Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

33 Cdo 2063/2021

33 Cdo 2063/2021-157

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Pavla Horňáka ve věci žalobkyně E.ON Energie, a. s., se sídlem v Českých Budějovicích, F. A. Gerstnera 2151/6, zastoupené Mgr. Pavlem Vincíkem, advokátem se sídlem v Praze 1, Ovocný trh 1096/8, proti žalované M. D., bytem XY, o zaplacení 15.241 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 1. 3. 2021, č. j. -131, t a k t o :

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud v Liberci rozsudkem ze dne 12. 2. 2020, č. j. -103, zamítl žalobu, jíž žalobkyně požadovala po žalované zaplacení 15.241 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně od 17. 1. 2019 do zaplacení, a rozhodl o nákladech řízení.

Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci rozsudkem ze dne 1. 3. 2021, č. j. -131, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.

Soudy obou stupňů vyšly ze zjištění, že dne 22. 5. 2018 uzavřela žalobkyně jako dodavatel s žalovanou jako zákazníkem „Smlouvu o sdružených službách dodávky elektřiny“. Žalovaná se v ní mimo jiné zavázala zaplatit žalobkyni případný nedoplatek za odběr na základě faktury a ve lhůtě v ní uvedené. Dodávku elektřiny za období od 2. 6. 2018 do 12. 12. 2018 žalobkyně žalované vyúčtovala fakturou č. 911092976 dne 2. 1. 2019; vyčíslila v ní nedoplatek ve výši 15.241 Kč a stanovila jeho splatnost do 16. 1. 2019. Písemností ze dne 23. 1. 2019, kterou jí zaslala na adresu trvalého pobytu, žalobkyně žalovanou upozornila, že dosud neobdržela úhradu fakturované částky 15.241 Kč a žádá o její úhradu do 2. 2. 2019. Předžalobní výzvou k úhradě závazků ze dne 20. 6. 2019, odeslanou jak na adresu trvalého pobytu žalované, tak i na adresu XY, žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce vyzvala žalovanou k úhradě 15.241 Kč představující nedoplatek za odběr elektřiny. V řízení nebylo prokázáno, že se faktura dostala do dispoziční sféry žalované (při jednání soud prvního stupně sice provedl důkaz fakturou, resp. konstatoval její obsah, jednal však v nepřítomnosti účastnic, neboť žalobkyně svou neúčast omluvila a žalovaná se bez omluvy nedostavila). Odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně posoudil žalobu jako předčasnou, jelikož v řízení nevyšlo najevo, že by se vyúčtování dostalo do dispoziční sféry žalované. Připomínaje závěry dovozené v nálezu Ústavního soudu sp. zn. , uzavřel, že upomínka o zaplacení nedoplatku s odkazem na číslo faktury, nemůže její doručení nahradit.

Nejvyšší soud věc projednal podle , , ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 , dále jen „ “).

Podle platí, že není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Podle je přípustnost dovolání oprávněn zkoumat jen dovolací soud.

Podle věty první lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.

Na přípustnost svého dovolání usuzuje žalobkyně z toho, že odvolací soud se odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu při řešení otázky právních následků hmotněprávních úkonů, které účastníci řízení učinili vůči soudu. S odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 11. 2. 2003, sp. zn. , a ze dne 8. 6. 2009, sp. zn. , odvolacímu soudu vytýká, že neposoudil doručení faktury ve smyslu Za dosud neřešenou pak má otázku, zda lze vyúčtování odběru považovat za doručené prostřednictvím upomínky a předžalobní upomínky.

Závěry dovozené Nejvyšším soudem v rozhodnutích sp. zn. , a sp. zn. , nelze na projednávanou věc vztáhnout (a odvolacímu soudu tudíž nelze vytýkat, že se od nich odchýlil). Vycházejí totiž z jiného skutkového základu, kdy účastníci řízení byli s obsahem vyúčtování seznámeni během jednání soudu, nebo že soud se doručením písemností vůbec nezabýval. Nastala-li však - jako v nyní posuzovaném případě - situace, že nebylo prokázáno, že se žalovaná o vyúčtování dozvěděla, není aplikace namístě. Rovněž odborná literatura zastává názor, že „učiní-li účastník řízení hmotněprávní úkon vůči soudu, není vůči ostatním účastníkům účinný již ode dne, kdy podání došlo soudu, nebo od okamžiku, kdy byl projeven při jednání nebo jiném soudním roku, ale teprve od okamžiku, kdy se o něm v řízení dozvěděli. V případě, že ostatní účastníci nebyli přítomni jednání nebo jinému roku, při němž byl učiněn ústně, je takový hmotněprávní úkon účinný vůči jím dotčenému účastníku od okamžiku, kdy se o něm v řízení dozvěděl jinak, např. doručením písemného (elektronického) podání soudem, písemným (elektronickým) sdělením soudu, doručením opisu protokolu o jednání nebo přepisu obrazového nebo zvukově obrazového záznamu, oznámením při příštím jednání“ (DRÁPAL, L., BUREŠ, J. a kol. I, II. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 258.).

Ani druhá dovolatelkou formulovaná otázka nečiní dovolání přípustným. Nejvyšší soud v řadě svých rozhodnutí (srov. např. usnesení ze dne 19. 5. 2014, sp. zn. , a ze dne 29. 7. 2014, sp. zn. ) opakovaně vysvětlil, že přípustnost dovolání podle nemůže založit otázka, jejíž řešení vyplývá přímo ze zákona. Obdobně Nejvyšší soud při posuzování zásadního právního významu dovoláním napadeného rozhodnutí v procesním režimu ve znění účinném do 31. 12. 2012 vyložil, že rozhodnutí odvolacího soudu nečiní zásadně právně významným otázka, jejíž řešení je zcela zjevné a nečiní v soudní praxi výkladové těžkosti (srov. rozsudek ze dne 12. 12. 2013, sp. zn. , a předtím například usnesení ze dne 30. 5. 2006, sp. zn. , a ze dne 24. 5. 2007, sp. zn. ). Tyto zásady se plně uplatní i v dovolacím řízení podle ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 2019, sp. zn. ) a týkají se dovolatelem nastolené otázky, zda na základě doručení upomínky či předžalobní upomínky odkazující na fakturu (vyúčtování) lze dovodit prodlení dlužníka (a tedy dříve nastalou splatnost samotného vyúčtování). Vyúčtování, upomínka a předžalobní upomínka vyvolávají rozdílné právní následky a již z povahy věci je tudíž vyloučena úvaha, že by dříve nastalou splatnost vyúčtování bylo možné presumovat ze skutečnosti, že dlužníkovi byla doručena upomínka či předžalobní upomínka odkazující na vyúčtování.

Lze uzavřít, že dovolání směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný; Nejvyšší soud je proto podle věty první odmítl.

Výrok o nákladech dovolacího řízení nemusí být zdůvodněn ( ).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 24. 8. 2021

JUDr. Ivana Zlatohlávková předsedkyně senátu