Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 2508/2026

-862

USNESENÍ

V. I. H.

České republice – Ministerstvu spravedlnosti

, sídlem v Praze 2, Vyšehradská 427/16, za níž jedná Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových, sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží 390/42, o náhradu škody a nemajetkové újmy, vedené u Okresního soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. , o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 4. 5. 2026, č. j. -830, takto:

I. Dovolání se odmítá.II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradu nákladů dovolacího řízení částku 4 005,10 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.

O d ů v o d n ě n í:

1. Okresní soud v Ústí nad Labem (dále jen „soud prvního stupně“) svým rozsudkem ze dne 2. 4. 2025, č. j. -774, ve spojení s opravným usnesením ze dne 9. 2. 2026, č. j. -807, rozhodl tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 223 055 Kč s příslušenstvím (výrok I), zamítl žalobu co do zaplacení částky 910 831 Kč s příslušenstvím (výrok II) a rozhodl o náhradě nákladů prvostupňového řízení (výrok III).

2. Krajský soud v Ústí nad Labem (dále jen „odvolací soud“) v záhlaví označeným rozhodnutím (dále také „napadené rozhodnutí“) rozsudek soudu prvního stupně v jeho výroku I změnil tak, že se zamítá žaloba co do částky 20 000 Kč s příslušenstvím, jinak rozsudek soudu prvního stupně ve zbytku jeho výroku I potvrdil (výrok I rozsudku odvolacího soudu), a rozhodl o nákladech řízení před soudem prvního stupně (výrok II rozsudku odvolacího soudu) a před soudem odvolacím (výrok III rozsudku odvolacího soudu).

3. Takto soudy rozhodly o žalobě, kterou se žalobce po žalované domáhal náhrady nemajetkové újmy a náhrady škody způsobené mu trestním stíháním vedeným Krajským soudem v Ústí nad Labem pod sp. zn. , ve kterém byl žalobce rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 1. 9. 2021, sp. zn. , pravomocně zproštěn obžaloby. Žalobce v souvislosti s daným trestním stíháním (dále též jen „posuzované řízení“) uplatnil tři samostatné nároky, a to náhradu nemajetkové újmy způsobené nepřiměřenou délkou trestního stíhání (nárok A/), náhradu nákladů obhajoby (nárok B/) a náhradu nemajetkové újmy způsobené vlastním trestním stíháním (nárok C/). První dva nároky žalovaná uspokojila jen částečně, poslední toliko poskytnutím omluvy za trestní stíhání, které nevyústilo v odsouzení žalobce.

4. Proti rozsudku odvolacího soudu v rozsahu jeho výroku I v té části, která se týká nároku na náhradu nemajetkové újmy způsobené nepřiměřenou délkou trestního řízení (nárok A/), jakož i do nákladových výroků II a III, podala žalovaná [dále též „dovolatelka“] včasné dovolání.

5. Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle , , ve znění účinném od 1. 1. 2022 (viz čl. II a XII ), dále jen „“, přičemž jej podle , 2 odmítl.

6. V rozsahu, v němž dovolatelka napadá výroky II a III rozsudku odvolacího soudu o nákladech řízení před soudy obou stupňů, není dovolání přípustné podle Tato část (nákladové výroky) je z dovolacího přezkumu vyloučena; námitka, že nákladové výroky závisí na výsledku řízení ve věci samé, na tom nic nemění.

7. Podle platí, že dovolání podle není přípustné proti rozsudkům a usnesením, vydaným v řízeních, jejichž předmětem bylo v době vydání rozhodnutí obsahujícího napadený výrok peněžité plnění nepřevyšující 50 000 Kč, včetně řízení o výkon rozhodnutí a exekučního řízení, ledaže jde o vztahy ze spotřebitelských smluv a o pracovněprávní vztahy; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží.

8. Podle ustáleného výkladu se při posouzení přípustnosti dovolání z hlediska finančního limitu považuje za rozhodnou výše peněžitého plnění, jež bylo předmětem odvolacího řízení, avšak pouze v rozsahu, jenž může být rozhodnutím dovolacího soudu dotčen, tedy v rozsahu, o němž bylo rozhodnuto dovoláním napadeným výrokem. Tento závěr vyplývá též z důvodové zprávy k , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, , o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů a některé další zákony, jež dokládá záměr zákonodárce, aby zněním účinným od 30. 9. 2017 byla zúžena možnost podání dovolání v tzv. bagatelních věcech, nikoli rozšířena (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 6. 2018, sp. zn. , ze dne 30. 8. 2018, sen. zn. , ze dne 8. 4. 2019, sp. zn. , ze dne 15. 8. 2019, sp. zn. , ze dne 23. 4. 2020, sp. zn. , ze dne 14. 4. 2021, sp. zn. , ze dne 14. 7. 2021, sp. zn. , a ze dne 11. 11. 2021, sp. zn. ). Tuto rozhodovací praxi shledal ústavně souladnou též Ústavní soud (srov. například usnesení ze dne 27. 11. 2018, sp. zn. , či ze dne 19. 10. 2021, sp. zn. ).

9. V rozhodovací praxi dovolacího soudu se též dlouhodobě prosazuje názor, že přípustnost dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu s více samostatnými (peněžitými) nároky s odlišným skutkovým základem je třeba zkoumat ve vztahu k jednotlivým (peněžitým) nárokům samostatně, bez ohledu na to, zda tyto nároky byly uplatněny v jednom řízení a zda o nich bylo rozhodnuto jedním výrokem. Právem (nárokem) se samostatným skutkovým základem se přitom rozumí nárok, který je odvozen z určitých konkrétních skutkových tvrzení (určitého skutku), jež jsou jiná ve srovnání s těmi, od nichž žalobce odvodil jiný nárok, který uplatnil jednou žalobou, popřípadě jinou žalobou, jestliže i o ní soud rozhodl ve společném řízení. Je-li žalobou uplatněno několik nároků na zaplacení peněžité částky se samostatným skutkovým základem, pak podle ustálené soudní praxe soud ve vyhovujícím výroku rozsudku vždy žalovanému uloží povinnost k jedinému peněžitému plnění, které je součtem jednotlivých dílčích plnění (třebaže se samostatným skutkovým základem). Ač jde o omezení, jež nemá oporu v jazykovém výkladu ustanovení , které hodnotový census váže k slovnímu spojení peněžité plnění, jež je významově jiné (širší) než pojmy nárok nebo samostatný skutkový základ nároku, lze toto (další) omezení odvodit ze zásad, jimiž se soud řídí (má řídit) v občanském soudním řízení sporném (pro které je uvedená úprava primárně určena), za použití výkladu e ratione legis (srov. rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 8. 11. 2023, sp. zn. a rozhodnutí, na která je v něm odkazováno). S judikaturou Nejvyššího soudu založenou na omezení přípustnosti dovolání podle prostřednictvím úvahy, zda (ne)jde o nárok se samostatným skutkovým základem, se přitom ve své judikatuře ztotožnil i Ústavní soud (srov. například nálezy ze dne 27. 3. 2017, sp. zn. , a ze dne 24.11. 2020, sp. zn. ).

10. Nutno ovšem zdůraznit, že výše uvedený rozsudek rovněž obsahuje závěr, podle něhož platí, že jestliže je předmětem řízení (v době vydání dovoláním napadeného rozhodnutí odvolacího soudu) peněžité plnění převyšující 50 000 Kč, které se skládá z více nároků, které, přestože mají původ v téže události, jsou obecně vzato pokládány za nároky se samostatným skutkovým základem, z nichž každý samostatně nepřevyšuje 50 000 Kč, omezení přípustnosti dovolání podle se prosadí, jestliže se dovolání týká právních otázek, jejichž řešení není těmto nárokům společné (nevychází ze skutkového základu těmto nárokům společného).

11. Při aplikaci těchto právních závěrů na daný případ není dovolání podle přípustné, neboť dovoláním byl napaden výrok I rozsudku odvolacího soudu v části, v níž bylo rozhodnuto o potvrzení rozsudku soudu prvního stupně stran jediného samostatného nároku (A/) na zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou žalobci nepřiměřenou délkou trestního stíhání, jehož výše nepřesahuje 50 000 Kč. Lze zde odkázat na velmi podrobnou a výstižnou rekapitulaci odvolacího soudu, jak se v průběhu řízení měnil předmět řízení (odstavec 2 a 3, 24 až 27), přičemž po předchozím rozhodování soudu prvního stupně, soudu odvolacího i Nejvyššího rozhodl návazně soud prvního stupně rozsudkem ze dne 2. 4. 2025, č. j. (ve znění opravného usnesení) o částce 223 055 Kč s příslušenstvím, jež sestávala z nároku A/ vztahujícím se k nemajetkové újmě žalobce z nepřiměřené délky trestního stíhání ve výši 43 055 Kč s příslušenstvím, [o původním nároku B/ již nebylo rozhodováno (byl zcela vypořádán dřívějšími pravomocnými rozhodnutími)] a rozhodnuto bylo též o nároku C/ uplatněnému z titulu újmy za nezákonně zahájené trestní stíhání ve výši 180 000 Kč s příslušenstvím. Odvolací soud napadeným rozsudkem ohledně nároku A/ [to je co do částky 43 055 Kč s příslušenstvím] rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a ohledně nároku C/ jej potvrdil jen co do 160 000 Kč s příslušenstvím, kdežto ohledně dalších 20 000 Kč s příslušenstvím jej částečně změnil a žalobu v tomu odpovídajícím rozsahu zamítl. Směřovala-li tak žalovaná své dovolání výlučně vůči nároku A/ vážícímu se k újmě z nepřiměřené délky řízení, pak její dovolání ve skutečnosti směřovalo jen k přezkumu soudem prvního stupně přiznané a odvolacím soudem potvrzené částky 43 055 Kč s příslušenstvím, tudíž jde o částku tzv. podlimitní (pro účely dovolacího řízení považovanou za bagatelní), tudíž dovolání ve vztahu k ní není (objektivně) přípustné a ohledně částky 160 000 Kč s příslušenstvím (nárok C) dovolání podáno nebylo.

12. K tomu je třeba doplnit, že pokud se žalovaná řídila (správným) poučením odvolacího soudu o přípustnosti dovolání, pak odvolací soud nemohl v době svého rozhodování předvídat, že dovolání žalované bude směřovat jen proti části přiznaného nároku, a to v podlimitní výši; žalovaná totiž mohla obecně napadnout rozsudek odvolacího soudu i v části týkající se nároku C, kde se rozhodovalo o nikoliv bagatelní částce 160 000 Kč s příslušenstvím.

13. Nakonec je nutné konstatovat, že k žalovanou namítané vadě řízení (nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí) by mohl Nejvyšší soud přihlédnout jen v případě, pokud by bylo dovolání již jinak (to je podle nebo ) přípustné ( ), což ovšem není případ právě projednávané věci. Oba soudy nadto evidentně věnovaly odůvodnění svých rozhodnutí náležitou pozornost a podrobně vyložily úvahy, které je k učiněným skutkovým a právním závěrům vedly.

14. Z vyložených důvodů proto Nejvyšší soud dovolání proti rozsudku odvolacího soudu podle ustanovení jako (objektivně) nepřípustné odmítl.

15. Nákladový výrok se neodůvodňuje ( ).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 21. 10. 2026

JUDr. David Vláčil předseda senátu