Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

32 ICdo 158/2020-239

-239

USNESENÍ

M. V.

1) JUDr. Bohumilu Vintrichovi

, se sídlem v Ústí nad Labem, Žukovova 546/15, jako insolvenčnímu správci dlužníka M. Č., a

2) M. Č.

, narozenému XY, bytem XY, oběma zastoupeným Mgr. Ondřejem Soukupem, advokátem, se sídlem v Ústí nad Labem, Revoluční 551/6, o určení pravosti a výše pohledávky, vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 89 ICm XY, jako incidenční spor v insolvenční věci druhého žalovaného, vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. , o dovolání obou žalovaných proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 18. 6. 2020, č. j. 89 ICm XY, 101 VSPH XY (), takto:

I. Dovolání

se odmítá

.

II. Žalovaní

jsou povinni

zaplatit žalobkyni společně a nerozdílně na náhradu nákladů dovolacího řízení částku 4 114 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám její advokátky.

Stručné odůvodnění:( )

Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným rozsudkem potvrdil rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 23. 9. 2019, č. j. 89 ICm XY, v té části výroku pod bodem II, jíž bylo určeno, že žalobkyně má vůči dlužníkovi dílčí pohledávku přihlášenou v insolvenčním řízení pod číslem P5/1 i v rozsahu 67 185,69 Kč, jakož i ve výroku pod bodem III o náhradě nákladů mezi žalobkyní a prvním žalovaným, a částečně jej změnil ve výroku pod bodem IV o náhradě nákladů řízení mezi žalobkyní a druhým žalovaným (první výrok). Zároveň rozhodl, že žalobkyně nemá vůči prvnímu žalovanému právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (druhý výrok), a uložil druhému žalovanému nahradit žalobkyni náklady odvolacího řízení (třetí výrok).

Proti rozsudku odvolacího soudu, výslovně v jeho prvním a třetím výroku, podle obsahu dovolací argumentace však toliko v potvrzujícím výroku o věci samé, podali oba žalovaní společné dovolání, jehož přípustnost spatřují v tom, že „se jedná o otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena“.

Se zřetelem k době vydání napadeného rozhodnutí odvolacího soudu se pro dovolací řízení uplatní - v souladu s bodem 1 článku II části první , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, , o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony - ve znění účinném od 30. 9. 2017 (dále jen „“).

Podle není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Podle v dovolání musí být vedle obecných náležitostí () uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ( až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).

Nejvyšší soud ve své rozhodovací praxi již dlouhodobě zdůrazňuje, že v dovolání, které může být přípustné jen podle (jak je tomu v posuzované věci), je dovolatel povinen vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, a má-li předpoklad přípustnosti dovolání spočívat v tom, že rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, dovolatel musí s dostatečnou určitostí a srozumitelností formulovat právní otázku, kterou má za dosud nevyřešenou a kterou by měl dovolací soud vyřešit právě v souzené věci (srov. již usnesení ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a dále např. usnesení ze dne 14. 9. 2010, sp. zn. , ze dne 14. 11. 2018, sp. zn. , či ze dne 16. 12. 2008, sp. zn. , která jsou, stejně jako ostatní rozhodnutí Nejvyššího soudu zde citovaná, dostupná na jeho webových stránkách). Ústavní soud ve své rozhodovací praxi shledává takovýto požadavek ústavně konformním (srov. např. Stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 28. 11. 2017, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 460/2017 Sbírky zákonů, zejména body 38 a 53).

Tomuto požadavku dovolatelé nedostáli a otázku hmotného nebo procesního práva ve smyslu , na jejímž vyřešení napadené rozhodnutí závisí a která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, nezformulovali, přičemž taková otázka se nepodává zřetelně ani z obsahu dovolací argumentace. Dovolatelé se omezují na kritiku správnosti právního posouzení věci odvolacím soudem (soustředí se na výklad, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení), čímž z hlediska věcného v souladu s požadavkem obsaženým v vymezují důvod dovolání způsobem stanoveným ve třetím odstavci tohoto ustanovení, avšak nečiní zadost požadavku na vymezení předpokladu přípustnosti dovolání, vyplývajícímu z téhož ustanovení (z rozhodovací praxe Nejvyššího soudu k tomu srov. např. rozsudek ze dne 12. 5. 2016, sp. zn. , a usnesení ze dne 18. 10. 2017, sp. zn. , a ze dne 28. 8. 2018, sp. zn. ). Pouhý nesouhlas dovolatele s právním posouzením věci odvolacím soudem přípustnost dovolání založit nemůže (srov. shodně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 1. 2017, sp. zn. , a ze dne 21. 6. 2017, sp. zn. , a z judikatury Ústavního soudu např. již usnesení ze dne 12. 2. 2015, sp. zn. , dostupné na http://www.usoud.cz, a shora citované Stanovisko, bod 39).

Tento nedostatek nelze již odstranit, neboť marně uplynula lhůta pro podání dovolání, během níž tak bylo možno učinit (srov. větu první ), a uvedená vada se tak stala neodstranitelnou. Jde přitom o takovou vadu, jež brání pokračování v dovolacím řízení ve smyslu (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 2019, sp. zn. , ze dne 3. 9. 2020, sp. zn. , či ze dne 27. 10. 2020, sp. zn. ). Se zjištěním vady takové povahy se pak nutně pojí odmítnutí dovolání pro vady podle

Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání ( věta první ), předsedou senátu ( ) dovolání podle odmítl pro vady.

Se zřetelem na závěry nálezu Ústavního soudu ze dne 23. 8. 2017, sp. zn. , uveřejněného pod číslem 154/2017 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu, Nejvyšší soud již samostatně nerozhodoval o návrhu dovolatelů na odklad právní moci napadeného rozhodnutí za situace, kdy přikročil k rozhodnutí o samotném dovolání bezodkladně. Nejsou-li splněny předpoklady k meritornímu projednání dovolání, není dán ani prostor pro úvahy o odkladu právní moci dovoláním napadeného rozsudku podle [srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 4. 2020, sp. zn. , či ze dne 10. 11. 2020, sp. zn. ].

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje ( věta druhá ).

Poučení: Toto rozhodnutí se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; účastníkům incidenčního sporu se však doručuje i zvláštním způsobem.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinní dobrovolně, co jim ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat výkonu rozhodnutí.

V Brně dne 28. 1. 2021

JUDr. Pavel Příhoda předseda senátu