Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 1429/2022

30 Cdo 1429/2022-330

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Davida Vláčila a soudců JUDr. Jana Kolby a Mgr. Viktora Sedláka v právní věci žalobce P. R., nar. XY, bytem v XY, zastoupeného JUDr. Davidem Hladíkem,advokátem se sídlem v Pardubicích, Smilova 356, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 427/16, o zaplacení 775 730 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 31. 5. 2021, č. j. -167, takto:

Odůvodnění:

Žalobce se před soudy obou stupňů po žalované domáhal zaplacení částky 500 000 Kč z titulu náhrady škody, která mu měla být způsobena nezákonným rozhodnutím vydaným v řízení vedeném u Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. , a dále náhrady nemajetkové újmy ve výši 275 730 Kč, která mu měla být způsobena nezákonným rozhodnutím vydaným v řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. , a to podle , o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. , o notářích a jejich činnosti (dále též jen „OdpŠk“).

Obvodní soud pro Prahu 2 (dále též jen „soud prvního stupně“) usnesením ze dne 6. 3. 2020, č. j. -114, řízení (částečně) co do částky 500 000 Kč zastavil pro překážku věci rozsouzené.

Městský soud v Praze (dále též jen „soud odvolací“) usnesením ze dne 31. 5. 2021, č. j. -167, usnesení soudu prvního stupně potvrdil (výrok I) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II).

Usnesení odvolacího soudu, jakož i usnesení soudu prvního stupně, napadl žalobce v plném rozsahu včasným dovoláním.

Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle , , ve znění účinném od 1. 1. 2022 (viz čl. II a XII ), dále jen „ “

V posuzované věci žalobce dovoláním napadl nejen rozhodnutí odvolacího soudu, ale výslovně též rozhodnutí soudu prvního stupně, které v dovolacím řízení přezkoumávat nelze (srov. , podle kterého lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští, a , podle něhož je opravným prostředkem proti rozhodnutí soudu prvního stupně odvolání, pokud to zákon nevylučuje). Jelikož funkční příslušnost soudu k projednání dovolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně není dána a nedostatek funkční příslušnosti je neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení, který brání tomu, aby dovolací soud mohl pokračovat v řízení o podaném dovolání, Nejvyšší soud dovolací řízení podle a zastavil (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 9. 2003, sp. zn. , uveřejněné pod č. 47/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Proti výroku II usnesení odvolacího soudu, jímž bylo rozhodnuto o náhradě nákladů odvolacího řízení mezi jeho účastníky, není dovolání přípustné podle

Žalobcovo dovolání dále v převážné části neobsahuje zákonem vyžadované náležitosti ( ), konkrétně pak vymezení dovolacího důvodu (v podobě formulace konkrétní otázky hmotného či procesního práva) a předpokladů přípustnosti dovolání, neboť dovolatel, zejména v části IV. B. 1. a. („Porušení práva na přístup k soudu Obvodním soudem pro Prahu 2“), v části IV. B. 2. c. („Porušení práva na nezávislý a nestranný soud oběma zde uvedenými soudy“), v části IV. B. 3. („Právo na spravedlivý proces, právo na spravedlivost a jednání a dokazování“) a v části IV. B. 4. („Právo na účinné opravné prostředky), namítá pouze, že v předchozím řízení došlo k porušení celé řady jeho ústavně garantovaných práv, zejména práva na spravedlivý proces a jeho jednotlivé složky ( d). Z ustálené judikatury Ústavního soudu totiž vyplývá, že námitka, jejíž podstatou je tvrzení o porušení základních práv a svobod, může založit přípustnost dovolání, avšak tato možnost nikterak nezbavuje dovolatele povinnosti vymezit předpoklady přípustnosti dovolání, a to mj. tím, že poukáže na ustálenou judikaturu Ústavního soudu, od níž se odvolací soud odchýlil při řešení otázky vztahující se k ochraně základních práv a svobod, kterou musí dovolatel vymezit. Neobsahuje-li dovolání vymezení předpokladů přípustnosti, není odmítnutí takového dovolání pro vady porušením d (srov. stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 28. 11. 2017, sp. zn. , uveřejněné pod č. 460/2017 Sb.). Žalobce ve svém obsáhlém a místy jen těžko srozumitelném, dovolání namítá porušení různých práv, cituje celou řadu rozhodnutí Ústavního soudu či soudu Nejvyššího, avšak povětšinou bez vazby na konkrétní otázku hmotného či procesního práva, kterou měl odvolací soud v napadeném usnesení vyřešit rozdílně od takové judikatury. V uvedených částech je proto dovolání žalobce vadné, přičemž jeho nedostatky již nelze odstranit, neboť lhůta pro podání dovolání, během níž tak bylo možno učinit ( věta první ), uplynula.

Ve zbylém rozsahu dovolání je sice ve smyslu právě vyložených pravidel vztahujících se k náležitostem dovolání možno identifikovat dovolatelem formulované otázky procesního práva, u nichž je namítáno, že je odvolací soud posoudil v rozporu s dosavadní judikaturou Ústavního soudu či dovolacího soudu, avšak tyto otázky přípustnost dovolání podle nezakládají.

Přípustnost dovolání podle nemohou založit námitky žalobce vztahující se k jím tvrzené podjatosti soudkyně Obvodního soudu pro Prahu 2 K. Š. a soudce Městského soudu v Praze P. R. již proto, že ani jeden z nich se vydání dovolatelem napadeného rozhodnutí odvolacího soudu (ani jemu předcházejícího usnesení soudu prvního stupně) nezúčastnil. Především se však jedná o namítnutí zmatečnostní vady řízení ve smyslu , což nezakládá přípustný dovolací důvod ( ), a pro projednání této námitky tudíž nelze dovolání připustit (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 2021, sp. zn. ). Z téhož důvodu nelze připustit dovolání ani pro projednání námitky podjatosti ve vztahu k asistentovi Obvodního soudu pro Prahu 2 M. N.

Ani námitka žalobce, že nebyl předem poučen o právu vznášet námitku podjatosti vůči soudcům, případně asistentovi soudce, kteří se podíleli na přijetí dotčených rozhodnutí ať už u soudu prvního stupně, nebo u soudu odvolacího, přípustnost dovolání podle nezakládá, neboť by se jednalo o vadu řízení, k níž by však dovolací soud mohl přihlédnout až tehdy, bylo-li by dovolání shledáno přípustným ( ), k čemuž však v daném případě nedošlo. Tato námitka nemůže založit přípustnost dovolání ani proto, že by případným postupem soudu v rozporu s dosavadní judikaturou Ústavního soudu mohlo dojít k porušení základních práv a svobod žalobce, neboť v případě asistenta soudce Obvodního soudu pro Prahu 2 M. N. (a také v případě soudkyně téhož soudu K. Š.) byla žalobcem vznesená námitka podjatosti posouzena v předchozím řízení jako nedůvodná (tedy žalobci nebylo odepřeno právo vznést námitku podjatosti) a v případě soudců senátu odvolacího soudu, který vydal dovoláním napadené usnesení, žalobce neuvedl žádné konkrétní skutečnosti, pro které by byl důvod pochybovat o jejich nepodjatosti (k tomu srov. zejména usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 10. 2007, sp. zn. ).

Přípustnost dovolání podle nezakládá ani otázka, zda je usnesení o zastavení řízení pro neodstranitelnou překážku řízení ( ) rozhodnutím ve věci samé (a zda z tohoto důvodu mělo být pro vydání takového usnesení nařízeno jednání a zda mohl takové rozhodnutí u soudu prvního stupně vydat asistent soudce), neboť při řešení této otázky se odvolací soud neodchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, jestliže uzavřel, že usnesení je sice rozhodnutím, jímž se řízení končí, není však rozhodnutím ve věci samé (viz zejména usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 8. 1997, sp. zn. , publikované v časopise Soudní judikatura z oblasti občanského, obchodního a pracovního práva pod č. 88/1997, dále např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. 5. 1999, sp. zn. , či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 12. 2002, sp. zn. ; srov. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 2. 2019, sp. zn. , podle něhož „rozhodnutím ve věci samé je rozhodnutí soudu o tom, zda podané žalobě soud vyhoví nebo ji zamítne“, či ve vztahu k zastavení řízení podle usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 2011, sp. zn. , publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 48/2012).

Navíc námitka, že rozhodnutí o zastavení řízení nemohl u soudu prvního stupně vydat asistent soudce, opět směřuje k vytknutí zmatečnostní vady ve smyslu , a pro její projednání nemůže být dovolání připuštěno (viz výše).

Z výše uvedených důvodů Nejvyšší soud dovolání žalobce v části směřující proti usnesení odvolacího soudu podle odmítl.

O náhradě nákladů tohoto dovolacího řízení rozhodne soud v rámci rozhodnutí, kterým bude řízení jako celek skončeno.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 27. 9. 2022 JUDr. David Vláčil

předseda senátu