Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

33 Cdo 1250/2022

33 Cdo 1250/2022-353

USNESENÍ

O2 Czech Republic, a. s.

1) Aston com s. r. o.

, se sídlem v Praze 9, Rožmitálská 1797, identifikační číslo 26915588,

2) MORA – INFO, s. r. o.

, se sídlem v Praze 9, Rožmitálská 1797, identifikační číslo 48393274, oběma zastoupeným Mgr. Janem Špačkem, advokátem se sídlem v Praze 7, Dobrovského 1303/13, o nahrazení rozhodnutí Českého telekomunikačního úřadu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. , o dovolání účastnic proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 20. 12. 2021, č. j. -320, takto:

Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í:

Obvodní soud pro Prahu 9 (dále jen „soud prvního stupně“) usnesením ze dne 27. 10. 2021, č. j. -307, zamítl návrh účastnic na zastavení řízení podle , (dále jen „ “). Zrekapituloval, že žalobou podanou dne 2. 2. 2018 se žalobkyně domáhá, aby bylo nahrazeno rozhodnutí Rady Českého telekomunikačního úřadu ze dne 5. 12. 2017, č. j. ČTÚ-55 407/2017-603, a rozhodnutí předsedy Rady Českého telekomunikačního úřadu ze dne 28. 7. 2017, č. j. ČTÚ-74-910/2014-606/XXVIII. vyř., a zároveň aby bylo určeno, že mezi žalobkyní a účastnicemi řízení nevznikla smlouva o přístupu podle , o elektronických komunikacích. O meritu rozhodl Obvodní soud pro Prahu 9 rozsudkem ze dne 5. 12. 2019, č. j. -192, tak, že žalobu o nahrazení rozhodnutí zamítl; rozsudek byl potvrzen rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 11. 6. 2020, č. j. -231. Obě rozhodnutí byla zrušena rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 19. 5. 2021, č. j. -272, a věc byla vrácena k dalšímu řízení a rozhodnutí Obvodnímu soudu pro Prahu 9. K návrhu účastnic na zastavení řízení podle (tj. pro nedostatek věcné příslušnosti obecných soudů, který podle jejich přesvědčení plyne z odůvodnění kasačního rozhodnutí Nejvyššího soudu), soud prvního stupně akcentoval, že předmětem řízení jsou nároky plynoucí z práva soukromého a nikoliv veřejného. Z této příčiny je dána pravomoc soudů podle

Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) usnesením ze dne 20. 12. 2021, č. j. -320, usnesení soudu prvního stupně potvrdil. Cituje a 2 , , a , dále jen „ “), ztotožnil se s názorem soudu prvního stupně, že v řízení podle jsou věcně příslušné obecné soudy, a nikoliv soudy rozhodující věci ve správním soudnictví. Žalobkyně je podnikatelkou, operátorkou s vlastní mobilní sítí poskytující veřejně dostupnou telefonní službu. Podle smlouvy uzavřené dne 5. 2. 2013 žalobkyní s první účastnicí, k níž přistoupila druhá účastnice, nebyly účastnice oprávněny užívat telefonní služby poskytované žalobkyní k výkonu vlastní podnikatelské činnosti, tzn. nebyly oprávněny poskytovat vlastní služby elektronických komunikací v síti žalobkyně na jí přidělených číslech. V nyní souzené věci je předmětem řízení „věc soukromého práva“, neboť se žalobkyně návrhem domáhá nápravy porušení smlouvy uzavřené mezi ní a účastnicemi, tzn. v právním vztahu, kde mají její účastnice rovné postavení, žádná ze smluvních stran nevystupuje v postavení nositele veřejné moci, a nemůže tak jednostranně formovat obsah právního vztahu (tj. zakládat práva či ukládat povinnosti). Je nerozhodné, zda přenositelnost telefonního čísla podle odst. , o elektronických komunikacích, je institutem práva soukromého či veřejného. O nárocích žalobkyně, které byly nejprve projednány, a bylo o nich rozhodnuto správním orgánem, je nyní rozhodováno podle části páté , , přičemž v tomto řízení si může soud v souladu s dílčí předběžné otázky, a to i veřejného práva, posoudit sám.

Proti usnesení odvolacího soudu podaly účastnice (dále též „dovolatelky“) dovolání, jehož přípustnost ve smyslu spojují s tím, že Nejvyšší soud dosud „nevyřešil otázku práva přenositelnosti telefonních čísel podle (správně ) zákona o elektronických komunikacích ve vazbě na charakter této právní úpravy (veřejné subjektivní právo vs. soukromé právo) a otázku, zda je věcně příslušný k vytváření ustálené judikatury právě v otázkách veřejných subjektivních práv, k jejichž ochraně jsou povolány soudy ve správním soudnictví podle .“ Podle názoru dovolatelek přenositelnost telefonního čísla podle zákona o elektronických komunikacích je subjektivním veřejným právem, k jehož ochraně jsou povolány soudy ve správním soudnictví. Jsou přesvědčeny o tom, že poskytovateli služeb elektronických komunikací (v nyní souzené věci žalobkyni) je uložena povinnost zajistit, aby si každý účastník žalobkyní poskytovaných telefonních služeb mohl ponechat své telefonní číslo bez ohledu na to, zda mu bude služby poskytovat žalobkyně nebo jiný poskytovatel.

Žalobkyně navrhla dovolání pro nepřípustnost odmítnout, popř. jako nedůvodné zamítnout.

Dovolání není přípustné.

V řízení o dovolání bylo postupováno podle , , ve znění účinném od 30. 9. 2017 – dále opět jen „ “ (srov. čl. II bod 2 ).

Podle dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Podle není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Může-li být dovolání přípustné jen podle , musí dovolatel vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nestačí pouhá citace ustanovení (či jeho části).

Podle věty první lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.

Podle přípustnost dovolání ( až 238a) je oprávněn zkoumat jen dovolací soud; ustanovení a 2 tím nejsou dotčena.

Dovolací soud je při přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu vázán uplatněným dovolacím důvodem (srovnej větu první ); vyplývá z toho mimo jiné, že při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení právní otázky, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, a zda je tedy dovolání podle přípustné, může posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil.

Nejvyšší soud ve své rozhodovací praxi opakovaně zdůraznil (srov. např. usnesení ze dne 19. 5. 2014, sp. zn. , a ze dne 29. 7. 2014, sp. zn. ), že přípustnost dovolání podle nemůže založit otázka, jejíž řešení vyplývá přímo ze zákona. Obdobně Nejvyšší soud při posuzování zásadního právního významu napadeného rozhodnutí v procesním režimu ve znění účinném do 31. 12. 2012 vyložil (srov. rozsudek ze dne 12. 12. 2013, sp. zn. , a předtím například usnesení ze dne 30. 5. 2006, sp. zn. , a ze dne 24. 5. 2007, sp. zn. ), že rozhodnutí odvolacího soudu nečiní zásadně právně významným otázka, jejíž řešení je zcela zjevné a nečiní v soudní praxi výkladové těžkosti. Tento závěr lze plně vztáhnout i na právní úpravu dovolacího řízení podle ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 2019, sp. zn. ).

Se zřetelem k tomu, co je řečeno shora, a ke znění a 2, ve znění účinném od 30. 9. 2017, a , která jsou jednoznačná a nepůsobí výkladové potíže, nemůže být dovolání účastnic přípustné podle Uvedená ustanovení zakládají věcnou příslušnost obecných soudů pro řízení o nárocích, které se týkají soukromoprávních vztahů, jejichž prvotní řešení bylo svěřeno do kompetence orgánů veřejné moci a pro případ, kdy zúčastněné strany nejsou srozuměny s výsledkem řízení před tímto veřejnoprávním orgánem, mohou podat žalobu k obecnému soudu. V řízení podle a násl. nejde o způsob přezkumu správnosti (zákonnosti) rozhodnutí správního orgánu (zde Českého telekomunikačního úřadu) obdobný správnímu soudnictví nebo rozhodování vycházející z bezvýslednosti řízení před správním orgánem. Podstata projednání a rozhodnutí stejné věci v občanském soudním řízení spočívá v tom, že ten, kdo tvrdí, že byl dotčen na svých právech nebo povinnostech rozhodnutím správního orgánu (jeho práva nebo povinnosti byla takovým rozhodnutím založena, změněna, určena nebo zamítnuta), požaduje nové projednání sporu nebo jiné právní věci, která vyplývá ze vztahů soukromého práva u soudu a nové rozhodnutí ve věci, dospěje-li soud k jiným závěrům než správní orgán. Nové projednání věci soudem tak navazuje na řízení před správním orgánem, aniž by bylo jeho výsledky vázáno, a zaručuje, že spor nebo jiná právní věc budou – v takovém rozsahu, v jakém o nich bylo před správním orgánem skončeno řízení – soudem definitivně uzavřeny a nemohou být vráceny správnímu orgánu k dalšímu projednání a rozhodnutí.

V řízení podle může soud sám v souladu se zněním posuzovat otázky, o nichž přísluší rozhodnout jinému orgánu; bylo-li však o takové otázce vydáno příslušným orgánem rozhodnutí, soud z něho vychází. Jde o tzv. předběžné (prejudiciální) otázky, jejichž (ne)existence by měla vliv na rozhodnutí ve věci soudem projednávané a které samy můžou být předmětem řízení téhož nebo jiného soudu nebo jiného řízení; jde tedy o otázky, které se sice netýkají předmětu řízení, avšak jejichž vyřešení je nezbytné pro rozhodnutí o předmětu řízení (o věci samé). Jejich řešení má ovšem platnost jen pro řízení, v níž je bylo nutno k rozhodnutí věci řešit (k tomu srovnej např. rozhodnutí uveřejněné pod R 61/1965 Sbírky rozhodnutí a sdělení soudů, vydávané dříve Nejvyšším soudem).

Jelikož je zákonem svěřena obecným soudům kompetence k rozhodování o žalobách proti pravomocným rozhodnutím orgánů moci výkonné, orgánů územního samosprávného celku, orgánů zájmové nebo profesní samosprávy, popřípadě smírčího orgánu zřízeného podle zvláštního právního předpisu, podle zvláštního zákona, o sporu nebo o jiné právní věci, která vyplývá ze vztahů soukromého práva ( ), přičemž v rámci takového řízení jsou soudy oprávněny si samostatně (s výjimkou podle věty druhé ) posoudit předběžné otázky [zde otázku přenositelnosti telefonních čísel podle ) zákona o elektronických komunikacích], nemůže být dovolání účastnic přípustné pro řešení právní otázky věcné příslušnosti obecných soudů, neboť její řešení plyne přímo z textu zákona.

Protože dovolatelky nepředložily k řešení žádnou otázku hmotného nebo procesního práva, jež by zakládala přípustnost dovolání ve smyslu , Nejvyšší soud jejich dovolání odmítl ( ).

O náhradě nákladů dovolacího řízení nebylo rozhodováno, neboť tímto rozhodnutím se řízení nekončí ( ve spojení s ).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 31. 5. 2023

JUDr. Václav Duda předseda senátu