Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 3387/2020

28 Cdo 3387/2020-248

USNESENÍ

Biskupství ostravsko-opavské

České republiky – Státního pozemkového úřadu

, identifikační číslo osoby: 013 12 774, se sídlem v Praze 3, Husinecká 1024/11a, o vydání zemědělských pozemků oprávněné osobě a nahrazení rozhodnutí správního orgánu, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. , o dovolání České republiky – Státního pozemkového úřadu proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 8. 7. 2020, č. j. -225, t a k t o :

I. Dovolání se

odmítá

.

II. Česká republika – Státní pozemkový úřad

je

povinna

zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 4 114 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám Mgr. Romana Krakovky, advokáta se sídlem v Ostravě, Pivovarská 1504/8.

O d ů v o d n ě n í ( ) :

V záhlaví označeným rozsudkem odvolacího soudu, výrokem pod bodem I, byl rozsudek soudu prvního stupně (rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 18. 2. 2020, č. j. -199) potvrzen v odvoláním napadených výrocích I a III, jimiž soud nahradil rozhodnutí Státního pozemkového úřadu, Krajského pozemkového úřadu pro Moravskoslezský kraj ze dne 6. 12. 2015, sp. zn. SP2294/2014-571102/N/R104, č. j. SPU 627124/2015/Kle, tak, že se žalobci (oprávněné osobě dle , o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů) vydává pozemek parc. č. 3868/8 o výměre 1 318 m

2

, oddělený z původního pozemku připojeným geometrickým plánem coby nedílné součásti rozsudku, a pozemek parc. č. 3868/9, oba v katastrálním území Bílá, a rozhodl o nákladech řízení. Přitom bylo rozhodnuto i o nákladech odvolacího řízení (výrok II rozsudku odvolacího soudu).

Proti rozsudku odvolacího soudu podává dovolání Česká republika – Státní pozemkový úřad (dále i jen „dovolatelka“), spatřujíc splnění předpokladů přípustnosti dovolání v tom, že se odvolací soud napadeným rozsudkem odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu (z níž odkazuje na „rozhodnutí sp. zn. , sp. zn. a sp. zn. “) při řešení otázky hmotného práva, lze-li oprávněné osobě (se zřetelem na překážku dle ) vydat pozemky tvořící se stavbami nedělitelný funkční celek, areál. Dovolání považuje dovolatelka za přípustné i pro odklon napadeného rozsudku od ustálené rozhodovací praxe „ústavního nebo dovolacího soudu“ (cit. rozhodnutí Ústavního soudu „sp. zn. a sp. zn. “ a rozhodnutí Nejvyššího soudu „sp. zn. “) při řešení otázky procesního práva týkající se uplatnitelnosti nových skutečností a důkazů v odvolacím řízení (ovládaným principem neúplné apelace), připustil-li odvolací soud – po částečné kasaci svého předchozího rozhodnutí dovolacím soudem – jako nový důkaz žalobcem opatřený geometrický plán (jímž vymezil výlukou nedotčenou část pozemku parc. č. 3868/8 v k. ú. Bílá); za nesprávný dovolatelka považuje i postup odvolacího soudu, jenž v reakci na předchozí kasační rozhodnutí dovolacího soudu (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 4. 6. 2019, sp. zn. ) odvoláním napadený rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud jako soud dovolací ( ) dovolání projednal podle , , ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. část první, čl. II bod 2 , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, , o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony), v textu i jen „ “.

Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (Českou republikou jako účastnicí řízení, za niž před soudem vystupuje Státní pozemkový úřad coby organizační složka státu příslušná podle zvláštního právního předpisu), jednající před soudem pověřenou zaměstnankyní s právnickým vzděláním ( ), ve lhůtě stanovené , a obsahuje povinné náležitosti podle , se Nejvyšší soud zabýval tím, zdali je dovolání přípustné.

Přípustnost dovolání proti napadenému rozhodnutí odvolacího soudu (jež je rozhodnutím, jímž se tu končí odvolací řízení, nikoliv rozhodnutím z okruhu usnesení vyjmenovaných v ) jest poměřovat ustanovením (hledisky v něm uvedenými).

Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (srov. ).

Dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci (srov. , věta první, ).

Rozhodnutí odvolacího soudu lze přezkoumat jen z důvodu vymezeného v dovolání. Je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v , a b) a , jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (srov. ).

Rozhodovací praxe dovolacího soudu je ustálena v závěru, že při výkladu a aplikaci ustanovení , jež zakládá jednu z překážek vydání věci oprávněné osobě (z důvodu zastavěnosti pozemku stavbou) a jež se i dle důvodové zprávy k uvedenému předpisu inspiruje ustanovením , o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, jest přiměřeně zohlednit i některé závěry učiněné při výkladu obdobně konstruované normy tohoto dříve přijatého restitučního předpisu (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 1. 9. 2016, sp. zn. , rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14. 11. 2017, sp. zn. , nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2018, sp. zn. , nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 12. 2. 2020, sp. zn. ).

Ve smyslu ustanovení (za přiměřeného zohlednění závěrů dovozených již v rámci výkladu ustanovení ) překážkou vydání pozemku může být též funkční souvislost pozemků se stavbou, tedy skutečnost, že pozemky tvoří s objekty výstavby jeden funkční celek. Pod takovým pozemkem je v zásadě nutno rozumět jednak stavební pozemek, popřípadě též pozemek zastavěný stavbou, a dále přilehlé pozemky, jež tvoří se zastavěnými pozemky souvislý celek bez přerušení. U nárokovaných pozemků je pak nutno přihlížet i k celkové funkční provázanosti s ostatními pozemky a stavbami, které tvoří vzájemně provázaný soubor staveb (areál, jako funkční celek, např. i sídliště), a to i s přihlédnutím k veřejnému zájmu, který zde představuje jedno z výkladových kritérií.

Ani sama existence areálu, jakožto funkčního celku budov a pozemků, bez dalšího nevylučuje vydání některých (např. okrajových) pozemků či jejich částí (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 11. 2019, sp. zn. ), ale vyžaduje mimořádně pečlivé zvážení konkrétních místních podmínek, potažmo toho, lze-li některý pozemek nebo jeho část oddělit bez toho, že by byla dotčena funkční propojenost jednotlivých staveb či ostatních pozemků a dále bez toho, že by došlo k porušení některé z funkcí, které areál plní (srovnej přiměřeně např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 6. 1. 2016, sp. zn. , rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 5. 2017, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 6. 2020, sp. zn. , či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 6. 2020, sp. zn. , nebo nález Ústavního soudu ze dne 4. 9. 2018, sp. zn. ).

Úvaha, zda určitá (přímo nezastavěná) část pozemku bezprostředně souvisí se stavbou a je nezbytně nutná k jejímu užívání, zahrnující v to i hodnocení, je-li pozemek (jeho část) prvkem uceleného areálu, je vždy spjata s konkrétními (individuálními) skutkovými okolnostmi věci a jako taková zpravidla představuje otázku nikoliv právní, nýbrž skutkovou a odpověď na ni se tudíž odvíjí od výsledků provedeného dokazování, jež dovolacímu přezkumu dle účinné procesní úpravy nepodléhají (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14. 7. 2010, sp. zn. , případně usnesení téhož soudu ze dne 12. 10. 2010, sp. zn. , ze dne 18. 10. 2012, sp. zn. , ze dne 1. 6. 2015, sp. zn. , a obdobně ze dne 7. 5. 2013, sp. zn. ).

Uzavírá-li zde odvolací soud, že vydání nyní nárokované části pozemku parc. č. 3868/8 (vymezené připojeným geometrickým plánem) v k.ú. Bílá nebrání překážka dle v situaci, kdy – dle soudem učiněných zjištění – nejde o pozemek bezprostředně zastavěný ani pro užívání staveb nezbytně nutný, kdy – po vyjmutí dotčené části parc. č. 3868/8 (nyní pod označením parc. č. 3868/11) přestavující „dvůr“ – také netvoří se stavbami funkční celek, neboť stavby lze k určenému účelu užívati i bez takto dotčené části pozemku, nikterak se výše uvedeným konkluzím ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nezpronevěřil.

V kontradikci s ustálenou judikaturou nejsou ani závěry odvolacího soudu stran „restituovatelnosti“ pozemku parc. č. 3868/9 v k.ú. Bílá, jenž není dotčen veřejným užíváním (nejde o veřejnou komunikaci; k tomu srov. např. i rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. 11. 20189, sp. zn. , spolu s další judikaturou citovanou v jeho odůvodnění), není zastavěn pozemní komunikací jako stavbou v občanskoprávním smyslu, ovšem není ani bezprostředně funkčně spjat právě se stavbami „rodinné usedlosti“ na sousedních pozemcích (parc. č. 1491, st. p. č. 1492 a st. p. č. 1493), s nimiž tak rovněž netvoří nerozlučný funkční celek (podává-li se nadto ze soudy učiněných skutkových zjištění, že daný pozemek slouží zejména jako přístup k dalším pozemkům ve vlastnictví žalobce).

Za daných skutkových zjištění – poté, kdy žalobce omezil žalobní návrh toliko na vydání pozemků, jež nejsou nezbytně nutné k užívání staveb, s nimiž funkční celek netvoří – není posouzení odvolacího soudu v rozporu ani se závěry, jež Nejvyšší soud v dané věci vylovil již v rozsudku ze dne 4. 6. 2019, sp. zn. (jímž jako nesprávný odmítl zejména ten předchozí závěr odvolacího soudu o relevanci vědomosti vlastníků staveb, že pozemky mohou být v budoucnu dotčeny restitučnímu nároky, spolu se skutečností o přenechání pozemků do dočasného užívání vlastníku staveb), ovšem ani s další dovolatelkou odkazovanou judikaturou (jež vychází z odlišných skutkových zjištění, kdy nárokované pozemky byly nerozlučně funkčně spjaty se stavbami ve vlastnictví jiné osoby).

Dovolatelkou uplatněná kritika postupu soudů nižších stupňů, jež vystihuje vady řízení, je pak již bez významu v situaci, kdy ke zmatečnostem ( , a b/ a ), jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, dovolací soud přihlíží, je-li dovolání přípustné (srov. větu druhou ); samotné vady řízení přípustnost dovolání nemohou založit (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 2. 2014, sp. zn. , či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 9. 2020, sp. zn. ), pročež ani výtky dovolatelky zpochybňující postup odvolacího soudu při předchozím zrušení rozsudku soudu prvního stupně podle zde nejsou relevantní (přiměřeně srov. např. též rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 1. 4. 2014, sp. zn. , či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 5. 2016, sp. zn. ; ). Obdobné se uplatní i v případě namítaného porušení principu neúplné apelace; , (přiměřeně srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 2. 2018, sp. zn. ).

Nelze přitom přehlížet, že právě napadený rozsudek odvolacího soudu na otázce aplikace ustanovení nespočívá.

Námitky směřující ke konkrétnímu procesnímu postupu soudu, tedy do vad řízení, neodpovídají kritériím stanoveným v (vzhledem k nejsou ani způsobilým dovolacím důvodem). Přípustnost dovolání tudíž založit nemohou, i kdyby se soud vytýkaných procesních pochybení dopustil (srov. např. závěry usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 10. 2017, sp. zn. , nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 9. 2018, sp. zn. ).

Důvodnost i relevanci pak postrádá i tvrzení dovolatelky o porušení práva na spravedlivý proces, nehledě na to, že názor, že jakákoliv námitka, jejíž podstatou je tvrzení o porušení ústavně zaručených základních práv a svobod rozhodnutím nebo postupem odvolacího soudu v občanském soudním řízení, je bez dalšího uplatnitelná i jako dovolací důvod podle (prezentovaný např. v nálezu Ústavního soudu ze dne 14. 6. 2016, sp. zn. ), byl recentní rozhodovací praxí Ústavního soudu překonán (srov. nález Ústavního soudu ze dne 26. 9. 2017, sp. zn. , body 22. a 23., či stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 28. 11. 2017, sp. zn. , bod 39.).

K výtkám dovolatelky stran postupu soudu v řízení sluší se snad v zájmu úplnosti uvést i tolik, že v situaci, kdy překážka naturální restituce dle ustanovení nedopadá na celý pozemek (evidovaný v katastru nemovitostí v podobě pozemkové parcely) nýbrž toliko jeho část, odvolací soud nikterak nepochybil, jestliže v průběhu řízení (v jeho fázi předcházející vydání kasačního rozhodnutí, vůči němuž zde dovolatelka vlastně brojí a jenž předmětem dovolacího přezkumu ani není) hodnotil žalobcem opatřený geometrický plán, jímž byla z původně nárokované (celé) parcely č. 3868/8 oddělena část pozemku zákonnou výlukou nedotčená, nikoliv jako nepřípustnou novotu, neboť jej nepovažoval za důkaz ve smyslu , ale za součást žalobcem učiněného úkonu, jímž byly specifikovány nemovitosti (pozemky), jejichž vydání se domáhá (k tomu srovnej přiměřeně např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9. 6. 2009, sp. zn. , a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2016, sp. zn. ). K dané problematice dále srovnej např. i rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 1. 9. 2016, sp. zn. , odkazující již na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 9. 1998, sp. zn. , dle nějž je dostatečná identifikace požadované části pozemku (které lze vskutku docílit primárně pomocí geometrického plánu) otázkou určitosti žaloby, jíž je příslušný restituční nárok vznášen. Podpůrně sluší se odkázat i na tu rozhodovací praxi dovolacího soudu, dle níž žaloba o vydání části pozemku je přesná a určitá nejen tehdy, jestliže je požadovaný díl předmětné nemovitosti označen v připojeném geometrickém plánu, ale také v případě, kdy je dostatečně identifikován jiným způsobem, nevzbuzujícím pochybnosti o tom, jaké části pozemku se návrh týká (viz kupř. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 1997, sp. zn. , rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 4. 4. 2007, sp. zn. , případně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 5. 2008, sp. zn. ), přičemž k opatření geometrického plánu (umožňujícího následné uskutečnění odpovídajícího zápisu do katastru nemovitostí, k tomu srovnej přiměřeně již cit. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9. 6. 2009, sp. zn. , či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2016, sp. zn. ) lze přikročit i v průběhu řízení (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 8. 2009, sp. zn. ).

Z uvedeného vyplývá závěr o nepřípustnosti dovolání [o konformitě rozhodnutí odvolacího soudu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu, aniž byly by dány důvody k jinému posouzení těchto dovolacím soudem již vyřešených právních otázek, kdy závěry odvolacího soudu – jak již výše uvedeno – nepříčí se ani rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 4. 6. 2019, sp. zn. , jímž nebyly nikterak popřeny ty závěry ustálené rozhodovací praxe (jež jsou rozvedeny i výše), že ani vydání některých nemovitostí tvořících funkční celek v širším smyslu bez dalšího vyloučeno není, vyžaduje si vždy mimořádně pečlivé zvážení konkrétních místních podmínek, potažmo toho, zda lze některý pozemek nebo jeho část oddělit bez toho, že by byla dotčena funkční propojenost jednotlivých staveb či ostatních pozemků a dále bez toho, že by došlo k porušení některé z funkcí, které areál plní].

Proto Nejvyšší soud, aniž nařizoval jednání ( věty první ), nepřípustné dovolání odmítl ( ).

Rozhodnutí o nákladech dovolacího řízení se opírá o ustanovení věty první, a v situaci, kdy dovolání účastnice řízení (České republiky – Státního pozemkového úřadu) bylo odmítnuto a kdy nákladům k náhradě oprávněného žalobce, jenž se prostřednictvím svého zástupce z řad advokátů vyjádřil k dovolání, patří odměna advokáta ve výši 3 100 Kč [ , , a , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů], spolu s paušální částkou náhrady hotových výdajů na jeden úkon právní služby ve výši 300 Kč ( a 4 advokátního tarifu) a náhradou za daň z přidané hodnoty ( ) v částce 714 Kč, tj. celkem 4 114 Kč.

Shora citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu vydaná po 1. lednu 2001 jsou dostupná i na internetových stránkách Nejvyššího soudu –

www.nsoud.cz

, rozhodnutí Ústavního soudu na stránkách

nalus.usoud.cz

.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 5. 1. 2021

Mgr. Petr Kraus

předseda senátu