Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

27 Cdo 529/2017

27 Cdo 529/2017

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Filipa Cilečka a soudců JUDr. Marka Doležala a JUDr. Petra Šuka v právní věci žalobkyně MUDr. B. F., zastoupené Mgr. Janem Hartem, advokátem, se sídlem v Praze 1, Panská 890/7, PSČ 110 00, proti žalované Československé obchodní bance, a. s., se sídlem v Praze 5, Radlická 333/150, PSČ 150 57, identifikační číslo osoby 00001350, zastoupené Mgr. Davidem Urbancem, advokátem, se sídlem v Praze 1, Na Poříčí 1046/24, PSČ 110 00, o zaplacení 75.100 USD s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 23. srpna 2016, č. j. -299, takto:

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem ze dne 25. února 2014, č. j. -208, Městský soud v Praze zamítl žalobu žalobkyně o zaplacení 75.100 USD s příslušenstvím (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II.).

K odvolání žalobkyně Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným rozsudkem zrušil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. v částce 44.673 USD s příslušenstvím a ve výroku II. a v tomto rozsahu řízení zastavil (první výrok), ve zbývající části výroku I. rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (druhý výrok) a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů (třetí výrok).

Proti rozsudku odvolacího soudu (v rozsahu druhého a třetího výroku) podala žalobkyně dovolání, které Nejvyšší soud podle a 2 , (dále též jen „ “), odmítl částečně (v rozsahu druhého výroku) jako nepřípustné, neboť nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v a nejsou splněny ani podmínky přípustnosti dovolání formulované v , a částečně (v rozsahu třetího výroku) jako vadné, neboť dovolatelka nevymezila předpoklady přípustnosti dovolání.

Dovolatelka spatřuje naplnění předpokladů přípustnosti dovolání v řešení otázek, které považuje za otázky hmotného práva v rozhodovací praxi dovolacího soudu dosud neřešené, a to 1) zda a případně za jakých podmínek může být žaloba proti obchodníku s cennými papíry předčasná v situaci, kdy insolvenční řízení společnosti, jejíchž cenných papírů se týkala jím poskytnutá investiční rada, bylo ukončeno, a 2) za jakých podmínek lze posuzovat předvídatelnost rizika investování na finančním trhu.

Právní závěr, podle kterého žalovaná neporušila povinnosti komisionáře vyplývající z uzavřené komisionářské smlouvy a ze , o podnikání na kapitálovém trhu, ve znění účinném ke dni 30. června 2008, je v napadeném rozhodnutí odvolacího soudu založen na skutkovém závěru, podle něhož „ke dni 26. června 2008 nemohlo být žalované z dostupných zdrojů ani při vynaložení odborné péče známo, že existuje významné riziko, že emitent dluhopisů nedostojí svým závazkům“. Odvolací soud přitom vycházel z právního závěru soudu prvního stupně, který shledal správným a podle kterého předvídatelnost rizika investování na islandském finančním trhu nelze posuzovat zpětně se znalostí pozdějšího vývoje islandského kapitálového trhu a ekonomiky Islandu vůbec. Proti tomuto závěru dovolatelka v dovolání nebrojí, když výslovně souhlasí „se závěrem České národní banky uvedeným v oběma soudy citovaném stanovisku ČNB, že při posuzování rizikovosti investic na islandském kapitálovém trhu je nutno vycházet pouze z informací, které byly k dispozici v době, kdy žalovaná rozhodování o těchto investicích prováděla“.

Úvaha dovolatelky, podle které odvolací soud, jde-li o předvídatelnost rizika investování na finančním trhu, „prakticky říká, že ho nelze posuzovat vůbec, jelikož jakékoliv posouzení učiněné v pozdější době je posouzením se znalostí pozdějšího vývoje“, nemá žádnou oporu v odůvodnění napadeného rozhodnutí, odvolací soud k takovému závěru v napadeném rozhodnutí nedospěl.

Tvrdí-li dovolatelka, že riziko zvýšeného znehodnocení investice bylo zcela zřejmé již ke dni 26. června 2008, když příslušné informace byly v posledním půlroku před kolapsem islandských bank publikovány ve Financial Times, jak vyplývá z jí předložených znaleckých posudků, zpochybňuje tím ve skutečnosti shora citovaný skutkový závěr, ze kterého odvolací soud vycházel a podle něhož ke dni 26. června 2008 nemohlo být žalované z dostupných zdrojů ani při vynaložení odborné péče známo, že existuje významné riziko, že emitent dluhopisů nedostojí svým závazkům.

Jak dílčí skutková zjištění, tak i skutkové závěry z nich dovozené jsou součástí skutkového stavu věci (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. července 2013, sp. zn. ). Správnost skutkového stavu, jak byl zjištěn v řízení před soudy nižších stupňů, v dovolacím řízení probíhajícím v procesním režimu účinném od 1. ledna 2013 v žádném ohledu zpochybnit nelze. Dovolací přezkum je v vyhrazen výlučně otázkám právním, ke zpochybnění skutkových zjištění odvolacího soudu nemá tudíž dovolatelka k dispozici způsobilý dovolací důvod; tím spíše pak skutkové námitky nemohou založit přípustnost dovolání (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. července 2014, sp. zn. , a ze dne 30. října 2014, sp. zn. ).

Přípustnost dovolání podle nelze usuzovat ani z hlediska námitky dovolatelky, že soudy „nesprávně rozhodly o jejím důkazním návrhu“, když odmítly provést důkaz znaleckými posudky.

Jak vyplývá z odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně (a též z protokolu o jednání před soudem prvního stupně konaném dne 20. listopadu 2012), soud prvního stupně důkaz znaleckým posudkem předloženým dovolatelkou provedl. Po zhodnocení všech v řízení provedených důkazů však učinil skutkové zjištění, podle něhož renomované banky (HSBC Bank plc, Komerční banka, a. s., Česká spořitelna, a. s.) v rozhodné době (tj. v červnu 2008) nedospěly k závěru o rizikovosti vlastních investic do islandských aktiv, a z tohoto zjištění dovodil, že události na Islandu z počátku října 2008 byly překvapivé pro trh jako celek. Z tohoto důvodu soud prvního stupně rozhodl, že další důkazy (včetně dovolatelkou navrženého znaleckého posudku) nebudou pro nadbytečnost prováděny. Tento postup byl posléze aprobován odvolacím soudem.

Obecně platí (srov. ), že o tom, které z navržených, popřípadě dalších důkazů provede, rozhoduje soud. Dospěly-li soudy k závěru, že provedení navržených důkazů není ke zjištění skutkového stavu nutné a své rozhodnutí řádně odůvodnily, využily svého práva určeného věty druhé Právo soudu rozhodnout o tom, které z navrhovaných důkazů provede, vyplývá i z ústavního principu nezávislosti soudů podle y (viz např. nález Ústavního soudu ze dne 6. prosince 1995, sp. zn. , uveřejněný pod číslem 80/1995 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu, a nález Ústavního soudu ze dne 13. září 1999, sp. zn. , uveřejněný pod číslem 122/1999 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu).

Dovolatelce se tak nepodařilo otevřít k dovolacímu přezkumu otázku, za jakých podmínek lze posuzovat předvídatelnost rizika investování na finančním trhu, na jejímž vyřešení závisí závěr odvolacího soudu o neporušení povinností z komisionářské smlouvy a ze zákona žalovanou. Tento závěr přitom obstojí jako samostatný důvod, pro který odvolací soud shledal žalobou uplatněný nárok na náhradu škody nedůvodným.

Dovolání v dané věci tak není přípustné ani co do posouzení otázky, zda a případně za jakých podmínek může být žaloba proti obchodníku s cennými papíry předčasná v situaci, kdy insolvenční řízení společnosti, jejíchž cenných papírů se týkala jím poskytnutá investiční rada, bylo ukončeno.

I podle ve znění účinném od 1. ledna 2013 totiž platí, že spočívá-li rozhodnutí, jímž odvolací soud potvrdil rozhodnutí soudu prvního stupně, na posouzení více právních otázek, z nichž každé samo o sobě vede k zamítnutí návrhu, není dovolání ve smyslu přípustné, jestliže řešení některé z těchto otázek nebylo dovoláním zpochybněno nebo jestliže některá z těchto otázek nesplňuje předpoklady vymezené v (srov. např. důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. října 2013, sp. zn. , ze dne 3. prosince 2013, sp. zn. , či ze dne 25. března 2014, sp. zn. ).

Je tomu tak proto, že dovolací soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody, včetně jejich obsahového vymezení, a z jiných než dovolatelem uplatněných důvodů napadené rozhodnutí přezkoumat nemůže (srov. větu první a např. důvody nálezu Ústavního soudu ze dne 11. listopadu 2009, sp. zn. , uveřejněného pod číslem 236/2009 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu).

Dovolatelka napadla rozsudek odvolacího soudu výslovně též ve výroku, jímž odvolací soud rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů, aniž by ve vztahu k tomuto výroku vymezila (posuzováno podle obsahu) předpoklady přípustnosti dovolání stanovené (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. srpna 2013, sen. zn. , ze dne 29. srpna 2013, sp. zn. , či ze dne 26. listopadu 2013, sp. zn. , anebo usnesení Ústavního soudu ze dne 21. ledna 2014, sp. zn. , jímž odmítl ústavní stížnost proti usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. , usnesení Ústavního soudu ze dne 16. prosince 2014, sp. zn. , či usnesení Ústavního soudu ze dne 12. srpna 2015, sp. zn. ).

V důsledku této vady ( ), kterou dovolatelka neodstranila v dovolací lhůtě ( věta první ), Nejvyšší soud nemohl učinit odpovídající závěr o přípustnosti dovolání k řešení (případných) otázek hmotného či procesního práva otevíraných dalšími dovolacími námitkami; proto se jimi nezabýval (srov. důvody rozsudku velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 12. listopadu 2014, sp. zn. , uveřejněného pod číslem 15/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle věty první, a tak, že jejich náhrada nebyla přiznána žádné z účastnic, neboť dovolání žalobkyně bylo odmítnuto a vyjádření žalované zcela se míjející s důvody, pro něž bylo dovolání odmítnuto, nepovažuje dovolací soud za úkon potřebný k účelnému uplatňování či bránění práva, za který by žalované náležela náhrada nákladů řízení.

Rozhodné znění pro dovolací řízení (do 31. prosince 2013) se podává z článku II bodu 2 , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.

Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 28. března 2017

JUDr. Filip C i l e č e k

předseda senátu