Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 1012/2022

28 Cdo 1012/2022-158

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Zdeňka Sajdla a soudců JUDr. Michaela Pažitného, Ph.D., a Mgr. Petra Krause ve věci žalobců a) V. N., narozené XY, bytem XY, b) K. M., narozené XY, bytem XY, c) E. V., narozené XY, bytem XY, a d) M. R., narozeného XY, bytem XY, zastoupených JUDr. Petrem Šťovíčkem, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze, Malostranské nám. 5/28, proti žalované České republice – Státnímu pozemkovému úřadu, IČ 01312774, se sídlem v Praze 3, Husinecká 1024/11a, zastoupené prof. JUDr. Alešem Gerlochem, CSc., advokátem se sídlem v Praze 2, Botičská 1936/4, o zaplacení částky 10 088 672,58 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 3 pod sp. zn. , o dovoláních žalobců a žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 13. října 2021, č. j. -113, takto:

I. Dovolání seodmítají.

Stručné odůvodnění ( ):

1. Rozsudkem Městského soudu v Praze (dále jen „odvolací soud“) ze dne 13. 10. 2021, č. j. -113, byl rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 3 (dále jen „soud prvního stupně“) ze dne 21. 4. 2021, č. j. -82, ve výrocích I. až IV. změněn jen tak, že se žaloba v části o zaplacení požadovaných úroků z prodlení zamítá, jinak byl rozsudek soudu prvního stupně v uvedených výrocích, pokud jimi bylo žalované uloženo zaplatit žalobcům a), b) a d) každému částku 140 922,60 Kč a žalobkyni c) částku 422 767,80 Kč, potvrzen (výroky I. a II. rozsudku odvolacího soudu). Současně odvolací soud potvrdil výrok V. rozsudku soudu prvního stupně, jímž byla žaloba zamítnuta v části, v níž se žalobci ve smyslu ustanovení , o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “), domáhali zaplacení peněžité náhrady za nevydaný pozemek v částkách převyšujících šestinásobek jeho ceny určené dle vyhlášky č.

, o cenách staveb, pozemků, trvalých porostů, úhradách za zřízení práva osobního užívání pozemků a náhradách za dočasné užívání pozemků, ve znění vyhlášky č.

, a nákladový výrok VI. tohoto rozsudku (výrok III. rozsudku odvolacího soudu) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok IV. rozsudku odvolacího soudu).

2. Proti rozsudku odvolacího soudu podaly dovolání obě procesní strany.

3. Žalobci předestřeli otázku, zda ve vývoji tržních cen nemovitostí v posuzované lokalitě či ve změnách právní úpravy oceňování nemovitostí spočívají výjimečné důvody pro navýšení peněžité náhrady, uplatňované dle zákona o půdě za státem v rozhodném období odňatý a následně pro zákonné překážky nevydaný pozemek parc. č. XY v k. ú. XY, nad šestinásobek ceny odňaté nemovitosti určené v souladu s ustanovením zákona o půdě dle , ve znění Měli za to, že nastolená otázka má být dovolacím soudem oproti závěrům plynoucím z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 16. 2. 2021, sp. zn. , vyřešena jinak, případně, že se napadené rozhodnutí odvolacího soudu s uvedeným judikátem ocitá v kolizi. Aniž v uvedeném směru ve lhůtě pro podání dovolání proti napadenému rozhodnutí doručenému dne 12. 11. 2021 ( , , ve znění pozdějších předpisů – dále jen „ “) vymezili předpoklady přípustnosti podaného dovolání (odkaz na rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 11. 9. 2012, sp. zn. , žalobci v rozporu s ustanovením věty první doplnili až ve svém vyjádření ze dne 4. 3. 2022), vytýkali rovněž nesprávnost konkluzí odvolacího soudu o tom, že povinnost žalované k zaplacení finanční náhrady nad rámec plynoucí z ustanovení zákona o půdě (a z toho vyplývající případné prodlení s úhradou) vzniká teprve dnem vykonatelnosti přisuzujícího soudního rozhodnutí.

4. Žalovaná kladla otázku, zda v okolnosti, že žalobci od roku 2007, kdy jim byl převeden náhradní zemědělský pozemek, do roku 2018 neusilovali o přecenění svého restitučního nároku, lze spatřovat výjimečný důvod pro snížení peněžité náhrady pod šestinásobek částky určené v souladu s ustanovením zákona o půdě dle , ve znění Měla za to, že Nejvyšší soud tuto otázku ve své judikatuře dosud neřešil.

5. Podle , jímž je třeba poměřovat přípustnost dovolání proti napadenému rozhodnutí odvolacího soudu (jež nepatří do okruhu usnesení vyjmenovaných v ), „není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení dovolatelem vymezené otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak“.

6. Nálezem pléna ze dne 12. 1. 2021, sp. zn. , Ústavní soud zamítl návrh Nejvyššího soudu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 10. 2019, sp. zn. ) na zrušení části ustanovení zákona o půdě, stanovující, že výše peněžité náhrady za nevydaný pozemek musí být určena způsobem upraveným v ustanovení zákona o půdě (v cenách platných ke dni 24. 6. 1991, a to u věcí nemovitých v cenách dle , ve znění ). Neshledávaje ji protiústavní a setrvávaje na závěru o možnosti ústavně konformního výkladu sporného ustanovení přitom zdůraznil, že peněžitá náhrada nemusí být nutně ekvivalentem aktuální tržní ceny, má nicméně umožnit odčinění nebo zmírnění křivd tak, jako by tomu bylo při vydání věci.

7. Vycházeje z uvedených závěrů Ústavního soudu poté Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 16. 2. 2021, sp. zn. , uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 86/2021, při zohlednění změn tržních poměrů, jež nastaly po účinnosti zákona o půdě (24. 6. 1991), odůvodnil a formuloval konkluzi, dle níž za přiměřenou a rozumnou výši peněžité náhrady za nevydané pozemky podle zákona o půdě lze pokládat (s výhradou pozdějších změn poměrů) šestinásobek ceny odňatých nemovitostí určené podle Vyjádřil současně názor, že toto navýšení základní hodnoty náhrad vyplývajících z zákona o půdě a , ve znění , je namístě provést ve všech případech, v nichž jsou aktuálně splněny předpoklady poskytnutí peněžité náhrady ve smyslu zákona o půdě, tedy zejména existence dosud neuspokojeného restitučního nároku. Zjištění dalších mimořádných okolností, ať již na straně oprávněné, či povinné osoby, není pro provedení shora popsaného zvýšení nezbytné. Specifika konkrétního případu mohou nicméně zcela výjimečně opodstatňovat odchýlení se od vypočtené hodnoty v tom nebo onom směru.

8. Odvolací soud se výše citované judikatuře, stanovující pravidla pro výpočet adekvátní peněžité náhrady za nevydaný pozemek ve smyslu zákona o půdě, nikterak nezpronevěřil, jestliže při vyčíslení dosud neuspokojeného restitučního nároku žalobců vycházel z šestinásobku ceny odňatého pozemku určené dle , ve znění , přičemž v dovolateli předestíraných okolnostech případu (žalobci zdůrazňovaném vývoji tržních cen nemovitostí v posuzované lokalitě situované na území hlavního města Prahy a změně právní úpravy jejich oceňování ani v žalovanou poukazovaném časovém úseku, během něhož žalující strana neusilovala o přecenění restitučního nároku) důvody pro zcela výjimečné zvýšení či naopak snížení peněžité náhrady neshledal. Tržní vývoj cen nemovitostí a na něj navazující změny právní úpravy jejich oceňování byly ostatně důvodem soudní praxí přijatého navýšení peněžité náhrady (jež však dle konkluzí učiněných plénem Ústavního soudu nemusí být nutně ekvivalentem aktuální tržní ceny dotčené nemovitosti) – z pohledu judikaturou zvoleného řešení tedy nemůže jít o mimořádnou okolnost odůvodňující její další zvýšení. Žalobci zdůrazňovaná lokalizace odňatého pozemku na území hlavního města Prahy je pak již zohledněna aplikovaným právním předpisem ( , ve znění ). V Ústavním soudem naznačených konturách (dle nichž ústavně konformnímu výkladu ustanovení zákona o půdě odpovídá – za užití ustanovení , ve znění – určení takové peněžité náhrady, jež, byť nemusí být nutně ekvivalentem aktuální tržní ceny odňaté nemovitosti, má umožnit odčinění nebo zmírnění křivd tak, jako by tomu bylo při jejím vydání) pak mimořádné snížení peněžité náhrady určené (se zřetelem na dobu, jež uplynula od účinnosti zákona o půdě) dle zásad přijatých citovanou judikaturou nemůže sama o sobě odůvodnit ani žalovanou poukazovaná prodleva mezi částečným uspokojením restitučního nároku formou vydání náhradního zemědělského pozemku a následnou žádostí oprávněných osob o ocenění odňatého pozemku způsobem korespondujícím právní úpravě. K určování peněžité náhrady ve smyslu ustanovení zákona o půdě srov. přitom z aktuální judikatury též (v obdobných skutkových kulisách přijaté) usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 5. 2022, sp. zn. .

9. Jestliže se tedy odvolací soud od judikatury dovolacího, potažmo též Ústavního, soudu neodchýlil, pak v situaci, kdy zde nejsou důvody pro odlišné vyřešení dovolacím soudem již řešené otázky výše peněžité náhrady ve smyslu ustanovení zákona o půdě, nejsou zjevně naplněny ani zákonné předpoklady přípustnosti dovolání podaných účastníky řízení ( ).

10. V části, v níž žalobci zpochybňují závěry odvolacího soudu, odůvodňující nepřiznání úroků z prodlení, pak brání projednatelnosti podaného dovolání absence včasného vymezení předpokladů jeho přípustnosti (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 1. 2022, sp. zn. ). Svým závěrem o tom, že povinnost žalované zaplatit oprávněné osobě (jejímu dědici) úroky z prodlení z peněžité náhrady navýšené nad rámec plynoucí z ustanovení § 16 odst. 1 ve spojení s § 28a zákona o půdě vzniká teprve dnem vykonatelnosti soudního rozhodnutí, jímž byla zvýšená peněžitá náhrada přiznána, tedy dnem, kdy uplynula v soudním rozhodnutí stanovená lhůta k plnění, se odvolací soud ustálené soudní rozhodovací praxi ostatně nikterak nezpronevěřil (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9. 7. 2019, sp. zn. ).

11. Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání ( věty první ), dovolání podaná oběma procesními stranami jako nepřípustná odmítl ( věty první o. s. ř).

12. O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení věty první, , 2 a za situace, kdy dovolání obou procesních stran byla odmítnuta.

13. Shora citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu – vydaná po 1. lednu 2001 – jsou dostupná na webových stránkách Nejvyššího soudu www.nsoud.cz.

P o u č e n í: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 12. 7. 2022

Mgr. Zdeněk Sajdl

předseda senátu