Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 2722/16

Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků soudcem zpravodajem Vojtěchem Šimíčkem o ústavní stížnosti stěžovatele V. P., zastoupeného Mgr. Markem Hylenou, advokátem se sídlem Česká Třebová, Staré náměstí 15, proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 24. 5. 2016, č. j. -210, a proti usnesení Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou ze dne 16. 5. 2016, č. j. -194, za účasti Krajského soudu v Hradci Králové a Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou, jako účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Dne 15. 8. 2016 byla Ústavnímu soudu doručena ústavní stížnost ve smyslu písm. d) y a ustanovení a násl. , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "). Stěžovatel se jí domáhá zrušení výše uvedených rozhodnutí, neboť má za to, že jimi bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces a soudní ochranu ve smyslu , y a podle , a odst. 2 d.

2. Z ústavní stížnosti, jakož i z ústavní stížností napadených rozhodnutí, vyplývá, že před soudem v Rychnově nad Kněžnou je pod sp. zn. proti stěžovateli vedeno trestní řízení. Stěžovateli je kladeno za vinu, že při hlavním líčení před Okresním soudem v Rychnově nad Kněžnou v trestní věci pod sp. zn. křivě svědčil, a to přestože byl poučen o trestnosti křivé výpovědi a o právu výpověď odmítnout, pokud by jí - zejména sobě - způsobil nebezpečí trestního stíhání. Tím se měl stěžovatel dopustit přečinu křivé výpovědi a nepravdivého znaleckého posudku podle , , ve znění pozdějších předpisů. Trestním příkazem Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou ze dne 29. 6. 2015, č. j. -114, byl stěžovateli za toto jednání uložen peněžitý trest v celkové výši 12.000 Kč. Proti tomuto trestnímu příkazu podal stěžovatel včas odpor a ve věci proběhlo hlavní líčení. Dne 27. 6. 2016 vynesl Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou rozsudek č. j. -214, kterým byl stěžovatel uznán vinným předmětným přečinem a byl mu za toto jednání uložen peněžitý trest ve výši 30.000 Kč. Proti citovanému rozsudku okresního soudu podal stěžovatel odvolání, v němž mimo jiné namítá v souladu s ustanovení § 30 trestního řádu podjatost všech soudců Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou. O stěžovatelově odvolání doposud nebylo rozhodnuto. Stěžovatelova námitka podjatosti se opírá o skutečnost, že pro předsedu Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou prováděl rekonstrukci bytového jádra, přičemž se pohádali a rozešli se ve zlém. Stěžovatel má v této souvislosti za to, že spor mezi stěžovatelem a předsedou Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou má vliv na rozhodování tohoto soudu ve shora uvedené trestní věci stěžovatele.

3. Stěžovatel na počátku hlavního líčení dne 16. 5. 2016 uplatnil námitku podjatosti i na samosoudkyni JUDr. Václavu Markovou, která ve věci rozhodovala. Jmenovaná soudkyně o stěžovatelově námitce podjatosti rozhodla ústavní stížností napadeným usnesením tak, že není vyloučena z vykonávání úkonů trestního řízení pro podjatost. Proti tomuto usnesení podal stěžovatel stížnost ve smyslu § 141 a násl. zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním, ve znění pozdějších předpisů, o níž rozhodl Krajský soud v Hradci Králové ústavní stížností napadeným usnesením tak, že ji zamítl.

4. Ještě dříve, než mohl Ústavní soud přikročit k věcnému projednání ústavní stížnosti, musel zkoumat, zda jsou splněny procesní podmínky řízení, kladené , přičemž shledal, že ústavní stížnost je nepřípustná.

5. Jádro stěžovatelovy ústavní stížnosti tvoří námitka, že se mu nedostává nestranného soudního rozhodování, neboť mezi stěžovatelem a předsedou soudu došlo k popsanému sporu, což podle stěžovatele samo o sobě vyvolává pochybnosti o nestrannosti soudců okresního soudu. Stěžovatel své námitky uplatnil již v probíhajícím trestním řízení, avšak tam s nimi neuspěl, a proto je nyní znovu opakuje v ústavní stížnosti, namířené proti soudním rozhodnutím, jimiž bylo o jeho námitkách negativně rozhodnuto. V trestní věci samé nicméně doposud nebylo pravomocně rozhodnuto.

6. Pojmovým znakem procesního institutu ústavní stížnosti je její subsidiarita, jež se po formální stránce projevuje v požadavku předchozího vyčerpání všech procesních prostředků, které právní řád stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje ( ), a po stránce materiální v požadavku, aby Ústavní soud zasahoval na ochranu ústavně zaručených základních práv a svobod až v okamžiku, kdy ostatní orgány veřejné moci již nemají k dispozici prostředky, kterými by mohly protiústavní stav napravit (věc je pro ně definitivně "uzavřena"). Z výše uvedeného vyplývá, že stanoví-li právní předpis, že v určité procesní situaci je k rozhodování o právech a povinnostech fyzických a právnických osob příslušný konkrétní orgán veřejné moci, v tomto případě obecné soudy v rámci trestního řízení, nemůže Ústavní soud do jejich postavení zasáhnout tím, že by ve věci sám rozhodl dříve, než tak mohla učinit instanční soustava obecných soudů. Princip právního státu a subsidiarity totiž takové souběžné rozhodování nepřipouští.

7. V nyní projednávaném případě je zřejmé, že vydáním napadených rozhodnutí ve věci podjatosti trestní řízení nekončí a stěžovateli jsou nadále k dispozici opravné prostředky podle trestního řádu (zejména odvolání a dovolání). Námitku, že trestní řízení vedl soudce, který měl být z vykonávání úkonů trestního řízení vyloučen, přitom lze nepochybně uplatnit jako důvod pro podání odvolání proti prvoinstančnímu rozsudku; odvolací soud, pokud by tuto námitku shledal důvodnou, by z tohoto důvodu mohl zrušit napadený rozsudek pro podstatné vady řízení [§ 258 odst. 1 písm. a) trestního řádu]. Stejná námitka by mohla být stěžovatelem uplatněna též jako dovolací důvod [§ 265b odst. 1 písm. b) trestního řádu].

8. Teprve po vyčerpání těchto opravných prostředků, bude-li se stěžovatel i nadále domnívat, že jejich prostřednictvím tvrzený stav protiústavnosti napraven nebyl, by se proto stěžovateli otevřela cesta k podání věcně projednatelné ústavní stížnosti k Ústavnímu soudu.

9. V dané procesní situaci však ze shora uvedených důvodů nelze napadená usnesení o nevyloučení soudce z projednávání věci považovat za konečná rozhodnutí ve věci stěžovatele; ten má k dispozici další prostředky, jak své právo hájit. Návrh byl proto Ústavnímu soudu podán předčasně a je nepřípustný, jak to ostatně vyplývá i z ustálené rozhodovací praxe Ústavního soudu (viz např. usnesení

sp. zn.

ze dne 22. 1. 2015, usnesení

sp. zn.

ze dne 19. 11. 2014, usnesení

sp. zn.

ze dne 11. 11. 2013 a další; všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná pod http://nalus.usoud.cz).

10. S ohledem na výše uvedené tedy Ústavnímu soudu nezbylo, než ústavní stížnost podle odmítnout jako nepřípustný návrh.

Poučení: Proti tomuto usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 7. října 2016

Vojtěch Šimíček v. r.

soudce zpravodaj