Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 800/18

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Janem Filipem ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky Claritty Wammes, zastoupené JUDr. Tomášem Sokolem, advokátem, sídlem Sokolská 1788/60, Praha 2 - Nové Město, proti rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 13. prosince 2017 č. j. -296, za účasti Nejvyššího soudu, jako účastníka řízení, a České republiky - Ministerstva spravedlnosti, sídlem Vyšehradská 427/16, Praha 2 - Nové Město, jako vedlejší účastnice řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Ústavní stížností podle písm. d) y (dále jen " ") se stěžovatelka domáhala zrušení shora uvedeného soudního rozhodnutí, přičemž tvrdila, že jím bylo porušeno její právo na spravedlivý proces zaručené d (dále jen " ") a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"), právo na soudní ochranu podle y, právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím podle y, právo vlastnit majetek podle y, právo na ochranu vlastnictví podle Dodatkového protokolu k Úmluvě a právo na náhradu za nucené omezení vlastnictví podle y.

2. Napadeným rozsudkem byl zrušen rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 17. 9. 2015 č. j. -267 a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 20. 11. 2014 č. j. -229, ve znění opravného usnesení ze dne 27. 1. 2015 č. j. -234, a věc byla vrácena Obvodnímu soudu pro Prahu 2 k dalšímu řízení.

3. Ústavní soud nejprve zkoumal, zda jsou splněny procesní předpoklady řízení [ a 2 , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " ")], přičemž dospěl k závěru, že jde o nepřípustný návrh podle .

4. Podle je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje ( ); to platí i pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení ( ).

5. Stěžovatelka v ústavní stížnosti vyslovila názor, že její ústavní stížnost je přípustná. Z ustálené judikatury Ústavního soudu však plyne, že jedním z pojmových znaků ústavní stížnosti, jakožto prostředku ochrany ústavně zaručených práv a svobod, je subsidiarita, s níž koresponduje princip minimalizace zásahů Ústavního soudu do činnosti ostatních orgánů veřejné moci, včetně rozhodování obecných soudů; konstantní judikatuře Ústavního soudu rovněž odpovídá, že ústavní soudnictví je vybudováno na zásadě přezkumu věcí pravomocně skončených, v nichž případnou protiústavnost již nelze napravit jiným způsobem, tj. procesními prostředky, které se podávají z právních předpisů, jež upravují příslušné řízení. Ústavnímu soudu nepatří obcházet pořad práva již proto, že stojí vně systému ostatních orgánů veřejné moci, a není ani součástí soustavy obecných soudů (srov. a 83 ve spojení s a 91 y). V řízení o ústavní stížnosti je proto Ústavní soud oprávněn rozhodovat toliko o rozhodnutích pravomocných, a to zjevně nikoli jen ve smyslu formálním, nýbrž i potud, že musí jít o rozhodnutí "konečná".

6. V souzené věci ústavní stížnost směřuje proti tzv. kasačnímu rozhodnutí, jímž byla věc vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Jde přitom o jedno z celé řady rozhodnutí procesní povahy, vydávaných v průběhu soudního řízení, které se (bezprostředně) nedotýká hmotněprávních oprávnění či povinností, natož pak práv nebo svobod zaručených u; k takovému zásahu může dojít až rozhodnutím, jímž se řízení končí. Z tohoto důvodu, jak plyne z konstantní judikatury Ústavního soudu, nelze takovouto ústavní stížnost považovat za adekvátní prostředek ochrany, neboť stěžovatelé mohou svá práva bránit v rámci soustavy obecných soudů procesními prostředky, které mají k dispozici, a teprve po jejich vyčerpání, po skončení řízení, budou-li se nadále domnívat, že protiústavní stav napraven nebyl, se mohou domáhat zásahu Ústavního soudu.

7. Namístě je tudíž závěr, že stěžovatelka nevyčerpala všechny procesní prostředky, které jí zákon k ochraně jejích práv poskytuje, a ústavní stížnost je podána předčasně, resp. směřuje proti rozhodnutí, které není způsobilé být předmětem samostatného ústavního přezkumu ve smyslu .

8. Stěžovatelka sice argumentuje tím, že její ústavní stížnost svým významem podstatně přesahuje její vlastní zájmy a že by bylo porušením práva na spravedlivý proces nechat ji absolvovat další zbytečné a časově zdlouhavé soudní řízení. Ústavní soud je však oprávněn/povinen jinak nepřípustnou ústavní stížnost přijmout pouze za podmínek předpokládaných , v něm uvedené výjimky však míří na jiné procesní situace, tj. kdy řízení již bylo pravomocně skončeno [srov. ], a stěžovatel již další procesní prostředek, který měl ještě k dispozici, neuplatnil [ ], anebo jej uplatnil, ale v řízení o něm dochází ke značným průtahům [ ].

9. Z výše uvedených důvodů Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení podle odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 13. března 2018

Jan Filip v. r.

soudce zpravodaj