Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 2858/2021

20 Cdo 2858/2021-417

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu JUDr. Karla Svobody, Ph.D., a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Zbyňka Poledny v exekuční věci oprávněné XODAX, a.s. se sídlem v Praze 4, Branická č. 1881/187, identifikační číslo osoby 25772775, zastoupené JUDr. Janem Šimečkem, advokátem se sídlem v Brně, Pražákova, č. 1008/69, proti povinnému R. J., narozenému dne XY, bytem XY, zastoupenému Mgr. Václavem Černým, advokátem se sídlem v Brně, Jakubské náměstí č. 109/1, pro 1 300 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Šumperku pod sp. zn. , o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 29. dubna 2021, č. j. -376, takto:

Dovolání povinného se odmítá.

Odůvodnění:

1. K odvolání povinného Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci usnesením ze dne 29. 4. 2021, č. j. -376, potvrdil usnesení Okresního soudu v Šumperku ze dne 9. 6. 2020, č. j. -351, kterým soud prvního stupně zamítl návrh povinného na zastavení exekuce vedené soudním exekutorem JUDr. Lukášem Jíchou pod sp. zn. 203 Ex 27462/13, doručený pověřenému soudnímu exekutorovi dne 25. 11. 2019.

2. Proti rozhodnutí odvolacího soudu podal povinný dovolání. Nejvyšší soud dovolání povinného podle ustanovení , , ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. část první čl. II bod 2 ), dále jen „ “, odmítl, neboť dovolání nesplňuje obligatorní náležitosti dovolání uvedené v ustanovení , když především neobsahuje údaj o tom, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání.

3. Podle ustanovení není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

4. Podle ustanovení lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Podle ustanovení v dovolání musí být vedle obecných náležitostí ( ) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ( až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).

5. Nejvyšší soud ve své rozhodovací praxi opakovaně zdůrazňuje, že požadavek, aby dovolatel v dovolání konkrétně popsal, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle ustanovení obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle (jako je tomu v projednávané věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení či jeho části (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 10. 2019, sp. zn. , nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 11. 2019, sp. zn. ). Jiný výklad by vedl ke zjevně nesprávnému (textu odporujícímu) závěru, že dovolání je ve smyslu ustanovení přípustné vždy, když v něm dovolatel vymezí dovolací důvod (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 5. 2013, sp. zn. , ze dne 27. 8. 2013, sen. zn. , ze dne 31. 10. 2013, sen. zn. , a ze dne 30. 1. 2014, sen. zn. ). Tomuto požadavku dovolatel nedostál, neboť, ač zastoupen advokátem, na vymezení přípustnosti dovolání zcela rezignoval.

6. Dovolatel v dovolání předně vznáší výhrady k postupu a rozhodování soudu a insolvenčního správce během insolvenčního řízení, včetně incidenčního sporu. Ve vztahu k těmto námitkám se dovolatel předpoklady přípustnosti vůbec nezabývá a nevymezuje ani důvod dovolání v souladu s Podstatou těchto námitek je pouhá rekapitulace podle jeho názoru jednotlivých pochybení, k nimž mělo dojít během a v souvislosti s insolvenčním řízením, a tvrzení, že tato pochybení měla za následek nespravedlivou újmu na jeho materiálních i procesních právech.

7. Dovolatel rovněž nevymezil předpoklady přípustnosti, ani dovolací důvod v souladu s ve vztahu k námitce údajné neplatnosti rozhodčí doložky a tedy k otázce, zda může exekvovaný rozhodčí nález obstát jako exekuční titul. Odvolací soud ve vztahu k těmto námitkám uzavřel, že byly vzneseny nově až v průběhu odvolacího řízení a je proto třeba je posoudit jako nový návrh na zastavení exekuce, o kterém má rozhodnout soud prvního stupně (srov. odst. 18 odůvodnění odvolacího soudu), a z těchto důvodů se jimi věcně nezabýval. Není-li podstatou dovolání odůvodnění, že tento právní názor odvolacího soudu je nesprávný a podstata námitek dovolatele stojí až na nastínění jeho vlastního právního názoru na údajnou neplatnost rozhodčí doložky, neformuloval povinný ani v tomto případě právní otázku, která by mohla být řádným dovolacím důvodem, protože odvolací soud své rozhodnutí postavil na vyřešení právní otázky, proti jejímuž řešení dovolatel nebrojí (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 6. 2016, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 10. 2018, sp. zn. ). Nad rámec uvedeného se dodává, že o „návrhu na zastavení exekuce“ ze dne 2. 11. 2020 bylo již rozhodnuto usnesením soudního exekutora JUDr. Lukáše Jíchy, Exekutorský úřad Přerov, ze dne 14. 6. 2021, č. j. 203 Ex 27462/13-210, tak, že řízení o návrhu povinného bylo zastaveno z důvodu překážky věci pravomocně rozsouzené, když soudní exekutor dospěl k závěru, že v řízení již bylo o návrhu na zastavení exekuce podaném z totožných důvodů pravomocně rozhodnuto usnesením Okresního soudu v Šumperku ze dne 15. 11. 2016, č. j. -229, které bylo potvrzeno usnesením Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 29. 4. 2021, č. j. -376, proti němuž podané dovolání bylo zamítnuto usnesením Nejvyššího soudu ze dne 5. 6. 2018, sp. zn. .

8. Dovolatel konečně namítá, že neobstojí právní názor odvolacího soudu, že právo na zaplacení úroku z peněžité pohledávky, který přirostl až po rozhodnutí o úpadku, nezaniká a může tedy být předmětem exekuce, ačkoliv konkurz na majetek dlužníka byl zrušen poté, co jistina pohledávky vymáhaná v rámci exekučního řízení byla uspokojena. Ani k této námitce však dovolatel nevymezuje předpoklad přípustnosti. Nadto nelze pominout, že tato otázka nemůže založit přípustnost dovolání rovněž proto, že její řešení plyne přímo ze zákona (srov. např. usnesení ze dne 19. 5. 2014, sp. zn. , a ze dne 29. 7. 2014, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 1. 2017, sp. zn. ), když přímo z ustanovení , o úpadku a způsobech jeho řešení ( ), se jasně a jednoznačně podává, že tyto úroky „se v insolvenčním řízení neuspokojují žádným ze způsobů řešení úpadku“. Z citovaného ustanovení se jasně podává, že jde zjevně o pouhou zápověď jejich uspokojení z výtěžku získaného v insolvenčním řízení, nikoliv však o konstatování, že by právo na zaplacení takových úroků mělo hmotněprávní zaniknout. Není tedy vyloučeno, že úroky neuspokojené v insolvenčním řízení proto, že „přirostly“ až po rozhodnutí o úpadku, budou předmětem exekuce (srov. rovněž TARANDA, Petr. [Pohledávky neuspokojované v insolvenčním řízení]. In: HÁSOVÁ, Jiřina, MORAVEC, Tomáš a kol. . 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2018, s. 697 - 707).

9. Vzhledem k tomu, že dovolání povinného není přípustné, Nejvyšší soud je v souladu s ustanovením odmítl.

10. Dovolatel současně navrhl odklad vykonatelnosti napadeného usnesení odvolacího soudu. Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 23. 8. 2017, sp. zn. , dospěl k závěru, že jsou-li splněny důvody pro odmítnutí dovolání či pro zastavení dovolacího řízení ( ), není „projednatelný“ ani návrh na odklad vykonatelnosti dovoláním napadeného rozhodnutí odvolacího soudu, protože jde o návrh akcesorický. S ohledem na to se tedy Nejvyšší soud návrhem na odklad vykonatelnosti usnesení odvolacího soudu nezabýval.

11. O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu [ a násl. , o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů].

Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 2. 11. 2021

JUDr. Karel Svoboda, Ph.D.

předseda senátu