Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 2031/2021

28 Cdo 2031/2021-121

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Olgy Puškinové a soudců Mgr. Petra Krause a Mgr. Zdeňka Sajdla v právní věci žalobkyně Římskokatolické farnosti Jílové u Prahy, se sídlem v Jílovém u Prahy, Masarykovo náměstí 15, IČO47002409, zastoupené JUDr. Jakubem Křížem, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 4, Na Podkovce 281/10, za účasti České republiky - Státního pozemkového úřadu, se sídlem v Praze 3, Husinecká 1024/11a, IČO 01312774, jednající Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových, se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží 390/42, IČO 69797111, Územní pracoviště Střední Čechy se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží 390/42, o vydání věci a nahrazení rozhodnutí Státního pozemkového úřadu, vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. , o dovolání účastnice řízení proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 11. února 2021, č. j. -100, takto:

Stručné odůvodnění ( ) :

Vrchní soud v Praze k odvolání účastnice řízení rozsudkem ze dne 11. 2. 2021, č. j. -100, potvrdil ve výroku o věci samé rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 8. 3. 2019, č. j. -80 [(jímž v řízení o žalobě podle části páté rozhodl, že žalobkyni se vydává pozemek parc. č. 576/1, orná půda o výměře 12.665 m2, v obci a k. ú. Libeř (výrok I.), a že tímto rozsudkem se nahrazuje rozhodnutí Státního pozemkového úřadu pro Středočeský kraj a hlavní město Prahu ze dne 16. 1. 2017, č. j. SPU 007017/2017, sp. zn. SP18481/2015-537100, pokud jím bylo rozhodováno o nemovitosti dle výroku I. tohoto rozsudku (výrok II.)], ve výroku III., kterým účastnici řízení byla uložena povinnost nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 32.912 Kč k rukám jejího zástupce, jej změnil tak, že jejich výše činí 24.684 Kč, a dále rozhodl o povinnosti účastnice řízení zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 8.470 Kč k rukám jejího zástupce.

Odvolací soud vyšel ze skutkového zjištění správního orgánu a soudu prvního stupně, že žalobkyně je oprávněnou osobou dle , o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi a o změně některých zákonů, ve znění nálezu Ústavního soudu ze dne 29. 5. 2013, sp. zn. , vyhlášeného pod č. 177/2013 Sb. (dále jen „ “), a účastnice řízení osobou povinnou dle tohoto zákona a že označený pozemek byl právnímu předchůdci žalobkyně Zádušnímu kostelu svatého Jiljí v Libři odňat způsobem uvedeným v tohoto zákona. Dále měl odvolací soud z obsahu listin založených ve spise, nahlédnutím do zásad územního rozvoje Středočeského kraje a do územního plánu obce Libeř postaveno na jisto, že označený pozemek byl v územně plánovací dokumentaci k datu podání výzvy k vydání nemovitosti dne 22. 11. 2013 zasažen koridorem určeným pro výstavbu veřejně prospěšné stavby dopravní infrastruktury, a to výstavbu dálnice D3 - stavba 0301 Praha - Jílové. V průběhu řízení však došlo k zásadní změně v tom, že oproti původnímu záměru vedení dálnice po povrchu bude komunikace zasahovat pouze část sporného pozemku, a to navíc pod jeho povrchem, když bude vedena tunelem, jak to vyplývá se sdělení investora stavby ŘSD ČR, který dopisy ze dne 26. 4. 2018 a ze dne 8. 8. 2018, č. j. 13116/21/18-21600, sdělil soudu prvního stupně a zástupci žalobkyně, že pozemek bude potřebný pro výstavbu hloubeného tunelu o výměře 2.824 m² s tím, že není plánováno vyhotovení geometrického oddělovacího plánu pro tuto výměru, neboť se jedná pouze o dočasný zábor pozemku na jeden rok, a že se ŘSD ČR „proto bude snažit uzavřít s vlastníkem pozemku nájemní smlouvu na dobu, kdy bude část pozemku užívat k realizaci stavby, a poté bude nájemní vztah ukončen“. Toto stanovisko bylo potvrzeno i aktuálním informačním letákem ŘSD ČR - dálnice D3, Praha - Jílové, stavba 0301, stav k 11/2020, který k důkazu odvolacímu soudu předložila žalobkyně. Dospěl k závěru, že v dané věci nejsou splněny podmínky pro použití výlukového důvodu dle a že předmětný pozemek lze žalobkyni jako oprávněné osobě vydat, když po dokončení stavby tunelu a skončení dočasného záboru bude možné z její strany tento pozemek plnohodnotně využívat k zemědělské činnosti; nelze tedy vycházet z toho, že by případným vydáním pozemku vzniklo žalobkyni pouze tzv. „holé vlastnictví“. Pokud jde o rozhodné datum stavu územně plánovací dokumentace, vyšel odvolací soud z názoru, který vyslovil v mnoha svých předchozích rozhodnutích, že rozhodným datem je okamžik doručení výzvy povinné osobě, avšak pokud v mezidobí dojde ke změně této stavebně technické dokumentace ve prospěch restituenta, je třeba z tohoto stavu k okamžiku vydání rozhodnutí vycházet ( ). V tomto případě byla v průběhu řízení pouze obecnější územně plánovací dokumentace, kterou je územní plán, zpřesněna investorem stavby, „který jediný přesně zná místo, jímž bude stavba vedena“ (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 3. 2020, sp. zn. , a jeho usnesení ze dne 14. 9. 2020, sp. zn. ).

Proti rozsudku odvolacího soudu podala účastnice řízení dovolání, jehož přípustnost ve smyslu spatřuje v tom, že „závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu“, a důvodnost z toho, že spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Dovolatelka poté, co zrekapitulovala celý průběh řízení před správním orgánem a před soudy obou stupňů, a poté, co ocitovala , poukázala na rozhodovací praxi dovolacího soudu (konkrétně na rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 2. 4. 2019, sp. zn. , a ze dne 7. 11. 2018, sp. zn. , a na jeho usnesení ze dne 27. 4. 2017, sp. zn. , ze dne 6. 11. 2019, sp. zn. , ze dne 6 6. 2018, sp. zn. , a ze dne 17. 10. 2018, sp. zn. ), jež je ustálena jednak v závěru, „že pro uplatnění výluky z naturální restituce podle je určující vymezení veřejně prospěšné stavby dopravní či technické infrastruktury v územně plánovací dokumentaci, kterou jsou 1. územní rozvojový plán, 2. zásady územního rozvoje, 3. územní plán, a 4. regulační plán, přičemž je nevýznamné, kdy, popř. zdali vůbec (či v jakém rozsahu) bude na dotčeném pozemku (nebo jeho části) veřejně prospěšná stavba realizována“, a dále v závěru, že pro aplikaci daného ustanovení není nezbytná konkretizace veřejně prospěšné stavby v územním rozhodnutí, které již není územně plánovací dokumentací, ale konkrétním rozhodnutím týkajícím se určitého záměru. Odvolací soud se tak podle jejího názoru „ztotožnil s nesprávným právním posouzením, ke kterému dospěl soud prvního stupně, a toto pochybení nenapravil“. Dovolatelka navrhla, aby dovolací soud rozsudky soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Žalobkyně se ve vyjádření k dovolání ztotožnila s rozsudkem odvolacího soudu a navrhla, aby dovolání bylo odmítnuto, případně zamítnuto.

Nejvyšší soud dovolání účastnice řízení odmítl dle , , ve znění účinném od 30. 9. 2017 (viz bod 2. článku II části první, přechodná ustanovení, - dále jen „ “), neboť v rozporu s neobsahuje uvedení toho, v čem dovolatelka spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, ani řádné vymezení dovolacího důvodu (srov. a 3 ), a v dovolacím řízení nelze pro tyto vady (jež lze odstranit jen v průběhu trvání lhůty k podání k dovolání; srov. větu první ) pokračovat.

Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští ( ).

Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak ( ).

Podle věty první dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Podle odstavce 2 tohoto ustanovení v dovolání musí být vedle obecných náležitostí ( ) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ( až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení (odstavec 3 tohoto ustanovení).

Nejvyšší soud ve své rozhodovací praxi vysvětlil, že požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné. K tomu srov. zejm. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. , uveřejněné pod č. 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. , ze dne 31. 3. 2014, sen. zn. , ze dne 18. 11. 2013, sen. zn. , ze dne 27. 8. 2013, sen. zn. , ze dne 30. 6. 2014, sp. zn. , ze dne 30. 12. 2014, sp. zn. , ze dne 25. 5. 2016, sp. zn. , nebo ze dne 9. 2. 2016, sp. zn. ; z rozhodovací praxe Ústavního soudu srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 21. 1. 2014, sp. zn. (jímž Ústavní soud odmítl ústavní stížnost proti usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. ), dále usnesení Ústavního soudu ze dne 12. 2. 2014, sp. zn. , ze dne 17. 4. 2014, sp. zn. , ze dne 24. 6. 2014, sp. zn. , ze dne 16. 12. 2014, sp. zn. , ze dne 30. 6. 2015, sp. zn. , ze dne 8. 3. 2016, sp. zn. , nebo ze dne 9. 5. 2017, sp. zn. , nález Ústavního soudu ze dne 11. 2. 2020, sp. zn. , a obdobně též stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 28. 11. 2017, sp. zn. .

Má-li být dovolání přípustné proto, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, musí být z dovolání patrno, o kterou otázku hmotného nebo procesního práva jde a od které „ustálené rozhodovací praxe“ se řešení této právní otázky odvolacím soudem odchyluje (srov. opětovně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. ).

Uvedeným požadavkům na vymezení předpokladů přípustnosti dovolání (které lze uvést toliko po dobu trvání lhůty k dovolání; věty první ) dovolatelka v posuzovaném případě nedostála, neboť neoznačila žádnou otázku hmotného či procesního práva, na jejímž řešení rozhodnutí odvolacího soudu závisí. Dovolatelka taktéž řádně nevymezila dovolací důvod, neboť neuvedla, v čem spočívá nesprávnost právního posouzení věci odvolacím soudem ( ). Pro tyto vady, jež lze odstranit jen v průběhu trvání lhůty k podání k dovolání, nelze v dovolacím řízení pokračovat.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (srov. větu druhou ).

Shora citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu - vydaná po 1. lednu 2001 - jsou dostupná na internetových stránkách Nejvyššího soudu (www.nsoud.cz), rozhodnutí Ústavního soudu na internetových stránkách nalus.usoud.cz.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 11. 8. 2021

JUDr. Olga Puškinová předsedkyně senátu