Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

32 Cdo 5115/2017

32 Cdo 5115/2017-230

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Galluse a soudců JUDr. Pavla Příhody a JUDr. Hany Gajdziokové v právní věci žalobkyně Robert Bosch odbytová s.r.o., se sídlem v Praze 5, Radlická 350/170d, PSČ 158 00, identifikační číslo osoby 43872247, zastoupené JUDr. et MUDr. Martinem Kalistou, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 1, Panská 892/1, proti žalovanému P. Š., se sídlem v Kraslicích, zastoupenému Mgr. Petrem Broďánim, advokátem se sídlem v Sokolově, Karla Havlíčka Borovského 692, o zaplacení 337 611,59 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Sokolově pod sp. zn. , o dovolání žalovaného proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 27. 3. 2017, č. j. -190, takto: Dovolání se odmítá. Odůvodnění:

Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že jsou splněny podmínky pro částečné osvobození žalovaného od soudních poplatků. Žalovaný doložil, že je uchazečem o zaměstnání, který je veden v evidenci úřadu práce a kterému již uplynula podpůrčí doba, má vyživovací povinnost k nezletilému dítěti a žije z nikterak vysokých úspor. Vyžadování úplného zaplacení soudního poplatku za podané odvolání ve výši 16 881 Kč by za tohoto stavu bylo nepřiměřeným tvrdým postupem soudu, který by žalovanému v konečném důsledku mohl znemožnit přístup k soudní ochraně jeho práv. Současně ale odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně neshledal důvody, pro které by bylo možné osvobodit žalovaného od placení soudních poplatků zcela a za něž označil naprosto ojedinělé okolnosti, jako jsou například živelní pohromy, vážný zdravotní stav účastníka nebo opodstatněná obava závažných následků, které mu hrozí nastat, pokud by v důsledku nezaplacení soudního poplatku nebyla věc soudem projednána, případně výjimečná hmotná nouze.

Žalovaný podal proti usnesení odvolacího soudu dovolání, jehož přípustnost podle (dále též jen „ “) spatřuje v tom, že napadené rozhodnutí „závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu.“ Jako dovolací důvod uvedl nesprávné právní posouzení věci ( ).

Dovolatel namítá, že odvolací soud nepřihlédl ke všem okolnostem, jako jsou jeho majetkové poměry, výše soudního poplatku a povaha uplatněného nároku, a nezabýval se jeho objektivní nemožností splnit předpokládanou poplatkovou povinnost. V této souvislosti dovolatel odkázal na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 4. 2014, sp. zn. , a rozsudek ze dne 26. 11. 2014, sp. zn. . Dovolatel také namítá, že podaným odvoláním se domáhal „zvýšení rozsahu osvobození od soudního poplatku“, nikoli osvobození od soudního poplatku v plném rozsahu, proto netvrdil ani neprokazoval žádné závažné důvody pro takové osvobození. Dovolatel rovněž označil dovoláním napadené rozhodnutí za nepřezkoumatelné, neboť odvolací soud se nevypořádal se všemi jeho odvolacími námitkami.

Nejvyšší soud projednal dovolání a rozhodl o něm – v souladu s bodem 2. čl. II přechodných ustanovení části první , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, , o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů a některé další zákony – podle , , ve znění účinném od 1. 1. 2014 do 29. 9. 2017.

Podle není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Podle lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.

Podle v dovolání musí být vedle obecných náležitostí ( ) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ( až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).

Podle důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení.

Námitka, že odvolací soud při rozhodování o částečném osvobození dovolatele od soudních poplatků nepřihlédl ke všem okolnostem, které vymezuje ustálená rozhodovací praxe dovolacího soudu, nebyla způsobilá založit přípustnost dovolání podle Nejvyšší soud takové pochybení odvolacího soudu neshledal. Naopak, odvolací soud ve svém rozhodnutí v souladu s dovolatelem citovanými rozhodnutími Nejvyššího soudu uvedl všechny rozhodné skutečnosti, k nimž při svém rozhodování přihlédl. Ke svému závěru dospěl odvolací soud na základě posouzení celé řady skutkových okolností a vzal v úvahu konkrétní majetkové poměry dovolatele.

Nejvyšší soud ve své rozhodovací praxi opakovaně zdůrazňuje, že požadavek, aby dovolatel v dovolání konkrétně popsal, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné (srov. shodně například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. ), přičemž z obsahu dovolání musí být patrno, o kterou otázku hmotného nebo procesního práva jde a od které „ustálené rozhodovací praxe“ se řešení této právní otázky odvolacím soudem odchyluje (srov. shodně například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Zamýšlel-li dovolatel svou námitkou, že požadoval osvobození od soudního poplatku ve větším rozsahu, než v jakém mu bylo přiznáno, formulovat právní otázku, jež by otevírala přípustnost dovolání podle proto, že odvolací soud se při jejím řešení odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, pak v této otázce neoznačil žádné rozhodnutí dovolacího soudu, od nějž se měl odvolací soud při svém rozhodování odchýlit. Jiný předpoklad přípustnosti dovolání pro řešení této otázky dovolatel neuvedl. V této části tedy dovolání trpí vadou.

Vytýká-li dovolatel odvolacímu soudu nepřezkoumatelnost jeho rozhodnutí, předkládá námitku procesní vady, jíž měl odvolací soud svým postupem řízení zatížit. Námitka vady řízení nezahrnující otázku procesního práva řešenou odvolacím soudem však neodpovídá kritériím stanoveným v (vzhledem k není ani způsobilým dovolacím důvodem), přípustnost dovolání tudíž založit nemůže, i kdyby se soud vytýkaných procesních pochybení dopustil (srov. shodně například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 7. 2014, sp. zn. , a ze dne 2. 5. 2016, sp. zn. ). K vadám řízení (i kdyby byly dány) dovolací soud přihlíží jen v případě přípustného dovolání (srov. větu druhou ).

Pro úplnost Nejvyšší soud uvádí, že k obsahu dovolatelem vlastnoručně sepsaného dovolání ze dne 2. 7. 2017 (č. l. 204 an. spisu) nepřihlížel, neboť při sepisu tohoto podání nebyla splněna podmínka povinného zastoupení dovolatele stanovená v (srov. ).

S ohledem na výše uvedené Nejvyšší soud dovolání žalovaného proti usnesení odvolacího soudu podle odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení nebylo rozhodováno, neboť nejde o rozhodnutí, jímž se řízení končí (srov. , jakož i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2002, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 48/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně 8. ledna 2018JUDr. Miroslav Galluspředseda senátu