Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

23 Cdo 1744/2021

23 Cdo 1744/2021-138

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl předsedou senátu JUDr. Pavlem Příhodou ve věci žalobkyně Invest Real Service s. r. o., se sídlem v Praze 3, Žižkov, Bořivojova 878/35, PSČ 130 00, identifikační číslo osoby 29022657, proti žalovanému P. J., narozenému XY, bytem XY, zastoupenému Mgr. Štěpánem Janáčem, advokátem, se sídlem v Praze 1, Na Poříčí 1041/12, o zaplacení částky 255 313,32 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Nymburce pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 18. 6. 2015, č. j. -99, t a k t o :

I. Dovolání se odmítá.

S t r u č n é o d ů v o d n ě n í :( )

Se zřetelem k době vydání napadeného rozhodnutí odvolacího soudu se uplatní pro dovolací řízení – v souladu s bodem 2 čl. II , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, , o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony – , , ve znění účinném od 1. 1. 2014 do 29. 9. 2017 (dále jen „ “).

Rozsudek odvolacího soudu, výslovně v celém jeho rozsahu, napadla žalobkyně dovoláním, v němž uvádí, že přípustnost dovolání je dle jejího názoru „založena skutečností, že brojí proti rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení skončilo a současně napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena“.

Podle není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Podle v dovolání musí být vedle obecných náležitostí ( ) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ( až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).

Nejvyšší soud ve své rozhodovací praxi již dlouhodobě zdůrazňuje, že v dovolání, které může být přípustné jen podle , je dovolatel povinen vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné. Má-li pak být dovolání přípustné proto, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, musí být z obsahu dovolání patrno, o kterou otázku hmotného nebo procesního práva jde a od které "ustálené rozhodovací praxe" se řešení této právní otázky odvolacím soudem odchyluje, a spatřuje-li dovolatel předpoklad přípustnosti dovolání v tom, že rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, musí dovolatel s dostatečnou určitostí a srozumitelností formulovat právní otázku, kterou se podle jeho mínění Nejvyšší soud ve své dosavadní rozhodovací praxi dosud nezabýval a měl by ji vyřešit právě v souzené věci (srov. již usnesení ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení ze dne 27. 8. 2013, sen. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura, sešit č. 10, ročník 2014, pod číslem 116, a dále např. usnesení ze dne 17. 2. 2014, sp. zn. , ze dne 16. 4. 2014, sp. zn. , či ze dne 25. 3. 2021, sp. zn. , která jsou, stejně jako ostatní rozhodnutí Nejvyššího soudu zde citovaná, dostupná na jeho webových stránkách).

Dovolatelka své povinnosti na vymezení tvrzených předpokladů přípustnosti dovolání podle , jak jí ukládá ustanovení , nedostála. Nejen, že neoznačila žádnou judikaturu Nejvyššího soudu, od níž se měl odvolací soud podle jejího názoru odchýlit, a ani z obsahového vylíčení dovolacího důvodu není zřejmé, jaké judikatorní závěry má na mysli, ale nezformulovala ani avizovanou otázku hmotného či procesního práva ve smyslu , přičemž taková otázka se nepodává zřetelně ani z obsahu dovolací argumentace. Dovolatelka se omezuje na kritiku správnosti právního posouzení věci odvolacím soudem, čímž z hlediska věcného v souladu s požadavkem obsaženým v vymezuje důvod dovolání způsobem stanoveným ve třetím odstavci tohoto ustanovení, avšak nečiní zadost požadavku na vymezení předpokladu přípustnosti dovolání, vyplývajícímu z téhož ustanovení (z rozhodovací praxe Nejvyššího soudu k tomu srov. např. rozsudek ze dne 12. 5. 2016, sp. zn. , a usnesení ze dne 18. 10. 2017, sp. zn. , a ze dne 28. 8. 2018, sp. zn. ). Pouhý nesouhlas dovolatele s právním posouzením věci odvolacím soudem přípustnost dovolání založit nemůže (srov. shodně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 1. 2017, sp. zn. , a ze dne 21. 6. 2017, sp. zn. , a z judikatury Ústavního soudu např. již usnesení ze dne 12. 2. 2015, sp. zn. , dostupné na http://www.usoud.cz, či Stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 28. 11. 2017, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 460/2017 Sbírky zákonů, bod 39).

Vytčený nedostatek obligatorních náležitostí dovolání nelze již odstranit, neboť lhůta pro podání dovolání, během níž tak bylo možno učinit (srov. větu první ), uplynula. Jde přitom o takovou vadu, která brání pokračování v dovolacím řízení, neboť v důsledku absence uvedených náležitostí nelze posoudit přípustnost dovolání (srov. ).

Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání ( věta první ), dovolání podle odmítl pro vady.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje ( věta druhá ).

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 29. 6. 2021

JUDr. Pavel Příhoda

předseda senátu