Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

25 Cdo 2186/2025

-244

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Tiché a soudců JUDr. Roberta Waltra a JUDr. Martiny Vršanské v právní věci žalobkyně: N. T., za účasti vedlejší účastnice na straně žalobkyně: V. T., proti žalované: Česká republika – Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 936/3, 170 34 Praha 7, o ochranu osobnosti, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 7 pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně a vedlejší účastnice proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 4. 6. 2020, č. j. -139, takto:

I. Dovolání se odmítá.

Stručné odůvodnění ( ):

1. Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 4. 6. 2020, č. j. -139, potvrdil rozsudek ze dne 27. 12. 2019, č. j. -44, jímž Obvodní soud pro Prahu 7 zamítl žalobu na ochranu osobnosti, kterou se žalobkyně domáhala náhrady nemajetkové újmy ve výši 600 000 Kč, a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok I); rozhodl rovněž o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II). Rozsudek odvolacího soudu byl právnímu zástupci žalobkyně doručen dne 3. 7. 2020.

2. Proti rozsudku odvolacího soudu v celém jeho rozsahu podaly dne 17. 9. 2020 osobně dovolání žalobkyně a vedlejší účastnice na její straně. Nebyly zastoupeny advokátem.

3. Podle věty první , , ve znění účinném od 1. 1. 2022 (čl. II odst. 1 , dále jen „“), účastník může podat dovolání do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni. Zmeškání lhůty k dovolání nelze prominout. Lhůta je však zachována, bude-li dovolání podáno ve lhůtě u odvolacího soudu nebo dovolacího soudu ( ).

4. Žalobkyně, která byla dovoláním napadeným rozhodnutím řádně poučena o lhůtě k podání dovolání, podala dovolání osobně u soudu prvního stupně dne 17. 9. 2020, tedy opožděně, neboť zákonná dvouměsíční lhůta k jeho podání uplynula marně dne 3. 9. 2020 (čtvrtek). S přihlédnutím k tomu, že zmeškání dovolací lhůty nelze prominout, Nejvyšší soud dovolání žalobkyně podle věty první a odmítl, neboť tak podle a neučinil soud prvního stupně.

5. Dovolání vedlejší účastnice na straně žalobkyně Nejvyšší soud odmítl podle a 3 věty první , ve spojení s , protože vedlejší účastník není k podání dovolání oprávněn (subjektivně legitimován). Oprávnění vedlejšího účastníka podat opravné prostředky je upraveno příslušnými ustanoveními , který však neobsahuje ustanovení, že vedlejší účastník je oprávněn podat dovolání. Proto vedlejší účastník není (podle právní úpravy účinné od 1. 1. 2001) oprávněn k podání dovolání ve věci samé (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 2003, sp. zn. , publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 3/2004). Byť dřívější judikatura dovodila, že vedlejší účastník je oprávněn podat dovolání pouze proti výroku rozhodnutí odvolacího soudu, jímž bylo rozhodnuto o jeho právu či povinnosti k náhradě nákladů řízení (srov. již citované usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2007, sp. zn. , či ze dne 15. 2. 2022, sp. zn. ), není podle dovolání vedlejší účastnice přípustné ani proti rozhodnutím v části týkající se výroku o nákladech řízení (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. 8. 2020, sp. zn. ).

6. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje ( věta druhá ).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 9. 9. 2025

JUDr. Hana Tichá předsedkyně senátu