřeného v větě druhé o. z.

V projednávané věci dospěl odvolací soud na základě výkladu obsahu účastníky uzavřené nájemní smlouvy k závěru, že si mimo výpovědní důvody sjednali též možnost odstoupení od smlouvy, což je možné [srov.Hulmák M. a kol.: VI. Závazkové právo. Zvláštní část ( –3014). Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2014, s.502–506; obdobně též rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 4. 4. 2022, sp. zn. , uveřejněný pod č. 17/2023 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek]; k naplnění důvodů pro odstoupení došlo (žalovaná prostory neodkladně a prokazatelně potřebovala k plnění svých úkolů zdravotnického zařízení), žalovaná možnosti odstoupit od smlouvy využila, a žaloba na určení neoprávněnosti výpovědi tak není důvodná. Z obsahu odůvodnění je přitom zřejmé, že odvolací soud (stejně jako soud prvního stupně) v souladu s výše uvedenou rozhodovací praxí dovolacího soudu upřednostnil společný úmysl účastníků smlouvy v době jejího uzavření, přičemž úmysl smluvních stran byl jasně a srozumitelně vyjádřen obsahem smlouvy, význam právního jednání byl jednoznačný a nevznikly žádné pochybnosti o tom, co chtěli účastníci přesně vyjádřit.

Dovolatelka dále v dovolání namítla, že soud prvního stupně, resp. odvolací soud neprovedl některé (v dovolání specifikované) důkazy, které navrhla k prokázání svých tvrzení, aniž by tento svůj postup blíže odůvodnil; tím se soudy nižších stupňů odchýlily od ustálené rozhodovací praxe zejména Ústavního soudu pojednávající o tzv. opomenutých důkazech. Dovolací soud však dospěl k závěru, že tomu tak v tomto případě není.

V ustálené soudní praxi není pochyb o tom, že je vždy na soudu, které důkazy provede a které nikoliv (srov. ), nesmí jít ovšem o výraz libovůle. Důvody, proč nebylo důkazním návrhům vyhověno, musí být v rozhodnutí vysvětleny ( ), zejména jde-li o důkazní návrhy toho z účastníků, jenž byl ve sporu neúspěšný (srov. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 25. 2. 2011, sp. zn. , ze dne 24. 5. 2017, sp. zn. , či ze dne 13. 8. 2013, sp. zn. ). Jestliže soud této své povinnosti nedostojí, zatíží řízení vadou, která vzhledem k možnému dopadu na kvalitu zjištěného skutkového stavu může mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Z pohledu konstantní judikatury Ústavního soudu jde o tzv. opomenuté důkazy, s nimiž Ústavní soud (a v návaznosti na jeho rozhodovací praxi též Nejvyšší soud) důsledně spojuje nejen posouzení rozhodnutí jako nepřezkoumatelného, nýbrž zároveň též závěr o porušení práva na spravedlivý proces (srov. např. nálezy Ústavního soudu ze dne 18. 4. 2001, sp. zn. , ze dne 4. 9. 2002, sp. zn. , a ze dne 14. 5. 2008, sp. zn. , a dále též rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 14. 8. 2013, sp. zn. , ze dne 23. 8. 2017, sp. zn. , a ze dne 15. 5. 2019, sp. zn. ).

O takový případ však v projednávané věci nejde. Odvolací soud ve svém rozhodnutí zdůvodnil, z jakých důvodů nebyly další důkazy navržené žalobkyní před soudem prvního stupně provedeny; jeho rozhodnutí je pochopitelné a srozumitelné a nelze ho považovat ani za nepřezkoumatelné, jak dovozovala dovolatelka.

Dovolatelka sice napadá rozsudek odvolacího soudu v celém rozsahu, avšak výroky o nákladech řízení, napadá zjevně jen proto, že jde o výroky akcesorické. Dovolání v této části totiž neobsahuje žádný údaj o tom, v čem dovolatelka spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ( - 238a ), jenž je obligatorní náležitostí dovolání (srov. ). Dovolání proti těmto výrokům by navíc ani nebylo přípustné [ , ].

Nejvyšší soud proto dovolání žalobkyně podle věty první odmítl.

Bylo-li dovolání odmítnuto, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno (srov. větu druhou ).

Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

Nesplní-li povinní dobrovolně, co jim ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na exekuci (soudní výkon rozhodnutí).

V Brně dne 9. 8. 2023

JUDr. Jitka Dýšková

předsedkyně senátu