Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 80/96

Ústavní soud České republiky

rozhodl dne 21. června 1996

v senátě ve věci ústavní stížnosti J. M. zastoupeného JUDr. J. S.

proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 13. 12. 1995, čj.

22 Ca 395/95-18, za účasti Krajského soudu v Ostravě, jako

účastníka řízení, a vedlejších účastníků 1) Okresního úřadu

v Šumperku, okresního pozemkového úřadu, 2) České republiky,

zastoupené Okresním úřadem v Šumperku,

t a k t o :

Rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 13. 12. 1995, čj.22 Ca 395/95-18, se zrušuje.

O d ů v o d n ě n í :

Ve včas podané ústavní stížnosti proti shora uvedenému

rozsudku Krajského soudu v Ostravě, potvrzujícímu rozhodnutí

Okresního úřadu v Šumperku, okresního pozemkového úřadu, ze dne

17. 3. 1995, čj. 1474/4572/95/2, o tom, že stěžovatel není

vlastníkem nemovitostí v k. ú. R., ve výroku tohoto rozhodnutí

blíže označených, stěžovatel setrvává na svém stanovisku, že jeho

nárok na vydání nemovitostí podléhá režimu ,

o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku,

ve znění pozdějších předpisů, neboť původní vlastnice V. B. na

těchto nemovitostech zemědělsky hospodařila. Uvedeným rozhodnutím

Krajského soudu v Ostravě, v jehož odůvodnění je konstatováno, že

stěžovatelův nárok, který měl a mohl být uplatněn podle zákona č.

, ve znění pozdějších předpisů, již nelze uplatnit

podle zákona č. 195/1993 Sb., a to bez ohledu na to, zda jde či

nejde o majetek zemědělský nebo zda jeho odnětí podle vládního

bylo v rozporu s tehdejšími předpisy, byly

porušeny stěžovatelovy základní práva a svobody, jež jsou

zakotveny v článku 38 odst. 2 d

(dále jen "Listina") - krajský soud vydal totiž své rozhodnutí bez

jednání, aniž by byly splněny podmínky, uvedené v ustanovení §

250f -, jakož i v článku 36 odst. 1 y, článku 90

ČR a článku 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních

svobod. Tím, že krajský soud nerespektoval základní smysl

restitučních zákonů, rozhodl v rozporu i s článkem 4 odst. 4

. Ze všech uvedených důvodů stěžovatel proto navrhuje

zrušení napadených rozhodnutí.

Krajský soud v Ostravě ve vyjádření poukázal na článek 36

odst. 2 a odst. 4 y, podle kterých podmínky a podrobnosti

přezkumu rozhodnutí veřejné správy upravuje zákon. V daném případě

jde o ustanovení , ve spojení s ustanovením

odst. 2 , které je soudní praxí vykládáno tak, že se ústní

jednání nenařizuje tehdy, není-li k rozhodnutí ve věci zapotřebí

dalších stanovisek účastníků a lze-li rozhodnout na základě obsahu

správního spisu. Současně krajský soud odkázal i na judikaturu

Ústavního soudu, podle které Ústavní soud není oprávněn zasahovat

do jurisdikční činnosti obecných soudů, a nemůže proto na sebe

atrahovat právo přezkumného dohledu nad jejich činností,

postupují-li ve své činnosti ve shodě s obsahem hlavy páté

. Ze všech uvedených důvodů navrhuje proto Krajský soud

v Ostravě, aby ústavní stížnost byla zamítnuta.

Vedlejší účastník Okresní úřad v Šumperku, okresní pozemkový

úřad, ve vyjádření uvedl, že na projednávanou věc zákon č.

, ve znění pozdějších předpisů, nedopadá, takže

napadeným rozhodnutím nemohly být porušeny stěžovatelovy ústavně

zaručená základní práva a svobody. Navrhuje proto rovněž zamítnutí

ústavní stížnosti.

Vedlejší účastník Česká republika - Okresní úřad Šumperk - se

k podané ústavní stížnosti nevyjádřil.

Vedlejší účastník Pozemkový fond ČR se tohoto postavení

vzdal.

Podle článku 38 odst. 2 y má každý právo, aby jeho věc

byla projednána veřejně, bez zbytečných průtahů a v jeho

přítomnosti a aby se mohl vyjádřit ke všem prováděným důkazům.

Veřejnost může být vyloučena jen v případech stanovených zákonem.

V tomto směru Krajský soud v Ostravě, jak vyplývá z odůvodnění

jeho rozsudku, vycházel ze závěru, že v projednávané věci jde jen

o posouzení právní otázky, a proto rozhodoval o opravném

prostředku stěžovatele proti rozhodnutí Okresního úřadu

v Šumperku, okresního pozemkového úřadu, bez jednání s poukazem na

ustanovení , ve spojení s ustanovením odst.

2 Jak však Ústavní soud konstatoval již ve svém nálezu

z 15. 5. 1995, sp. zn.

IV. ÚS 105/94

, nestačí k aplikaci

citovaného ustanovení pouhá skutečnost, že jde jen o posouzení

otázky právní, neboť musí být splněna především základní podmínka

v tomto ustanovení uvedená, totiž že jde o jednoduchý případ. Za

takový případ však posuzovanou věc považovat nelze, uváží-li se,

že jde o posouzení hranic věcné působnosti mezi zákonem č.

, o zmírnění následků některých majetkových křivd, ve

znění pozdějších předpisů, a , o úpravě

vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění

pozdějších předpisů, a to v těch případech, kdy uplatněním

vládního , o opatřeních týkajících se

některých věcí užívaných organizacemi socialistického sektoru,

došlo ke ztrátě zemědělského majetku. Pokud tedy v projednávané

věci rozhodl Krajský soud v Ostravě bez jednání, porušil tím

stěžovatelovo ústavně zaručené právo, zakotvené v již citovaném

článku 38 odst. 2 y.

Ústavní soud setrvává rovněž na stanovisku, uvedeném již

v citovaném nálezu, že v případech, kdy ke ztrátě vlastnického

práva k majetku, který splňuje podmínky uvedené v ustanovení § 1

odst. 1 zákona o půdě, došlo na podkladě rozhodnutí správního

orgánu, a to s odvoláním na vládní , ačkoli

se tak stalo v rozporu s tímto nařízením, není vyloučeno uplatnění

restitučního nároku podle zákona o půdě, i když v jeho ustanovení

není výslovně vládní uvedeno. Toto

stanovisko ostatně Krajský soud v Ostravě zaujal, a to dokonce

v téže věci, i ve svém rozhodnutí ze dne 25. 2. 1994, sp. zn. 22

Ca 507/93, v napadeném rozhodnutí však dospěl ke zcela

kontradiktornímu závěru, že, jak již bylo konstatováno,

stěžovatelův nárok, který měl a mohl být uplatněn podle zákona č.

, ve znění pozdějších předpisů, již nelze uplatnit

podle zákona č. 195/1993 Sb. (správně ),

a to bez ohledu na to, zda jde či nejde o majetek zemědělský nebo

zda jeho odnětí podle vládního bylo

v rozporu s tehdejšími předpisy. Tím, že Krajský soud v Ostravě

v napadeném rozhodnutí věc z výše uvedených hledisek vůbec

nezkoumal, porušil právo stěžovatele na soudní ochranu podle

článku 36 odst. 1 y, článku 90 y ČR, jakož i článku 6

Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

Ústavní soud proto z uvedených důvodů ústavní stížnosti

vyhověl a rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě podle ustanovení

, o Ústavním soudu,

zrušil.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat.

V Brně dne 21. června 1996