Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 2215/22

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jiřím Zemánkem o ústavní stížnosti stěžovatele Ondřeje Nováka, zastoupeného Mgr. Zdeňkem Čechem, advokátem, sídlem V Zahradách 1445/1, Rudná, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 3. srpna 2021 č. j. -211, za účasti Vrchního soudu v Praze, jako účastníka řízení, a obchodní korporace CASHDIRECT INC., sídlem Bamboo River Copthall - Roseau, Dominické společenství, jako vedlejší účastnice řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Stěžovatelka se podanou ústavní stížností domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutím s tvrzením, že jím bylo porušeno její ústavně zaručené právo na soudní ochranu podle d (dále jen " ") a právo na právní pomoc v řízení podle y.

2. V řízení o určení vlastnického práva k akciím Krajský soud v Praze (dále jen "krajský soud") usnesením ze dne 26. 11. 2020 č. j. -156 zastavil řízení ve věci samé (výrok I.), rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II.), o vrácení soudního poplatku (výrok III.) a o povinnosti vedlejší účastnice řízení (žalobkyně) sdělit soudu číslo účtu pro vrácení soudního poplatku (výrok IV.). Důvodem pro zastavení řízení bylo zpětvzetí žaloby.

3. K odvolání vedlejší účastnice řízení Vrchní soud v Praze (dále jen "vrchní soud") ústavní stížností napadeným usnesením ze dne 3. 8. 2021 č. j. -211 usnesení krajského soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Podle vrchního soudu krajský soud pochybil, když řízení zastavil, neboť neměl přihlížet ke zpětvzetí žaloby.

4. Proti usnesení vrchního soudu podal stěžovatel (žalovaný) dovolání a ústavní stížnost. Ústavní stížnost byla usnesením Ústavního soudu ze dne 9. 11. 2021

sp. zn.

odmítnuta podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " ") pro nepřípustnost (z důvodu souběhu s podaným dovoláním). Dovolání stěžovatele bylo usnesením Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022 č. j. -235 odmítnuto jako objektivně nepřípustné podle , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), neboť směřovalo proti rozhodnutí, kterým vrchní soud zrušil rozhodnutí krajského soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

5. Za tohoto stavu podal stěžovatel novou (stávající) ústavní stížnost, kterou se (podobně jako v předchozí ústavní stížnosti a v dovolání) domáhá zrušení v záhlaví uvedeného usnesení vrchního soudu, kterým bylo zrušeno usnesení krajského soudu.

6. Soudce zpravodaj, ještě předtím, než se Ústavní soud může zabývat materiální stránkou věci, je vždy povinen přezkoumat formální (procesní) náležitosti ústavní stížnosti vyžadované , což mj. v sobě zahrnuje i posouzení, zda podání splňuje též podmínku přípustnosti ve smyslu . V daném případě shledal, že tomu tak není.

7. Ústavní soud setrvale judikuje, že ústavní stížností lze napadat především konečná a pravomocná meritorní rozhodnutí, neboť ústavní soudnictví je vybudováno na zásadě přezkumu věcí pravomocně skončených, v nichž případnou protiústavnost nelze napravit jiným způsobem [srov. nález ze dne 30. 11. 1995

sp. zn.

(N 78/4 SbNU 243); rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz]. Ústavní stížnost je tak vůči ostatním prostředkům sloužícím k ochraně práv ve vztahu subsidiarity. Je tomu tak proto, že ochrana ústavnosti není a z povahy věci ani nemůže být pouze úkolem Ústavního soudu, ale je, v souladu s y, úkolem všech orgánů veřejné moci, v tomto smyslu zejména obecných soudů; Ústavní soud tak představuje institucionální mechanismus, nastupující teprve v případě selhání všech ostatních procesních nástrojů.

8. Ústavní soud proto až na výjimky, v nichž případnou protiústavnost nelze napravit jiným způsobem, do neskončených řízení nevstupuje a jako nepřípustné odmítá mj. ústavní stížnosti mířící proti kasačním rozhodnutím soudů vyšších instancí, kterými nebyla věc skončena, nýbrž pouze vrácena soudu nižší instance či jinému orgánu k dalšímu řízení [srov. nález ze dne 4. 3. 2004

sp. zn.

(N 34/32 SbNU 321), usnesení ze dne 30. 3. 2006

sp. zn.

(U 4/40 SbNU 781), usnesení ze dne 20. 8. 2008

sp. zn.

, usnesení ze dne 4. 1. 2011

sp. zn.

nebo usnesení ze dne 16. 2. 2011

sp. zn.

a další]. Závěr o nepřípustnosti ústavní stížnosti se přitom podle ustálené judikatury Ústavního soudu uplatní i tehdy, jestliže je orgán, který má ve věci opětovně rozhodnout, vázán právním názorem vysloveným v napadeném rozhodnutí, neboť okolnost, že soud nižší instance je vázán právním názorem kasačního soudu, nezakládá ani "uzavřenost" předmětem identifikovaného stadia řízení, ani se tím neklade překážka k ústavněprávní oponentuře proti "skutečně" konečnému rozhodnutí o věci (srov. usnesení ze dne 16. 2. 2011

sp. zn.

).

9. Podanou ústavní stížností stěžovatelka brojí proti usnesení vrchního soudu, kterým bylo k odvolání vedlejší účastnice řízení zrušeno usnesení krajského soudu, a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení.

10. S ohledem na to, že věc byla vrácena krajskému soudu k novému řízení, nejde o konečné rozhodnutí ve věci samé, ale o procesní rozhodnutí, jímž se navrací věc do soudního rozhodovacího procesu, ve kterém může stěžovatel i nadále uplatňovat všechna svá práva. Již proto nelze považovat napadené rozhodnutí vrchního soudu za rozhodnutí [podle písm. d) y], jež by bylo způsobilé samo o sobě zasáhnout do základních práv a svobod stěžovatelky, a jako nezpůsobilý předmět ústavně právního přezkumu zakládá nepřípustnost ústavní stížnosti ve smyslu [srov. nálezy ze dne 4. 3. 2004

sp. zn.

(N 34/32 SbNU 321), či ze dne 4. 4. 2005

sp. zn.

(N 72/37 SbNU 23, 31) a další].

11. Na výše uvedeném závěru o nepřípustnosti ústavní stížnost v nyní posuzované věci nemění nic ani skutečnost, že předchozí ústavní stížnost stěžovatele byla Ústavním soudem odmítnuta rovněž pro nepřípustnost, avšak tehdy z důvodu souběhu s podaným dovoláním. Jak bylo uvedeno výše, věc se vrací zpět na krajský soud a stěžovatel, jakožto žalovaný, může v řízení uplatňovat svá procesní práva a dále argumentovat. Odmítnutí stěžovatelova dovolání z procesních důvodů [objektivní nepřípustnost podle ] nemá za daných výše popsaných okolností na případné další podání ústavní stížnosti vliv.

12. S ohledem na výše uvedené soudci zpravodaji nezbylo než ústavní stížnost podle jako nepřípustnou odmítnout.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 zákona).

V Brně dne 24. srpna 2022

Jiří Zemánek v. r.

soudce zpravodaj