Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

23 Cdo 335/2026

23 Cdo 335/2026-375

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Horáka, Ph.D., a soudců JUDr. Bohumila Dvořáka, Ph.D., a JUDr. Pavla Tůmy, Ph.D., ve věci žalobkyně E. S., zastoupené JUDr. Radkem Kellerem, advokátem se sídlem v Brně, Jaselská 940/23, proti žalovanému V. N. H., zastoupenému Mgr. Viktorem Rytikovem, advokátem se sídlem v Praze, náměstí Míru 341/15, o zaplacení částky 300.000 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. , o dovolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 18. 9. 2025, č. j. -322, takto:

I. Dovolání se odmítá.

Odůvodnění (dle ):

1. Obvodní soud pro Prahu 8 (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 23. 4. 2025, č. j. -270, uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 300.000 Kč s blíže specifikovaným příslušenstvím (výrok I) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II).

2. K odvolání žalovaného Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 18. 9. 2025, č. j. -322, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (první výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (druhý výrok).

3. Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný (dále též „dovolatel“) dovolání s tím, že je považuje za přípustné ve smyslu ustanovení , (dále jen „ “), neboť má za to, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, a sice „zda lze závěr o uzavření (a pravosti) písemné smlouvy o zápůjčce (a poskytnutí zápůjčky podle ní) učinit na základě y (s názvem smlouva o zápůjčce), na které chybí (absentuje) podpis zapůjčitele, navíc za situace, kdy žalobkyní (věřitelem) předložený doklad o poskytnutí zápůjčky (výpis z účtu tvrzeného zapůjčitele) obsahuje údaj o poskytnutí jiné (odlišné) výše peněžitých prostředků, než které jsou na uvedené ě uvedeny. To navíc za odvolacím soudem pominuté situace, kdy se žalovaný (údajný dlužník) neplatnosti (nepravosti) předložené y pro nedostatek (absenci) podpisu zapůjčitele výslovně dovolal.“. Současně namítá, že řízení je zatíženo (v dovolání blíže specifikovanými) vadami, jež mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.

4. Dovolatel uplatňuje dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci ( ) a navrhuje, aby dovolací soud napadený rozsudek odvolacího soudu, jakož i rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

5. Žalobkyně se k dovolání vyjádřila v tom smyslu, že tvrzené dovolací důvody jsou nedůvodné a že rozhodnutí odvolacího soudu netrpí namítanými vadami. Navrhuje proto, aby dovolání žalovaného bylo jako nedůvodné zamítnuto.

6. Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou a řádně zastoupenou podle ustanovení , zkoumal, zda dovolání obsahuje zákonné obligatorní náležitosti dovolání a zda je přípustné.

7. Podle ustanovení lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

8. Podle ustanovení není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

9. Přípustnost dovolání podle ustanovení není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že jsou splněna kritéria přípustnosti dovolání obsažená v tomto ustanovení. Přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud, který jediný je oprávněn tuto přípustnost zkoumat (srov. ), dospěje k závěru, že kritéria přípustnosti dovolání uvedená v ustanovení skutečně splněna jsou.

10. Dovolání není přípustné.

11. Ačkoliv dovolatel ve svém dovolání ohlašuje, že „nebude jakkoli hodnotit skutková zjištění odvolacího soudu (a soudu prvního stupně) a ani jejich hodnocení důkazů“, a předloženou dovolací otázku vymezuje jako otázku hmotného práva, na jejímž vyřešení napadené rozhodnutí závisí, z obsahu podaného dovolání vyplývá, že dovolacímu soudu předkládá vlastní právní posouzení věci, jež se zakládá právě toliko na polemice se zjištěným skutkovým stavem.

12. Podstata dovolací argumentace spočívá konkrétně v přesvědčení dovolatele, že žaloba měla být zamítnuta, neboť existenci smlouvy o zápůjčce mezi původním zapůjčitelem a žalovaným, jejímž předmětem byla zápůjčka žalovanému v celkové výši 300.000 Kč se sjednaným úrokem 10 % z celkové částky ročně a se smluvním úrokem z prodlení, nelze mít za prokázanou na základě žalobkyní (jako právní nástupkyní původního zapůjčitele) předložené y ze dne 23. 2. 2022, jež je pouhou původním zapůjčitelem nepodepsanou kopií této smlouvy.

13. V poměrech věci zde řešené však soudy nižších stupňů vzaly uzavření smlouvy o zápůjčce s vymezením obsahu práv a povinností za prokázanou, a to i s odkazem na úřední záznam o podaném vysvětlení ze dne 4. 1. 2023. Z obsahu tohoto záznamu se podává, že žalovaný při své výpovědi na policii v souvislosti s vyšetřováním smrti původního zapůjčitele poté, co mu byla vyslýchajícím předložena právě kopie smlouvy o zápůjčce znějící na částku 300.000 Kč ze dne 23. 2. 2022, sám uvedl, že „tato smlouva není ještě splacená, někde ale by měla být ještě jedna ověřená“. Sám žalovaný tedy pravost smlouvy potvrdil, pročež odvolací soud uzavřel, že absence podpisu původního zapůjčitele na nalezené a žalobkyní předložené kopii smlouvy o zápůjčce není určující. Následnou snahu žalovaného dosáhnout změny této výpovědi z důvodu nesrovnalosti, jež se měla týkat právě tvrzení o existenci předmětné smlouvy o zápůjčce, přitom odvolací soud označil za „zjevně účelovou“, neboť k tomuto kroku přistoupil až poté, co se žalobkyně jako právní nástupkyně původního zapůjčitele začala domáhat plnění ze smlouvy u soudu.

14. Dovolatelem uplatněné námitky tak přípustnost dovolání založit nemohou, neboť skutkové závěry odvolacího soudu nepodléhají dovolacímu přezkumu a samotné hodnocení důkazů odvolacím soudem (opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ustanovení ) nelze úspěšně napadnout žádným dovolacím důvodem; uplatněním způsobilého dovolacího důvodu přitom není ani zpochybnění právního posouzení věci, vychází-li z jiného skutkového stavu, než z jakého vyšel při posouzení věci odvolací soud (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, ze dne 16. 4. 2019, sp. zn. , či ze dne 18. 12. 2019, sp. zn. ). Pouhý odlišný názor dovolatele na to, jaké skutečnosti lze mít na základě provedených důkazů za prokázané, popřípadě zda provedené důkazy stačí k prokázání relevantních skutečností, není s ohledem na zásadu volného hodnocení důkazů ( ) způsobilý zpochybnit zjištěný skutkový stav ani z něj vycházející právní posouzení odvolacího soudu (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 10. 2010, sp. zn. , či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 7. 2017, sp. zn. , nebo ze dne 13. 12. 2017, sp. zn. ).

15. K namítaným vadám řízení dovolací soud poukazuje na to, že námitka vady řízení nezahrnující otázku procesního práva řešenou odvolacím soudem neodpovídá kritériím stanoveným v (vzhledem k není ani způsobilým dovolacím důvodem), přípustnost dovolání tudíž založit nemůže, i kdyby se soud vytýkaných procesních pochybení dopustil (srov. shodně například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 1. 2018, sp. zn. ). K vadám řízení (i kdyby byly dány) dovolací soud přihlíží jen v případě přípustného dovolání (srov. větu druhou ), což ve věci zde vedené není.

16. Odvolacím soudem učiněné závěry, včetně závěrů skutkových, přitom nelze ani označit za excesivní, jestliže z odůvodnění napadeného rozhodnutí vyplývá vztah mezi skutkovými zjištěními a úvahami při hodnocení důkazů, skutková zjištění nevykazují ani extrémní rozpor s obsahem spisu a zjevně nebyla učiněna v důsledku procesních excesů na poli dokazování či v důsledku jiného svévolného postupu odvolacího soudu (a nebylo tak zasaženo do práva žalovaného na spravedlivý proces; k tomu srov. například nález Ústavního soudu ze dne 15. 3. 2017, sp. zn. , nebo ze dne 13. 11. 2018, sp. zn. ). O výjimečný případ, kdy by daná otázka s ohledem na její průmět do základních lidských práv a svobod byla způsobilá založit přípustnost dovolání podle ustanovení (k tomu viz také nález Ústavního soudu ze dne 17. 12. 2014, sp. zn. , nebo usnesení Ústavního soudu ze dne 26. 5. 2015, sp. zn. ), se tedy v posuzovaném případě také nejedná.

17. Dovolací soud stejně tak neshledal, že by nevyhovění žádosti dovolatele o odročení jednání představovalo kvalifikovanou vadu řízení mající přesah do ústavněprávní roviny, jež by mohla založit přípustnost dovolání, pakliže žalovaný svou žádost podložil toliko kopií Propustky s razítkem FN Královské Vinohrady, Průvodkou eReceptu a poslední stranou lékařské zprávy FN Královské Vinohrady, z nichž nevyplývá, že by aktuální zdravotní stav dovolatele znemožňoval jeho účast na jednání.

18. Dovolací soud připomíná, že Ústavní soud při výkladu ustanovení setrvale judikuje, že samotné podání žádosti o odročení jednání, byť odůvodněné například i zdravotními problémy, automaticky neznamená, že soud nemůže bez přítomnosti účastníka jednat a rozhodnout. Důvodnost a včasnost omluvy a žádosti o odročení je třeba vždy posuzovat individuálně, s ohledem na konkrétní okolnosti případu. Ústavní soud současně dodává, že o tom, zda je účastník schopen účastnit se jednání, rozhoduje vždy soud – lékařská zpráva je pouze podkladem pro jeho rozhodování. Je na soudcích, aby na základě konkrétních okolností věci, zjištěného zdravotního stavu osoby a jejího předchozího chování sami posoudili odůvodněnost omluvy (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2025, sp. zn. , bod 9 a tam dále citovaná rozhodnutí).

19. Z uvedených důvodů Nejvyšší soud dovolání odmítl dle ustanovení

20. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (srov. ustanovení věty druhé ).

21. Nejvyšší soud za situace, kdy přikročil k rozhodnutí o odmítnutí dovolání v přiměřené lhůtě, již, s přihlédnutím k závěrům vyplývajícím z nálezu Ústavního soudu ze dne 23. 8. 2017, sp. zn. , samostatně nerozhodoval o akcesorickém návrhu dovolatele na odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí, který se rozhodnutím o dovolání stal bezpředmětným.

Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 27. 4. 2026

JUDr. Pavel Horák, Ph.D. předseda senátu