Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 1542/2022

20 Cdo 1542/2022-112

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Aleše Zezuly a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Zbyňka Poledny v exekuční věci oprávněné Mgr. Zuzany Orbesové, se sídlem v Olomouci, Železniční 469/4, identifikační číslo osoby 01127853,insolvenční správkyně úpadce J. K., narozeného XY, bytem v XY, zastoupené Mgr. Markétou Koubíkovou, advokátkou se sídlem v Praze 2, Balbínova 1093/27, proti povinnému P. H., narozenému XY, bytem v XY, zastoupenému JUDr. Janem Krčem, advokátem se sídlem v Praze 2, Záhřebská 577/33, pro 547 475 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 3 pod sp. zn. , o dovolání oprávněné proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 22. prosince 2021, č. j. -59, takto:

O d ů v o d n ě n í:

1) Ve shora specifikované věci Obvodní soud pro Prahu 3 (dále „soud prvního stupně“ či „obvodní soud“) usnesením ze dne 25. 8. 2021, č. j. -24, zamítl návrh povinného na zastavení exekuce vedené soudní exekutorkou Mgr. Magdalénou Popkovou, Exekutorský úřad Liberec (dále „soudní exekutorka“), pod sp. zn. 209 Ex 1949/2008, na základě usnesení obvodního soudu ze dne 30. 7. 2008, č. j. -5, jímž soud nařídil exekuci ve prospěch původního oprávněného J. K. (viz další identifikační údaje v záhlaví tohoto usnesení; dále „úpadce“ či „původní oprávněný“) na majetek povinného podle vykonatelného platebního rozkazu Městského soudu v Praze ze dne 4. 2. 2008, sp. zn. . Soud prvního stupně rozhodl o návrhu povinného poté, co do řízení vstoupila jako oprávněná na místo úpadce insolvenční správkyně Mgr. Zuzana Orbesová (viz usnesení soudní exekutorky ze dne 28. 6. 2021, č. j. 209 Ex 1949/2008-119).

2) Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že soudní exekutorka usnesením ze dne 22. 7. 2021, č. j. 209 Ex 1949/2008-127, částečně zastavila exekuci k návrhu oprávněné podle , , ve znění pozdějších předpisů (dále „ “), v rozsahu jistiny vymáhané pohledávky ve výši 519 656,46 Kč, a to s odkazem na úhradu provedenou L. B., který převzal dluh povinného na základě dohody ze dne 2. 7. 2021. Exekuce je proto v současnosti vedena pro vymožení příslušenství pohledávky a nákladů exekuce. K uplatněným námitkám soud prvního stupně uvedl, že okolnost úhrady vymáhaného dluhu (jistiny), jež posléze vyústila v částečné zastavení exekuce, není důvodem pro zastavení zbylé části exekuce (i pro příslušenství pohledávky) podle , došlo-li k úhradě plnění až po zahájení (tj. v rámci) exekuce samotné. Rovněž námitka promlčení exekvovaného dluhu povinnéhoneobstojí vzhledem k ustanovení , obchodní zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013, podle kterého se okamžikem zahájení exekučního řízení promlčecí lhůta staví, takže k promlčení pohledávky po následující dobu dojít nemohlo, a to ani vlivem posléze zahájeného insolvenční řízení, jenž bylo - v průběhu nařízené exekuce - vedeno proti povinnému pod sp. zn. Krajského soudu v Praze (konkurs byl prohlášen s účinností ke dni 1. 2. 2011). Ani okolnost, že původní oprávněný vymáhanou pohledávku do insolvenčního řízení vedeného proti povinnému nepřihlásil, není ve vztahu k běhu či stavení promlčecí lhůty významná. S ohledem na , o úpadku a způsobech jeho řešení ), ve znění pozdějších předpisů (dále „ “), nelze klást k tíži původního oprávněného, že po dobu trvání insolvenčního řízení nemohl svoji pohledávku aktivně vymáhat; jeho pasivní chování proto požadavku jednání s péčí řádného hospodáře či dobrým mravům neodporuje.

3) Městský soud v Praze (dále „odvolací soud“) usnesením ze dne 22. 12. 2021, č. j. -59, k odvolání povinného rozhodnutí soudu prvního stupně změnil tak, že exekuci zastavil co do zákonného úroku z prodlení z částky 519 656,46 Kč za dobu od 1. 2. 2011 do právní moci usnesení o zrušení konkursu; ve zbylé části výrok soudu prvního stupně ohledně zamítnutí návrhu na zastavení exekuce potvrdil. Se zřetelem k ustanovením , a násl. a upřesnil, že existence úpadku osoby povinného (tj. osoby, vůči níž je pohledávka vymáhána v exekučním řízení) neznamená, že by jeho věřitelé měli zákonnou povinnost své pohledávky přihlásit do započatého insolvenčního řízení, neboť takový postup je pouze v jejich dispozici. S odkazem na rozhodovací praxi Ústavního soudu konkretizovanou v rozhodnutích sp. zn. , sp. zn. , sp. zn. či sp. zn. , uzavřel, že byla-li vymáhaná pohledávka do insolvenčního řízení přihlášena, okamžikem úpadku povinného by se přestala úročit ( ); z tohoto důvodu příslušenství z nepřihlášené pohledávky v době od okamžiku úpadku povinného až do doby zániku účinků konkurzu ( ) nelze posléze exekučně vymáhat, neboť provedení exekuce v tomto rozsahu by vedlo ke zjevné nespravedlnosti. V uvedeném rozsahu proto exekuci podle zastavil.

4) Usnesení odvolacího soudu napadla oprávněná dovoláním, jehož přípustnost ve smyslu spatřovala v tom, že napadené rozhodnutí „závisí na vyřešení právní otázky, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena.“ Z obsahu dovolání je zřejmé, že dovolatelka se vymezuje vůči odvolacím soudem přijatému výkladu , tj. napadá závěr odvolacího soudu, že okamžikem úpadku povinného se nyní exekučně vymáhaná pohledávka přestala úročit. Takový výklad insolvenční právo neumožňuje, neboť smyslem uvedeného ustanovení je pouze to, že vyjmenované pohledávky se v insolvenčním řízení žádným ze způsobů řešení úpadku neuspokojují. Ani žádné jiné zákonné ustanovení nespojuje období od zjištění úpadku povinného s přerušením nárůstu příslušenství. Právo na opětovné vymáhání příslušenství pohledávky cestou exekuce proto zůstalo oprávněné zachováno, přičemž není podstatné, zda sama pohledávka byla přihlášena do insolvenčního řízení. Přijetím závěrů odvolacího soudu by došlo k výraznému posunu v nahlížení na institut konkursu jako způsobu řešení úpadku dlužníka, neboť každá pohledávka nepřihlášená do insolvenčního řízení by ztratila své zákonné úročení od okamžiku úpadku dlužníka. Navrhla proto, aby Nejvyšší soud napadené usnesení odvolací soudu změnil tak, že usnesení soudu prvního stupně potvrdí.

5) Povinný ve svém vyjádření k dovolání zdůraznil, že podstatou jeho návrhu podle bylo zastavit nařízenou exekuci, jelikož její provedení by vedlo ke zjevné nespravedlnosti. Na výkladu však napadené rozhodnutí založeno není, uzavřel-li odvolací soud, že v „tomto velmi specifickém případě“ by dalším prováděním exekuce došlo ke zvýhodnění oprávněné vůči ostatním, do insolvenčního řízení řádně přihlášeným věřitelům.

6) Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (viz ) rozhodl o dovolání oprávněné podle ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, , o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony), dále opět „ “, a po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno k tomu legitimovanou účastnicí exekučního řízení ( , o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů - dále „ex. řád“) ve lhůtě uvedené v ustanovení , dospěl bez jednání ( věta první ) k závěru, že dovolání je v otázce úročení exekvované pohledávky po účincích nastalých prohlášením konkursu přípustné (neboť dovolacím soudem ve všech souvislostech ne zcela vyřešené), zároveň je i opodstatněné.

7) Podle ustanovení se v insolvenčním řízení mimo jiné neuspokojují žádným ze způsobů řešení úpadku, není-li dále stanoveno jinak, a) úroky, úroky z prodlení a poplatek z prodlení z pohledávek přihlášených věřitelů, vzniklých před rozhodnutím o úpadku, pokud přirostly až v době po tomto rozhodnutí, a b) úroky, úroky z prodlení a poplatek z prodlení z pohledávek věřitelů, které se staly splatné až po rozhodnutí o úpadku.

8) Dospěl-li odvolací soud k závěru, že okamžikem úpadku povinného a za předpokladu řádného přihlášení exekvované pohledávky do insolvenčního řízení se podle zastavuje úročení této pohledávky, takže exekuční vymáhání zákonného úroku z prodlení do právní moci usnesení o zrušení konkursu by bylo zjevně nespravedlivé, pak uvedená argumentace (v takto obecné rovině) opomíjí (přehlíží) judikaturu dovolacího soudu ve znění usnesení ze dne 2. listopadu 2021, sp. zn. . Nejvyšší soud zde ve vztahu k právu na zaplacení úroků z peněžité pohledávky, které přirostly až po rozhodnutí o úpadku - a to v situaci, kdy konkurs na majetek dlužníka byl zrušen poté, co jistina pohledávky vymáhané v rámci exekuce byla uspokojena - vyjádřil názor, že přímo z ustanovení je zjevná pouze zápověď uspokojení úroků z výtěžku získaného v insolvenčním řízení, nelze-li současně dovozovat zánik práva na zaplacení takových úroků z hlediska hmotněprávního. Není tudíž vyloučeno, aby úroky neuspokojené v insolvenčním řízení (jen) proto, že „přirostly“ až po rozhodnutí o úpadku, byly předmětem exekuce.

9) Jestliže z výše citovaného usnesení Nejvyššího soudu výslovně plyne, že právo na zaplacení příslušenství exekvované pohledávky nezaniká po nastoupení účinků spojených s prohlášením konkursu (úpadku), přičemž po odpadnutí překážek spojených s insolvenčním řízením lze uvedené právo vymáhat v rámci řízení exekučního, nemůže být v této logice jakkoli rozhodnou okolností, zda původní oprávněný exekvovanou pohledávku do insolvenčního řízení přihlásil či nikoliv. Účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení ( ) a bránící povinnému svůj dluh uspokojit v rámci probíhající exekuce, jakož i nemožnost povinného uspokojit v insolvenčním řízení příslušenství pohledávky přihlášených věřitelů (za podmínek ustanovení a b/ ) totiž nastávají bez ohledu na jakýkoli dispoziční úkon původního oprávněného v průběhu insolvenčního řízení, takže k uspokojení posuzovaného příslušenství by beztak (tj. i v případě podání řádné přihlášky) v insolvenčním řízení nedošlo.

10) Konformně předchozím závěrům je třeba dovodit, že toliko na okolnosti (ne)využití práva věřitele podat přihlášku do insolvenčního řízení nelze založit úvahy o „zjevné nespravedlnosti“ vymáhaného příslušenství v exekučním řízení (jak to učinil odvolací soud), jakož i úvahy o kolizi s principy právního státu či s dobrými mravy, nutno-li dodat, že v těchto souvislostech se nyní posuzovanou otázkou Nejvyšší soud v usnesení ze dne 2. listopadu 2021, č. j. , nezabýval. Opětovně je třeba zdůraznit, že podání přihlášky do insolvenčního řízení je právem, nikoli povinností, za jejíž nedodržení by měl být věřitel následně (zde v exekučním řízení) postihován nepřípustností výkonu práva pro vymožení příslušenství (úroků), které v režimu konkursu nebyly - a ani nemohly být - uspokojeny. Paušální odkaz na rozhodovací praxi Ústavního soudu pojednávající o „nezbytnosti odstranit zjevnou nespravedlnost tehdy, byl-li by výkon rozhodnutí v rozporu s principy právního státu“, popř. o „zákazu zneužití procesních práv šikanózními návrhy či postupy“, rovněž neposkytuje jednoznačnou oporu pro zjištění, jaké jednání a v neprospěch které osoby má kolidovat s principy demokratického právního státu, popř. z čeho lze usuzovat na natolik šikanózní či zneužívající projev předešlého oprávněného, aby měl být výkon práva podle odepřen.

11) Protože výsledek odvolacím soudem řešené (a dovolatelem ohlášené) otázky není v souladu s dikcí zákona (viz shora) a v obecné rovině nevychází ani z rozhodovací praxe dovolacího soudu, k jejímuž překonání nelze nalézt rozumný důvod, Nejvyšší soud napadené usnesení podle ruší a věc vrací odvolacímu soudu podle věty první k dalšímu řízení. V něm bude odvolací soud vysloveným právním názorem dovolacího soudu vázán ( ve spojení s ). Pro případ, že setrvá na závěru ohledně existence mimořádných okolností případu, z nichž by bylo možné dovozovat zjevnou nespravedlnost (nepřípustnost) vedení další exekuce, je povinen náležitým způsobem takové rozhodnutí v podrobnostech odůvodnit (se zaměřením na skutková zjištění, případně s odkazem na přiléhavou rozhodovací praxi Nejvyššího soudu nebo Ústavního soudu).

12) O náhradě nákladů řízení, včetně nákladů předchozího dovolacího a tohoto dovolacího řízení, bude rozhodováno v novém rozhodnutí o věci ( věta druhá ), případně o nich bude rozhodnuto ve zvláštním režimu ( a násl. ex. řádu).

Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 26. 7. 2022

JUDr. Aleš Zezula předseda senátu