Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

32 Cdo 1309/2018

32 Cdo 1309/2018-113

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Příhody a soudců JUDr. Miroslava Galluse a Mgr. Jiřího Němce ve věci žalobce J. P., zastoupeného JUDr. Janem Nemanským, advokátem se sídlem v Praze 1, Těšnov 1059/1, PSČ 110 00, proti žalované Dopravnímu podniku hl. m. Prahy, akciové společnosti, se sídlem v Praze 9, Sokolovská 217/42, PSČ 190 22, identifikační číslo osoby 00005886, zastoupené JUDr. Danielem Volopichem, advokátem se sídlem v Plzni, Vlastina 602/23, PSČ 323 00, o zaplacení částky 60 772 855 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 27. 11. 2017, č. j. -92, takto:

Dovolání se odmítá.

Stručné odůvodnění:( ):

Městský soud v Praze usnesením označeným v záhlaví potvrdil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 18. 8. 2017, č. j. -57, v jeho druhém výroku, kterým byl zamítnut návrh žalobce, aby soud ve věci rozhodl rozsudkem pro uznání.

Dovolání proti usnesení odvolacího soudu není přípustné podle , , ve znění účinném od 30. 9. 2017 (dále též jen „ “).

Dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání v řešení dvou otázek procesního práva, které má za dosud nevyřešené v rozhodovací praxi dovolacího soudu.

V pořadí první z těchto otázek dovolatel formuluje tak, že popisuje jednotlivé konkrétní okolnosti souzené věci, které považuje za právně významné, a táže se, zda za těchto okolností nastala fikce uznání ve smyslu ve spojení s a je tak povinností soudu vydat ve věci rozsudek pro uznání. Takto vymezená otázka není otázkou procesního práva ve smyslu , která v rozhodovací praxi dovolacího soudu nebyla dosud vyřešena a kterou by měl Nejvyšší soud vyřešit právě v souzené věci, jak pro účely přezkumu správnosti právního posouzení odvolacího soudu, tak pro futuro, při plnění své úlohy zajišťovat jednotu a zákonnost rozhodování [srov. , o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů]. Dovolatel tu nečiní nic jiného, než že se domáhá přezkumu správnosti právního posouzení věci odvolacím soudem, založeného na konkrétních, individuálních poměrech souzené věci. Tím z hlediska obsahového nečiní zadost požadavku na vymezení předpokladu přípustnosti dovolání, nýbrž v souladu s dalším požadavkem, obsaženým též v , vymezuje důvod dovolání způsobem stanoveným ve třetím odstavci tohoto ustanovení (srov. shodně např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 12. 5. 2016, sp. zn. , a ze dne 18. 10. 2017, sp. zn. , která jsou, stejně jako ostatní rozhodnutí Nejvyššího soudu zde citovaná, dostupná na http://www.nsoud.cz).

Jak při formulaci otázky, tak v související argumentaci zaměřené na zpochybnění vážnosti důvodů, pro které žalovaný požádal soud o prodloužení stanovené lhůty k vyjádření podle , a na prosazení názoru, že postoj žalovaného je třeba hodnotit jako lhostejný či obstrukční, ostatně dovolatel opomíjí skutečnost, která má v procesních poměrech souzené věci určující význam, totiž že soud prvního stupně ještě před uplynutím původně stanovené lhůty žádosti žalovaného o její prodloužení vyhověl a že žalovaný vyjádření v prodloužené lhůtě předložil.

Nejvyšší soud vysvětlil v rozsudku ze dne 3. 11. 2015, sp. zn. , že lhůta k podání písemného vyjádření ve věci určená podle má povahu lhůty soudcovské a že ustanovení věty druhé o možnosti předsedy senátu prodloužit tuto lhůtu je modifikováno ustanovením do té míry, že lhůta k podání písemného vyjádření ve věci nemůže být prodloužena, jestliže již nastala fikce uznání nároku, a že k prodloužení lhůty nemůže dojít ani tehdy, jestliže žalovaný ještě ve stanovené lhůtě soudu sdělí vážný důvod, který mu zabraňuje podat včasné písemné vyjádření ve věci. Sdělení vážného důvodu, pro který žalovaný nemůže podat své písemné vyjádření ve věci, totiž znemožňuje, aby nastala fikce uznání nároku ve smyslu , aniž by vůbec mohlo (mělo) dojít k jakémukoliv prodloužení (původně) stanovené lhůty určené podle Postupem podle věty druhé tedy může být lhůta k podání písemného vyjádření ve věci určená podle prodloužena jen tehdy, jestliže žalovaný o prodloužení ještě před uplynutím (původně) stanovené lhůty požádal z důvodů, které nelze (z pohledu ) pokládat za "vážné", a jestliže o prodloužení lhůty soud rozhodl (a své usnesení žalovanému doručil) dříve, než nastala fikce uznání nároku podle , tedy před uplynutím (původní) lhůty k podání písemného vyjádření ve věci.

Názor, podle něhož sledované právní účinky prodloužení lhůty pro podání písemného vyjádření dle vyvolává i soudem zaslaný přípis, který Ústavní soud neshledal excesivním (srov. jeho usnesení ze dne 2. 6. 2011, sp. zn. , dostupné na http://www.usoud.cz), dovolatel nezpochybňuje, postačí proto dodat, že dostalo-li se žalovanému ještě před uplynutím stanovené lhůty od soudu zprávy, že mu soud k jeho žádosti původně stanovenou lhůtu prodlužuje, pak nejen bez zřetele na to, v jaké se tak stalo formě, ale též bez zřetele na to, jaké důvody žalovaný v žádosti o prodloužení lhůty uplatnil, je třeba respektovat legitimní očekávání žalovaného, že uplynutím původně stanovené lhůty fikce uznání žalobou uplatněného nároku upravená v větě první nenastane. Jinými slovy řečeno jestliže soud původně stanovenou lhůtu prodloužil, nemůže dost dobře založit závěr o tom, že nastala fikce uznání nároku, na základě úvahy, že došlo ke zmeškání původní, dodatečně prodloužené lhůty.

V pořadí druhá otázka, zda „dojde k prodloužení lhůty určené k vyjádření se k žalobě na základě kvalifikované výzvy v případě, že ze soudního spisu nevyplývá, že se žalovaný dozvěděl o jejím prodloužení“, byla (se zápornou odpovědí) v rozhodovací praxi Nejvyššího soudu vyřešena již shora citovaným rozsudkem ze dne 3. 11. 2015, sp. zn. (z hlediska legitimního očekávání žalovaného je lhostejné, zda se o prodloužení lhůty dozvěděl z usnesení soudu či z jeho přípisu). Napadené rozhodnutí však na řešení této otázky nezávisí; odvolací soud v něm takovou otázku neřešil a řešit neměl důvod. Z obsahu spisu oproti přesvědčení dovolatele vyplývá, že přípis soudu prvního stupně obsahující sdělení o prodloužení lhůty byl žalované dne 12. 4. 2017 doručen do datové schránky (srov. č. l. 16 spisu verte), čemuž ostatně odpovídá skutečnost, že žalovaná vyjádření k žalobě podala u soudu prvního stupně v poslední den prodloužené lhůty. Otázka hmotného nebo procesního práva, na níž rozhodnutí nezávisí, není způsobilá založit přípustnost dovolání (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 7. 2013, sp. zn. ).

Z uvedených důvodů Nejvyšší soud, aniž nařizoval jednání ( věta první ), dovolání podle jako nepřípustné odmítl.

O nákladech dovolacího řízení Nejvyšší soud nerozhodoval, protože rozhodnutím o odmítnutí dovolání řízení v této věci nekončí (srov. ve spojení s a větou první ).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 28. 8. 2018

JUDr. Pavel Příhoda

předseda senátu