Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 1462/19

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Josefem Fialou o ústavní stížnosti stěžovatele R. S., zastoupeného JUDr. Pavlem Pechancem, Ph.D., advokátem, sídlem Masarykova 175, Luhačovice, proti usnesením Policie České republiky - vedoucího oddělení hospodářské kriminality Krajského ředitelství policie Zlínského kraje, Služby kriminální policie a vyšetřování, Odboru hospodářské kriminality ve Zlíně, ze dne 28. března 2019 č. j. KRPZ-1937-376/TČ-2018-150081-ŠPA a ze dne 28. března 2019 č. j. KRPZ-1937-377/TČ-2018-150081-ŠPA, a usnesením Policie České republiky - Krajského ředitelství policie Zlínského kraje, Služby kriminální policie a vyšetřování, Odboru hospodářské kriminality ve Zlíně, ze dne 31. ledna 2019 č. j. KRPZ-1937-338/TČ-2018-150081-ŠPA a ze dne 1. března 2019 č. j. KRPZ-1937-361/TČ-2018-150081-ŠPA, za účasti Policie České republiky - vedoucího oddělení hospodářské kriminality Krajského ředitelství policie Zlínského kraje, Služby kriminální policie a vyšetřování, Odboru hospodářské kriminality ve Zlíně, a Policie České republiky - Krajského ředitelství policie Zlínského kraje, Služby kriminální policie a vyšetřování, Odboru hospodářské kriminality ve Zlíně, jako účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

1. Ústavní stížností podle písm. d) y (dále jen " ") a a násl. , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví označených usnesení, neboť je názoru, že jimi došlo k porušení jeho ústavně zaručených práv zakotvených v d.

2. Usnesením policejního orgánu ze dne 31. 1. 2019 specifikovaným výše bylo rozhodnuto dle § 31 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen "tr. řád"), ve spojení s § 30 odst. 1 tr. řádu tak, že vrchní komisařka kpt. Ing. Marie Štěpánová není vyloučena z vykonávání úkonů trestního řízení ve věci stěžovatele a spoluobviněných vedené pod sp. zn. KRPZ-1937/TČ-2018-150081-ŠPA.

3. Usnesením policejního orgánu ze dne 1. 3. 2019 konkretizovaným shora bylo rozhodnuto dle § 31 tr. řádu, ve spojení s § 30 odst. 1 tr. řádu tak, že vrchní komisař kpt. Mgr. Martin Špatka není vyloučen z vykonávání úkonů trestního řízení ve věci stěžovatele a spoluobviněných vedené pod sp. zn. KRPZ-1937/TČ-2018-150081-ŠPA.

4. Usnesením policejního orgánu ze dne 28. 3. 2019 č. j. KRPZ-1937-376/TČ-2018-150081-ŠPA bylo podle § 31 odst. 3 tr. řádu s odkazem na § 148 odst. 1 písm. c) tr. řádu rozhodnuto tak, že se stížnost proti usnesení ze dne 31. 1. 2019, kterým se podle § 31 odst. 1 tr. řádu kpt. Ing. Marie Štěpánová nevyloučila z vykonávání úkonů trestní věci v projednávané věci sp. zn. KRPZ-1937/TČ-2018-150081-ŠPA, zamítá, neboť není důvodná.

5. Usnesením policejního orgánu ze dne 28. 3. 2019 č. j. KRPZ-1937-377/TČ-2018-150081-ŠPA bylo podle § 31 odst. 3 tr. řádu s odkazem na § 148 odst. 1 písm. c) tr. řádu rozhodnuto tak, že se stížnost proti usnesení ze dne 1. 3. 2019, kterým se podle § 31 odst. 1 tr. řádu kpt. Mgr. Martin Špatka nevyloučil z vykonávání úkonů trestní věci v projednávané věci sp. zn. KRPZ-1937/TČ-2018-150081-ŠPA, zamítá, neboť není důvodná.

6. Dříve než se Ústavní soud může zabývat věcnou argumentací stěžovatele, musí zkoumat, zda ústavní stížnost splňuje všechny procesní předpoklady stanovené .

7. Dle je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje, což platí i pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení. Dle Ústavní soud neodmítne přijetí ústavní stížnosti, i když není splněna podmínka podle předchozího odstavce, jestliže a) stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele a byla podána do jednoho roku ode dne, kdy ke skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti, došlo, nebo b) v řízení o podaném opravném prostředku podle odstavce 1 dochází ke značným průtahům, z nichž stěžovateli vzniká nebo může vzniknout vážná a neodvratitelná újma.

8. Řízení podle písm. d) y o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánu veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod je zásadně vybudováno na principu přezkumu pravomocně skončených věcí [srov. např. usnesení ze dne 19. 12. 1997

sp. zn.

(U 22/9 SbNU 467), usnesení ze dne 9. 2. 2011

sp. zn.

(U 1/60 SbNU 759), usnesení ze dne 3. 6. 2010

sp. zn.

(U 7/57 SbNU 621) či nález ze dne 30. 11. 1995

sp. zn.

(N 78/4 SbNU 243); všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná rovněž na https://nalus.usoud.cz] a na zásadě subsidiarity ústavních stížností [srov. např. usnesení ze dne 28. 4. 2004

sp. zn.

(U 25/33 SbNU 475) či nález ze dne 6. 9. 2016

sp. zn.

(N 163/82 SbNU 565)].

9. Z uvedeného vyplývá, že Ústavní soud zásadně není oprávněn zasahovat do řízení teprve probíhajících, v nichž stěžovatel ještě nevyčerpal všechny možnosti, jak se dobrat ochrany svých ústavně zaručených základních lidských práv a svobod [srov. usnesení ze dne 30. 3. 2006

sp. zn.

(U 4/40 SbNU 781)]. Úkol chránit ústavně zaručená základní lidská práva a svobody totiž nepřipadá jen Ústavnímu soudu, nýbrž všem orgánům veřejné moci, především obecným soudům, neboť podle y jsou základní práva a svobody pod ochranou soudní moci jako celku [srov. k tomu nález ze dne 16. 1. 2013

sp. zn.

(N 14/68 SbNU 201) či nález ze dne 27. 5. 1998

sp. zn.

(N 60/11 SbNU 97)]. Ústavní soud se tak nemůže věcně zabývat ústavní stížností, neumožnil-li stěžovatel předtím, než se obrátil na něj, obecným soudům (či jiným orgánům veřejné moci) napravit všechna jím namítaná porušení svých ústavně zaručených základních práv a svobod a dokud nevyčerpal všechny prostředky, jak proti nim brojit v soustavě obecných soudů (či jiných orgánů veřejné moci).

10. Tyto závěry plně dopadají i na stěžovatelovu věc, neboť trestní řízení v době vydání napadených rozhodnutí stále trvalo; podle obsahu ústavní stížnosti i jejích příloh se dokonce stále nacházelo toliko ve stadiu přípravného řízení. Podle ustálené judikatury Ústavního soudu ústavní stížnosti proti rozhodnutím o námitce podjatosti orgánů činných v trestním řízení zpravidla přípustné nejsou (z poslední doby srov. např. usnesení ze dne 15. 2. 2018

sp. zn.

, bod 6., usnesení ze dne 9. 4. 2019

sp. zn.

, bod 6., či usnesení ze dne 21. 12. 2017

sp. zn.

, bod 12., usnesení ze dne 12. 10. 2016

sp. zn.

, bod 6., usnesení ze dne 7. 10. 2016

sp. zn.

, bod 9., či usnesení ze dne 23. 8. 2016

sp. zn.

). Tento závěr se netýká pouze rozhodování o námitce podjatosti vznesené proti osobám soudců, ale např. i státních zástupců (srov. usnesení ze dne 28. 4. 2017

sp. zn.

, bod 11., usnesení ze dne 5. 10. 2016

sp. zn.

, bod 8., a usnesení ze dne 11. 4. 2017

sp. zn.

), jakož i osob činných v dané věci za policejní orgán (srov. např. usnesení ze dne 29. 12. 2017

sp. zn.

a usnesení ze dne 16. 3. 2017

sp. zn.

).

11. Stěžovatel přitom ve své ústavní stížnosti netvrdil nic, co by odůvodňovalo mimořádný postup dle , upravující případy, v nichž Ústavní soud nepřípustnou ústavní stížnost neodmítne. Nic takového nezjistil z obsahu ústavní stížnosti a jejích příloh ani Ústavní soud.

12. Je-li stěžovatel v pozici obviněného, bude mít možnost eventuálně námitku podjatosti policejního orgánu uplatnit v dalším průběhu řízení, a to nejen v rámci řízení před soudem a možném opravném řízení na ně navazujícím, ale podle tr. řádu má právo již v řízení přípravném žádat státního zástupce o výkon dozoru dle tr. řádu či žádat o výkon dohledu dle a násl. , o státním zastupitelství, ve znění pozdějších předpisů. Z ústavní stížnosti nevyplývá, zda všechny tyto prostředky stěžovatel využil, případně jaký byl jejich osud, a eventuální výsledky jejich uplatnění ani ústavní stížností nenapadá.

13. Ze všech těchto důvodů považuje Ústavní soud ústavní stížnost za předčasnou, a proto ji mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl dle jako návrh nepřípustný dle , neboť před jejím podáním stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky ochrany, které mu zákon k ochraně jejích práv přiznává, a Ústavní soud v její věci neshledal naplnění žádného důvodu pro neodmítnutí ústavní stížnosti dle .

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 20. listopadu 2019

Josef Fiala v. r.

soudce zpravodaj