Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

27 Cdo 3306/2019

27 Cdo 3306/2019-357

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Filipa Cilečka a soudců JUDr. Marka Doležala a JUDr. Petra Šuka v právní věci žalobkyně Serbina Consulting a. s., se sídlem ve Frýdku-Místku, Pivovarská 2340, PSČ 738 01, identifikační číslo osoby 04861116, zastoupené Mgr. Ing. Ladislavem Málkem, advokátem, se sídlem v Praze 3, Vinohradská 89/90, PSČ 130 00, proti žalovaným 1) A., se sídlem XY, identifikační číslo osoby XY, zastoupené Mgr. Filipem Wagnerem, advokátem, se sídlem v Praze 1, Rybná 682/14, PSČ 110 00, 2) M., se sídlem XY, identifikační číslo osoby XY, zastoupené JUDr. Karlem Muzikářem, LL.M., advokátem, se sídlem v Praze 1, Křižovnické nám. 193/2, PSČ 110 00, a 3) J. K., narozenému XY, bytem XY, zastoupenému Mgr. Markem Pilařem, advokátem, se sídlem v Praze 1, Revoluční 763/15, PSČ 110 00, o určení neplatnosti smlouvy o prodeji části podniku, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 22. 5. 2019, č. j. -328, takto:

Odůvodnění:

[1] Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 22. 8. 2018, č. j. -230, zamítl žalobu o určení, že smlouva o prodeji a koupi N., „součásti“ podniku A., uzavřená dne 22. 6. 1998 (dále též jen „smlouva o prodeji části podniku“), je neplatná (výrok I.), a rozhodl o nákladech řízení (výroky II. až IV.).

[2] K odvoláním všech účastníků řízení Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným rozsudkem potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. a IV., ve výrocích II. a III. o nákladech řízení jej změnil co do výše žalovaným 1) a 2) přiznaných náhrad nákladů řízení (první výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (druhý výrok).

[3] Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, jež Nejvyšší soud odmítl podle , (dále en „ “), jako nepřípustné. Učinil tak proto, že dovolání nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v a není přípustné ani podle

[4] Z ustálené judikatury Nejvyššího soudu se podává, že spočívá-li rozhodnutí, jímž odvolací soud potvrdil rozhodnutí soudu prvního stupně, na posouzení více právních otázek, z nichž každé samo o sobě vede k zamítnutí, či naopak k vyhovění návrhu na zahájení řízení (resp. k potvrzení rozhodnutí soudu prvního stupně), není dovolání ve smyslu přípustné, jestliže řešení některé z těchto otázek nebylo dovoláním zpochybněno nebo jestliže některá z těchto otázek nesplňuje předpoklady vymezené v ustanovení (viz za mnohá rozhodnutí např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 10. 2011, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 4. 2015, sp. zn. , či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 3. 2017, sp. zn. ).

[5] Věcný přezkum posouzení ostatních právních otázek za tohoto stavu výsledek sporu ovlivnit nemůže a dovolání je tak nepřípustné jako celek (k tomu srov. obdobně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 10. 2013, sp. zn. , či ze dne 3. 12. 2013, sp. zn. , a judikaturu v nich citovanou).

[6] Napadené rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na závěrech, podle nichž:

1) žalobkyně není v projednávané věci aktivně věcně legitimována, neboť postavení akcionářky nabyla až po uzavření napadené smlouvy o prodeji části podniku, tedy po vzniku sporného právního vztahu, o jehož existenci věděla a jenž nabytím akcií akceptovala;

2) žalobkyně nemá na požadovaném určení naléhavý právní zájem ve smyslu (v této souvislosti odkázal odvolací soud v podrobnostech na rozhodnutí soudu prvního stupně - viz odst. 46 a 48 napadeného rozhodnutí).

[7] Z ustálené judikatury Nejvyššího soudu přijaté při výkladu se podává:

1/ Určovací žaloba podle je preventivního charakteru a má místo jednak tam, kde její pomocí lze eliminovat stav ohrožení práva či nejistoty v právním vztahu, a k odpovídající nápravě nelze dospět jinak, jednak v případech, v nichž určovací žaloba účinněji než jiné právní prostředky vystihuje obsah a povahu příslušného právního vztahu a jejím prostřednictvím lze dosáhnout úpravy, tvořící určitý právní rámec, který je zárukou odvrácení budoucích sporů účastníků. Tyto funkce určovací žaloby korespondují právě s podmínkou naléhavého právního zájmu; nelze-li v konkrétním případě očekávat, že je určovací žaloba bude plnit, nebude ani naléhavý právní zájem na takovém určení. Přitom příslušné závěry se vážou nejen k žalobě na určení jako takové, ale také k tomu, jakého konkrétního určení se žalobce domáhá (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 1997, sp. zn. ; srov. i důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 10. 1999, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 5. 2005, sp. zn. , rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 31. 5. 2011, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 1. 2014, sp. zn. , rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 17. 4. 2014, sp. zn. , a judikaturu v nich citovanou).

2/ Naléhavý právní zájem na určení, zda tu právní vztah nebo právo je či není, je dán zejména tam, kde by bez tohoto určení bylo ohroženo právo žalobce nebo kde by se bez tohoto určení jeho právní postavení stalo nejistým, a nemá-li žalobce k dispozici jiný právní prostředek, jehož pomocí by mohl své právo hájit účinněji. Prostřednictvím určovací žaloby nelze řešit otázky, které mají význam jen pro jiné již probíhající řízení (v němž je lze řešit jako předběžné otázky) nebo které mají být podle zákona řešeny v jiném řízení; určovací žaloba je nepřípustná tam, kde neslouží potřebám praktického života, ale jen ke zbytečnému rozmnožování sporů (k tomu srov. zejména rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 10. 2000, sp. zn. , rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 2016, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 8. 2017, sp. zn. , či ze dne 24. 4. 2018, sp. zn. ).

3/ Má-li právní otázka (platnost smlouvy), o níž má být rozhodnuto, povahu předběžné otázky ve vztahu k existenci práva nebo právního vztahu, není zpravidla dán naléhavý právní zájem na určení této předběžné otázky, lze-li žalovat přímo na určení existence práva nebo právního vztahu (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 2. 4. 2001, sp. zn. , uveřejněný pod číslem 68/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 5. 2011, sp. zn. , ze dne 21. 5. 2013, sp. zn. , ze dne 17. 10. 2013, sp. zn. , ze dne 23. 10. 2017, sp. zn. , a ze dne 28. 8. 2019, sp. zn. ).

[8] Promítnuto do poměrů projednávané věci, v níž dovolatelka usiluje o vyjasnění, kdo je vlastníkem převedené části podniku [majíc za to, že smlouva, jíž byla část podniku žalované 1) prodána žalované 2), je neplatná], má posouzení platnosti smlouvy o prodeji části podniku povahu předběžné otázky ve vztahu k určení, kdo je vlastníkem dané části podniku. Dovolatelka se tak mohla (a měla) domáhat určení vlastnictví k převedené části podniku.

[9] Ostatně, z obsahu napadeného rozhodnutí se podává (viz odstavec 41), že žalobkyně po zahájení řízení v projednávané věci podala u Městského soudu v Praze žalobu o určení, že do likvidační podstaty žalované 1) náleží část podniku označená jako „N.“, vedenou pod sp. zn. .

[10] Závěr odvolacího soudu, podle něhož dovolatelka nemá na požadovaném určení naléhavý právní zájem ve smyslu , je v souladu s výše citovanou ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu.

[11] Jelikož (ve výsledku správný) závěr odvolacího soudu o nedostatku naléhavého právního zájmu dovolatelky na požadovaném určení obstojí jako samostatný důvod pro zamítnutí žaloby, nemůže za této situace přípustnost dovolání založit (dovoláním vymezená) otázka, zda se akcionář může domáhat určení neplatnosti smlouvy uzavřené akciovou společností, byla-li uzavřena před tím, než se stal akcionářem společnosti. Její přezkum se nemůže promítnout do poměrů dovolatelky založených napadeným rozhodnutím (ani případný závěr o nesprávnosti řešení přijatého odvolacím soudem by nemohl vést ke zrušení či změně napadeného rozhodnutí a neprojevil by se tak v poměrech dovolatele založených tímto rozhodnutím), dovolání je tudíž nepřípustné jako celek.

[12] Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn ( odst.  věta druhá )

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 23. 10. 2019

JUDr. Filip Cileček

předseda senátu