Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

25 Cdo 670/2021

25 Cdo 670/2021-701

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Vojtka a soudců JUDr. Hany Tiché a JUDr. Roberta Waltra v právní věci žalobců: a) P. R., narozená XY, b) B.M., narozená XY, c) L. M., narozený XY, d) L. M., narozený XY, všichni bytem XY, všichni zastoupeni JUDr. Filipem Matoušem, advokátem se sídlem Lazarská 11/6, Praha 2, proti žalovanému: M. Š., narozený XY, bytem XY, zastoupený Mgr. Michalem Vaňhou, advokátem se sídlem V Olšinách 2300/75, Praha 10, za účasti vedlejší účastnice na straně žalovaného: Generali Česká pojišťovna a. s., se sídlem Spálená 75/16, Praha 1, IČO 45272956, o 895.000 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Karlových Varech pod sp. zn. , o dovolání všech žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 20. 4. 2020, č. j. -656, ve znění opravného usnesení ze dne 30. 11. 2020, č. j. -694, takto:

I. Dovolání se odmítá.

Odůvodnění:

Okresní soud v Karlových Varech rozsudkem ze dne 5. 4. 2019, č. j. -524, uložil žalovanému, aby zaplatil každému z žalobců a), b), c) 240.000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % p. a. od 18. 12. 2013 do zaplacení, žalobci d) 175.000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % p. a. od 18. 12. 2013 do zaplacení, a rozhodl o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi účastníky, vedlejší účastnicí a vůči státu. Shledal důvodným požadavek na jednorázové odškodnění pozůstalých ve smyslu , , dále též jen „obč. zák.“, neboť k úmrtí R. Š. (matky, dcery, sestry žalobců) došlo v příčinné souvislosti s postupem žalovaného non lege artis (ačkoli nález na SONO ukazoval na podezření z malignity v pravém prsu R. Š., zaměstnankyně žalovaného neprovedla okamžitě další vyšetření a neodeslala pacientku do specializované onkologické péče, avšak pozvala ji na kontrolu až za půl roku, kdy se pacientka již nacházela v nevyléčitelné fázi onemocnění).

Krajský soud v Plzni k odvolání všech žalobců, žalovaného i vedlejší účastnice (která se k odvolání žalovaného připojila) rozsudkem ze dne 20. 4. 2020, č. j. -656, ve znění opravného usnesení ze dne 30. 11. 2020, č. j. -694, rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalovanému uložil povinnost zaplatit každému ze žalobců a), b), a c) 192.000 Kč s 8,05% úrokem z prodlení od 18. 12. 2013 do zaplacení a žalobci d) 140.000 Kč s 8,05% úrokem z prodlení od 18. 12. 2013 do zaplacení, zamítl žalobu ohledně 48.000 Kč s 8,05% úrokem z prodlení od 18. 12. 2013 do zaplacení pro každého z žalobců a), b), c) a ohledně 35.000 Kč s 8,05% úrokem z prodlení od 18. 12. 2013 do zaplacení pro žalobce d), a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů ve vztahu mezi účastníky, vedlejší účastnicí a vůči státu a o povinnosti zaplatit soudní poplatek. Po doplnění dokazování vyšel ze skutkového stavu, jak jej zjistil soud prvního stupně, a dovodil, že žalovaný odpovídá podle § 420 odst. 2 obč. zák. za škodu způsobenou jeho zaměstnankyní, avšak s ohledem na problematické prokázání příčinné souvislosti jednorázové odškodnění zkrátil o 20 % s odůvodněním, že postup žalovaného non lege artis znamenal 80% míru zavinění ztráty šance R. Š. na pětileté přežití.

Proti rozsudku odvolacího soudu podali žalobci dovolání, jehož přípustnost dovozují z ustanovení tím, že odvolací soud pochybil, pokud přistoupil k užití doktríny ztráty šance a přiznané částky jednorázového odškodnění pokrátil. Jednorázové odškodnění pozůstalých podle obč. zák. lze snížit toliko postupem podle či tohoto zákona. Navrhují proto, aby byl napadený rozsudek zrušen a věc vrácena odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud jako soud dovolací ( ) dospěl k závěru, že dovolání bylo podáno včas, osobami k tomu oprávněnými ( ), za splnění zákonné podmínky advokátního zastoupení ( a 4 ), není však přípustné podle , ve znění účinném od 30. 9. 2017.

Podle dovolání podle není přípustné proti rozsudkům a usnesením, vydaným v řízeních, jejichž předmětem bylo v době vydání rozhodnutí obsahujícího napadený výrok peněžité plnění nepřevyšující 50 000 Kč, včetně řízení o výkon rozhodnutí a exekučního řízení, ledaže jde o vztahy ze spotřebitelských smluv a o pracovněprávní vztahy; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží.

Citované ustanovení je třeba vykládat tak, že pro posouzení přípustnosti dovolání z hlediska finančního limitu je třeba za rozhodnou považovat sice výši peněžitého plnění, jež byla předmětem odvolacího řízení, avšak pouze v rozsahu, jenž může být rozhodnutím dovolacího soudu dotčen, o němž tedy bylo rozhodnuto dovoláním napadeným výrokem. I podle důvodové zprávy k , který mimo jiné nově formuloval , si navrhovaná změna v prvé řadě pomocí rozšíření výjimek z jinak široce formulované přípustnosti dovolání klade za cíl odbřemenění dovolacího soudu. Ke změnám navrhovaným v tomto ustanovení důvodová zpráva uvádí, že „ve sporech o peněžitá plnění nepřevyšující 50.000 Kč je přípustnost dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu vyloučena jen v případech, kdy o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50.000 Kč bylo rozhodnuto dovoláním napadeným výrokem. Jinak řečeno, tam, kde předmětem sporu je zaplacení částky nepřevyšující 50.000 Kč, nevylučuje ustanovení přípustnost dovolání proti těm rozhodnutím odvolacího soudu, která (ač vydána v rámci takového sporu) nejsou rozhodnutími o peněžitém plnění (např. šlo-li o mezitímní rozsudek). Navrhovaná změna má tuto možnost vyloučit“. Důvodová zpráva dokládá záměr zákonodárce, aby zněním účinným od 30. 9. 2017 byla zúžena možnost podání dovolání v tzv. „bagatelních věcech“, nikoli rozšířena; tomu odpovídá i judikatura Nejvyššího soudu, srov. např. usnesení ze dne 20. 6. 2018, sp. zn. ). Ústavní soud se k této rozhodovací praxi Nejvyššího soudu přihlásil v usnesení ze dne 27. 11. 2018, sp. zn. , jímž shledal ústavně souladným postup dovolacího soudu i v případě tzv. štěpení nároku, tj. kdy „podstatná není částka, o níž odvolací soud rozhodl, ale výše peněžitého plnění, do níž je podáno dovolání“ (blíže srov. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2019, sp. zn. , ze dne 24. 10. 2018, sp. zn. , ze dne 13. 11. 2018, sp. zn. , ze dne 12. 12. 2018, sp. zn. , ze dne 23. 4. 2020, sp. zn. , či ze dne 11. 8. 2020, sp. zn. ).

Usilují-li tedy žalobci svým dovoláním o změnu rozsudku odvolacího soudu v rozsahu, jímž bylo v jejich neprospěch rozhodnuto o částkách 48.000 Kč [žalobci a), b), c)] a částce 35.000 Kč [žalobce d)], vše s příslušenstvím, tedy částkách nedosahujících zákonného limitu, dovolání nelze z pohledu považovat za přípustné. Na tom nic nemění ani skutečnost, že předmětem odvolacího řízení bylo zaplacení částek 240.000 Kč pro každého z žalobců a), b), c) s příslušenstvím a 175.000 Kč s příslušenstvím pro žalobce d). Pro úplnost lze doplnit, že ve zbylém rozsahu [částkách 192.000 Kč pro každého z žalobců a), b), c) a částce 140.000 Kč pro žalobce d)] bylo dovolatelům v odvolacím řízení vyhověno a dovolání by v daném rozsahu bylo subjektivně nepřípustné (rozhodovací praxe vychází z toho, že k podání dovolání je oprávněn účastník, vznikla-li mu rozhodnutím odvolacího soudu procesní újma, která může být zrušením nebo změnou tohoto rozhodnutí napravena (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 1997, sp. zn. , publikované v časopise Soudní judikatura pod č. 3/1998, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 1. 2. 2001, sp. zn. , uveřejněný v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu, C. H. BECK, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 6. 2017, sp. zn. , či usnesení téhož soudu ze dne 4. 5. 2015, sp. zn. ).

Nejvyšší soud z těchto důvodů dovolání všech žalobců podle odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje ( věta druhá ).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 14. 7. 2021

JUDr. Petr Vojtek předseda senátu