Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 3609/2018

20 Cdo 3609/2018-321

USNESENÍ

P. N.

T. M.

, zastoupenému Mgr. Pavlem Bednaříkem, advokátem se sídlem v Praze 1, Konviktská č. 291/24, pro 2 000 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. , o dovolání oprávněného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 26. dubna 2016, č. j. -245, takto:

I. Dovolání oprávněného

se

odmítá.

II. Oprávněný

je povinen

zaplatit povinnému na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 6 450 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám právního zástupce povinného.

Odůvodnění:

Městský soud v Praze v záhlaví označeným rozhodnutím k odvolání oprávněného potvrdil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 20. 1. 2016, č. j. -218, ve výrocích, kterými soud prvního stupně rozhodl, že exekuce se zastavuje a že oprávněný je povinen zaplatit soudnímu exekutorovi náklady exekuce ve výši stanovené samostatným usnesením, změnil výrok rozhodnutí soudu prvního stupně tak, že se povinnému nárok na náhradu nákladů řízení nepřiznává, a rozhodl, že povinnému se nepřiznává právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud na základě jednostranného prohlášení oprávněného v notářském zápisu JUDr. Heleny Divišové ze dne 16. 7. 2015, sp. zn. NZ 3061/2014, N 3041/2015, dospěl k závěru, že oprávněný prokázal splnění odkládací podmínky ze smlouvy o půjčce, že povinný převzal předmět půjčky 2 000 000 Kč, který se mu oprávněný zavázal poskytnout podle smlouvy o půjčce. Současně však odvolací soud dovodil, že je dán důvod pro zastavení exekuce podle z důvodu promlčení pohledávky oprávněného, neboť podle smlouvy o půjčce ze dne 23. 10. 2006 měla být půjčka povinným vrácena do 31. 3. 2007 a návrh na nařízení exekuce byl doručen exekutorskému úřadu dne 27. 4. 2010. K promlčení pohledávky oprávněného došlo v obecné tříleté promlčecí lhůtě, neboť notářským zápisem ze dne 25. 10. 2006, sp. zn. NZ 746/2006 a N 796/2006 (který je exekučním titulem), nedošlo k uznání dluhu, protože nelze uznat dluh, který v budoucnu teprve vznikne.

Proti usnesení odvolacího soudu podal oprávněný dovolání. Namítá, že odvolací soud nesprávně posoudil délku promlčecí lhůty, neboť v projednávané věci povinný uznal dluh co do důvodu a výše notářským zápisem s podmínkou sepsaným JUDr. Helenou Divišovou, notářkou v Hradci Králové, sp. zn. 3061/2015, N 3041/2015. Vzhledem k tomu, že povinný svůj dluh uznal, běží v projednávané věci desetiletá promlčecí lhůta a je přitom nerozhodné, že uznal dluh, který v době jeho uznání dosud nevznikl. Oprávněný navrhl, aby dovolací soud napadené rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Povinný se ve svém vyjádření ztotožnil s právním posouzením odvolacího soudu a namítl, že dle ustálené judikatury dovolacího soudu lze dluh uznat pouze poté, co vznikl. Povinný navrhl, aby dovolací soud dovolání oprávněného odmítl.

K dovolání oprávněného Nejvyšší soud usnesením ze dne 21. 6. 2017, č. j. -295, dovolání oprávněného jako nepřípustné odmítl, neboť dovolání nesplňuje obligatorní náležitosti uvedené v ustanovení , když především neobsahuje údaj o tom, v čem přesně dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, neboť dovolatel předpoklad přípustnosti dovolání vymezil tak, že „napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného práva, která má být dovolacím soudem posouzena odchylně od právního názoru odvolacího Městského soudu v Praze“, avšak samotný nesouhlas odvolatele s právním posouzením věci odvolacím soudem (s tím, že dovolací soud má uskutečnit jiný právní závěr) nevyjadřuje, který se tří možných předpokladů přípustnosti uvedených v ustanovení má být podle dovolatele naplněn.

Ústavní soud nálezem ze dne 5. 9. 2018, sp. zn. , rozhodl, že bylo porušeno právo stěžovatele na soudní ochranu podle d a právo na spravedlivý proces zaručené Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a usnesení dovolacího soudu zrušil.

Vázán právním názorem Ústavního soudu, že dovolání dovolatele nemá vady a dovolatel dostatečně zřejmě vymezil otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, a to zda lze platně uznat dluh, který v budoucnu teprve vznikne, Nejvyšší soud České republiky dovolání oprávněného projednal a rozhodl o něm podle , , ve znění účinném do 31. 12. 2013 (srov. Čl. II bod 2 , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony) – dále jen „ “, a dospěl k závěru, že dovolání není přípustné, neboť právní názor odvolacího soudu je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu a není ani důvod, aby předmětná právní otázka byla posouzena jinak (srov. ).

Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 27. 7. 2011, sp. zn. , dospěl k závěru, že uznání dluhu podle , občanského zákona, je jednostranný právní úkon dlužníka adresovaný věřiteli, který lze učinit až poté, co dluh vznikl (dále srov. např. odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 10. 2012, sp. zn. ). Dovolací soud rovněž dovodil, že je vyloučeno, aby před předáním peněz (před vznikem závazkového právního vztahu) žalovaný dluh z půjčky uznával (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2013, sp. zn. ).

V projednávané věci se v notářském zápisu JUDr. Heleny Divišové ze dne 25. 10. 2006, sp. zn. NZ 746/2006, N 796/2006, povinný jako dlužník zavázal zaplatit částku 2 000 000 Kč za podmínky, bude-li oprávněným povinnému poskytnuta půjčka této částky. Z uvedeného se podává, že dluh povinného v době sepisu notářského zápisu JUDr. Heleny Divišové ze dne 25. 10. 2006, sp. zn. NZ 746/2006, N 796/2006, nejenže nebyl splatný, ale ani dosud neexistoval. Z tohoto důvodu, jak již dovolací soud ve shora uvedené judikatuře dovodil, je vyloučeno, aby povinný v notářském zápisu JUDr. Heleny Divišové ze dne 25. 10. 2006, sp. zn. NZ 746/2006, N 796/2006, svůj dluh uznal, když uznat lze jen právní skutečnost, která již nastala a nikoliv skutečnost, která může, ale nemusí nastat teprve v budoucnosti. Uvedenému neodporuje závěr, že lze uznat i dluh, který dosud není splatný, neboť je třeba rozlišovat dluh, který dosud nevznikl a dluh, který sice již vznikl, avšak doposud není splatný. V prvém případě nelze dluh uznat, neboť tento doposud neexistuje a není jisté, zda vůbec vznikne, popřípadě v jaké výši, v případě druhém (jak uvedl rovněž i dovolatel) je možné dluh uznat, neboť již vznikl, pouze však dosud nenabyl splatnosti.

Nad rámec shora uvedeného dovolací soud dodává, že shora uvedená dovolatelem nastolená právní otázka je v posuzované věci otázkou nadbytečnou a nemůže tak založit přípustnost dovolání ve smyslu , neboť napadené rozhodnutí odvolacího soudu na ní objektivně nezávisí. Jak již dovolací soud ve svém usnesení ze dne 20. 6. 2017, sp. zn. , uvedl, odvolací soud i dovolatel přehlédli, že Nejvyšší soud v předchozím usnesení ze dne 11. 2. 2015, sp. zn. , uveřejněném pod číslem 55/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (které bylo vydáno právě v této věci a jímž byla zrušena předchozí usnesení Městského soudu v Praze ze dne 5. 2. 2013, č. j. -140, a Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 28. 2. 2012, č. j. -122, na jejichž základě již dříve došlo k zastavení exekuce), uzavřel, že obsahuje-li dohoda osoby oprávněné a osoby povinné obsažená v notářském zápisu se svolením k vykonatelnosti [ až , o notářích a jejich činnosti (dále též jen „not. ř.“), ve znění účinném od 1. 1. 2001 do 30. 6. 2009] ujednání, podle kterého se dlužník zavazuje splnit pohledávku a jiné nároky věřitele, vyplývající ze závazkového právního vztahu vzniklého na základě smlouvy o budoucí smlouvě o půjčce (na jejímž základě věřitel plnil po sepisu notářského zápisu a jež je podle dohody účastníků skutečností, na níž se budoucí pohledávka zakládá), jde o podmínku ve smyslu ustanovení věty první a odst. 2 věty první, obč. zák. ( not. ř.), jejíž splnění je třeba prokázat způsobem uvedeným v ustanovení , o soudních exekutorech a exekuční činnosti (dále též jen „ex. ř.“).

K tomu, aby oprávněný prokázal, že půjčku povinnému skutečně poskytl (a že předmětný notářský zápis se svolením k vykonatelnosti je formálně vykonatelným exekučním titulem), tedy bylo třeba dodat u vydanou nebo ověřenou státním orgánem nebo notářem, z níž je patrné, že byla splněna podmínka, nebo že oprávněný splnil vzájemnou povinnost. Oprávněný však dodal jen své vlastní prohlášení ze dne 16. 7. 2015 o tom, že závazek splnil (viz přílohová obálka oprávněného). Takové jednostranné prohlášení však nemůže obstát jako ve smyslu ustanovení ex. řádu ani tehdy, když má formu notářského zápisu (zde šlo o zápis provedený notářkou JUDr. Helenou Divišovou ze dne 16. 7. 2015, sp. zn. NZ 3061/2015, N 3041/2015). I tento fakt Nejvyšší soud v usnesení ze dne 11. 2. 2015, sp. zn. , výslovně zdůraznil s tím, že situace je pro oprávněného řešitelná podáním žaloby na určení, že podmínka, na kterou byla vykonatelnost notářského zápisu se svolením k vykonatelnosti navázána, byla splněna.

Jestliže tedy ze strany oprávněného nebylo prokázáno, že jsou splněny procesní předpoklady, aby předmětný zápis se svolením k vykonatelnosti obstál jako formálně vykonatelný exekuční titul (zde že oprávněný skutečně po sepisu notářského zápisu poskytl povinnému půjčku ve výši 2 000 000 Kč, jejíž navrácení má být předmětem exekuce), je třeba exekuci již z tohoto důvodu zastavit s odkazem na ustanovení Za takových okolností je nadbytečné se zabývat tím, jestli uznání závazku, jež bylo rovněž součástí předmětného notářského zápisu se svolením k vykonatelnosti, podle hmotného práva obstojí, či nikoliv. Nebyla-li zákonem předepsaným způsobem prokázána formální vykonatelnost exekučního titulu (listinami uvedenými v ustanovení ex. řádu), je nadbytečné se zabývat hmotněprávními námitkami vznesenými povinným, na jejichž základě má být učiněn závěr, že je na místě exekuci zastavit podle ustanovení I tento právní názor Nejvyšší soud výslovně uvedl v usnesení ze dne 11. 2. 2015, sp. zn. , jestliže zdůraznil, že „jednostranný právní úkon povinného o uznání budoucího dluhu ( obč. zák.), obsažený v předmětném notářském zápisu, je úkonem hmotněprávním, který nemá pro tuto exekuční věc význam.“

Výše uvedené nemůže být v rozporu se „základními zásadami občanského práva“ vymezenými v hlavě I , , jichž se oprávněný dovolává. Jde totiž o procesní posouzení formální vykonatelnosti exekučního titulu ve formě notářského zápisu se svolením k vykonatelnosti. Povinnost prokázat splnění podmínky vykonatelnosti předmětného exekučního titulu prostřednictvím listin uvedených v ustanovení ex. řádu je vyjádřením zásady formalizace přezkumu předpokladů pro nařízení exekuce (soudního výkonu), jejímž smyslem je zabezpečit, aby k provedení exekuce mohlo dojít bez zbytečného odkladu, aniž by soud musel nařídit jednání a aniž by byla exekuce ohrožena tím, že se povinný předčasně dozví o tom, že proti němu má být vedena exekuce (srov. s srov. s usneseními Nejvyššího soudu ze dne 18. 3. 2009, sp. zn. , ze dne 16. 1. 2012, sp. zn. , ze dne 31. 3. 2005, sp. zn. , ze dne 24. 2. 2009, sp. zn. , ze dne 12. 8. 2010, sp. zn. , ze dne 15. 12. 2005, sp. zn. , ze dne 27. 7. 2006, sp. zn. dne 24. 2. 2009, sp. zn. aj.).

Z uvedeného se podává, že usnesení odvolacího soudu, kterým odvolací soud rozhodl o zastavení exekuce je správné, i když z jiného důvodu, než uvedl odvolací soud, tedy že nelze uznat dluh, který v budoucnu teprve vznikne (byť tento závěr odvolacího soudu je správný, viz výše). Z uvedeného vyplývá, že i kdyby dovolací soud napadené rozhodnutí odvolacího soudu zrušil, nemohlo by to mít za následek pro dovolatele příznivější rozhodnutí z hlediska právních závěrů vyslovených dovolacím soudem ohledně vedení a zastavení exekuce (neboť exekuce nemůže být vedena v případě, že oprávněný nepředložil formálně vykonatelný exekuční titul). Zrušit věcně správné napadené rozhodnutí odvolacího soudu pouze za tím účelem, aby rozhodnutí odvolacího soudu v novém řízení (vázán právním názorem dovolacího soudu) vedlo k totožnému výsledku pouze s jiným právním odůvodněním, by proto bylo zjevně v rozporu se zásadou rychlosti a hospodárnosti řízení (k tomuto závěru srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 2. 2016, sp. zn. , odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 30. 9. 2014, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 4. 2004, sp. zn. , odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 2005, sp. zn. ).

S ohledem na shora uvedené není dovolání oprávněného přípustné, Nejvyšší soud je tedy v souladu s odmítl.

S přihlédnutím k výsledku dovolacího řízení Nejvyšší soud podle , a uložil dovolateli povinnost zaplatit povinnému na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 6 450 Kč zahrnující odměnu advokáta povinného za vyjádření se k dovolání ve výši 6 150 Kč [ ., a vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů, dále „AT“] a paušální náhradu hotových výdajů ve výši 300 Kč ( a 3 AT).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 23. 10. 2018

JUDr. Zbyněk Poledna

předseda senátu