Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 1217/2009

28 Cdo 1217/2009

U S N E S E N Í

a) Š. M.

, B.,

b) J. S.

, K., obou zastoupených JUDr. Zdeňkem Lacinou, advokátem se sídlem ve Strakonicích, Bezděkovská 53, proti žalovanému

městu Blatná

, IČ: 00250996, zastoupenému JUDr. Janem Mrázkem, advokátem se sídlem v Blatné, Jana Wericha 576, o určení vlastníka zbytkové části pozemku, vedené u Okresního soudu ve Strakonicích pod sp. zn. , o dovolání žalobců proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 18. 9. 2007, č. j. – 67, takto:

Usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 18. 9. 2007, č. j. – 67, a usnesení Okresního soudu ve Strakonicích ze dne 10. 7. 2007, č. j. – 61,

se zrušují a věc se vrací

soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í:

Odvolací soud potvrdil usnesení soudu prvního stupně, jímž tento soud odmítl podání žalobců ze dne 11. 9. 2006 doplněné podáním ze dne 30. 10. 2006 podle , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “). Soud prvního stupně považoval za neurčitý žalobní petit a žalobci v určené lhůtě dostatečně tento petit nespecifikovali podle geometrického plánu.

V písemném podání ze dne 30. 10. 2006 žalobci požadovali vydání rozsudku, jímž by bylo určeno, že jsou každý jednou ideální polovinou podílovými spoluvlastníky části parcely č. 964/6 v katastrálním území B. na místě samém pevným plotem připlocené k parcele č. 971/36 v katastrálním území B. Ohledně sporného pozemku vznikla mezi účastníky řada nejasností, řada jednání o kupní smlouvě, o směně pozemků, o výměře sporného pozemku, a proto soud prvního stupně usnesením ze dne 3. 5. 2007, č. j. – 59 uložil žalobcům, aby ve lhůtě šesti dnů od doručení tohoto usnesení odstranili vady žaloby, zejména její neurčitost tím, že v petitu určitě a jednoznačně vymezí část pozemku – parcelním číslem – ohledně kterého se žalobci domáhají určení vlastnického práva podle geometrického plánu. Žalobci k tomuto usnesení dne 23. 5. 2007 soudu sdělili, že sporná část pozemku dosud vlastní parcelní číslo nemá. Dovozovali, že není v jejich silách opatřit tuto část pozemku vlastnímu parcelním číslem, neboť nejsou oprávněni ve vztahu k cizímu pozemku podle údajů katastru nemovitostí pořizovat geometrický plán. Navrhovali, aby byl tento geometrický plán pořízen soudem. Předložili měřičský náčrt vyznačení skutečné polohy kolny a oplocení v katastrálním území B., zhotovený Ing. P. F., v němž je předmětná část pozemku graficky vyjádřena, nikoliv opatřena parcelním číslem. Žalobci upřesnili žalobní petit tak, že „jsou každý jednou ideální polovinou podílovými spoluvlastníky části parcely č. 964/6 v k. ú. B., na místě samém pevným plotem připlocené k parcele č. 971/36 v k. ú. B., na měřičském náčrtu pro vyznačení skutečné polohy kolny a oplocení v k. ú. B., zhotoveným Ing. P. F. – Geodetická kancelář Blatná – vyznačené jako část pozemku parcela č. 964/6 přerušovanou čarou přimykající se k parcele č. 971/36 v k. ú. B.“

Odvolací soud k tomu uvedl, že žalobci obdrželi do osobního užívání k výstavbě rodinného domku původně pozemek 971/36 o výměře 718 m2. V průběhu řízení bylo zjišťováno, že tento pozemek nyní měří 742 m2 a nebylo vysvětleno, proč má pozemek nyní výměru o 24 m2 větší. Žalobci původně požadovali určení svého vlastnického práva k části zaploceného pozemku č. 946/6 o výměře 32 m2. Podle upřesněného petitu a podle měřičského náčrtu Ing. P. F. by měl být sporný pozemek 14 m2 zastavěných kolnou plus dalších 24 m2, tj. 38 m2 a nikoliv 32 m2. S ohledem na výše uvedené nejasnosti a rozpory ohledně výměry sporného pozemku je požadavek soudu prvního stupně na upřesnění petitu podle geometrického plánu opodstatněný. Nutno posoudit také otázku budoucí vykonatelnosti přijatého rozhodnutí. Lze mít závažné pochybnosti o tom, že orgány spravující katastr nemovitostí by měly pochopení pro vyznačení vlastnického práva ke spornému pozemku podle pevného plotu na místě samém. Upřesnění žalobního petitu je úkolem žalobců a opatřování důkazů v souladu s vůlí žalobců nemůže být úkolem soudu.

Proti tomuto usnesení podali žalobci dovolání majíce za to, že jejich podání bylo dostatečně určité a že požadavek na předložení geometrického plánu nebyl oprávněný. Specifikaci části pozemku obsaženou v žalobním petitu, pokládají za dostatečnou k tomu, aby bylo možno seznat, o kterou část zemského povrchu se jedná. Vyjádření geometrickým plánem se v této části řízení jeví nadbytečným a podle názoru žalobců je i nemožné, neboť jen z jejich vůle nemůže být zaměřován cizí pozemek. Část pozemku je dostatečně definována pro účely řízení např. tím, že je zastavěna, zaplocena atd. Za nepřípadný považují názor odvolacího soudu, že by rozsudek neobsahující geometrický plán nebyl vykonatelný. Podle názoru žalobců není možné zaměňovat vykonatelnost rozsudku a jeho „vkladuschopnost“. Žalobci by sice neměli možnost podle takového rozsudku učinit zápis do katastru nemovitostí, toho by museli dosáhnout jiným způsobem, ať již v dohodě se žalovaným, nebo případnou novou žalobou. Z těchto důvodů žalobci navrhují, aby „dovolací soud usnesení odvolacího soudu zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.“

Nejvyšší soud jakožto soud dovolací ( ) vychází z toho, že dovolání bylo podáno řádně a včas, osobami k tomu oprávněnými, řádně zastoupenými podle Lze se proto zabývat jeho přípustností.

Podle lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, jestliže to zákon připouští.

V daném případě je dovolání přípustné podle , neboť směřuje proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí návrhu (žaloby).

Soudy obou stupňů odmítly žalobu s tím, že její petit nebyl dostatečně určitý a že ani na základě výzvy soudu prvního stupně nebyl tento nedostatek odstraněn. Neurčitost žalobní žádosti spatřovaly oba soudy především v nedostatečné identifikaci části pozemku, jehož vlastnické právo by mělo být určeno soudním rozhodnutím. Z tohoto důvodu vyzval soud prvního stupně žalující, aby své podání doplnili o geometrický plán s vyznačenou částí pozemku a jeho parcelním číslem tak, aby bylo přesně určitelné, o jakou část pozemku se jedná. Tento svůj krok odůvodnil soud prvního stupně i tím, že na základě žalobci formulovaného žalobního petitu by nebylo možno vydat materiálně vykonatelné soudní rozhodnutí. Odvolací soud pak tento závěr potvrdil.

Nejvyšší soud nicméně upozorňuje na svoji judikaturu vztahující se k určitosti žádosti žaloby o vydání části pozemku. V tomto ohledu konstantně dovozováno, že „žaloba o vydání části pozemku je přesná a určitá nejen tehdy, jestliže je část pozemku označena na připojeném geometrickém plánu, ale také tehdy, jestliže je identifikovaná jiným způsobem nevzbuzujícím pochybnosti o tom, jaké části pozemku se žaloba týká“ (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 1997, sp. zn. , publikovaný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 98, sešit č. 4, jako R 26/1998, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 5. 2003, sp. zn. , veřejnosti dostupný na internetových stránkách Nejvyššího soudu,

www.nsoud.cz

). V prve citovaném rozsudku Nejvyššího soudu bylo uvedeno, že „požadavku určitosti bude vyhovovat takový výrok, ohledně něhož nevzniknou pochybnosti v otázce, jaké části pozemku se má oddělení týkat. Není proto nikterak nezbytné trvat na tom, aby geometrický oddělovací plán žalobci měli k dispozici již před podáním žaloby.“ Ze zřetele nelze pustit ani okolnost, že takto obecně formulovaný požadavek soudu prvního stupně, potvrzený soudem odvolacím, by ve svých důsledcích bránil v uplatnění práva v případech, kdy pro nedostatek součinnosti žalovaného nelze fakticky provést geodetické zaměření a vypracovat geometrický oddělovací plán.

Dovolací soud si je vědom toho, že výše uvedené závěry byly Nejvyšším soudem přijaty v souvislosti s uplatněnými restitučními nároky žalobců, avšak domnívá se, že za určitých okolností, není možné ani v jiných sporech týkajících se vydání části pozemku spravedlivě po žalobcích požadovat, aby nechali vyhotovit geometrický oddělovací plán již před podáním žaloby. To platí zejména tam, kde nelze předpokládat součinnost žalovaného s nezbytným vstupem na jeho pozemek za účelem pořízení geodetického zaměření.

V takovém případě navrhuje dovolací soud následující postup:

a) soud vyzve žalobce, aby co nejpřesněji (nejlépe za užití objektivně daných hraničních ukazatelů) specifikoval tu část pozemku, jíž se domáhá, a to tak, aby podle těchto údajů bylo možno zadat vypracování geometrického oddělovacího plánu,

b) v rámci řízení ve věci samé soud nejprve předběžně posoudí odůvodněnost nároku žalujících,

c) jeví-li se jejich požadavek skutkově i právně dostatečně podloženým, zadá soud vypracovaní geometrického oddělovacího plánu na základě údajů specifikovaných žalobcem a náklady s tím spojené přikáže k úhradě v rámci rozhodnutí o věci samé tomu z účastníků řízení, jenž bude ve sporu neúspěšný.

V daném případě dovolací soud dospěl k závěru, že žalující pro účely zahájení řízení ve věci samé dostatečně určitě identifikovali tu část pozemku, ohledně níž se domáhají určení svého vlastnického práva. Tato část pozemku by měla být vymezena především žalobci tvrzeným „zaplocením“ a nákresem přiloženým k žalobě.

V daném případě tedy Nejvyšší soud neshledal podmínky pro postup soudu podle Dovolání žalobců shledal proto důvodným a za postupu podle části věty za středníkem a věty druhé zrušil usnesení soudů obou stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Soudy jsou pak ve smyslu , první části věty za středníkem, ve spojení s vázány právními názory dovolacího soudu v tomto rozhodnutí vyslovenými.

O náhradě nákladů řízení včetně nákladů řízení dovolacího rozhodne soud v rámci nového rozhodnutí o věci ( ).

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 13. srpna 2009

JUDr. Josef R a k o v s k ý předseda senátu