Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 2663/2020

28 Cdo 2663/2020-641

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Zdeňka Sajdla a soudců JUDr. Michaela Pažitného, Ph.D., a Mgr. Petra Krause ve věci žalobců: a)V.K., nar. XY, bytem XY, a b) K. S., nar. XY, bytem XY, obou zastoupených JUDr. Jiřím Hartmannem, advokátem se sídlem v Praze 8, Sokolovská 49/5, proti žalované: Česká republika – Státní pozemkový úřad, IČO: 01312774, se sídlem v Praze 3, Husinecká 1024/11a, zastoupená Mgr. Martinem Bělinou, advokátem se sídlem v Praze 8, Pobřežní 370/4, o vydání náhradního pozemku, vedené u Okresního soudu v Domažlicích pod sp. zn. , o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 14. května 2020, č. j. -586, takto:

Dovolání se odmítá.

Stručné odůvodnění ( ) :

V záhlaví označeným rozsudkem odvolací soud potvrdil částečný rozsudek Okresního soudu v Domažlicích ze dne 18. 12. 2019, č. j. -515, ve znění opravných usnesení téhož soudu ze dne 24. 1. 2020, č. j. 135/2016-535, a ze dne 3. 2. 2020, č. j. -541, jímž byl nahrazen projev vůle žalované (coby převodkyně) uzavřít s žalobci (nabyvateli) smlouvu o bezúplatném převodu pozemků parc. č. XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY a XY v k. ú. XY, parc. č. XY, XY, XY a XY v k. ú. XY a parc. č. XY, XY, XY a XY v k. ú. XY, jako náhradních podle , o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “). V části týkající se parcely č. XY v k. ú. XY pak odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc v uvedeném rozsahu tomuto soudu vrátil k dalšímu řízení. Odvoláním nenapadenými výrokovými částmi přitom soud prvního stupně vyhověl žalobě o nahrazení projevu vůle žalované směřujícího k uzavření smlouvy o bezúplatném převodu pozemků parc. č. XY, XY, XY a XY v k. ú. XY.

Proti rozsudku odvolacího soudu podala dovolání žalovaná. Brojila proti té jeho výrokové části, v níž byl částečný rozsudek soudu prvního stupně potvrzen. Splnění předpokladů přípustnosti dovolání spatřovala v tom, že se odvolací soud odchýlil od ustálené judikatury Nejvyššího soudu, konkrétně od jeho usnesení ze dne 2. 5. 2016, sp. zn. , přiznal-li žalobcům na uspokojení jejich restitučních nároků ve smyslu zákona o půdě náhradní pozemky o výměře několikanásobně převyšující výměru původních státem odňatých pozemků. Za dovolacím soudem dosud neřešenou pak měla otázku, zda lze za vhodné náhradní pozemky považovat ty, jež oprávněná osoba hodlá následně převést na třetí osobu. Vytýkala rovněž, poukazujíc na okolnost, že některé z pozemků jsou obehnány ohradníkem a jsou využívány jako pastviny pro chov dobytka ustájeného v hospodářských budovách vlastněných třetí osobou, že odvolací soud uvedenou skutečnost nehodnotil jako překážku jejich vydání oprávněné osobě, coby pozemků náhradních, z důvodu, že tvoří součást zemědělského areálu. Měla za to, že se tím zpronevěřil rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 24. 10. 2007, sp. zn. , či jeho usnesení ze dne 25. 9. 2018, sp. zn. . Uváděla též, že odvolací soud v rozporu s rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 24. 5. 2017, sp. zn. , nebo usnesením téhož soudu ze dne 26. 4. 2007, sp. zn. , uzavřel, že převodu žalobci požadovaných náhradních pozemků nebrání skutečnost, že se nacházejí v územním systému ekologické stability.

Nejvyšší soud jako soud dovolací ( ) dovolání projednal podle , , ve znění účinném od 30. 9. 2017 (v textu i jen „ “); srov. čl. II bod 2 , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, , o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.

Dovolání přitom, aniž nařizoval jednání ( , věta první, ), odmítl ( ), neboť není přípustné.

Přípustnost dovolání proti napadenému rozhodnutí odvolacího soudu (jež nepatří do okruhu rozhodnutí /usnesení/ vyjmenovaných v ) je třeba poměřovat hledisky uvedenými v

Podle není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Z rozhodovací praxe Nejvyššího soudu vyplývá, že ekvivalence mezi hodnotou pozemků odňatých a hodnotou pozemků náhradních je zajišťována zejména prostřednictvím shodné metody ocenění (§ 28a zákona o půdě). Podstatná je tedy cena statků odňatých a cena statků nabývaných jako náhradní pozemky; jinými slovy řečeno výše naturální náhrady za odňaté a nevydané pozemky by v souladu s principy restitučního procesu měla být ekvivalentní hodnotě restitučního nároku odvíjející se od ceny pozbytých statků (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 11. 2017, sp. zn. , či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 7. 2016, sp. zn. ). Oprávněné osobě tedy může vzniknout bezdůvodné obohacení pouze tehdy, budou-li na ni v rámci restitučního řízení převedeny náhradní pozemky v hodnotě vyšší, než by odpovídalo skutečné hodnotě restitučního nároku (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 3. 11. 2010, sp. zn. , rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 3. 7. 2013, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 9. 2016, sp. zn. , rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 7. 5. 2018, sp. zn. , rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. 9. 2018, sp. zn. , nebo usnesení téhož soudu ze dne 23. 9. 2020, sp. zn. ). Odvolací soud se tudíž od uvedených závěrů neodchýlil, jestliže ekvivalenci mezi hodnotou pozemků odňatých a hodnotou pozemků náhradních neposuzoval prostřednictvím kritéria jejich shodné výměry, nýbrž za využití komparace jejich ocenění.

Odvolací soud se pak napadeným rozsudkem nikterak nezpronevěřil ustálené rozhodovací praxi dovolacího soudu, jež jako podmínku pro vyhovění žalobě na uložení povinnosti bezúplatně převést náhradní zemědělský pozemek oprávněné osobě za pozemek jí nevydaný požaduje, aby šlo o pozemek k převodu „vhodný“ (tedy pozemek, jenž by byl – nebýt liknavého postupu Pozemkového fondu ČR – do veřejné nabídky zařaditelný); k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 6. 2017, sp. zn. , či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. 12. 2007, sp. zn. , uveřejněný pod č. 72/2008 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, dále např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 9. 2009, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 1. 2011, sp. zn. , nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 9. 2014, sp. zn. .

Za kritéria „vhodnosti pozemků“ lze přitom např. pokládat, zdali nejde o pozemek zatížený právy třetích osob (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 7. 2011, sp. zn. ), zda jeho převod není z jiného důvodu zapovězen zákonem (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 11. 2011, sp. zn. ), zda jej lze zemědělsky obhospodařovat (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 12. 2013, sp. zn. 592/2013), nebo zda nevzniknou jiné problémy při hospodaření s takovým pozemkem (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 9. 2014, sp. zn. ), případně zda nejde o pozemek zastavěný či tvořící součást areálu (srov. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 14. 11. 2017, sp. zn. , a ze dne 6. 12. 2017, sp. zn. ). Tato hlediska je vždy nutno zkoumat se zřetelem k individuálním skutkovým okolnostem případu a předpoklady pro vydání (popřípadě pro nevydání) každého takového pozemku posuzovat zcela samostatně, byť s přihlédnutím k širším souvislostem konkrétní věci (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 4. 2007, sp. zn. ).

Samotný zájem oprávněné osoby o převod takových náhradních zemědělských pozemků, jež následně nabídne k prodeji třetím osobám, přitom zjevně nenaplňuje žádnou ze zákonných překážek převodu požadovaného náhradního pozemku a neprotiví se ani výše citované ustálené judikatuře týkající se vhodnosti (převoditelnosti) náhradních pozemků.

V situaci, kdy v řízení před soudy nižšího stupně z provedeného dokazování nevyšlo najevo, že by požadované náhradní pozemky tvořily součást funkčně propojeného areálu (souboru funkčně propojených staveb a pozemků) – závěr o příslušnosti konkrétního pozemku k areálu jest primárně skutkové povahy a vyplývá z hodnocení v řízení provedených důkazů (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. 3. 2018, sp. zn. , či ze dne 16. 7. 2018, sp. zn. , potažmo jeho rozsudky ze dne 1. 9. 2016, sp. zn. , a ze dne 27. 8. 2018, sp. zn. ), jehož přezkum dovolacímu soudu nepřísluší (viz kupř. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 9. 2017, sp. zn. , ze dne 7. 9. 2017, sp. zn. , ze dne 4. 4. 2018, sp. zn. , a ze dne 1. 8. 2019, sp. zn. ) – zde pak ve světle výše citované judikatury není důvodu považovat žalobci požadované náhradní pozemky za k převodu nevhodné jen proto, že jsou společně se sousedícími pozemky obehnány ohradníkem a jsou využívány jako pastviny pro chov dobytka ustájeného v hospodářských budovách vlastněných třetí osobou. Z judikatury přitom též plyne, že funkční propojenost zemědělských pozemků nemůže zakládat toliko jejich prostorová blízkost (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2017, sp. zn. , uveřejněný pod č. 151/2018 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Jestliže pak v řízení před soudy nižšího stupně nevyšly najevo žádné skutečnosti, pro něž by zařazení žalobci požadovaných náhradních zemědělských pozemků do územního systému ekologické stability mělo bránit jejich zemědělskému obhospodařování nebo se zřetelem k individuálním skutkovým okolnostem případu mělo snad odůvodňovat jejich pozdější vyvlastnění ve smyslu o územním plánování a stavebním řádu (stavebního zákona) – viz výše citované judikaturní závěry o vázanosti dovolacího soudu skutkovými konkluzemi soudů nižšího stupně – není zjevně důvodu posuzovat dotčené pozemky (nacházející se v územním systému ekologické stability) jako nevhodné k převodu na oprávněnou osobu (srov. k tomu usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. , ze dne 7. 8. 2019, sp. zn. , ze dne 20. 8. 2019, sp. zn. , ze dne 5. 11. 2019, sp. zn. , a ze dne 29. 3. 2018, sp. zn. ).

Z výše uvedeného je tedy zřejmé, že dovolatelkou předestírané předpoklady přípustnosti podaného dovolání naplněny nebyly ( ).

O náhradě nákladů dovolacího řízení nebylo rozhodováno, neboť nejde o rozhodnutí, jímž se řízení končí (srov. , jakož i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2002, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 48/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Shora citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu – vydaná po 1. lednu 2001 – jsou dostupná na webových stránkách Nejvyššího soudu www.nsoud.cz, rozhodnutí Ústavního soudu na internetových stránkách nalus.usoud.cz.

Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 10. 11. 2020

Mgr. Zdeněk Sajdl

předseda senátu