Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

33 Cdo 14/2023

33 Cdo 14/2023-437

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Horňáka a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobce Z. D. P., D., se sídlem v XY, identifikační číslo osoby XY, zastoupeného JUDr. Ing. Adamem Černým, LL.M., advokátem se sídlem v Praze 2, Dřevná 382/2, proti žalované V. M., bytem v XY, zastoupené Mgr. Josefem Žďárským, advokátem se sídlem v Praze 1, Revoluční 763/15, o 844 094 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Chrudimi pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích ze dne 28. 4. 2022, č. j. -405, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žalobce

je povinen

zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení 14 520 Kč do tří dnů od právní moci usnesení k rukám Mgr. Josefa Žďárského, advokáta.

Odůvodnění

Žalobce se po žalované domáhá zaplacení 844 094 Kč představující souhrn plateb, jež od roku 2003 do konce roku 2013 uhradil na kupní ceny pozemkových parcel, jejichž vlastnicí je žalovaná.

Okresní soud v Chrudimi (dále jen jako „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 20. 5. 2021, č. j. -344, uložil žalované povinnost zaplatit žalobci 844 094 Kč s 8,05 % úrokem z prodlení z částky 703 543 Kč od 2. 7. 2016 do zaplacení a s 8,05 % úrokem z prodlení z částky 140 551 Kč od 4. 2. 2017 do zaplacení, a rozhodl o nákladech řízení.

Krajský soud v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích (dále jen jako „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 28. 4. 2022, č. j. -405, rozhodnutí soudu prvního stupně změnil tak, že žalobu zamítl, a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů.

Odvolací soud vyšel z toho, že žalobce tím, že hradil za žalovanou kupní cenu za převod pozemků, plnil za žalovanou, co po právu měla plnit sama, proto má právo na zaplacení zažalované peněžní částky podle a , , ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „obč. zák.“). Vzhledem k tomu, že od poslední splátky kupní ceny – nejpozději 31. 12. 2013 – uplynula tříletá objektivní promlčecí doba (31. 12. 2016) a žalovaná se promlčení práva, které žalobce uplatnil žalobou z 22. 12. 2017, dovolala, toto právo žalobci nepřiznal ( , obč. zák.). S odkazem na závěry ustálené judikatury Nejvyššího soudu (představované rozsudky ze dne 8. 2. 2011, sp. zn. , ze dne 13. 3. 2014, sp. zn. , a usnesením ze dne 23. 11. 2010, sp. zn. ) uzavřel, že nebyly zjištěny žádné skutečnosti odůvodňující výjimečnou aplikaci ustanovení obč. zák., tedy dovodil, že vznesená námitka promlčení práva není v rozporu s dobrými mravy.

Rozhodnutí odvolacího soudu napadl žalobce dovoláním.

Žalovaná se s rozhodnutím odvolacího soudu ztotožnila.

Nejvyšší soud věc projednal podle , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “).

Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak ( ).

Podle věty první lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.

Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (srov. ).

Dovolání není přípustné.

Odvolací soud vyšel ze zjištění, že žalovaná – bývalá členka a předsedkyně družstva žalobce a do roku 2013 jeho hlavní ekonomka – uzavřela s Pozemkovým fondem České republiky podle o podmínkách převodu zemědělských a lesních pozemků z vlastnictví státu na jiné osoby a o změně , o Pozemkovém fondu České republiky, ve znění pozdějších předpisů, a , o dani dědické, dani darovací a dani z převodu nemovitostí, ve znění pozdějších předpisů, kupní smlouvy č. 1001760449 a č. 1001690549 z 16. 5. 2005, č. 1003770649 ze 27. 12. 2006, č. 1001780249 a č. 1001780349 z 30. 5. 2003 a č. 1004780949 z 2. 9. 2009, na jejichž základě nabyla vlastnické právo k zemědělským pozemkům, na kterých hospodařil žalobce. Kupní ceny hradil žalobce a celkem za žalovanou od roku 2003 do 31. 12. 2013 zaplatil částku 844 094 Kč. Žalovaná měla původně v úmyslu pozemky po zaplacení kupní ceny žalobci převést, posléze však svůj záměr změnila a výzvu žalobce k převodu odmítla. Ke změně jejího postoje došlo v roce 2013 poté, co 7. 3. 2013 byl tehdejší předseda J. B. odvolán z funkce předsedy představenstva žalobce a žalovaná byla vykázána z pracoviště. Žalobce si tak podle odvolacího soudu musel být již v roce 2013 vědom toho, že zamýšlená koupě nebude realizována.

Nejvyšší soud ve své rozhodovací praxi opakovaně zdůraznil, že přípustnost dovolání podle nemůže založit otázka, jejíž řešení vyplývá přímo ze zákona a nečiní žádné výkladové těžkosti (srov. např. usnesení ze dne 26. 8. 2020, sp. zn. , ze dne 24. 8. 2021, sp. zn. , ze dne 20. 10. 2021, sp. zn. , ze dne 30. 11. 2021, sp. zn. ). Uvedené lze vztáhnout na žalobcovu námitku, že právní poměr účastníků se řídí , , ve znění pozdějších předpisů (dále opět jen „o. z.“). Právo na vydání bezdůvodného obohacení vzešlo z právního stavu vzniklého za účinnosti ( a 3 o. z.). Podle dosavadních právních předpisů se až do svého zakončení posuzují nejen všechny lhůty a doby, které začaly běžet přede dnem nabytí účinnosti , ale i lhůty a doby pro uplatnění práv, která se řídí dosavadními právními předpisy, i když začnou běžet po dni nabytí účinnosti ( o. z.). Pro uplatnění práva na „vydání“ poslední splátky kupní ceny objektivní promlčecí doba uplynula téměř rok před zahájením řízení ( ). Platí, že uplynula-li alespoň jedna z promlčecích dob – subjektivní či objektivní – a dlužník vznesl námitku promlčení, nelze právo na vydání bezdůvodného obohacení věřiteli přiznat.

Výhrada žalobce, že odvolací soud stanovil počátek běhu subjektivní promlčecí doby k okamžiku zaplacení kupní ceny, přípustnost dovolání nezakládá, neboť odvolací soud takový závěr neučinil. Z odůvodnění napadeného rozsudku vyplývá, že odvolací soud počátek běhu subjektivní promlčecí doby stanovil k okamžiku, kdy si musel být žalobce vědom toho, že příslib převodu nemovitostí nebude realizován.

Námitka, že odvolací soud nesprávně právně posoudil uplynutí objektivní promlčecí lhůty se zřetelem k § 638 odst. 2 o. z., je vzhledem k tomu, co bylo uvedeno výše, obsoletní.

K výtce, že z odůvodnění napadeného rozhodnutí není zřejmé, z čeho odvolací soud dovodil, že objektivní promlčecí lhůta skončila před podáním žaloby, lze odkázat na odstavec 28 a 29 odůvodnění napadeného rozsudku.

Výtkou, že se odvolací soud nevypořádal s námitkou a s argumentací žalobce ohledně rozporu námitky promlčení s dobrými mravy, dovolatel nenapadá žádný právní závěr, na němž je rozhodnutí odvolacího soudu založeno, nýbrž mu vytýká, že řízení zatížil vadou, která mohla mít vliv na jeho správnost. K vadám řízení může dovolací soud přihlédnout pouze, je-li dovolání přípustné, což není případ souzené věci ( ). Nadto odvolací soud se námitce žalobce týkající se rozporu uplatněné námitky promlčení s dobrými mravy věnoval v odstavcích 32 až 34 odůvodnění napadeného rozsudku.

Uplatněním způsobilého dovolacího důvodu ve smyslu není zpochybnění právního posouzení věci, vychází-li z jiného skutkového stavu, než z jakého vyšel při posouzení věci odvolací soud; skutkový stav, na němž odvolací soud založil meritorní rozhodnutí, přezkumu nepodléhá a pro dovolací soud je závazný. Argumentuje-li žalobce, že rozpor námitky promlčení s dobrými mravy zakládá jednání žalované, jímž znemožnila získat žalobci originál smlouvy o smlouvě budoucí, přehlíží, že takové zjištění odvolací soud neučinil, tudíž se přezkumu právního závěru domáhá procesně neregulérním způsobem.

Nepředložil-li žalobce k řešení žádnou otázku hmotného nebo procesního práva, jež by zakládala přípustnost dovolání podle , Nejvyšší soud je odmítl ( ).

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje ( , věta druhá, ).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li žalobce dobrovolně co mu ukládá pravomocné rozhodnutí, může žalovaná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).

V Brně dne 21. 3. 2023

JUDr. Pavel Horňák

předseda senátu