Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 1288/2017

28 Cdo 1288/2017

U S N E S E N Í

JUDr. Ing. J. V.

I. G.

, zastoupené Mgr. Petrou Fenikovou, advokátkou se sídlem v Praze 10, Baškirská 1404/1,

o zaplacení částky 546 322 Kč s příslušenstvím

, vedené u Okresního soudu v Kladně pod sp. zn. , o dovolání obou účastníků proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 30. srpna 2016, č. j. -387, takto:

Dovolání žalobce i žalované

se odmítají

.

O d ů v o d n ě n í :

Shora označeným usnesením odvolací soud zrušil rozsudek soudu prvního stupně (rozsudek Okresního soudu v Kladně ze dne 14. ledna 2016, č. j. -288, jímž bylo žalované uloženo zaplatit původní žalobkyni částku 546 322 Kč s určeným příslušenstvím) a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Usnesení odvolacího soudu napadly dovoláním obě procesní strany.

Obě podaná dovolání Nejvyšší soud odmítl podle ustanovení věty první, odst. 2 , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “), neboť trpí vadami, jež nebyly ve lhůtě ( ) odstraněny a pro něž nelze v dovolacím řízení pokračovat.

Podle , není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Podle ustanovení je obligatorní náležitostí dovolání požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, mimo jiné, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání.

Může-li být dovolání přípustné jen podle (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné.

K vymezení přípustnosti dovolání srov. především usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (které je – stejně jako dále zmíněná rozhodnutí Nejvyššího soudu – dostupné i na webových stránkách Nejvyššího soudu) a v němž Nejvyšší soud, krom dalšího, vyložil, že „má-li být dovolání přípustné podle ustanovení proto, že napadené rozhodnutí závisí na řešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, musí být z obsahu dovolání patrno, o kterou otázku hmotného nebo procesního práva jde a od které ‚ustálené rozhodovací praxe‘ se řešení této právní otázky odvolacím soudem odchyluje“.

V usnesení ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. (v R 4/2014 citovaném), stejně jako v usnesení ze dne 31. 3. 2014, sen. zn. , nebo v usnesení ze dne 25. 8. 2014, sen. zn. , Nejvyšší soud vysvětlil, že „dovolací námitka, že vyřešená právní otázka v této věci má být dovolacím soudem posouzena jinak, není způsobilým vymezením přípustnosti dovolání. Spatřuje-li dovolatel přípustnost dovolání v tom, že dovolacím soudem vyřešená právní otázka má být posouzena jinak, musí být z dovolání zřejmé, od kterého svého řešení otázky hmotného nebo procesního práva se má (podle mínění dovolatele) dovolací soud odchýlit“.

K tomu srovnej též usnesení Ústavního soudu ze dne 21. ledna 2014, sp. zn. (jímž Ústavní soud odmítl ústavní stížnost proti usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. ), usnesení Ústavního soudu ze dne 12. února 2014, sp. zn. , usnesení Ústavního soudu ze dne 17. dubna 2014, sp. zn. , usnesení Ústavního soudu ze dne 24. června 2014, sp. zn. , usnesení Ústavního soudu ze dne 16. prosince 2014, sp. zn. , usnesení Ústavního soudu ze dne 30. června 2015, sp. zn. , nebo usnesení ze dne 8. března 2016, sp. zn. (dostupná na webových stránkách Ústavního soudu).

Přípustnost dovolání žalobce odůvodňuje odkazem na ustanovení s tím, že „podle názoru dovolatelky měly by být právní otázky řešené odvolacím soudem posouzeny jinak“, zatímco žalovaná spatřuje přípustnost dovolání v tom, že (i) „napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu“ (aniž v dané souvislosti specifikuje, od které ‚ustálené rozhodovací praxe‘ se řešení této právní otázky odvolacím soudem odchyluje) a že (ii) „dovolacím soudem má být řešená právní otázka posouzena jinak, neboť rozhodnutí odvolacího soudu vychází z nesprávného právního názoru“.

Příslušné pasáže dovolání – ve světle výše uvedeného – zjevně nejsou způsobilým vymezením přípustnosti dovolání, přičemž požadavkům na vymezení předpokladů přípustnosti dovolání nedostáli dovolatelé ani v jiných částech jimi podaných dovolání (posuzovaných potud z obsahového hlediska).

K dovolateli současně formulovaným důvodům dovolání sluší se uvést, že uplatněním způsobilého dovolacího důvodu ve smyslu není zpochybnění právního posouzení věci, vychází-li z jiného skutkového stavu, než z jakého vyšel při posouzení věci odvolací soud (i zde srov. zejm. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. ). Rozhodnutí odvolacího soudu v dané věci přitom nespočívá ani tak na řešení kvalifikovaných otázek hmotného či procesního práva jako na zpochybnění správnosti a úplnosti skutkových zjištění, jež o věci učinil soud prvního stupně (zejména ve vztahu k relevantním okolnostem o rozsahu a výši bezdůvodného obohacení za užívání cizí věci bez právního důvodu), pro jejichž revizi a doplnění je otevřen prostor v dalším řízení pokračujícím před soudem prvního stupně po kasaci jeho rozhodnutí. Současně platí, že způsobilým dovolacím důvodem (v režimu dovolacího řízení podle ve znění účinném od 1. ledna 2013) nemohou být ani vady řízení (namítané v dovolání žalované), kdy ke zmatečnostem a jiným vadám řízení ohrožujícím správnost rozhodnutí přihlíží dovolací soud jen v případě přípustného dovolání (srov. věty druhé ).

O nákladech dovolacího řízení nebylo rozhodováno, neboť tímto rozhodnutím se řízení nekončí (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2002, sp. zn. , uveřejněné pod č. 48/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek); o nákladech řízení, včetně nákladů dovolacího řízení tak rozhodne soud prvního stupně v konečném rozhodnutí ( , a , část věty před středníkem, ).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 15. srpna 2017

Mgr. Petr Kraus

předseda senátu