Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 2433/2025

26 Cdo 2433/2025-2399

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Lucie Jackwerthové a soudců JUDr. Pavlíny Brzobohaté a JUDr. Romana Šebka, Ph.D., ve věci žalobce P. R., zastoupeného JUDr. Davidem Hladíkem, advokátem se sídlem v Pardubicích, Smilova 356, proti žalovaným 1) V. B., 2) V. B., 3) L. H., 4) J. H., a 5) M. R., o zaplacení částky 581 759,50 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 17. 5. 2023, č. j. -2240, takto:

Odůvodnění:

1. Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích (odvolací soud) usnesením ze dne 17. 5. 2023, č. j. -2240, potvrdil usnesení Okresního soudu v Pardubicích (soudu prvního stupně) ze dne 19. 1. 2023, č. j. -2200, jímž zastavil dovolací řízení (řízení o dovolání žalobce proti usnesení odvolacího soudu ze dne 15. 9. 2021, č. j. -2046) pro nezaplacení soudního poplatku za dovolání, a rozhodl o náhradě nákladů „odvolacího“ (správně dovolacího) řízení; současně odvolací soud rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.

2. Dovolání žalobce (dovolatele) proti usnesení odvolacího soudu Nejvyšší soud odmítl podle , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “) – dílem pro vady, jež nebyly včas (po dobu trvání lhůty k dovolání) odstraněny a pro něž nelze v dovolacím řízení pokračovat, a dílem pro nepřípustnost.

3. Způsobilým vymezením přípustnosti dovolání není pouhá citace ustanovení Má-li být dovolání přípustné podle ustanovení proto, že napadené rozhodnutí závisí na řešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu (jak v úvodu dovolání avizoval dovolatel), musí být z obsahu dovolání patrno, o kterou otázku hmotného nebo procesního práva jde a od které „ustálené rozhodovací praxe“ se řešení této právní otázky odvolacím soudem odchyluje (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. , uveřejněné pod č. 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

4. Dovolatel v dovolání mimo jiné namítá, že odvolací soud vůbec nerozhodl o jeho odvolacích námitkách proti usnesení soudu prvního stupně a proti nezákonnosti a podjatosti soudkyně soudu prvního stupně JUDr. Lucie Lubasové a že soud prvního stupně mu v rozporu s ustanovením nedoručil usnesení s výzvou k zaplacení soudního poplatku za dovolání. V tomto směru však neformuluje žádné právní otázky, na nichž spočívá (závisí) napadené rozhodnutí, ani nespecifikuje žádnou ustálenou rozhodovací praxi (nejen) Nejvyššího soudu, od níž se měl odvolací soud odchýlit, a tento údaj nelze zjistit ani z celkového obsahu dovolání.

5. Dovolatel v obsáhlém, leč místy jen těžko srozumitelném, dovolání dále také namítá porušení různých svých práv (např. právo na spravedlivý proces, právo na přístup k soudu, právo na „spravedlivost“ apod.), cituje celou řadu rozhodnutí Ústavního či Nejvyššího soudu, avšak bez vazby na konkrétní otázku procesního práva, kterou měl odvolací soud v napadeném usnesení vyřešit rozdílně od takové judikatury (hmotněprávní otázky odvolací soud v napadeném usnesení neřešil a ostatně vzhledem k jeho ryze procesní povaze ani řešit nemohl).

6. Pro úplnost lze dodat, že podle judikatury Ústavního soudu může být přípustné dovolání pro řešení otázky hmotného nebo procesního práva vztahující se k ochraně základních práv a svobod, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené judikatury Nejvyššího soudu, popř. Ústavního soudu. Dovolatel je však i v takovém případě povinen řádně vymezit právní otázku a vyjádřit její vztah k judikatuře Nejvyššího soudu, popř. Ústavního soudu. Sama o sobě námitka porušení ústavně zaručeného práva na spravedlivý proces k založení přípustnosti dovolání nepostačuje (srov. stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 28. 11. 2017, sp. zn. , nebo nálezy Ústavního soudu ze dne 3. 6. 2020, sp. zn. , či ze dne 1. 11. 2016, sp. zn. ).

7. V uvedených částech je tak dovolání vadné.

8. Namítá-li dovolatel, že při řešení otázky náležitostí odůvodnění rozhodnutí se odvolací soud odchýlil od rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 28. 8. 2014, sp. zn. , přehlíží, že v citovaném rozsudku dovolací soud řešil otázku řádného odůvodnění meritorního rozhodnutí ve smyslu V projednávané věci je ale napadeným rozhodnutím usnesení odvolacího soudu, kterým nebylo rozhodnuto ve věci samé a pro které neplatí (srov. , a contrario), a tudíž na ně nelze vztáhnout ani závěry citovaného rozsudku.

9. Pro úplnost lze dodat, že napadené rozhodnutí splňuje náležitosti odůvodnění usnesení odvolacího soudu, jež vyplývají z přiměřené aplikace (ve spojení s ), je pochopitelné a srozumitelné a nelze ho považovat za nepřezkoumatelné, což platí tím spíše, že dovolatel v dovolání ani neuvedl, jaké konkrétní nedostatky jeho odůvodnění jej mají činit nepřezkoumatelným.

10. Vytýká-li dovolatel soudům nižších stupňů, že jej nepoučily o právu vyjádřit se k osobám soudců, kteří mají podle rozvrhu práce věc projednat a rozhodnout, uplatňuje vady řízení, které nejsou způsobilým dovolacím důvodem. K vadám řízení může dovolací soud přihlédnout jen tehdy, je-li dovolání přípustné ( -238a ); samy o sobě však takovéto vady (i kdyby byly dány) přípustnost dovolání (podle ) nezakládají.

11. Nadto vytýkaný nedostatek poučení o právu vyjádřit se k osobám soudců, kteří mají podle rozvrhu práce věc projednat a rozhodnout, pak v tomto konkrétním případě nepředstavuje vadu, jež by mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ( ). Dovolateli nemohlo být v důsledku tvrzeného nesprávného postupu soudu odepřeno právo vznést námitku podjatosti soudkyně soudu prvního stupně JUDr. Lucie Lubasové, která vydala usnesení potvrzené napadeným rozhodnutím, jestliže tuto námitku vznesl a bylo o ní v předchozí fázi řízení rozhodnuto usnesením Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 11. 9. 2020, č. j. -1917, jímž byla posouzena jako nedůvodná. Ve vztahu k soudcům senátu odvolacího soudu, který vydal napadené usnesení (JUDr. Bořivoj Hájek, Mgr. Radek Kopsa a JUDr. Šárka Hůrková, Ph. D.), dovolatel neuvedl žádné konkrétní, právně relevantní skutečnosti, pro které by byl důvod pochybovat o jejich nepodjatosti; není tak žádného důvodu se domnívat, že by v dané věci absentovalo skutečné a účinné právo dovolatele na spravedlivý proces (k tomu srov. zejména usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 10. 2007, sp. zn. , dále např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2022, sp. zn. , vydané v jiné věci žalobce, proti němuž byla podána ústavní stížnost, kterou Ústavní soud odmítl usnesením ze dne 24. 1. 2023, sp. zn. ).

12. Namítá-li návazně dovolatel, že o věci rozhodovali před soudy nižších stupňů vyloučení (podjatí) soudci a že soudy byly nesprávně obsazeny, uplatňuje z obsahového hlediska tzv. zmatečnostní vady podle a f) , které podle věty druhé nejsou způsobilým dovolacím důvodem a k nimž může dovolací soud přihlédnout opět jen tehdy, je-li dovolání přípustné (srov. ). V případě nepřípustného dovolání (o něž jde i v tomto případě) jsou takovéto vady právně významné pouze z hlediska žaloby pro zmatečnost [srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2005, sp. zn. , uveřejněné pod č. 82/2006 v časopisu Soudní judikatura, ze dne 17. 8. 2016, sp. zn. , a ze dne 30. 11. 2022, sp. zn. (ústavní stížnosti podané proti posledním dvěma rozhodnutím odmítl Ústavní soud usneseními ze dne 21. 6. 2017, sp. zn. , a ze dne 31. 5. 2023, sp. zn. )].

13. Obdobně to platí i pro dovolací námitku, že odvolací soud nenařídil k projednání odvolání jednání, stejně jako soud prvního stupně nenařídil jednání k projednání věci samé. Rovněž uvedená dovolací námitka ve skutečnosti vystihuje zmatečnostní vadu, tentokrát podle 229 odst. 3 , neboť dovolatel jí namítá odnětí možnosti jednat před soudem, jímž je takový postup soudu, kterým znemožnil účastníku řízení realizaci těch procesních práv, jež mu zákon přiznává (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 5. 2001, sp. zn. , či ze dne 29. 8. 2025, sen. zn. ). I pro takovou vadu přitom platí, že podle věty druhé není způsobilým dovolacím důvodem a k jejímu prověření slouží žaloba pro zmatečnost; ani předestřená dovolací námitka proto přípustnost dovolání podle založit nemohla. Jen pro úplnost zde dovolací soud přesto podotýká, že odvolací soud napadeným usnesením ani soud prvního stupně usnesením, jež bylo rozhodnutím odvolacího soudu potvrzeno, nerozhodovaly o věci samé ve smyslu , jak se snad mylně domníval dovolatel.

14. K obsahu podání nazvaného „Upřesnění po více než dvou letech doplněného dovolání žalobce ze dne 24. 7. 2023“ datovaného dnem 1. 10. 2025, které bylo podáno po uplynutí lhůty k podání dovolání, dovolací soud nepřihlížel.

15. Dovolatel sice napadl dovoláním usnesení odvolacího soudu „v celém rozsahu“, avšak jeho nákladové výroky napadá zjevně jen proto, že jde o výroky akcesorické. Dovolání v této části totiž neobsahuje žádné odůvodnění, a navíc by ani nebylo přípustné [ ].

16. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje ( věta druhá ).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 22. 10. 2025

Mgr. Lucie Jackwerthová předsedkyně senátu