Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

23 Cdo 2178/2021

23 Cdo 2178/2021-167

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Horáka, Ph.D., a soudců JUDr. Bohumila Dvořáka, Ph.D., a JUDr. Pavla Tůmy, Ph.D., ve věci žalobkyně Lenzing Biocel Paskov a. s., se sídlem v Paskově, Místecká 762, identifikační číslo osoby 26420317, zastoupené JUDr. Borisem Treglerem, advokátem se sídlem v Praze, Platnéřská 191/4, za účasti ČEZ Distribuce, a. s., se sídlem v Děčíně, Teplická 874/8, identifikační číslo osoby 24729035, zastoupené Mgr. Radkem Pokorným, advokátem se sídlem v Praze, Klimentská 1216/46, o nahrazení rozhodnutí Energetického regulačního úřadu, vedené u Okresního soudu ve Frýdku-Místku pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 4. 3. 2021, č. j. -126, takto:

Dovolání se odmítá.

Odůvodnění:(dle )

Okresní soud ve Frýdku-Místku usnesením ze dne 18. 11. 2020, č. j. -97, rozhodl, že zpětvzetí návrhu na zahájení správního řízení vedeného před Energetickým regulačním úřadem pod sp. zn. SLS 03660/2016-ERU, které žalobkyně učinila podáním ze dne 2. 4. 2020, je neúčinné.

K odvolání žalobkyně odvolací soud usnesením v záhlaví uvedeným usnesení soudu prvního stupně potvrdil.

Proti usnesení odvolacího soudu podala žalobkyně (dále též „dovolatelka“) dovolání s tím, že je považuje za přípustné dle ustanovení , (dále jen „ “), když v judikatuře Nejvyššího soudu nebyly dosud řešeny následující otázky:

1) „Projeví se incidentní retrospektivní účinky rozhodnutí zvláštního senátu, zřízeného podle , i v řízení správním o návrhu na určení právního vztahu podle , pokud důsledkem rozhodnutí zvláštního senátu je zpětně vedení jiného správního řízení (zahájeného ve stejný den), v němž je řešena otázka existence právního vztahu, která je předmětem určovacího návrhu, jako otázka předběžná, tak, že správní orgán již nemůže dále v řízení o určení právního vztahu postupovat podle ?

2) Může správní orgán pokračovat v řízení o určení právního vztahu podle , pokud v průběhu řízení nastane situace předvídaná ustanovením , nebo je povinen řízení podle zastavit, či vydat jiné rozhodnutí, jímž řízení bez vydání meritorního rozhodnutí ve věci ukončí?

3) Může žalovaný v řízení o nahrazení rozhodnutí správního orgánu podle páté části účinně odepřít souhlas se zastavením správního řízení, které předcházelo soudnímu řízení podle páté části v případě, kdy žalobce vzal návrh na zahájení správního řízení zpět proto, že toto řízení vůbec nemělo být vedeno, resp. nemělo v něm být pokračováno?

4) Je soud rozhodující podle páté části povinen na návrh žalobce, navrhovatele ve správním řízení, k návrhu žalobce zastavit správní řízení, je-li doloženo, že správní řízení vůbec nemělo být vedeno?

5) Je vadou řízení, pokud se odvolací soud nevypořádá s námitkou retrospektivních účinků rozhodnutí zvláštního senátu a nevysvětlí v odůvodnění svého rozhodnutí, proč k takové námitce nepřihlédl v konkrétních podmínkách daného odvolacího řízení a při existenci souvisejících (probíhajících, ale doposud nepravomocně rozhodnutých) správních i soudních řízení?

6) Je zneužitím procesního práva odepření souhlasu účastníka řízení se zpětvzetím návrhu na zahájení správního řízení podle , je-li zcela zjevné, že správní řízení nemělo být vůbec vedeno a účastník odpírající svůj souhlas sám námitku nedostatku podmínek správního řízení uplatnil?“

Dovolatelka uplatňuje dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci dle ustanovení

Účastnice řízení navrhla dovolání jako nepřípustné odmítnout, příp. jako nedůvodné zamítnout.

Nejvyšší soud (jako soud dovolací dle ) postupoval v dovolacím řízení a o dovolání žalobkyně rozhodl podle ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. článek II bod 2. ). Po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou a řádně zastoupenou podle , Nejvyšší soud zkoumal, zda dovolání obsahuje zákonné obligatorní náležitosti dovolání a zda je přípustné.

Podle ustanovení dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Podle ustanovení není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Přípustnost dovolání podle ustanovení není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že jsou splněna kritéria přípustnosti dovolání obsažená v tomto ustanovení. Přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud, který jediný je oprávněn tuto přípustnost zkoumat (srov. ), dospěje k závěru, že kritéria přípustnosti dovolání uvedená v ustanovení skutečně splněna jsou.

Dovolání není přípustné.

Otázky předložené dovolatelkou pod body 1) a 2) týkající se správního řízení o určení právního vztahu dle , , přípustnost dovolání založit nemohou. Dovolatelka totiž pomíjí, že na jejich řešení není rozhodnutí odvolacího soudu založeno, když odvolací soud v řízení dle části páté rozhodoval o zpětvzetí návrhu na zahájení správního řízení s tím závěrem, že jelikož účastnice nesouhlasila s tímto zpětvzetím, nebyl naplněn předpoklad vyjádřený v a nebyly tak splněny podmínky pro zastavení řízení. Dle rozhodovací praxe dovolacího soudu není dovolání přípustné podle , jestliže dovolatel jako důvod jeho přípustnosti předestírá dovolacímu soudu k řešení otázku hmotného nebo procesního práva, na níž rozhodnutí odvolacího soudu nezávisí (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 7. 2013, sen. zn. ).

Dovolatelka dále předkládá dovolacímu soudu k řešení otázku možnosti účastníka nesouhlasit se zpětvzetím návrhu na zahájení správního řízení v řízení podle části páté [otázka pod bodem 3)].

Nejvyšší soud ve své rozhodovací praxi opakovaně zdůraznil (srov. např. usnesení ze dne 19. 5. 2014, sp. zn. , a ze dne 29. 7. 2014, sp. zn. ), že přípustnost dovolání podle nemůže založit otázka, jejíž řešení vyplývá přímo ze zákona. Obdobně Nejvyšší soud při posuzování zásadního právního významu napadeného rozhodnutí v procesním režimu ve znění účinném do 31. 12. 2012 vyložil (srov. rozsudek ze dne 12. 12. 2013, sp. zn. , a předtím například usnesení ze dne 30. 5. 2006, sp. zn. , a ze dne 24. 5. 2007, sp. zn. ), že rozhodnutí odvolacího soudu nečiní zásadně právně významným otázka, jejíž řešení je zcela zjevné a nečiní v soudní praxi výkladové těžkosti. Tento závěr lze plně vztáhnout i na právní úpravu dovolacího řízení podle ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 8. 2021, sp. zn. ).

Dle účastník, na jehož návrh bylo zahájeno řízení před správním orgánem, může vzít v průběhu řízení před soudem tento návrh zpět, a to zcela nebo zčásti (odst. 1). Byl-li vzat zpět návrh, kterým bylo zahájeno řízení před správním orgánem, a souhlasí-li s tímto zpětvzetím návrhu ostatní účastníci řízení, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu zastaví. Jednání nemusí nařizovat (odst. 2).

Dle žalobce (navrhovatel) může vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to zčásti nebo zcela (odst. 1). Je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví. Je-li návrh na zahájení řízení vzat zpět až po té, co již soud o věci rozhodl, avšak rozhodnutí není dosud v právní moci, soud rozhodne v rozsahu zpětvzetí návrhu též o zrušení rozhodnutí (odst. 2). Jestliže ostatní účastníci se zpětvzetím návrhu z vážných důvodů nesouhlasí, soud rozhodne, že zpětvzetí návrhu není účinné. Nebylo-li dosud o věci rozhodnuto, pokračuje soud po právní moci usnesení v řízení (odst. 3).

Z ustanovení zcela jasně vyplývá, že soud rozhodující dle části páté řízení zastaví, souhlasí-li se zpětvzetím návrhu ostatní účastníci řízení. Oproti ustanovení , které vyžaduje, aby nesouhlas byl dán z vážných důvodů, ustanovení žádné nároky na případný nesouhlas se zpětvzetím návrhu na zahájení řízení před správním orgánem neklade.

Řešení dovolatelkou předložené otázky tedy plyne ze zákona a nemůže tak založit přípustnost dovolání ve smyslu ustanovení

Obdobné platí i ve vztahu k otázce pod bodem 4), když z ustanovení se zřetelně podávají podmínky, za nichž soud rozhodující dle části páté řízení v důsledku zpětvzetí návrhu na zahájení správního řízení zastaví.

Přípustnost dovolání nezakládá ani otázka pod bodem 6), jíž dovolatelka namítá, že odepření souhlasu ze strany účastnice bylo zneužitím procesního práva. Odvolací soud v nyní projednávané věci uvedl, že ustanovení zcela předvídatelně stanoví podmínky, za nichž lze řízení před správním orgánem pro zpětvzetí návrhu zastavit, neumožňuje, obdobně jako je tomu v , v případě zpětvzetí zkoumat vážnost důvodů nesouhlasu a za určitých podmínek rozhodnout o neúčinnosti zpětvzetí, a pokud tedy účastnice se zpětvzetím nesouhlasila, nelze v neudělení souhlasu se zpětvzetím spatřovat zneužití práva, nemusí-li být neudělení souhlasu ani žádným způsobem zdůvodněno. Dodal, že navíc žalobkyni bylo rozhodnutí zvláštního senátu ze dne 15. 1. 2019, č. j. Konf 45/2017-14, známo a přesto podala následně žalobu ve věci dne 25. 1. 2020. Nejvyšší soud ve své rozhodovací praxi vyložil, že zneužití procesního práva ve smyslu a může mít jak podobu snahy získat výhodu nepředvídanou procesním právem, tak i podobu maření řádného postupu v řízení (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 6. 2016, sp. zn. , či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 9. 2021, sp. zn. ). Rovněž Ústavní soud ve svém rozhodování uzavřel, že zákaz zneužití práva je právní zásadou, jež se uplatňuje nejen v hmotném právu, ale též v právu procesním; v platném právu ji výslovně vyjadřuje Za zneužití procesního práva lze považovat jednání procesní strany, které je v rozporu s účelem procesní normy či procesního institutu a jímž se procesní strana snaží pro sebe dosáhnout výhody nepředpokládané procesním právem, nebo zmařit řádný postup řízení. Jedním z případů zneužití procesního práva je šikanózní jednání. Od obyčejného zneužití práva se liší tím, že je vedeno přímým úmyslem způsobit protistraně škodu (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 25. 7. 2012, sp. zn. ).

Nejvyšší soud přitom neshledal, že by se odvolací soud svým závěrem v poměrech projednávané věci odchýlil od výše uvedené ustálené rozhodovací praxe.

Konečně tvrzením [otázka pod bodem 5)], že se odvolací soud nevypořádal s námitkou dovolatelky, dovolatelka nezpochybňuje žádný právní závěr, na němž by bylo napadené rozhodnutí založeno, nýbrž odvolacímu soudu vytýká, že řízení zatížil vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí. Námitka vady řízení nezahrnující otázku procesního práva řešenou odvolacím soudem však neodpovídá kritériím stanoveným v (vzhledem k není ani způsobilým dovolacím důvodem), přípustnost dovolání tudíž založit nemůže, i kdyby se soud vytýkaných procesních pochybení dopustil (srov. shodně například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 1. 2018, sp. zn. ). K vadám řízení (i kdyby byly dány) dovolací soud přihlíží jen v případě přípustného dovolání (srov. větu druhou ).

Z výše uvedeného vyplývá, že nebyly naplněny podmínky přípustnosti dovolání stanovené v Nejvyšší soud proto dovolání žalobkyně podle odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení nebylo rozhodováno, neboť tímto rozhodnutím se řízení nekončí ( ve spojení s ).

Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 30. 11. 2021

JUDr. Pavel Horák, Ph.D.

předseda senátu