Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

33 Cdo 2256/2026

33 Cdo 2256/2026-55

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Horňáka a soudců JUDr. Václava Dudy a Mgr. Vladimíra Berana ve věci žalobce M. K., zastoupeného Mgr. Petrem Kaustou, advokátem se sídlem v Ostravě, Čs. Legií 1719/5, proti žalované označené jako Hello bank, se sídlem v Praze 5, Karla Engliše 3205/5, o 64 332,84 Kč a 65 881,75 Kč, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 8. 1. 2026, č. j. -30, takto:

I. Dovolání se odmítá.

Stručné odůvodnění ( ):

1. Okresní soud v Ostravě (dále jen „soud prvního stupně“) usnesením ze dne 9. 10. 2025, č. j. -14, zastavil řízení z důvodu zpětvzetí žaloby (výrok I) a rozhodl o nákladech řízení (výrok II).

2. Krajský soud v Ostravě (dále jen „odvolací soud“) usnesením ze dne 8. 1. 2026, č. j. -30, usnesení soudu prvního stupně potvrdil (první výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (druhý výrok).

3. Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce (dále též „dovolatel“) dovolání. Usnesení odvolacího soudu napadl v celém rozsahu. Navrhl, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu i soudu prvního stupně zrušil.

4. Nejvyšší soud věc projednal podle , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “).

5. Podle není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

6. Podle není dovolání podle přípustné proti rozhodnutím v části týkající se výroku o nákladech řízení.

7. Podle věta první lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.

8. Dovolatel napadl usnesení odvolacího soudu v celém rozsahu, tedy i ve výrocích o nákladech řízení. V této části není dovolání přípustné podle 1.

2. Namítá-li, že soud prvního stupně nesprávně posoudil otázku pravomoci českých soudů v rozporu s čl. 17 odst. 1 písm. b), c), odst. 2 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. prosince 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, přehlíží, že otázku pravomoci českých soudů odvolací soud neřešil. Dle ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu není dovolání přípustné podle , jestliže dovolatel jako důvod jeho přípustnosti předkládá dovolacímu soudu k řešení otázku hmotného nebo procesního práva, na níž rozhodnutí odvolacího soudu nezávisí (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 7. 2013, sen. zn. ).

3. Výtky, že soud prvního stupně jej nesprávně poučil o pravomoci českých soudů a že odvolací soud se dostatečně nevypořádal s námitkou, že žalobce nově zjistil, že závazky z úvěrových smluv převzala Česká spořitelna a. s., představují námitky vad řízení. Takové námitky nezahrnující otázku procesního práva řešenou odvolacím soudem nesplňují kritéria stanovená v (vzhledem k nejsou ostatně ani způsobilým dovolacím důvodem), přípustnost dovolání tudíž založit nemohou, i kdyby se soud vytýkaných procesních pochybení dopustil (srov. např. závěry usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 2. 2014, sp. zn. , ze dne 28. 11. 2018, sp. zn. , a ze dne 5. 1. 2021, sp. zn. ). Proto také věta druhá stanoví, že k vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, dovolací soud přihlédne tehdy, je-li dovolání přípustné. Nadto z odůvodnění usnesení odvolacího soudu je zřejmé, že odvolací soud námitku převzetí závazků Českou spořitelnou a. s. reflektoval, avšak za rozhodnou považoval toliko okolnost, že žalobce vzal žalobu zpět, čímž tuto námitku (implicitně) vypořádal. Nesprávnost poučení o pravomoci českých soudů žalobce v odvolání neuplatnil, pročež se jí odvolací soud nezabýval.

4. Přípustnost dovolání nezakládá ani otázka zpětvzetí žaloby v návaznosti na poskytnutí informace o dalším procesním postupu soudem, jíž dovolatel předložil jako v rozhodování dovolacího soudu neřešenou. Rozhodovací praxe dovolacího soudu je ustálena v závěru, že v procesním právu platí pro procesní úkony zásada „co se stalo, nelze odestát“. Tedy jinými slovy, učiněné procesní úkony nelze v zásadě vzít zpět, tedy odstranit již nastalé procesní účinky na trvání a obsah příslušného procesněprávního vztahu, pokud to právní úprava výslovně nepřipouští. Není přitom rozhodný ani případný omyl jednajícího. Procesní úkon je projevem vůle jednajícího subjektu, pro který je rozhodující samotný projev této vůle (tedy jak se tento úkon jeví navenek třetím osobám, respektive soudu), nikoliv vůle sama. Není tedy (na rozdíl od právního úkonu hmotněprávního) významné, zda projevu vůle navenek skutečně odpovídala samotná vůle jednajícího subjektu, zda byl projev vůle případně vyvolán omylem apod. Rozhodující je právě a jen obsah takového projevu. Procesní úkon, jehož povaha to umožňuje, může být samozřejmě i odvolán ( ), tedy mohou být odklizeny jeho (ještě nenastalé) procesní účinky, to ovšem jen tehdy, pokud takové odvolání dojde soudu nejpozději současně s odvolávaným procesním úkonem (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 7. 2002, sp. zn. , ze dne 25. 6. 2003, sp. zn. , nebo ze dne 31. 10. 2012, sp. zn. ). Uzavřel-li odvolací soud, že vzal-li dovolatel žalobu zpět, soud prvního stupně správně řízení zastavil, je jeho závěr v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu a dovolatelem předestřená otázka přípustnost dovolání nezakládá.

5. S ohledem na výše uvedené Nejvyšší soud, aniž nařizoval jednání ( věta první ) dovolání žalobce proti rozhodnutí odvolacího soudu odmítl podle ustanovení pro nepřípustnost.

6. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení není třeba odůvodňovat ( věta druhá ).1.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 29. 9. 2026

JUDr. Pavel Horňák předseda senátu