Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 26/2005

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Mikuška a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové a JUDr. Vladimíra Kůrky ve věci výkonu rozhodnutí oprávněné S. M. L., zastoupené advokátem, proti povinné P. P. spol. s r.o., zastoupené advokátem, pro 21.754.095,10 Kč s příslušenstvím, prodejem nemovitostí, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 3 pod sp. zn. , o dovolání povinné proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 27. 4. 2004, č.j. -119, a proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 28. 7. 2004, č.j. -137, takto:

Dovolání se zamítá.

O d ů v o d n ě n í :

Shora označeným rozhodnutím městský soud potvrdil usnesení ze dne 27. 4. 2004, č.j. -119, jímž obvodní soud vyhověl návrhu, aby na místo A. P., a.s. „v likvidaci“ vstoupila do řízení oprávněná. Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že v řízení byl prokázán přechod práva na oprávněnou; správně byla posouzena i otázka její právní subjektivity. Ve smlouvě o postoupení pohledávky je sice uvedena pouze pohledávka za společností O. G., spol. s r.o., nicméně pohledávka vůči povinné z titulu zajištění přešla na oprávněnou podle , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „obč. zák.“). Námitka promlčení není při rozhodování podle , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “) namístě.

V podaném dovolání namítá povinná nesprávné právní posouzení věci a nesprávné hodnocení provedených důkazů. Je přesvědčena, že z předložené smlouvy nevyplývá převod pohledávky ani vůči povinné, ani vůči společnosti O. G., spol. s r.o. ve smyslu Pohledávka za povinnou je samostatná a nemohla přejít na oprávněnou ani jako „součást“ či příslušenství pohledávky za společností O. G., spol. s r.o. Soudy rovněž nedostatečně posoudily námitku, že ve věci je třeba aplikovat obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“). Navrhla, aby dovolací soud napadené usnesení a usnesení soudu prvního stupně zrušil a věc tomuto soudu vrátil k dalšímu řízení.

Oprávněná navrhla zamítnutí dovolání. Podle jejího názoru pohledávka za povinnou vznikla na základě zástavní smlouvy, kterou povinná svým majetkem zajišťuje pohledávku za společností O. G., spol. s r.o. Postoupením zajištěné pohledávky (v řízení řádně prokázaným) proto podle § 524 obč. zák. přešla na oprávněnou i práva ze zajištění poskytnutého povinnou. S aplikací § 408 odst. 2 obch. zák. se odvolací soud vypořádal již v usnesení ze dne 16. 1. 2002, č.j. -51.

Dovolání proti usnesení – přípustné podle – není důvodné.

Právní posouzení je nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, která na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu – sice správně určenou – nesprávně vyložil, případně ji nesprávně aplikoval (z podřazení skutkového stavu hypotéze normy učinil nesprávné závěry o právech a povinnostech účastníků).

Podle odst. l má-li žalobce za to, že po zahájení řízení nastala skutečnost, s níž právní předpisy spojují převod nebo přechod práva nebo povinnosti účastníka řízení, o něž v řízení jde, může dříve, než soud o věci rozhodne, navrhnout, aby nabyvatel práva nebo povinnosti vstoupil do řízení na místo dosavadního účastníka; to neplatí v případech uvedených v .

Podle soud návrhu usnesením vyhoví, jestliže se prokáže, že po zahájení řízení nastala právní skutečnost uvedená v odstavci l, a jestliže s tím souhlasí ten, kdo má vstoupit na místo žalobce; souhlas žalovaného nebo toho, kdo má vstoupit na jeho místo, se nevyžaduje. Právní účinky spojené s podáním žaloby zůstávají zachovány.

Podle odst. l proti jinému, než kdo je v rozhodnutí označen jako povinný, nebo ve prospěch jiného, než kdo je v rozhodnutí označen jako oprávněný, lze nařídit a provést výkon rozhodnutí, jen jestliže je prokázáno, že na něj přešla povinnost nebo právo z rozhodnutí.

Podle § 524 odst. l obč. zák. věřitel může svou pohledávku i bez souhlasu dlužníka postoupit písemnou smlouvou jinému.

Podle § 524 odst. 2 obč. zák. s postoupenou pohledávku přechází i její příslušenství a všechna práva s ní spojená.

Dovolatelka předně nesouhlasí s právním závěrem, že ze smlouvy o převodu pohledávky ze dne 11. 4. 2003 vyplývá i převod judikované pohledávky za společností O. G., spol. s r.o., na oprávněnou. Bylo-li v řízení zjištěno, že ve smlouvě je jako dlužník označena společnost O. G., spol. s r.o., a pohledávka je identifikována tak, že je nepochybné, že se jedná o pohledávku přiznanou exekučním titulem (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 7. 2003, sp. zn. uveřejněné v časopise Soudní judikatura, č. 9, ročník 2003, pod č. 165), pak právní závěr odvolacího soudu, že na základě citované smlouvy došlo k převodu pohledávky za touto společností z A. P., a.s. v likvidaci, na oprávněnou, je správný.

Námitkou, že v řízení nebyl prokázán přechod vymáhané pohledávky za povinnou, dovolatelka dále zpochybňuje právní závěr odvolacího soudu, že pohledávka za povinnou přešla na oprávněnou zároveň s pohledávkou za společností O. G., spol. s r.o., aniž musela být ve smlouvě o postoupení pohledávky výslovně uvedena. V řízení bylo zjištěno (a dovolatelka toto zjištění nezpochybňuje), že pohledávka za povinnou vyplývá ze zástavní smlouvy ze dne 4. 8. 1993, na základě které povinná svými nemovitostmi zajišťuje pohledávku za společností O. G., spol. s r.o. Z ustanovení § 524 odst. 2 obč. zák. vyplývá, že s postoupenou pohledávkou přechází i její příslušenství a všechna práva s ní spojená. Těmito právy jsou podle ustálené soudní praxe (srov. odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 6. 2003, sp. zn. , uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 4, ročník 2004 pod č. 31, dále jen „R 31/2004“) i práva ze zajištění pohledávky, a to i vůči třetím osobám. Vyplývá to rovněž z § 528 odst. 1 obč. zák., podle kterého je-li splnění postoupené pohledávky zajištěno zástavním právem, ručením nebo jiným způsobem, je postupitel povinen o postoupení pohledávky podat zprávu osobě, která zajištění závazku poskytla.

S postupovanou pohledávkou za společností O. G., spol. s r.o. tedy přešlo i zástavní právo na nemovitostech povinné, jehož soudní realizace je v exekučním titulu vyjádřena jako povinnost zaplatit peněžitou částku s tím, že vůči povinné se lze uspokojit pouze z výnosu prodeje zastavených nemovitostí (§ 151f odst. 1 obč. zák. ve znění účinném do 31. 8. 1998, srov. i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 12. 1997, sp. zn. , uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 6, ročník 1998 pod č. 46).

Správný je i závěr odvolacího soudu, že námitka promlčení ve smyslu obch. zák. není při rozhodování podle namístě. Při rozhodování podle tohoto ustanovení soud posuzuje pouze to, zda nastala právní skutečnost, s níž právní předpisy spojují převod nebo přechod práva nebo povinnosti, o něž v řízení jde (srov. obdobně rozhodnutí R 31/2004).

Vzhledem k výše uvedenému lze uzavřít, že dovolatelce se prostřednictvím uplatněných dovolacích důvodů správnost rozhodnutí odvolacího soudu zpochybnit nepodařilo. Nejvyšší soud tudíž – aniž nařídil jednání ( , věta první ) – dovolání jako nedůvodné podle , části věty před středníkem, usnesením zamítl.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 15. prosince 2005

JUDr. Vladimír M i k u š e k , v.r.

předseda senátu