Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 1741/19

Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků soudcem zpravodajem Jaroslavem Fenykem o ústavní stížnosti stěžovatelky: Areál Zálesí, a.s., IČO 25710974, se sídlem Jakubská 647/2, Praha 1, zastoupené JUDr. Jiřím Solilem, advokátem se sídlem Jakubská 647/2, Praha 1, proti usnesení Policie České republiky, Krajského ředitelství policie hlavního města Prahy, Služby kriminální policie a vyšetřování, Odboru hospodářské kriminality, 1. oddělení, ze dne 8. 2. 2019, č. j. KRPA-40958-172/TČ-2017-000091-HL, a usnesení Policie České republiky, Krajského ředitelství policie hlavního města Prahy, Služby kriminální policie a vyšetřování, Odboru hospodářské kriminality, 1. oddělení, ze dne 18. 3. 2019, č. j. KRPA-40958-181/TČ-2017-000091-HL, za účasti Policie České republiky, Krajského ředitelství policie hlavního města Prahy, Služby kriminální policie a vyšetřování, Odboru hospodářské kriminality, 1. oddělení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Ústavní stížností doručenou Ústavnímu soudu dne 28. 5. 2019 se stěžovatelka domáhala zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí Policie České republiky, Krajského ředitelství policie hlavního města Prahy, Služby kriminální policie a vyšetřování, Odboru hospodářské kriminality, 1. oddělení (dále jen "policejní orgán") s tvrzením, že jimi bylo porušeno její ústavně zaručené základní právo na spravedlivý proces dle d.

2. Usnesením policejního orgánu ze dne 8. 2. 2019 specifikovaným výše v návětí bylo rozhodnuto dle § 31 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním trestní řád), ve znění pozdějších předpisů, ve spojení s § 30 odst. 1 trestního řádu tak, že vrchní komisařka kpt. Ing. Zuzana Hlaváčková Czapková není vyloučena z vykonávání úkonů trestního řízení týkajícího se podezření ze spáchání trestných činů podvodu dle , odst. 5 písm. a) , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), a poškození cizích práv dle , odst. 3 písm. a), písm. b) . Druhým napadeným usnesením policejního orgánu (ze dne 18. 3. 2019) byla zamítnuta stížnost stěžovatelky proti rozhodnutí uvedenému v předchozí větě.

3. Než se Ústavní soud může zabývat věcnou argumentací stěžovatelky, musí zkoumat, zda ústavní stížnost splňuje všechny procesní předpoklady stanovené , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " ").

4. Dle je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje, což platí i pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení. Dle Ústavní soud neodmítne přijetí ústavní stížnosti, i když není splněna podmínka podle předchozího odstavce, jestliže a) stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele a byla podána do jednoho roku ode dne, kdy ke skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti, došlo, nebo b) v řízení o podaném opravném prostředku podle odstavce 1 dochází ke značným průtahům, z nichž stěžovateli vzniká nebo může vzniknout vážná a neodvratitelná újma.

5. Řízení dle písm. d) y (dále jen " ") o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánu veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod je zásadně vybudováno na principu přezkumu pravomocně skončených věcí [srov. např. usnesení

sp. zn.

ze dne 19. 12. 1997 (U 22/9 SbNU 467), usnesení

sp. zn.

ze dne 9. 2. 2011 (U 1/60 SbNU 759), usnesení

sp. zn.

ze dne 3. 6. 2010 (U 7/57 SbNU 621) či nález

sp. zn.

ze dne 30. 11. 1995 (N 78/4 SbNU 243) - pozn. všechna zde uváděná rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná rovněž na serveru https://nalus.usoud.cz] a na zásadě subsidiarity ústavních stížností [srov. např. usnesení

sp. zn.

ze dne 28. 4. 2004 (U 25/33 SbNU 475) či nález

sp. zn.

ze dne 6. 9. 2016 (N 163/82 SbNU 565)].

6. To znamená, že Ústavní soud zásadně není oprávněn zasahovat do řízení teprve probíhajících, v nichž stěžovatel ještě nevyčerpal všechny možnosti, jak se dobrat ochrany svých ústavně zaručených základních lidských práv a svobod [srov. k tomu rovněž usnesení

sp. zn.

ze dne 30. 3. 2006 (U 4/40 SbNU 781)]. Úkol střežit ústavně zaručená základní lidská práva a svobody totiž nepřipadá jen Ústavnímu soudu, nýbrž všem orgánům veřejné moci, především obecným soudům, neboť dle y jsou základní práva a svobody pod ochranou soudní moci jako celku [srov. k tomu nález

sp. zn.

ze dne 16. 1. 2013 (N 14/68 SbNU 201) či nález

sp. zn.

ze dne 27. 5. 1998 (N 60/11 SbNU 97)]. Ústavní soud se tak nemůže věcně zabývat ústavní stížností, pokud stěžovatel předtím, než se obrátil na něj, neumožnil obecným soudům napravit všechna jím pociťovaná porušení svých ústavně zaručených základních práv a svobod a dokud nevyčerpal všechny prostředky, jak proti nim brojit v soustavě obecných soudů.

7. Tyto závěry plně dopadají i na stěžovatelčinu věc, neboť trestní řízení v době vydání napadených rozhodnutí stále trvalo a podle obsahu ústavní stížnosti i jejích příloh se dokonce stále nacházelo toliko ve stadiu přípravného řízení. Podle ustálené judikatury Ústavního soudu ústavní stížnosti proti rozhodnutím o námitce podjatosti orgánů činných v trestním řízení zpravidla přípustné nejsou (z poslední doby srov. např. usnesení

sp. zn.

ze dne 15. 2. 2018, bod 6.; usnesení

sp. zn.

ze dne 9. 4. 2019, bod 6.; či usnesení

sp. zn.

ze dne 21. 12. 2017, bod 12.; usnesení

sp. zn.

ze dne 12. 10. 2016, bod 6.; usnesení

sp. zn.

ze dne 7. 10. 2016, bod 9.; či usnesení

sp. zn.

ze dne 23. 8. 2016). Tento závěr se netýká pouze rozhodování o námitce podjatosti vznesené proti osobám soudců, ale např. i státních zástupců (srov. usnesení

sp. zn.

ze dne 28. 4. 2017, bod 11.; usnesení

sp. zn.

ze dne 5. 10. 2016, bod 8.; či usnesení sp. zn ze dne 11. 4. 2017), jakož i osob činných v dané věci za policejní orgán (srov. např. usnesení

sp. zn.

ze dne 29. 12. 2017 či usnesení

sp. zn.

ze dne 16. 3. 2017).

8. Stěžovatelka přitom ve své ústavní stížnosti netvrdila nic, co by odůvodňovalo mimořádný postup dle , upravující případy, v nichž Ústavní soud nepřípustnou ústavní stížnost neodmítne. Nic takového nezjistil ani z obsahu ústavní stížnosti a jejích příloh ani Ústavní soud. Stěžovatelka přitom přesně neosvětlila, v jakém procesním postavení se v daném trestním řízení nachází. Z kontextu stížnosti se zdá, že se považuje za poškozenou.

9. Pokud stěžovatelka vystupuje v pozici poškozeného, bude mít možnost eventuálně námitku podjatosti policejního orgánu uplatnit v dalším průběhu řízení, a to nejen v rámci řízení před soudem a možném opravném řízení na ně navazujícím, ale podle § 157a odst. 1 trestního řádu má právo již v řízení přípravném žádat státního zástupce o výkon dozoru dle § 174 trestního řádu či žádat o výkon dohledu dle a násl. , o státním zastupitelství, ve znění pozdějších předpisů. Z ústavní stížnosti nevyplývá, zda všechny tyto prostředky stěžovatelka využila, případně jaký byl jejich osud, a eventuální výsledky jejich uplatnění ani ústavní stížností nenapadá.

10. Ze všech těchto důvodů považuje Ústavní soud ústavní stížnost za předčasnou, a proto ji mimo ústní jednání a v nepřítomnosti účastníků odmítl dle jako návrh nepřípustný dle , neboť před jejím podáním stěžovatelka nevyčerpala všechny procesní prostředky ochrany, které jí zákon k ochraně jejích práv přiznává, a Ústavní soud v její věci neshledal naplnění žádného důvodu pro neodmítnutí ústavní stížnosti dle .

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 28. června 2019

Jaroslav Fenyk v. r.

soudce Ústavního soudu