Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

32 Cdo 803/2019

-292

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Galluse a soudců JUDr. Pavla Příhody a JUDr. Hany Gajdziokové v právní věci žalobkyně Bohemia Faktoring, a.s., se sídlem v Praze 1 - Malé Straně, Letenská 121/8, PSČ 118 00, identifikační číslo osoby 27242617, zastoupené JUDr. Ing. Karlem Goláněm, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 1, Letenská 121/8, proti žalovanému J. H., narozenému XY, bytem XY, zastoupenému JUDr. Ing. Jiřím Němcem, advokátem se sídlem v Brně, Štefánikova 114/45, o zaplacení 43 425,83 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Bruntále pod sp. zn. , o dovolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Bruntále ze dne 12. 6. 2017, č. j. -164, a proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 27. 6. 2018, č. j. -225, takto:I. Řízení o „dovolání“ proti rozsudku Okresního soudu v Bruntále ze dne 12. 6. 2017, č. j. -164, se zastavuje.II. Dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 27. 6. 2018, č. j. -225, se odmítá.III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 3 824 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám jejího zástupce JUDr. Ing. Karla Goláně, Ph.D.

Odůvodnění:

Krajský soud v Ostravě v záhlaví označeným rozsudkem odmítl odvolání žalovaného v části, v níž směřovalo proti rozsudku soudu prvního stupně v rozsahu jeho výroku I. (první výrok), potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku II. (druhý výrok), změnil ho ve výroku III. ve výši náhrady nákladů řízení (třetí výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení mezi účastníky (čtvrtý výrok). Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně platně odstoupila od smlouvy o úvěru uzavřené se žalovaným, úvěr zesplatnila a vznikl jí vůči žalovanému nárok na celou dosud nesplacenou část jistiny včetně požadovaného úroku a úroku z prodlení. Námitku promlčení vznesenou žalovaným posoudil jako nedůvodnou.

Výslovně oba rozsudky označené v záhlaví (rozsudek soudu prvního stupně ve II. a III. výroku a rozsudek odvolacího soudu ve druhém a třetím výroku) napadl žalovaný dovoláním s tím, že jako dovolací důvod ohlašuje nesprávné právní posouzení věci ve smyslu (dále jen „“). Namítá, že odvolací soud při rozhodování nerespektoval judikaturu Ústavního soudu, od jejichž závěrů se bez dostatečně odůvodněné argumentace odchýlil, v důsledku čehož trpí jeho rozsudek nepřezkoumatelností. Poukazuje na to, že odvolací soud usnesením ze dne 29. 1. 2018, č. j. -192, jímž v průběhu řízení nepřipustil jeho zastoupení v řízení L. L., porušil práva účastníka řízení. Toto jeho rozhodnutí označuje za nepřezkoumatelné, diskriminační, nejasné a nevykonatelné a vytýká mu, že vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu oporu v provedeném dokazování a že zatížil řízení vadou, která mohla mít a měla za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Podle jeho názoru soud nevzal v úvahu, že jmenovaný ho nezastupuje jako obecný zmocněnec, nýbrž jako zaměstnanec. Dovolatel navrhuje, aby dovolací soud zrušil rozsudky soudů obou stupňů v napadeném rozsahu a usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. 1. 2018, č. j. -192, a věc vrátil soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí.

Žalobkyně ve vyjádření označuje dovolání za nedůvodné a navrhuje, aby Nejvyšší soud dovolání odmítl a přiznal jí náhradu nákladů dovolacího řízení.

Se zřetelem k době vydání napadeného rozhodnutí odvolacího soudu Nejvyšší soud projednal dovolání a rozhodl o něm – v souladu s bodem 1. čl. II přechodných ustanovení části první , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, , o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony – podle , ve znění účinném od 30. 9. 2017.

Nejvyšší soud se nejprve zabýval „dovoláním“ proti rozsudku soudu prvního stupně.

Dovolání je ve smyslu mimořádným opravným prostředkem, kterým lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Z uvedeného vyplývá, že dovoláním rozhodnutí soudu prvního stupně úspěšně napadnout nelze. Opravným prostředkem pro přezkoumání rozhodnutí soudu prvního stupně je podle odvolání, pokud to zákon nevylučuje; proto také neupravuje funkční příslušnost soudu pro projednání dovolání proti takovému rozhodnutí. Jelikož nedostatek funkční příslušnosti je neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení, Nejvyšší soud řízení o „dovolání“ žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Bruntále ze dne 12. 6. 2017, č. j. -164, podle věty první ve spojení s zastavil (srov. shodně například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 9. 2003, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 47/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Nejvyšší soud se dále zabýval přípustností dovolání směřujícího proti rozsudku odvolacího soudu.

Podle v dovolání musí být vedle obecných náležitostí () uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ( až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).

Podle není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Jedním z předpokladů přípustnosti dovolání podle je tak i to, že v dovolání vymezenou otázku odvolací soud řešil a že jeho rozhodnutí na jejím řešení závisí, jinak řečeno, že je pro napadené rozhodnutí určující (srov. shodně například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 7. 2013, sen. zn. , jež je – stejně jako i dále uvedená rozhodnutí Nejvyššího soudu – veřejnosti k dispozici na jeho webových stránkách).

Dovolatel však své zákonné povinnosti na vymezení přípustnosti dovolání podle , jak mu ukládá nedostál, neboť prostřednictvím svých námitek žádnou otázku (procesního či hmotného práva), kterou by odvolací soud řešil a na jejímž řešení by své rozhodnutí založil, neformuluje a taková otázka nevyplývá ani z obsahu dovolání. Z vylíčení ohlášeného dovolacího důvodu je zřejmé, že dovolatel učinil obsahem dovolání pouze otázku jeho zastoupení v řízení před odvolacím soudem, kterou odvolací soud řešil v usnesení ze dne 29. 1. 2018, č. j. -192, se závěrem, že zastoupení žalovaného zástupcem L. L. nepřipustil. Dovolatel se v dovolání soustředil výhradně na kritiku postupu odvolacího soudu při řešení této otázky, aniž vzal v potaz, že touto otázkou se odvolací soud v napadeném rozsudku nezabýval a na jejím řešení toto své rozhodnutí nezaložil.

Vytýká-li dovolatel odvolacímu soudu nepřezkoumatelnost jeho rozhodnutí, čímž naznačuje možnou vadu řízení, je tato jeho námitka irelevantní. Vady řízení nejsou totiž samy o sobě způsobilým dovolacím důvodem (tím je toliko nesprávné právní posouzení věci); k jejich případné existenci by mohl dovolací soud přihlédnout z úřední povinnosti jen v případě přípustného dovolání (srov. větu druhou ), což v projednávané věci není naplněno. Tvrzení dovolatele o uvedeném procesním pochybení nezahrnuje žádnou odvolacím soudem řešenou otázku procesního práva, která by splňovala předpoklady vymezené v , přípustnost dovolání tudíž založit nemůže, i kdyby se odvolací soud vytýkaného pochybení dopustil (srov. shodně například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 2. 2014, sp. zn. , ze dne 29. 7. 2014, sp. zn. , ze dne 24. 9. 2014, sp. zn. , a ze dne 15. 9. 2015, sp. zn. ).

Pokud pak dovolatel namítá, že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu oporu v provedeném dokazování, směřuje tyto výhrady proti rozhodnutí odvolacího soudu, jímž odvolací soud nepřipustil jeho zastoupení v řízení zvolenou osobou. Pro úplnost je však možné v této souvislosti doplnit, že skutkový základ sporu nelze v dovolacím řízení s úspěchem zpochybnit a je pro dovolací soud závazný, a že ani případná nesprávná skutková zjištění nejsou podle současné právní úpravy způsobilým dovolacím důvodem ( a contrario). Dovolací přezkum je v vyhrazen výlučně otázkám právním, ke zpochybnění skutkových zjištění odvolacího soudu nemá tudíž dovolatel k dispozici způsobilý dovolací důvod; tím spíše pak skutkové námitky nemohou založit přípustnost dovolání (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2014, sp. zn. , a ze dne 30. 10. 2014, sp. zn. ).

Vytýkaný nedostatek dovolání nelze odstranit, neboť lhůta pro podání dovolání, během níž tak bylo možno učinit (srov. větu první ), již uplynula (srov. větu první ). Jde přitom o takovou vadu, jež brání pokračování v dovolacím řízení, neboť v důsledku absence uvedené náležitosti nelze posoudit přípustnost dovolání.

Pokud dovolatel uvádí, že dovoláním napadá rozsudek odvolacího soudu i ve třetím výroku, jímž odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o nákladech řízení mezi účastníky, pak zcela pomíjí, že podle ve znění účinném od 30. 9. 2017 není dovolání přípustné proti rozhodnutím v části týkající se výroku o nákladech řízení.

Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání ( věta první ), odmítl podle dovolání v rozsahu směřujícím proti druhému výroku rozsudku odvolacího soudu pro vady a v rozsahu směřujícím proti třetímu výroku rozsudku odvolacího soudu pro nepřípustnost.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje ( věta druhá ).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat výkonu rozhodnutí.

V Brně dne 27. 3. 2019

JUDr. Miroslav Gallus předseda senátu