Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 1372/2020

30 Cdo 1372/2020-447

USNESENÍ

A. N.

České republice - Ministerstvu spravedlnosti,

se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 424/16, jednající Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových, se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží 390/42, o zaplacení 234 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 20. 6. 2019, č. j. -284, takto:

I. Dovolání se odmítá.II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Obvodní soud pro Prahu 2 jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 15. 8. 2018, č. j. -118, konstatoval, že v řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. došlo k porušení práva žalobce na projednání věci v přiměřené lhůtě (výrok I), zamítl žalobu na uložení povinnosti žalované zaplatit žalobci částku 234 000 Kč se zákonným útokem z prodlení ve výši 8,05 % p. a. z této částky od 26. 4. 2017 do zaplacení (výrok II) a uložil žalované povinnost zaplatit žalobci náklady řízení 21 419,42 Kč (výrok III).

Městský soud v Praze jako soud odvolací v záhlaví označeným rozsudkem rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok I) a uložil žalované, aby žalobci na náhradě nákladů odvolacího řízení zaplatila 14 382,06 Kč (výrok II).

Takto soudy rozhodly v řízení, v němž se žalobce podle , o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. , o notářích a jejich činnosti (notářský řád), dále také „OdpŠk“, domáhal po žalované odškodnění nemajetkové újmy, jež mu měla vzniknout nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřeně dlouhém řízení o úpravě styku otce s nezletilými dětmi vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. , které bylo zahájeno dne 12. 5. 2008, a ke dni rozhodování odvolacího soudu nebylo skončeno.

Rozsudek odvolacího soudu napadl žalobce (dále také „dovolatel“) včasným dovoláním, a to v rozsahu, ve kterém odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně potvrdil. Přípustnost dovolání spatřoval v tom, že napadený rozsudek odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení skutku a že předmětná právní otázka má být Nejvyšším soudem posouzena jinak. Žalobce odvolacímu soudu vytkl, že se dostatečně nevypořádal se všemi jeho argumenty, nesprávně označil některé jím předložené důkazy jako nepřípustné novoty a chybně dovodil, že nepřiměřená délka soudního řízení měla na něj jen nepatrný vliv, přičemž nesouhlasil se závěrem, že konstatování porušení jeho práva je dostatečnou formou kompenzace. K tomu odkázal na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 6. 2015, sp. zn. . Podle žalobce odvolací soud také nedostatečně odůvodnil závěr o jeho sníženém zájmu na posuzovaném řízení, k čemuž poukázal na stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu České republiky ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 58/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.

Se zřetelem k době vydání napadeného rozhodnutí odvolacího soudu se uplatní pro dovolací řízení - v souladu s bodem 1 článku II přechodných ustanovení části první , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, , o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony - , , ve znění účinném od 1. 2. 2019 (viz čl. IV, XII ), (dále jen „ “).

Podle a 2 v dovolání musí být vedle obecných náležitostí ( ) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ( až ) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).

Posuzované dovolání neobsahuje náležitosti vyžadované v , neboť žalobce nevymezil předpoklady přípustnosti dovolání. Žalobce v úvodu dovolání pouze částečně parafrázoval obsah , když toliko uvedl, že „napadený rozsudek odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení skutku a že předmětná právní otázka má být Nejvyšším soudem posouzena jinak“.

Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle , je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení nebo jeho části, aniž by bylo z dovolání zřejmé, od jaké (konkrétní) ustálené rozhodovací praxe se v rozhodnutí odvolací soud odchýlil, která konkrétní otázka hmotného či procesního práva má být dovolacím soudem vyřešena nebo je rozhodována rozdílně, případně (jako je tomu v posuzované věci), od kterého (svého dříve přijatého) řešení se dovolací soud má (podle mínění dovolatele) odchýlit (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013, sen. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2013, sp. zn. , nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. , proti němuž podaná ústavní stížnost byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 21. 1. 2014, sp. zn. , dále také například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. , ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. , ze dne 16. 9. 2013, sp. zn. , ze dne 17. 2. 2014, sp. zn. , a ze dne 11. 1. 2017, sp. zn. ; rozhodnutí Nejvyššího soudu v tomto usnesení citovaná jsou dostupná na www.nsoud.cz, usnesení Ústavního soudu je dostupné na http://nalus.usoud.cz).

Ani žalobcův požadavek, aby dovolací soud „předmětnou otázku posoudil jinak“, významově neodpovídá předpokladu přípustnosti dovolání podle , neboť z předloženého dovolání není patrné, od které dosavadní rozhodovací praxe by se měl Nejvyšší soud odchýlit.

Přípustnost dovolání spočívající v tom, že dovolacím soudem vyřešená právní otázka má být posouzena jinak, je totiž založena na předpokladu, že pro danou právní otázku existuje určité řešení přijaté v rozhodovací praxi Nejvyššího soudu, avšak dovolatel se domnívá, že Nejvyšší soud by se měl od této své dosavadní rozhodovací praxe odchýlit a již vyřešenou otázku posoudit odlišně, než jak činil v obdobných věcech dosud (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. března 2015, sp. zn. , nebo ze dne 29. srpna 2013, sp. zn. , proti němuž podaná ústavní stížnost byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 21. 1. 2014, sp. zn. ).

K tomu dovolací soud dodává, že úkolem Nejvyššího soudu není z moci úřední přezkoumávat správnost (věcného) rozhodnutí odvolacího soudu při sebemenší pochybnosti dovolatele o správnosti takového závěru, nýbrž je vždy povinností dovolatele, aby způsobem předvídaným v ve vazbě na vymezil předpoklady přípustnosti dovolání z hlediska konkrétně odvolacím soudem vyřešené právní otázky ať již z oblasti hmotného či procesního práva (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 5. 2015, sp. zn. , či usnesení Ústavního soudu ze dne 26. 6. 2014, sp. zn. , nebo usnesení Ústavního soudu ze dne 12. 2. 2015, sp. zn. ). Ústavní soud např. v usnesení ze dne 28. 4. 2015, sp. zn. , naznal, „že pokud Nejvyšší soud požaduje po dovolateli dodržení zákonem stanovených formálních náležitosti dovolání, nejedná se o přepjatý formalismus, ale o zákonem stanovený postup“. K ústavní konformitě požadavku na vymezení důvodů přípustnosti dovolání se pak Ústavní soud souhrnně vyjádřil ve stanovisku pléna ze dne 28. 11. 2017, sp. zn. .

K případným vadám řízení, jejichž existence je v dovolání implicitně namítána, a které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, dovolací soud přihlédne jen tehdy, je-li dovolání již jinak (ve smyslu ) přípustné; samy o sobě však nejsou způsobilé založit přípustnost dovolání. Nejde totiž o otázky správnosti či nesprávnosti právního posouzení věci ve smyslu (tj. o otázky, na jejichž vyřešení napadené rozhodnutí záviselo), nýbrž o otázky případné existence či neexistence vad řízení ve smyslu věty druhé (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 2. 2014, sp. zn. , ze dne 28. 8. 2014, sp. zn. , a ze dne 23. 7. 2014, sp. zn. ).

Ve zbývajícím rozsahu pak kromě poukazu na procesní vady je dovolání pouhou polemikou se skutkovým stavem, z něhož napadené rozhodnutí vychází, tato polemika však přípustnost dovolání založit nemůže ( ).

Nejvyšší soud vzhledem k výše uvedenému dovolání podle ustanovení jako nepřípustné odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení netřeba odůvodňovat ( věta druhá ).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 24. 2. 2021

Mgr. Vít Bičák

předseda senátu