Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 2803/2023

-207

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Zdeňka Sajdla a soudců JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a Mgr. Petra Krause ve věci žalobce: K. R., zastoupený Mgr. Markem Zvěřinou, advokátem se sídlem v Praze, U Hranic 1384/9, proti žalované: M. V., zastoupená JUDr. Jaroslavem Pavlasem, Ph.D., advokátem se sídlem ve Velkém Meziříčí, Náměstí 22/24, o 132 112 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně – pobočky v Jihlavě ze dne 29. května 2023, č. j. -171, takto:

Dovolání seodmítá.

Stručné odůvodnění ( ) :

1. Krajský soud v Brně – pobočka v Jihlavě (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 29. 5. 2023, č. j. -171, rozsudek Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou (dále jen „soud prvního stupně“) ze dne 27. 1. 2023, č. j. -145, potvrdil v části výroku I., v níž byla zamítnuta žaloba o zaplacení 124 028 Kč (výrok I. rozsudku odvolacího soudu), zrušil jej ve zbývající části uvedeného výroku, pokud jím byla zamítnuta žaloba o zaplacení 8 084 Kč a požadovaného příslušenství, jakož i v nákladových výrocích II. a III., a věc v tomto rozsahu soudu prvního stupně vrátil k dalšímu řízení (výrok II. rozsudku odvolacího soudu).

2. Proti výroku I. rozsudku odvolacího soudu podal dovolání žalobce. Předestřel otázku hodnocení znaleckých posudků určujících výši bezdůvodného obohacení, jež vzniklo žalované v době od 17. 2. 2019 do 5. 12. 2022 bezesmluvním užíváním žalobcova pozemku parc. č. XY v k. ú. XY o výměře 2 168 m2,zastavěného v rozsahu 80 m2 dvěma dřevěnými rekreačními objekty vlastněnými žalovanou. Mínil, že se odvolací soud při jejím řešení odchýlil od ustálené judikatorní praxe dovolacího soudu. Odkazoval přitom na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 6. 2008, sp. zn. , ze dne 19. 6. 2012, sp. zn. , a ze dne 29. 3. 2016, sp. zn. , rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 11. 5. 2021, sp. zn. , publikovaný pod č. 33/2022 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ze dne 20. 10. 2009, sp. zn. , ze dne 26. 11. 2009, sp. zn. , a ze dne 3. 2. 2011, sp. zn. , a usnesení Ústavního soudu ze dne 3. 6. 2010, sp. zn. , publikované pod č. 7/2010 ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu. Vytýkal, že za situace, kdy znalecký posudek Ing. Tomáše Dostála, z něhož odvolací soud vycházel, byl zpochybněn ostatními provedenými důkazy (znaleckými posudky Ing. Lubomíra Krejčího a Ing. Miloslavy Bartuškové, jakož i vyjádřením realitní kanceláře), měl odvolací soud zadat vypracování revizního znaleckého posudku.

3. Podle , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „“), jímž je třeba poměřovat přípustnost dovolání proti napadenému rozhodnutí odvolacího soudu (jež nepatří do okruhu usnesení vyjmenovaných v ), „není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení dovolatelem vymezené otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak“.

4. Rozhodovací praxe dovolacího soudu je ustálena v tom smyslu, že peněžitá náhrada za protiprávní užití cizí hodnoty ( , ) musí být poskytnuta ve výši (zpravidla) obvyklého nájemného vynakládaného za užívání stejné nebo obdobné věci v daném místě, čase a za srovnatelných podmínek (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 6. 1999, sp. zn. , publikovaný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslem 53/2000, nebo v režimu aktuální právní úpravy rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 3. 2022, sp. zn. ). Určování výše bezdůvodného obohacení, které v konkrétním případě odpovídá obvyklému nájemnému v daném místě a čase, se neobejde bez skutkových zjištění podpořených spolehlivými podklady, jež jsou zpravidla představovány znaleckými posudky. Obecně bývá úsudek o v místě a čase obvyklém nájemném založen na ceně užívacího práva srovnatelných nemovitostí. Nelze-li porovnávací metody využít, musí soud, respektive znalec, nedostatek obdobných nemovitostí reflektovat a s ním se vypořádat (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 4. 2013, sp. zn. , či ze dne 16. 5. 2018, sp. zn. ). Uvedené absenci komparativního materiálu je zapotřebí též přizpůsobit kritéria obvyklé ceny a při stanovení obohacení získaného bez právního důvodu vycházet i z jiných reálně zjistitelných faktů (srov. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 6. 6. 2012, sp. zn. , či ze dne 24. 6. 2009, sp. zn. , nebo ze dne 1. 10. 2013, sp. zn. ).

5. Znalecký posudek je pak jedním z důkazních prostředků (, ), který soud sice hodnotí jako každý jiný důkaz podle ustanovení , od jiných se však liší tím, že odborné závěry v něm obsažené hodnocení soudem podle zásad nepodléhají. Soud hodnotí přesvědčivost posudku co do jeho úplnosti ve vztahu k zadání, zda posudek znalce má všechny formální náležitosti, tedy zda závěry uvedené ve vlastním posudku jsou náležitě odůvodněny a zda jsou podloženy obsahem nálezu, zda znalec vyčerpal úkol v rozsahu, jak mu byl zadán, zda přihlédl ke všem skutečnostem, s nimiž se měl vypořádat, zda jeho závěry jsou podloženy výsledky řízení a nejsou v rozporu s výsledky ostatních provedených důkazů. Soud však nemůže přezkoumávat věcnou správnost odborných závěrů znalce, neboť k tomu soudci nemají odborné znalosti anebo je nemají v takové míře, aby mohli toto přezkoumání zodpovědně učinit. To však neznamená, že je soud vázán znaleckým posudkem, že jej musí bez dalšího převzít. Má-li soud pochybnosti o věcné správnosti znaleckého posudku, nemůže jej nahradit vlastním názorem, nýbrž musí znalci uložit, aby podal vysvětlení, posudek doplnil nebo jinak odstranil jeho nedostatky, popřípadě aby vypracoval nový posudek, nebo musí ustanovit jiného znalce, aby věc znovu posoudil a vyjádřil se ke správnosti již podaného posudku (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 8. 2014, sp. zn. , či obdobně rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 25. 4. 2002, sp. zn. ). Povinnost soudu vypořádat se se vším, co vyšlo v řízení najevo, neznamená, že by soud nemohl učinit zjištění týkající se určité pro posouzení věci významné skutečnosti pouze z toho důkazu, jenž shledá nejobjektivnějším a nejpřesvědčivějším, vypořádá-li se zároveň ve svém rozhodnutí náležitě s tím, proč své úvahy založil právě na tomto důkazu (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 1. 2. 2011, sp. zn. , či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 5. 2019, sp. zn. ). Zákon ( ) pak nestanoví předpoklady pro nařízení vypracování tzv. revizního znaleckého posudku a ponechává je na úvaze soudu; jeho vypracování bude přicházet do úvahy zejména tam, kde soud bude mít pochybnosti o správnosti již vypracovaného znaleckého posudku (viz rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2012, sp. zn. , a ze dne 25. 4. 2002, sp. zn. , či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 9. 2015, sp. zn. , a ze dne 23. 6. 2015, sp. zn. ).

Soudy nižších stupňů se výše uvedeným judikaturním zásadám nikterak nezpronevěřily. V odůvodnění rozsudků uvedly, z jakého důvodu při určování výše bezdůvodného obohacení – korespondující obvyklému nájemnému vynakládanému za užívání stejné nebo obdobné věci v daném místě, čase a za srovnatelných podmínek – vzniklého v době od 17. 2. 2019 do 5. 12. 2022 v důsledku bezesmluvního užívání dovolatelova pozemku parc. č. XY v k. ú. XY o výměře 2 168 m2,zastavěného v rozsahu 80 m2 dvěma dřevěnými rekreačními objekty žalované, vyšly (po výsleších znalců Ing. Tomáše Dostála a Ing. Lubomíra Krejčího) ze závěrů znaleckého posudku vypracovaného Ing. Tomášem Dostálem. Vysvětlily přitom, že znalec Ing. Tomáš Dostál v souladu s výše citovanými judikaturními východisky užil k určení obvyklého nájemného porovnávací metodu, když shromáždil dostačující vzorek srovnávacího materiálu (čtyři realizované nájmy pozemků zastavěných obdobnými rekreačními objekty), a logicky a přesvědčivě odůvodnil i užití koeficientu 1/10 pro stanovení obvyklého nájemného za užívání nezastavěných částí předmětného pozemku (o výměře 2 088 m2), jež na realitním trhu pronajímány nebývají – zcela přesvědčivým jeví se pak být i úsudek znalce, že u takto rozlehlého pozemku určeného k rekreaci nájemné za užívání jeho nezastavěných částí nedosahuje částek nájemného odpovídajícího zastavěné ploše. V situaci, kdy nebylo pochybností o závěrech znaleckého posudku Ing. Tomáše Dostála, zatímco ostatní znalecké posudky nebyly pro určení výše obvyklého nájemného dost dobře využitelné (znalci Ing. Lubomír Krejčí a Ing. Miloslava Bartušková určovali primárně obvyklou cenu pozemku, od níž teprve odvozovali výši tzv. „simulovaného nájemného“, aniž komparovali na trhu realizované nájemní smlouvy; posudek Ing. Miloslavy Bartuškové nadto trpí soudy nižšího stupně identifikovanými nepřesnostmi) a stručné odborné vyjádření realitní kanceláře postrádalo označení pramenů, z nichž byly údaje o obvyklém nájemném čerpány, se odvolací soud uváděné judikatuře zjevně nezpronevěřil ani tím, že nepřistoupil k vypracování revizního znaleckého posudku.

6. Prostřednictvím kritiky konkluzí odvolacího soudu o výši obvyklého nájemného za užívání předmětného pozemku v posuzovaném období dovolatel ostatně polemizuje najmě se skutkovými, a nikoliv právními závěry. Platí přitom, že skutkovým zjištěním soudů nižšího stupně je dovolací soud dle účinné procesní úpravy vázán (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 5. 2016, sp. zn. , a ze dne 15. 6. 2016, sp. zn. , nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 7. 12. 2016, sp. zn. , dále viz též usnesení Ústavního soudu ze dne 9. 8. 2016, sp. zn. , bod 10, ze dne 14. 2. 2017, sp. zn. , bod 6, a ze dne 8. 8. 2017, sp. zn. , bod 17), přičemž k výtkám vůči hodnocení provedených důkazů s účinností od 1. 1. 2013 není k dispozici žádný způsobilý dovolací důvod (srov. a dále v poměrech do 31. 12. 2012 například důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 2. 2011, sen. zn. , uveřejněného pod č. 108/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, včetně tam zmíněného odkazu na nález Ústavního soudu ze dne 6. 1. 1997, sp. zn. , uveřejněný pod č. 1/1997 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu), když uplatněním způsobilého dovolacího důvodu není ani zpochybnění právního posouzení věci, vychází-li z jiného skutkového stavu, než z jakého vyšel při posouzení věci odvolací soud (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. , uveřejněné pod č. 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Prostřednictvím uvedené polemiky tudíž na přípustnost dovolání usuzovat ani nelze.

7. Z uvedeného je tedy zřejmé, zákonné předpoklady přípustnosti podaného dovolání v posuzovaném případě naplněny nebyly ( ).

8. Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání ( věty první ), dovolání jako nepřípustné odmítl ( ).

9. V rozhodnutí, jímž se řízení bude končit, bude rozhodnuto i o náhradě nákladů tohoto dovolacího řízení (, věty druhé, ).

10. Shora citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu – vydaná po 1. lednu 2001 – jsou dostupná na webových stránkách Nejvyššího soudu www.nsoud.cz, rozhodnutí Ústavního soudu na www.usoud.cz.

Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 14. 11. 2023

Mgr. Zdeněk Sajdl

předseda senátu