Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 3124/2021

28 Cdo 3124/2021-190

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Zdeňka Sajdla a soudců JUDr. Michaela Pažitného, Ph.D., a Mgr. Petra Krause ve věci žalobce J. M., nar. XY, bytem XY, zastoupeného JUDr. Alešem Dvouletým, advokátem se sídlem v Praze 2, Londýnská 674/55, za účasti: hlavní město Praha, se sídlem v Praze 1, Mariánské náměstí 2/2, IČ 00064581, zastoupené JUDr. Janem Nemanským, advokátem se sídlem v Praze 1, Těšnov 1/1059, o nahrazení rozhodnutí pozemkového úřadu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. , o dovolání hlavního města Prahy proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 20. května 2021, č. j. -144, takto:

Stručné odůvodnění ( ):

Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 20. 5. 2021, č. j. -144, potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 9 (dále jen „soud prvního stupně“) ze dne 12. 2. 2020, č. j. -70, jímž bylo rozhodnutí Státního pozemkového úřadu, Krajského pozemkového úřadu pro Středočeský kraj a hl. m. Prahu ze dne 19. 10. 2018, č. j. PÚ 699/91/2, nahrazeno výrokem, dle něhož žalobce není vlastníkem části parcely č. XY dle PK o výměře 124 280 m2 v katastrálním území XY a za nevydanou nemovitost mu náleží náhrada podle , o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku (dále jen „ “), a bylo rozhodnuto o náhradě nákladů prvostupňového řízení (výrok I. rozsudku odvolacího soudu); současně rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II. rozsudku odvolacího soudu).

Proti rozsudku odvolacího soudu podalo dovolání hlavní město Praha. Dovolatel vytýkal extrémní nesoulad skutkových závěrů odvolacího soudu s provedenými důkazy, poukazuje na okolnost, že žalobce, jemuž za zastavěnou část odňatého pozemku byla již vyplacena peněžitá náhrada podle , o zmírnění následků některých majetkových křivd, svůj nárok dle zákona o půdě řádně neuplatnil.

Žalobce navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání odmítl.

Nejvyšší soud jako soud dovolací ( ) dovolání projednal podle , , ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. část první, čl. II bod 2 , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, , o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony), dále jen „ “.

Podle v dovolání musí být vedle obecných náležitostí ( ) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ( až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).

Podle , věty první, dovolání, které neobsahuje údaje o tom, v jakém rozsahu se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, nebo které neobsahuje vymezení důvodu dovolání, může být o tyto náležitosti doplněno jen po dobu trvání lhůty k dovolání.

Přípustnost dovolání proti napadenému rozhodnutí odvolacího soudu (jež nepatří do okruhu rozhodnutí /usnesení/ vyjmenovaných v ) je přitom třeba poměřovat hledisky uvedenými v , podle něhož „není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení dovolatelem vymezených otázek hmotného nebo procesního práva, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak“.

Řádné vymezení předpokladů přípustnosti je obligatorní náležitostí dovolání (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 7. 2014, sp. zn. , ze dne 26. 10. 2015, sp. zn. , a ze dne 1. 9. 2016, sp. zn. ) a současně nezbytnou podmínkou jeho projednatelnosti (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 11. 2015, sp. zn. , ze dne 9. 3. 2016, sp. zn. , ze dne 20. 4. 2016, sp. zn. , a ze dne 3. 11. 2016, sp. zn. ). V dovolání musí tedy dovolatel vymezit předpoklady přípustnosti dovolání ve smyslu , tj. uvést v něm okolnosti, z nichž lze usuzovat, že v souzené věci jde (má jít) o případ (některý ze čtyř v úvahu přicházejících), v němž napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva: 1) při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu (v takovém případě je zapotřebí alespoň stručně uvést, od kterého rozhodnutí, respektive od kterých rozhodnutí se konkrétně měl odvolací soud odchýlit) nebo 2) která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena (zde je třeba vymezit, která právní otázka, na níž závisí rozhodnutí odvolacího soudu, v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena) nebo 3) která je dovolacím soudem rozhodována rozdílně (zde je třeba vymezit rozhodnutí dovolacího soudu, která takový rozpor v judikatuře dovolacího soudu mají podle názoru dovolatele zakládat a je tak třeba tyto rozpory odstranit) anebo 4) má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (zde je zapotřebí vymezit příslušnou právní otázku, její dosavadní řešení v rozhodovací praxi dovolacího soudu a alespoň stručně uvést, pro jaké důvody by měla taková právní otázka být dovolacím soudem posouzena jinak). Vymezení důvodů přípustnosti dovolání ve smyslu pak nemůže nahradit pouze vyjádřený nesouhlas s právním posouzením věci přijatým odvolacím soudem (k povinnosti rozlišit důvod přípustnosti dovolání podle a dovolací důvod podle srov. stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 28. 11. 2017, sp. zn. , jež bylo publikováno pod číslem 460/2017 Sb.); úlohou dovolacího soudu přirozeně není z vlastní iniciativy vyhledávat případná možná právně kvalifikační pochybení odvolacího soudu. Srov. k tomu dále usnesení Ústavního soudu ze dne 21. 1. 2014, sp. zn. , ze dne 12. 2. 2014, sp. zn. , ze dne 17. 4. 2014, sp. zn. , ze dne 24. 6. 2014, sp. zn. , ze dne 16. 12. 2014, sp. zn. , ze dne 30. 6. 2015, sp. zn. , a ze dne 8. 3. 2016, sp. zn. , důvody vyjádřené v nálezu Ústavního soudu ze dne 26. 9. 2017, sp. zn. , a dále usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013, sen. zn. , ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. , a ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. , uveřejněné pod č. 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.

Z podání dovolatele se žel, a to ani s přihlédnutím k jeho obsahu – jakkoli jsou z něj patrné kritické výtky k rozhodnutím soudů nižších stupňů – vymezení předpokladů přípustnosti dovolání ve smyslu ustanovení nepodává. Charakter právních otázek přitom zjevně nenaplňuje dovolatelova polemika s hodnocením důkazů a skutkovými konkluzemi soudů nižšího stupně.

Nejvyšší soud tak dovolání, aniž nařizoval jednání ( věty první ), v souladu s ustanovením odmítl, neboť trpí vadami, jež nebyly v dovolací lhůtě odstraněny a pro něž nelze v dovolacím řízení pokračovat.

Závěry odvolacího soudu implikující možnost domáhat se náhrady za nevydanou nemovitost v režimu zákona o půdě vzdor tomu, že za tutéž nemovitost byla již vyplacena náhrada dle – vyplacení náhrady dle nevytváří ve vztahu k řízení o náhradě dle zákona o půdě překážku věci rozhodnuté – ostatně korespondují jak závaznému právnímu názoru dovolacího soudu vyslovenému v rozsudku ze dne 23. 2. 2021, sp. zn. , vyhlášenému v projednávané věci, tak i v něm citované judikatuře Nejvyššího a Ústavního soudu (srov. nálezy Ústavního soudu ze dne 15. 5. 1995, sp. zn. , publikovaný pod č. 23/1995 ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu, ze dne 14. 9. 1995, sp. zn. , publikovaný pod č. 49/1995 ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu, ze dne 9. 7. 1998, sp. zn. , publikovaný pod č. 80/1998 ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu, a ze dne 21. 6. 1996, sp. zn. , publikovaný pod č. 51/1996 ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu, a rovněž stanovisko občanskoprávního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 19. 12. 1995, sp. zn. , publikované pod č. 16/1996 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 4. 2017, sp. zn. a ze dne 13. 5. 2020, sp. zn. ).

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle , a v situaci, kdy dovolání hlavního města Prahy bylo odmítnuto a kdy k nákladům žalobce patří odměna advokáta ve výši 3 100 Kč [srov. , , a , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů], spolu s náhradou hotových výdajů advokáta stanovených paušální částkou 300 Kč na jeden úkon právní služby ( téže vyhlášky) a náhradou za daň z přidané hodnoty ( ), dohromady ve výši 4 114 Kč.

Shora citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu – vydaná po 1. lednu 2001 – jsou dostupná na webových stránkách Nejvyššího soudu www.nsoud.cz, rozhodnutí Ústavního soudu na stránkách nalus.usoud.cz.

Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 5. 1. 2022Mgr. Zdeněk Sajdl předseda senátu