Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 2577/21

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Ludvíka Davida, soudkyně Kateřiny Šimáčkové a soudce zpravodaje Davida Uhlíře ve věci ústavní stížnosti stěžovatelů P. R., B. M., L. M. a L. M., zastoupených JUDr. Filipem Matoušem, advokátem, se sídlem v Praze, Lazarská 6, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. července 2021 č. j. -701, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Ústavní stížností se stěžovatelé domáhali s odkazem na údajné porušení svých ústavně zaručených práv, a to v d, zrušení shora citovaného usnesení Nejvyššího soudu.

2. Okresní soud v Karlových Varech rozsudkem ze dne 5. 4. 2019 č. j. -524 uložil vedlejšímu účastníkovi řízení, aby zaplatil třem ze stěžovatelů 240 000 Kč (každému z nich) a čtvrtému stěžovateli 175 000 Kč s příslušenstvím. Shledal tak důvodným požadavek stěžovatelů na jednorázové odškodnění pozůstalých ve smyslu , neboť k úmrtí paní R. Š. (matky, dcery a sestry stěžovatelů) došlo v příčinné souvislosti s postupem žalovaného non lege artis.

3. Krajský soud v Plzni k odvolání všech stěžovatelů i dalších účastníků rozsudkem ze dne 20. 4. 2020 č. j. -656, ve znění opravného usnesení ze dne 30. 11. 2020 č. j. -694, rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalovanému uložil povinnost zaplatit každému ze tří stěžovatelů 192 000 Kč a čtvrtému stěžovateli 140 000 Kč s příslušenstvím. Zamítl tak žalobu ohledně 48 000 Kč pro každého ze tří stěžovatelů, a ohledně částky ve výši 35 000 Kč, pokud jde o čtvrtého stěžovatele.

4. Proti citovanému rozsudku odvolacího soudu podali stěžovatelé dovolání, jehož přípustnost dovozovali z ustanovení tím, že odvolací soud pochybil, pokud přistoupil k užití doktríny ztráty šance a přiznané částky jednorázového odškodnění pokrátil. Stěžovatelé jsou toho názoru, že odškodnění pozůstalých podle lze snížit toliko postupem podle a tohoto zákona. Navrhli proto, aby byl napadený rozsudek zrušen a věc vrácena odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

5. Nejvyšší soud jako soud dovolací však dospěl k závěru, že dovolání není přípustné podle , ve znění účinném od 30. 9. 2017.

6. Stěžovatelé s tímto názorem nesouhlasí a považují jej za projev nesprávného právního posouzení. Argumentaci Nejvyššího soudu považují za nepřípadnou, když se v jejich případě již z důvodu žalobního nároku jistě nejedná o bagatelní spor a předmětem řízení nebylo peněžité plnění nepřevyšující částku 50 000 Kč. Stěžovatelé jsou též toho názoru, že dovolací soud v napadeném usnesení fakticky nijak nereagoval na právní argumentaci, kterou mu předestřeli.

7. Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

8. Nejvyšší soud svůj postup odůvodnil ustanovením , kdy dovolání podle není přípustné proti rozsudkům a usnesením, vydaným v řízeních, jejichž předmětem bylo v době vydání rozhodnutí obsahujícího napadený výrok peněžité plnění nepřevyšující 50 000 Kč, včetně řízení o výkon rozhodnutí a exekučního řízení, ledaže jde o vztahy ze spotřebitelských smluv a o pracovněprávní vztahy; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží. Citované ustanovení je třeba dle jeho názoru vykládat tak, že pro posouzení přípustnosti dovolání z hlediska finančního limitu je třeba za rozhodnou považovat sice výši peněžitého plnění, jež byla předmětem odvolacího řízení, avšak pouze v rozsahu, jenž může být rozhodnutím dovolacího soudu dotčen, o němž tedy bylo rozhodnuto dovoláním napadeným výrokem. Odkázal přitom mj. i na důvodovou zprávu k , jež také dokládá záměr zákonodárce, aby zněním účinným od 30. 9. 2017 byla zúžena možnost podání dovolání v tzv. bagatelních věcech, nikoli rozšířena. Dále Nejvyšší soud konstatoval, že Ústavní soud se k této rozhodovací praxi přihlásil např. v usnesení ze dne 27. 11. 2018

sp. zn.

, jímž shledal ústavně souladným postup dovolacího soudu i v případě tzv. štěpení nároku, tj. kdy "podstatná není částka, o níž odvolací soud rozhodl, ale výše peněžitého plnění, do níž je podáno dovolání".

9. V tomto právním závěru Nejvyššího soudu nelze shledat nic neústavního, i když stěžovatelé zastávají odlišný právní názor. To však samo o sobě samozřejmě nemůže odůvodnit opodstatněnost ústavní stížnosti.

10. Proto byla ústavní stížnost odmítnuta jako návrh zjevně neopodstatněný podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 19. října 2021

Ludvík David v. r.

předseda senátu