Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 1531/2026

28 Cdo 1531/2026-214

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Petra Krause a soudců JUDr. Tomáše Pirka a Mgr. Zdeňka Sajdla ve věci žalobkyně: Green Cape International s. r. o., IČO 24705292, se sídlem v Praze 4, Budějovická 1550/15a, zastoupené Mgr. Michalem Hanzlíkem, advokátem se sídlem v Praze 4, Milevská 2094/3, proti žalovanému: P. M., zastoupenému Mgr. Davidem Ilczyszynem, advokátem se sídlem v Praze 1, U Prašné brány 1078/1, o zaplacení 208 655,26 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 4. 2. 2026, č. j. -180, takto:

I. Dovolání se odmítá.

Stručné odůvodnění ( ):

1. Obvodní soud pro Prahu 4 (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 21. 8. 2025, č. j. -132, uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni 158 774 Kč s příslušenstvím (výrok I), žalobu co do částky 49 881,26 Kč s příslušenstvím zamítl (výrok II) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok III).

2. Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) k odvolání obou účastníků rozsudkem ze dne 4. 2. 2026, č. j. -180, rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích o věci samé I a II potvrdil (výrok I rozsudku odvolacího soudu), změnil výrok III o nákladech řízení před soudem prvního stupně (výrok II rozsudku odvolacího soudu) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok III rozsudku odvolacího soudu).

3. Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, které sice formálně označila za směřující proti výrokům II a III rozsudku odvolacího soudu, avšak podle jeho obsahu ( ) brojí proti výroku I rozsudku odvolacího soudu v části, v níž byl potvrzen zamítavý výrok II rozsudku soudu prvního stupně.

4. Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle , , ve znění pozdějších předpisů, dále jen „ “.

5. Podle není dovolání podle přípustné proti rozsudkům a usnesením, vydaným v řízeních, jejichž předmětem bylo v době vydání rozhodnutí obsahujícího napadený výrok peněžité plnění nepřevyšující 50 000 Kč, včetně řízení o výkon rozhodnutí a exekučního řízení, ledaže jde o vztahy ze spotřebitelských smluv a o pracovněprávní vztahy; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží.

6. Ustanovení je rozhodovací praxí setrvale interpretováno tak, že pro posouzení přípustnosti dovolání z hlediska finančního limitu je třeba za rozhodnou považovat sice výši peněžitého plnění, jež byla předmětem odvolacího řízení, avšak pouze v rozsahu, jenž může být rozhodnutím dovolacího soudu dotčen, o němž tedy bylo rozhodnuto dovoláním napadeným výrokem (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 8. 11. 2023, sp. zn. , uveřejněný pod číslem 74/2024 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 7. 2024, sp. zn. , ze dne 22. 5. 2024, sp. zn. , a ze dne 20. 6. 2018, sp. zn. ). I podle důvodové zprávy k , který mimo jiné nově formuloval , bylo záměrem zákonodárce, aby zněním (účinným od 30. 9. 2017) byla zúžena možnost podání dovolání v bagatelních věcech, nikoli rozšířena.

7. Ústavní soud se k této rozhodovací praxi Nejvyššího soudu přihlásil v usnesení ze dne 27. 11. 2018, sp. zn. , nebo usnesení ze dne 19. 10. 2021, sp. zn. , jimiž shledal ústavně souladným postup dovolacího soudu i v případě tzv. štěpení nároku, tj. kdy „podstatná není částka, o níž odvolací soud rozhodl, ale výše peněžitého plnění, do níž je podáno dovolání“ (blíže srov. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2019, sp. zn. , ze dne 24. 10. 2018, sp. zn. , ze dne 13. 11. 2018, sp. zn. , ze dne 12. 12. 2018, sp. zn. , ze dne 23. 4. 2020, sp. zn. , či ze dne 11. 8. 2020, sp. zn. ).

8. K tomu dále srovnej z recentní rozhodovací praxe Ústavního soudu např. i usnesení ze dne 23. 10. 2024, sp. zn. (co do uvedené problematiky se hlásící k dosavadní, shora odkazované judikatuře).

9. Jestliže tedy v posuzovaném případě bylo dovoláním dotčené části výroku I rozsudku odvolacího soudu rozhodnuto (v meritu) o částce 49 881,26 Kč s příslušenstvím (kdy nejde o nárok vyplývající ze spotřebitelské smlouvy ani o vztah pracovněprávní, jde o vydání v exekuci neoprávněně vymoženého plnění), tedy o peněžitém plnění nedosahujícím zákonného limitu, nelze dovolání z pohledu považovat za přípustné.

10. Pro úplnost lze dodat, že přípustnost dovolání není dána ani ustanovením (dovoláním napadené rozhodnutí odvolacího soudu nepatří do okruhu rozhodnutí vyjmenovaných v tomto ustanovení).

11. Přípustnost dovolání pak nezakládá ani jiné (nesprávné) poučení odvolacího soudu o tom, že dovolání je přípustné (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2002, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 51/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

12. Nepřípustné dovolání proto Nejvyšší soud odmítl ( a 2 ).

13. O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle , a , neboť dovolání žalobkyně bylo odmítnuto. Žalovanému vznikly v dovolacím řízení náklady spočívající v odměně advokáta za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání) ve výši 3 100 Kč ( , a ) a v paušální náhradě hotových výdajů ve výši 450 Kč ( téže vyhlášky). Protože zástupce žalovaného je plátcem daně z přidané hodnoty, náleží k nákladům řízení též náhrada za tuto daň ve výši 745,50 Kč ( a 3 ). Celkem tak náklady dovolacího řízení činí 4 295,50 Kč.

Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 28. 7. 2026

Mgr. Petr Kraus předseda senátu