Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 Cdo 1268/2011

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Šuka a soudců JUDr. Filipa Cilečka a doc. JUDr. Ivany Štenglové v právní věci navrhovatele M. V., zastoupeného Mgr. Ing. Antonínem Továrkem, advokátem, se sídlem v Brně, tř. Kpt. Jaroše 1844/28, PSČ 602 00, za účasti společnosti Prefa Brno a. s., se sídlem v Brně, Kulkova 10/4231, PSČ 615 00, identifikační číslo osoby 46901078, zastoupené prof. JUDr. Janem Dědičem, advokátem, se sídlem v Praze – Novém Městě, Jungmannova 24, PSČ 110 00, o vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. , o dovolání společnosti Prefa Brno a. s. proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 30. listopadu 2010, č. j. -91, takto:

O d ů v o d n ě n í:

V záhlaví označeným usnesením Vrchní soud v Olomouci potvrdil k odvolání společnosti Prefa Brno a. s. (dále též jen „společnost“) usnesení ze dne 14. června 2010, č. j. -51, jímž Krajský soud v Brně vyslovil neplatnost usnesení mimořádné valné hromady společnosti konané dne 24. listopadu 2009.

Odvolací soud vyšel zejména z toho, že:

1) Valná hromada společnosti, konaná dne 12. června 2007, rozhodla (mimo jiné) o rozdělení zisku společnosti za rok 2006 ve výši 17,768.565,86 Kč tak, že do rezervního fondu se přidělí 888.500,- Kč, do sociálního fondu se přidělí 1,900 000,- Kč, členům představenstva a dozorčí rady se vyplatí tantiémy ve výši 1,970.000,- Kč a zůstatek zisku ve výši 13,010.065,86 Kč zůstane nerozdělen a použije se na další rozvoj společnosti.

2) Vrchní soud v Olomouci vyslovil neplatnost uvedeného usnesení valné hromady společnosti, a to usnesením ze dne 18. listopadu 2008, č. j. -106. Dovolání proti tomuto rozhodnutí Nejvyšší soud zamítl usnesením ze dne 25. února 2010, sp. zn. (posléze uveřejněným pod číslem 13/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek – dále též jen „R 13/2011“).

3) Valná hromada společnosti, konaná dne 24. listopadu 2009, znovu rozhodla o rozdělení zisku společnosti za rok 2006 ve výši 17,768.565,86 Kč tak, že (kromě přídělu do rezervního a sociální fondu) budou členům představenstva a dozorčí rady vyplaceny tantiémy v celkové výši 1,970.000 Kč a akcionářům dividendy ve výši 1,- Kč/akcii o nominální hodnotě 1.000,- Kč, tj. v celkové výši 205.710,- Kč.

Na takto ustaveném základě odvolací soud uzavřel, že „zvýšení dividendy z 0,- Kč na 1,- Kč na akcii o nominální hodnotě 1.000,- Kč“ je „účelové, obcházející zákonnou úpravu ( a odst. 3 , obchodního zákoníku – dále též jen „obch. zák.“), neboť oproti předcházejícímu rozhodnutí valné hromady došlo pouze k nepatrné změně vyvolané rozhodnutími Vrchního soudu v Olomouci a Nejvyššího soudu ČR“. Současně odvolací soud dovodil, že přijetím tohoto usnesení byla – v situaci, kdy „osoby ovládající společnost jsou povětšinou členy orgánů“ – porušena „zásada zakazující zneužití většiny ( obch. zák.)“.

Proti usnesení odvolacího soudu podala společnost dovolání, jež Nejvyšší soud podle ustanovení , , (dále jen ), odmítl jako nepřípustné.

Dovolání proti potvrzujícímu výroku rozhodnutí ve věci samé může být přípustné pouze podle ustanovení (o situaci předvídanou v ustanovení nejde), tedy tak, že dovolací soud – jsa přitom vázán uplatněnými dovolacími důvody včetně jejich obsahového vymezení ( ) – dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam. Dovolatelkou předkládané otázky přitom napadené rozhodnutí zásadně právně významným nečiní.

Dovolání předně nelze připustit k posouzení otázek, zda lze zaměstnance společnosti považovat za třetí osoby, jejichž práva nabytá v dobré víře je nutno při posuzování platnosti usnesení valné hromady v souladu s ustanovením § 131 odst. 3 písm. b/ obch. zák., a zda je soud povinen přihlédnout ke skutečnostem, jež odůvodňují nevyslovení neplatnosti usnesení valné hromady, z úřední povinnosti (aniž jejich existenci některý z účastníků namítne).

Dovolatelka v této souvislosti uvádí, že valná hromada schválila „příděl části realizovaného zisku“ do sociálního fondu, ze kterého společnost vyplácela svým zaměstnancům příspěvky na jejich mimopracovní aktivity, a zdůrazňuje, že ke dni vyhlášení usnesení odvolacího soudu již byl sociální fond vyčerpán a že zaměstnanci vyplacené příspěvky získali a využili v dobré víře. Netvrdí však, zda by zaměstnanci, kteří získali ze sociálního fondu příspěvky, je byli povinni v případě vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady o rozdělení zisku za rok 2006 vracet, a neuvádí ani žádné jiné skutečnosti, z nichž by bylo možno usuzovat, že vyslovením neplatnosti napadeného usnesení valné hromady došlo k zásahu do práv zaměstnanců nabytých v dobré víře. Z obsahu spisu se takové skutečnosti taktéž nepodávají. Na zásadní právní význam rozhodnutí odvolacího soudu tudíž z výše položených otázek usuzovat nelze.

Rozhodnutí odvolacího soudu nečiní zásadně právně významným ani otázka, zda „může být prohlášena neplatnost usnesení valné hromady pro rozpor nebo obcházení § 178 odst. 1 a odst. 3 obch. zák. o rozdělení zisku jen z důvodu, že částky určené pro výplatu dividend a tantiém jsou v určitém poměru nebo že celková výše dividend je nižší než celková výše tantiém“.

Je tomu tak proto, že odvolací soud závěr o obcházení ustanovení § 178 odst. 1 a odst. 3 obch. zák. nezaložil pouze na posouzení poměru mezi částkami určenými k výplatě tantiém a dividend, ale vzal v úvahu všechny okolnosti, za nichž bylo napadené usnesení – poté, kdy usnesení o rozdělení zisku přijaté předchozí valnou hromadou bylo prohlášeno neplatným – přijato, jakož i skutečnost, že významní akcionáři společnosti jsou současně členy orgánů společnosti. Nezaložil-li odvolací soud svůj závěr o obcházení § 178 odst. 1, odst. 3 obch. zák. toliko na posouzení poměru výše tantiém a dividend, nelze z otázky, zda tak mohl učinit, usuzovat na zásadní právní význam napadeného rozhodnutí.

Z argumentace dovolatelky (podle níž „se jeví nelogický požadavek, aby výše tantiémy /..... / byla vůbec výplatou dividend podmíněna“) vysvítá spíše její nesouhlas se závěry formulovanými Nejvyšším soudem v R 13/2011 při výkladu ustanovení § 178 odst. 1, odst. 3 obch. zák. Nejvyšší soud však neshledává důvodu na těchto závěrech cokoliv měnit ani pro jejich potvrzení připouštět dovolání v projednávané věci.

Z ustálené judikatury Nejvyššího soudu plyne, že spočívá-li rozhodnutí, jímž odvolací soud potvrdil rozhodnutí soudu prvního stupně, na posouzení více právních otázek, z nichž každé samo o sobě vede k zamítnutí či naopak k vyhovění návrhu, není dovolání ve smyslu ustanovení přípustné, jestliže řešení některé z těchto otázek nebylo dovoláním zpochybněno, nebo jestliže ohledně některé z těchto otázek není splněna podmínka zásadního právního významu napadeného rozhodnutí ve věci samé (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu uveřejněná pod čísly 27/2001 a 48/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Jelikož závěr odvolacího soudu, podle něhož napadeným usnesením valné hromady bylo obejito ustanovení § 178 odst. 1 a odst. 3 obch. zák. (jenž usnesení odvolacího soudu zásadně právně významným nečiní – srov. výše), postačuje k vyhovění návrhu na vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady, nelze dovolání připustit k přezkoumání (dovoláním zpochybněného) závěru odvolacího soudu, podle kterého bylo napadené usnesení valné hromady přijato v rozporu se zákazem zneužití většiny, formulovaným v ustanovení § 56a obch. zák. I kdyby totiž Nejvyšší soud uvedený závěr odvolacího soudu shledal nesprávným, nemohl by z tohoto důvodu rozhodnutí odvolacího soudu zrušit a posouzení této otázky by se tudíž nemohlo projevit v poměrech dovolatelky založených napadeným rozhodnutím.

Důvod připustit dovolání podle proto Nejvyšší soud neměl a podle jiných ustanovení dovolání přípustné není.

Výrok o nákladech řízení se opírá o ustanovení , a , když dovolání společnosti bylo odmítnuto a navrhovateli vzniklo právo na náhradu účelně vynaložených nákladů. Ty sestávají z odměny za zastupování advokátem za řízení v jednom stupni (za dovolací řízení), jejíž výše se určuje podle (dále jen „“), a z náhrady hotových výdajů.

Podle ustanovení § 7 písm. g/, § 10 odst. 3, § 14 odst. 1 a § 15 vyhlášky činí sazba odměny 7.500,- Kč. Takto určená sazba se podle vyhlášky snižuje o 50 %, tj. na částku 3.750,- Kč, jelikož zástupce navrhovatele učinil v dovolacím řízení pouze jediný úkon právní služby (vyjádření k dovolání). Spolu s náhradou hotových výdajů dle ve výši 300,- Kč a náhradou za 20 % daň z přidané hodnoty ve výši 810,- Kč podle ustanovení tak dovolací soud přiznal navrhovateli k tíži dovolatelky celkem 4.860,- Kč.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinná, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat výkonu rozhodnutí.

V Brně 26. října 2011

JUDr. Petr Šuk

předseda senátu