Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 3307/22

Ústavní soud rozhodl soudkyní zpravodajkou Miladou Tomkovou o ústavní stížnosti společnosti FINE DECORATING, a. s., sídlem Chomutovská 2261/2, Most, zastoupené advokátem Mgr. Romanem Klimusem, sídlem Vídeňská 188/119d, Brno, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 17. října 2022 č. j. -39, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Posuzovanou ústavní stížností se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí s tvrzením, že jím došlo k porušení jejích práv zaručených a 2d.

Z ústavní stížnosti se podává, že napadeným rozsudkem Nejvyšší správní soud zrušil rozsudek Krajského soudu v Brně č. j. -531 ze dne 13. 1, 2022 a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení. Krajský soud ve zrušeném rozsudku zamítl žalobu Nejvyššího státního zástupce proti rozhodnutí Energetického regulačního úřadu č. j. 13154-12/2010-ERU ze dne 22. 12. 2010. Šlo již o několikáté rozhodnutí krajského soudu v této věci, neboť jeho předchozí rozhodnutí byla zrušena Nejvyšším správním soudem, resp. Ústavním soudem.

Stěžovatelka si je vědoma, že nevyčerpala veškeré prostředky ochrany ve smyslu , neboť řízení v důsledku vydání napadeného rozhodnutí se teprve vrací krajskému soudu. Podle stěžovatelky by však ústavní stížnost neměla být odmítnuta, a to s ohledem na , jelikož ústavní stížnost přesahuje vlastní zájmy stěžovatelky. Přesah vlastních zájmů stěžovatelka spatřuje v tom, že soudy ve správním soudnictví opakovaně v rozporu se zákonem umožňují žalobci zásadní překračování žalobních bodů, které byly vymezeny v žalobě, a to po uplynutí tříleté promlčecí doby.

Podle je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje. Za takový prostředek ochrany je stabilně v judikatuře Ústavního soudu považována i žaloba podle (viz např. usnesení

sp. zn.

ze dne 4. 1. 2017). Tak tomu je i tehdy, rozhoduje-li správní orgán poté, co jeho předchozí rozhodnutí bylo ve správním soudnictví zrušeno a věc mu byla vrácena se závazným právním názorem, jímž se má správní orgán řídit. Je tomu tak proto, že při posuzování dostupnosti prostředků ochrany z hlediska je sice podstatné, aby dostupný prostředek byl efektivní, tím se ovšem myslí efektivita systémová, tedy aby byl prostředek objektivně způsobilý zajistit adekvátní ochranu práv ve všech případech, kdy nastane daná situace; stěžovatelé tak musejí podat správní žalobu i tehdy, kdy lze očekávat, že s ní např. s ohledem na ustálenost judikatury či existenci závazného právního názoru nebudou úspěšní (viz např. usnesení Ústavního soudu

sp. zn.

ze dne 12. 4. 2022,

sp. zn.

ze dne 24. 8. 2022 či

sp. zn.

ze dne 9. 9. 2021; poněkud jiná situace platí tehdy, míří-li ústavní stížnost proti novému rozhodnutí krajského soudu, aniž by byla podána opakovaná kasační stížnost, a to s ohledem na specifickou zákonnou úpravu opětovně podávaných kasačních stížností - viz k tomu nález Ústavního soudu

sp. zn.

ze dne 2. 7. 2019).

O to více uvedené platí, pakliže správní žaloba skutečně podána byla a řízení o ní dosud probíhá. Souběh řízení o ústavní stížnosti s řízením o jiném prostředku ochrany proti témuž rozhodnutí je totiž s výjimkou případů dle vysoce nežádoucí (viz usnesení Ústavního soudu

sp. zn.

ze dne 19. 3. 2014), přičemž Ústavní soud v takových případech ústavní stížnosti odmítá jako nepřípustné dokonce i tehdy, existují-li pochybnosti o efektivitě, resp. vůbec přípustnosti prostředku, který stěžovatelé souběžně s ústavní stížností uplatnili (viz usnesení Ústavního soudu

sp. zn.

ze dne 13. 11. 2018).

Skutečnost, že ústavní stížnost směřuje proti kasačnímu rozhodnutí, a v současnosti tak před krajským soudem probíhá řízení o správní žalobě, je pak určující i z hlediska posouzení přípustnosti ústavní stížnosti dle . K postupu podle uvedeného ustanovení totiž může dojít jen v případě, že všechny prostředky, které zákon k ochraně práv stěžovateli poskytuje, nebyly vyčerpány a řízení je přitom pravomocně skončeno a jiný prostředek nápravy již neexistuje. Jde tedy o případy, kdy stěžovatel měl proti rozhodnutí orgánu veřejné moci ještě k dispozici procesní prostředek k ochraně svého práva ve smyslu , tento prostředek však nevyužil a obrátil se se svou ústavní stížností přímo na Ústavní soud (viz usnesení Ústavního soudu

sp. zn.

ze dne 28. 7. 2020 či

sp. zn.

ze dne 13. 3. 2018 či

sp. zn.

ze dne 9. 6. 2016). Pokud však řízení o prostředku k ochraně práva probíhá, postup podle není namístě [usnesení Ústavního soudu

sp. zn.

ze dne 5. 9. 2001 publikované pod U 33/23 SbNU 383 či usnesení

sp. zn.

ze dne 6. 3. 2019].

Do probíhajícího řízení může Ústavní soud zasáhnout jen za podmínek dle , podle něhož Ústavní soud neodmítne přijetí ústavní stížnosti, i když není splněna podmínka podle předchozího odstavce, jestliže v řízení o podaném opravném prostředku podle odstavce 1 dochází ke značným průtahům, z nichž stěžovateli vzniká nebo může vzniknout vážná a neodvratitelná újma. Toto ustanovení však jednak míří na poněkud odlišné situace (viz k tomu i usnesení Ústavního soudu

sp. zn.

ze dne 12. 1. 2018), stěžovatelka se navíc, ačkoli namítala, že v řízení dochází k průtahům, aplikace citovaného ustanovení nedomáhala, přičemž žádnou aktuálně hrozící újmu, jež by byla závažné a neodvratitelné povahy a jež by byla důsledkem průtahů, netvrdila, a tedy ani neprokázala. Takovouto újmu nelze vyvodit ani s ohledem na konkrétní okolnosti případu.

Ústavní soud proto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 19. prosince 2022

Milada Tomková v. r.

soudkyně zpravodajka