Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 2646/2017

20 Cdo 2646/2017

U S N E S E N Í

JUDr. P. N.

T. M.

, zastoupenému Mgr. Pavlem Bednaříkem, advokátem se sídlem v Praze 2, Štěpánská č. 27, pro 2 000 000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. , o dovolání oprávněného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 26. dubna 2016, č. j. -245, takto:

I. Dovolání oprávněného

se

odmítá.

II. Oprávněný

je povinen

zaplatit povinnému na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 6 450 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí, a to k rukám právního zástupce povinného.

Stručné odůvodnění ( ):

Nejvyšší soud České republiky dovolání oprávněného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 26. 4. 2013, č. j. -245, kterým odvolací soud potvrdil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 20. 1. 2016, č. j. -218, o zastavení exekuce a o povinnosti oprávněného k náhradě nákladů řízení povinnému a exekutorovi, podle ustanovení věty první , , ve znění účinném do 31. 12. 2013 (srov. Čl. II bod 2 , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony) – dále jen „ “, odmítl, neboť dovolání nesplňuje obligatorní náležitosti uvedené v ustanovení , když především neobsahuje údaj o tom, v čem přesně dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání.

Podle ustanovení v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (

§ 42 odst. 4

) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (

§ 237 až 238a

) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).

Podle ustanovení není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Dovolatel předpoklad přípustnosti dovolání vymezil tak, že „napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného práva, která má být dovolacím soudem posouzena odchylně od právního názoru odvolacího Městského soudu v Praze.“ Samotný nesouhlas odvolatele s právním posouzením věci odvolacím soudem (s tím, že dovolací soud má uskutečnit jiný právní závěr) nevyjadřuje, který se tří možných předpokladů přípustnosti uvedených v ustanovení má být podle odvolatele naplněn. Z obsahu dovolání tedy nelze dovodit, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ve smyslu [srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013, sen. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. (uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek); k účelu vymezení předpokladů přípustnosti dále též např. usnesení Ústavního soudu ze dne 26. 6. 2014, sp. zn. , usnesení Ústavního soudu ze dne 12. 2. 2015, sp. zn. ]. Protože dovolání má vady, jež nebyly v průběhu trvání lhůty k dovolání odstraněny, a nelze pro ně v dovolacím řízení pokračovat, Nejvyšší soud dovolání oprávněného odmítl ( ).

Pro úplnost se dodává, že dovolatel nesouhlasí s právním závěrem odvolacího soudu, že povinný právem namítl promlčení pohledávky ve výši 2 000 000 Kč exekvované na základě notářského zápisu se svolením k vykonatelnosti notářky JUDr. Heleny Divišové ze dne 25. 10. 2006, sp. zn. NZ 746/2006, N 796/2006. Odvolací soud svůj právní závěr odůvodnil tak, že smlouva o půjčce předmětné částky byla písemně uzavřena dne 23. 10. 2006 a dne 26. 10. 2006 byla odepsána z účtu oprávněného ve prospěch povinného. K vrácení částky mělo ze strany povinného dojít dne 31. 3. 2007, obecná tříletá promlčení lhůta podle , (dále též jen „obč. zák.“), uplynula dne 1. 4. 2010. Návrh na nařízení exekuce však exekutorovi došel až dne 27. 4. 2010, tedy po uplynutí tříleté promlčecí lhůty (závazek byl sjednán mezi fyzickými osobami - nepodnikateli). I když vykonávaný notářský zápis ze dne 25. 10. 2006, sp. zn. NZ 746/2006, N 796/2006, obsahuje uznání předmětného závazku ze strany povinného, je toto uznání neplatné, protože nelze uznat dluh, který v budoucnu teprve vznikne (uznání závazku bylo formulováno tak, že povinný uznává svůj závazek k zaplacení půjčky ve výši 2 000 000 Kč pro případ, že mu bude půjčka skutečně poskytnuta, navíc k uznání závazku došlo dne 25. 10. 2006, tedy ještě před jeho splatností, k níž mělo dojít dne 31. 3. 2007). – Dovolatel má na rozdíl od odvolacího soudu za to, že je možné uznat závazek, jehož vznik je vázán na splnění podmínky, jakož i závazek, který ještě není splatný.

Odvolací soud i dovolatel přehlédli, že Nejvyšší soud v předchozím usnesení ze dne 11. 2. 2015, sp. zn. , uveřejněném pod číslem 55/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (které bylo vydáno právě v této věci a jímž byla zrušena předchozí usnesení Městského soudu v Praze ze dne 5. 2. 2013, č. j. -140, a Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 28. 2. 2012, č. j. -122, na jejichž základě již dříve došlo k zastavení exekuce), uzavřel, že obsahuje-li dohoda osoby oprávněné a osoby povinné obsažená v notářském zápisu se svolením k vykonatelnosti [ až , o notářích a jejich činnosti (dále též jen „not. ř.“), ve znění účinném od 1. 1. 2001 do 30. 6. 2009] ujednání, podle kterého se dlužník zavazuje splnit pohledávku a jiné nároky věřitele, vyplývající ze závazkového právního vztahu vzniklého na základě smlouvy o budoucí smlouvě o půjčce (na jejímž základě věřitel plnil po sepisu notářského zápisu a jež je podle dohody účastníků skutečností, na níž se budoucí pohledávka zakládá), jde o podmínku ve smyslu ustanovení věty první a odst. 2 věty první, obč. zák. ( not. ř.), jejíž splnění je třeba prokázat způsobem uvedeným v ustanovení , o soudních exekutorech a exekuční činnosti (dále též jen „ex. ř.“).

K tomu, aby oprávněný prokázal, že půjčku povinnému skutečně poskytl (a že předmětný notářský zápis se svolením k vykonatelnosti je formálně vykonatelným exekučním titulem), tedy bylo třeba dodat u vydanou nebo ověřenou státním orgánem nebo notářem, z níž je patrné, že byla splněna podmínka, nebo že oprávněný splnil vzájemnou povinnost. Oprávněný však dodal jen své vlastní prohlášení ze dne 16. 7. 2015 o tom, že závazek splnil (viz přílohová obálka oprávněného). Takové jednostranné prohlášení však nemůže obstát jako ve smyslu ustanovení ex. řádu ani tehdy, když má formu notářského zápisu (zde šlo o zápis provedený notářkou JUDr. Helenou Divišovou ze dne 16. 7. 2015, sp. zn. NZ 3061/2015, N 3041/2015). I tento fakt Nejvyšší soud v usnesení ze dne 11. 2. 2015, sp. zn. , výslovně zdůraznil s tím, že situace je pro oprávněného řešitelná podáním žaloby na určení, že podmínka, na kterou byla vykonatelnost notářského zápisu se svolením k vykonatelnosti navázána, byla splněna.

Jestliže tedy ze strany oprávněného nebylo prokázáno, že jsou splněny procesní předpoklady, aby předmětný zápis se svolením k vykonatelnosti obstál jako formálně vykonatelný exekuční titul (zde že oprávněný skutečně po sepisu notářského zápisu poskytl povinnému půjčku ve výši 2 000 000 Kč, jejíž navrácení má být předmětem exekuce), je třeba exekuci již z tohoto důvodu zastavit s odkazem na ustanovení ). Za takových okolností je nadbytečné se zabývat tím, jestli uznání závazku, jež bylo rovněž součástí předmětného notářského zápisu se svolením k vykonatelnosti, podle hmotného práva obstojí, či nikoliv. Nebyla-li zákonem předepsaným způsobem prokázána formální vykonatelnost exekučního titulu (listinami uvedenými v ustanovení ex. řádu), je nadbytečné se zabývat hmotněprávními námitkami vznesenými povinným, na jejichž základě má být učiněn závěr, že je na místě exekuci zastavit podle ustanovení I tento právní názor Nejvyšší soud výslovně uvedl v usnesení ze dne 11. 2. 2015, sp. zn. , jestliže zdůraznil, že „jednostranný právní úkon povinného o uznání budoucího dluhu ( obč. zák.), obsažený v předmětném notářském zápisu, je úkonem hmotněprávním, který nemá pro tuto exekuční věc význam.“

Výše uvedené nemůže být v rozporu se „základními zásadami občanského práva“ vymezenými v hlavě I , , jichž se oprávněný dovolává. Jde totiž o

procesní posouzení

formální vykonatelnosti exekučního titulu ve formě notářského zápisu se svolením k vykonatelnosti. Povinnost prokázat splnění podmínky vykonatelnosti předmětného exekučního titulu prostřednictvím listin uvedených v ustanovení § 43 odst. 2 ex. řádu je vyjádřením zásady formalizace přezkumu předpokladů pro nařízení exekuce (soudního výkonu), jejímž smyslem je zabezpečit, aby k provedení exekuce mohlo dojít bez zbytečného odkladu, aniž by soud musel nařídit jednání a aniž by byla exekuce ohrožena tím, že se povinný předčasně dozví o tom, že proti němu má být vedena exekuce (srov. s srov. s usneseními Nejvyššího soudu ze dne 18. 3. 2009, sp. zn. , ze dne 16. 1. 2012, sp. zn. , ze dne 31. 3. 2005, sp. zn. , ze dne 24. 2. 2009, sp. zn. , ze dne 12. 8. 2010, sp. zn. , ze dne 15. 12. 2005, sp. zn. , ze dne 27. 7. 2006, sp. zn. , ze dne 24. 2. 2009, sp. zn. aj.).

S přihlédnutím k výsledku dovolacího řízení Nejvyšší soud podle , a uložil dovolateli povinnost zaplatit povinnému na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 6 450 Kč zahrnující odměnu advokáta oprávněné za vyjádření se k dovolání ve výši 6 150 Kč [ ., a vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů, dále „AT“] a paušální náhradu hotových výdajů ve výši 300 Kč ( a 3 AT).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 21. 6. 2017JUDr. Zbyněk Polednapředseda senátu