Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 2909/2020

28 Cdo 2909/2020-531

USNESENÍ

B. Ř.

,

nar. XY, bytem XY, zastoupeného Mgr. Martinem Zikmundem, advokátem se sídlem v Plzni, Šafaříkovy sady 2455/5, proti žalované

České republice – Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových

, IČ 697 97 111, se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží 390/42, územní pracoviště Plzeň, Radobyčická 14, o 792.194 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu Plzeň-město pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 7. května 2020, č. j. -497, takto:

I. Dovolání

se odmítá

.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 300 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.

Odůvodnění:

Okresní soud Plzeň-město rozsudkem ze dne 13. 12. 2019, č. j. -468, zamítl žalobu, kterou se žalobce po žalované domáhal zaplacení v záhlaví uvedené částky s příslušenstvím (výrok I.), a zároveň rozhodl o nákladech řízení žalované i státu (výroky II. a III.).

Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 7. 5. 2020, č. j. -497, k odvolání žalobce rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II.).

Proti rozsudku krajského soudu podal žalobce dovolání, které pokládá za přípustné, jelikož napadené rozhodnutí spočívá na právní otázce, při jejímž posuzování se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, a dále otázce, jež v judikatuře Nejvyššího soudu dosud nebyla vyřešena. Namítá, že bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces, jelikož došlo ke změně obsazení okresního soudu a nový soudce – poté, co účastníky seznámil se svým právním názorem na projednávanou věc – přikročil k zamítnutí všech dalších důkazních návrhů, ačkoli podle předem ohlášeného mínění soudkyně, jíž byla věc přidělena původně, měly být tyto důkazy provedeny. Dovolatel má za to, že je nepřijatelné, aby se při každé změně obsazení soudu posouval jeho náhled na projednávaný případ, a byla tak narušována kontinuita soudního rozhodování. Jelikož byly rozsudky obou soudů nižších stupňů pro žalobce překvapivé, navrhuje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí Krajského soudu v Plzni zrušil a věc danému soudu vrátil k dalšímu řízení.

K dovolání se vyjádřila žalovaná, jež uvedla, že je žalobcem podaný opravný prostředek zcela neurčitý co do předkládaných otázek i vytýkané nesprávnosti v právním posouzení věci soudy, a měl by tak být odmítnut, případně zamítnut. Současně navrhla, aby jí byla přiznána náhrada nákladů dovolacího řízení.

Při rozhodování o dovolání bylo postupováno podle , (dále jen „ “), ve znění účinném od 30. 9. 2017, které je dle čl. II bodu 2 , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, , o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, rozhodující pro dovolací přezkum.

Nejvyšší soud se jako soud dovolací ( ) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou a zastoupenou podle , zabýval jeho projednatelností.

Podle není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Podle musí být v dovolání vedle obecných náležitostí ( ) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ( až 238a ) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).

Nejvyšší soud ve své rozhodovací praxi soustavně zdůrazňuje, že požadavek, aby dovolatel konkrétně uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle obligatorní náležitostí tohoto mimořádného opravného prostředku. Může-li být dovolání přípustné jen podle (jako je tomu i v projednávané věci), je účastník povinen vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu či jeho části (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 6. 2018, sp. zn. , ze dne 6. 8. 2019, sp. zn. , a ze dne 21. 7. 2020, sp. zn. ).

Má-li dovolatel za to, že rozhodnutí spočívá na otázce Nejvyšším soudem dosud neřešené, musí být z dovolání patrno, která otázka hmotného nebo procesního práva, na níž napadené rozhodnutí závisí, nebyla v rozhodování dovolacího soudu prozatím řešena (srovnej namátkou usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 11. 2016, sp. zn. , ze dne 23. 7. 2019, sp. zn. , a ze dne 29. 10. 2019, sp. zn. ). Domnívá-li se pak dovolatel, že se odvolací soud při posuzování určitého problému odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, musí opět upřesnit, o jakou otázku hmotného nebo procesního práva jde a od které „ustálené rozhodovací praxe“ se řešení této otázky odvolacím soudem odklání (srovnej mimo jiné usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 5. 2017, sp. zn. , ze dne 15. 8. 2017, sp. zn. , či ze dne 27. 8. 2020, sp. zn. ).

Je nepochybné, že těmto požadavkům dovolatel v posuzované věci nedostál, poněvadž ve svém dovolání žádnou konkrétní otázku výkladu hmotného, popřípadě procesního práva, která by odpovídala parametrům , neoznačil a omezil se na citaci příslušných částí zmíněného ustanovení. Na tomto místě se sluší zdůraznit, že uplatnění námitky porušení ústavně zaručených práv (v daném případě práva na spravedlivý proces ve smyslu d) nezbavuje dovolatele povinnosti řádně vymezit, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání v intencích až 238a (viz zejména stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 28. 11. 2017, sp. zn. , bod 58).

Dovolání žalobce bylo tudíž v souladu s odmítnuto, neboť trpí vadami, jež nebyly v dovolací lhůtě odstraněny a pro něž nelze v dovolacím řízení pokračovat.

Pouze nad rámec nezbytného dovolací soud podotýká, že za překvapivá jsou označována rozhodnutí, jež na základě zjištěného skutkového stavu věci, postupu soudu a dosud přednesených tvrzení účastníků nebylo možno předvídat, jelikož věc z pohledu předcházejícího řízení posuzují originálním způsobem, a jejich přijetím je tak účastník zbaven možnosti skutkově a právně argumentovat (viz kupř. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 4. 2015, sp. zn. , ze dne 24. 4. 2018, sp. zn. , a ze dne 1. 6. 2018, sp. zn. ). Jestliže sám dovolatel uvádí, že soudce, který ve věci rozhodoval po změně obsazení Okresního soudu Plzeň-město, procesní strany seznámil se svým předběžným názorem na projednávanou věc, než přikročil k meritornímu rozhodnutí, nemohl být prvoinstanční rozsudek v této kauze pro žalobce překvapivý ve shora uvedeném smyslu, neboť soud dal před jeho vydáním účastníkům příležitost argumentovat proti novému právnímu hodnocení předmětného sporu. V jakém ohledu mělo být pro žalobce překvapivé rozhodnutí odvolacího soudu, je pak zdejšímu soudu již zcela nesrozumitelné.

Domnívá-li se dovolatel, že není akceptovatelné, aby soud, jehož obsazení se v průběhu řízení změnilo, ustoupil od prve vyjádřeného náhledu na věc a modifikoval svůj původně avizovaný procesní postup, připomíná Nejvyšší soud, že podle jeho dlouhodobě ustálené judikatury není odvolací soud vázán právním názorem, který vyjádřil v předchozím zrušujícím usnesení, a může jej při opětovném odvolacím přezkumu opustit (viz především rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 10. 2007, sp. zn. , uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 80/2008, a dále kupř. též usnesení téhož soudu ze dne 25. 4. 2012, sp. zn. , respektive ze dne 29. 5. 2012, sp. zn. ). Tím spíše (a fortiori) musí být přípustné, aby soud prvního stupně v průběhu řízení revidoval právní názor, jejž nezaujal v odůvodnění svého rozhodnutí, ale který účastníkům toliko prezentoval jako předběžný pohled na projednávanou věc. Ostatně ohlašování provizorního právního hodnocení případu procesním stranám je smysluplné pouze proto, že je soudu dovoleno, aby – pod vlivem argumentace účastníků, ale též jiných faktorů, jako jsou vývoj judikatury vrcholných soudů a další studium věci – svůj prve oznámený náhled dodatečně změnil.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto dle , odst. l, , části věty před středníkem, a Žalované vznikly v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání náklady, které Nejvyšší soud – vzhledem k tomu, že nebyla zastoupena zástupcem ve smyslu a nedoložila výši svých hotových výdajů – vyčíslil v souladu s a , o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle a podle exekučního řádu, částkou 300 Kč.

Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 1. 12. 2020

JUDr. Jan Eliáš, Ph.D.

předseda senátu