Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

21 Cdo 496/2005

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Zdeňka Novotného a JUDr. Mojmíra Putny v právní věci žalobce P. H., proti žalovanému F. s.r.o., zastoupenému advokátem, o úpravu potvrzení o zaměstnání a o 59.252,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. , o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích ze dne 23. března 2004 č.j. -102 takto:

I. Dovolání žalovaného se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Žalobce se domáhal (žalobou změněnou se souhlasem soudu), aby žalovanému bylo uloženo upravit \"potvrzení při změně zaměstnání\" ze dne 6.4.2001 tak, že v něm budou uvedeny \"důvod ukončení pracovního poměru podle b \" a \"výše průměrného hrubého výdělku podle pracovní smlouvy ve výši 13.500,- Kč\", a aby mu žalovaný zaplatil na cestovních náhradách 2.237,- Kč, na \"přeplatku na daních\" za rok 2000 2.390,- Kč, na mzdě za měsíc únor 2001 částku 13.500,- Kč, na mzdě za měsíc březen 2001 částku 7.977,- Kč, na náhradě mzdy za nevyčerpanou dovolenou (10,5 dne) částku 6.148,- Kč a na náhradě mzdy \"za výpovědní dobu\" 27.000,- Kč. Žalobu zdůvodnil zejména tím, že pracovní poměr u žalovaného, který vznikl na základě pracovní smlouvy ze dne 1.2.1999 dnem 15.2.1999, dne 6.4.2001 okamžitě zrušil podle ustanovení . Při skončení pracovního poměru mu však žalovaný vydal \"potvrzení o změně při zaměstnání\" s nesprávně uvedeným důvodem ukončení pracovního poměru a s \"vypočtenými výdělky neodpovídajícími pracovní smlouvě\". Přes žádost dosud žalovaný \"nevyrovnal\" ani uvedené peněžité nároky žalobce.

Okresní soud v Pardubicích rozsudkem ze dne 15.1.2003 č.j. -78 zastavil z důvodu zpětvzetí žaloby řízení \"ohledně zaplacení přeplatku na daních ve výši 2.390,- Kč, ohledně zaplacení části mzdy za únor a březen 2002 a části náhrady dovolené ve výši 12.051,- Kč v hrubé mzdě a ohledně zaplacení částky 270,- Kč z titulu náhrady cestovních nákladů\", žalovanému uložil, aby \"opravil potvrzení při změně zaměstnání ze dne 6.4.2001 vydané žalobci, v důvodech ukončení pracovního poměru, pracovní poměr byl zrušen okamžitým zrušením ze strany žalobce dle § 54 odst.1 písm. b) zák. práce, a v údajích o hrubém a čistém měsíčním výdělku, který činil dle pracovní smlouvy 13.500,- Kč hrubého\", a aby zaplatil žalobci \"cestovní náhrady ve výši 1.967,- Kč\" a částku 42.959,- Kč \"v hrubé mzdě\", a rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení 3.370,- Kč. Z provedených důkazů dovodil, že pracovní poměr účastníků nebyl skončen dohodou (jak se uvádí v potvrzení o zaměstnání ze dne 6.4.2001), neboť žalobce na návrh žalovaného směřující k uzavření dohody o rozvázání pracovního poměru nepřistoupil, nýbrž okamžitým zrušením pracovního poměru, které žalobce dal žalovanému dopisem ze dne 4.4.2001 (doručeným žalovanému dne 5.4.2001) podle ustanovení z důvodu nevyplacení mzdy za měsíc únor 2001. Požadavek na úpravu potvrzení o zaměstnání ze dne 6.4.2001 je podle soudu prvního stupně důvodný rovněž v údaji o výši hrubé mzdy žalobce, která podle pracovní smlouvy činila 13.500,- Kč. Na peněžitých nárocích soud prvního stupně uložil žalovanému, aby zaplatil žalobci na náhradě mzdy podle ustanovení částku 27.000,- Kč, na doplatku mzdy za únor 2001 částku 8.500,- Kč, na doplatku mzdy za březen 2001 částku 5.022,- Kč, na náhradě za nevyčerpanou dovolenou částku 2.437,- Kč a na cestovních náhradách částku 1.967,- Kč.

K odvolání žalovaného Krajský soud v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích rozsudkem ze dne 23.3.2004 č.j. -102 rozsudek soudu prvního stupně potvrdil ve výrocích, kterými bylo žalobě vyhověno s tím, že uvedl \"správné znění výroku o úpravě potvrzení o zaměstnání\" [tak, že zní: \"Žalovaný je povinen upravit potvrzení o změně zaměstnání ze dne 6.4.2001 vydané žalobci, a to v důvodech o ukončení pracovního poměru tak, že pracovní poměr byl zrušen okamžitým zrušením pracovního poměru ze strany zaměstnance dle a dále v údajích o hrubém a čistém měsíční výdělku tak, že hrubý výdělek zaměstnance činil dle pracovní smlouvy 13.500,- Kč měsíčně\"], a ve výroku o náhradě nákladů řízení a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Poté, co dovodil, že žalovaný požádal o odročení jednání před odvolacím soudem nařízeného na den 23.3.2004 bezdůvodně (skutečnost, že jednatel žalovaného Ing. J. K., CSc. se měl v týdnu od 22.3. do 26.3.2004 podrobit dlouhodobě plánovanému \"většímu stomatologickému zákroku s pracovní neschopností\", není důležitým důvodem k odročení jednání, neboť žalovanému bylo doručeno předvolání k jednání již dne 3.2.2004 a měl \"tudíž dostatek času si zařídit své záležitosti tak, aby některý z pracovníků žalovaného, který by mohl být pověřen statutárním zástupcem žalovaného k zastupování žalovaného u jednání, se mohl k nařízenému jednání dostavit\"), dospěl k závěru, že rozsudek soudu prvního stupně \"netrpí žádnými vadami, které by měly za následek nesprávné rozhodnutí ve věci\", vychází ze zjištěného skutkového stavu věci a spočívá na správných právních závěrech. Námitku žalovaného, který soudu prvního stupně vytknul, že dne 15.1.2003 ve věci rozhodl v jeho nepřítomnosti, ačkoliv svoji neúčast řádně omluvil, odvolací soud odmítl s odůvodněním, že předvolání k jednání nařízenému na den 15.1.2003 žalovaný obdržel dne 6.1.2003, že v omluvě provedené jeho pracovnicí R. S. při jednání dne 15.1.2003 není obsažena žádost o odročení jednání a že ani nebylo prokázáno, že by R. S. vůbec byla oprávněna za žalovaného jednat před soudem; soud prvního stupně tedy věc projednal v nepřítomnosti žalovaného v souladu se zákonem. K výhradám žalovaného týkajících se zjištění skutkového stavu věci odvolací soud nepřihlédl proto, že byly založeny na nových skutečnostech, které nebyly uplatněny před soudem prvního stupně a které nelze podřadit pod ustanovení , a že tedy nejsou ve smyslu ustanovení způsobilým podkladem pro rozhodnutí o odvolání. Rozsudek soudu prvního stupně v odvoláním dotčených výrocích shledal odvolací soud za správný s tím, že výrok o úpravě potvrzení o zaměstnání upravil tak, aby \"lépe odpovídal ust. a aby z tohoto výroku srozumitelně a jasně vyplývalo, jakým způsobem má být provedena změna potvrzení o zaměstnání\".

Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání. Namítá v první řadě, že \"s průběhem soudního řízení\" před soudem prvního stupně byl u žalovaného podrobně seznámen jen jeho jednatel Ing. J. K., CSc., který \"disponoval i listinami a důkazními návrhy, které chtěl uplatnit\" při jednání dne 15.1.2003, že v účasti na jednání mu zabránily akutní zdravotní obtíže, pro které musel vyhledat lékařskou pomoc v Nemocnici P. a které mu znemožnily \"pověřit kohokoliv jiného plnou mocí k účasti na nařízeném jednání, eventuelně předat zástupci nejen plnou moc, ale i podrobnou informaci a pokyny pro postup v řízení\", a že \"jediným řešením bylo telefonicky vyrozumět administrativní pracovnici žalovaného R. S., aby soud vyrozuměla o této nepředpokládané překážce, která brání jednateli v účasti na nařízeném jednání a požádat o odročení jednání\". Za těchto okolností neměla být věc soudem prvního stupně dne 15.1.2003 projednána a rozhodnuta v nepřítomnosti žalovaného, neboť R. S. se \"k soudu dostavila a neúčast žalovaného omluvila, i když je otázkou, zda jako osoba práva neznalá zdůraznila ty skutečnosti, které měly vést k odročení jednání\", a hodnocení situace ze strany odvolacího soudu je \"formální\". Žalovaný dále odvolacímu soudu vytýká, že nevyhověl jeho žádosti o odročení jednání nařízeného na den 23.3.2004, při němž chtěl žalovaný \"především zdůraznit akutnost zdravotních obtíží, které zabránily jednateli žalovaného účastnit se jednání před Okresním soudem v Pardubicích dne 15.1.2003 a vyloučily tak možnost učinit jiná opatření pro zastoupení žalovaného a navržení potřebných důkazů\"; žalovaný přitom žádost o odročení jednání doložil lékařským potvrzením ošetřujícího lékaře a v důsledku postupu odvolacího soudu byl zkrácen na svých procesních právech. Přípustnost dovolání žalobce dovozuje z ustanovení a navrhuje, aby dovolací soud rozsudky soudů obou stupňů zrušil a aby věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací ( ) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení , se nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání.

Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští ( ).

Podmínky přípustnosti dovolání proti rozsudku odvolacího soudu jsou obsaženy v ustanovení

Dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [ ] nebo jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [ ], anebo jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [ ]; to neplatí ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20.000,- Kč a v obchodních věcech 50.000,- Kč, přičemž se nepřihlíží k příslušenství pohledávky [ ], a ve věcech upravených zákonem o rodině, ledaže jde o rozsudek o omezení nebo zbavení rodičovské zodpovědnosti nebo pozastavení jejího výkonu, o určení (popření) rodičovství nebo o nezrušitelné osvojení [ ].

Žalovaný dovoláním napadá rozsudek odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé. Podle ustanovení dovolání není přípustné, a to již proto, že ve věci samé nebylo soudem prvního stupně vydáno rozhodnutí, které by bylo odvolacím soudem zrušeno. Dovolání žalovaného proti rozsudku odvolacího soudu tedy může být přípustné jen při splnění předpokladů uvedených v ustanovení

Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem [ ].

Dovolací soud je při přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu zásadně vázán uplatněnými dovolacími důvody (srov. ); vyplývá z toho mimo jiné, že při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve smyslu ustanovení ve věci samé po právní stránce zásadní právní význam, může posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil.

Přípustnost dovolání podle ustanovení není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud za použití hledisek, příkladmo uvedených v ustanovení , dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé po právní stránce zásadní význam skutečně má.

V projednávané věci odvolací soud řešil právní otázku, zda soud prvního stupně věc při jednání dne 15.1.2003 projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného v souladu s ustanovením za situace, kdy žalovaný omluvil neúčast osoby oprávněné za něj jednat před soudem, aniž by požádal o odročení jednání.

Výklad této právní otázky se v judikatuře soudů již ustálil.

Podle ustanovení nedostaví-li se řádně předvolaný účastník k jednání a včas nepožádal z důležitého důvodu o odročení jednání, může soud věc projednat a rozhodnout v nepřítomnosti takového účastníka; vychází přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů.

V rozhodovací činnosti soudů byl přijat a je nadále jako správný přijímán právní názor, že omluva nepřítomnosti účastníka u jednání není bez dalšího žádostí o odročení jednání ve smyslu ustanovení (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30.5.1996 sp. zn. , které bylo uveřejněno pod č. 25 v časopise Soudní judikatura, roč. 1998) a že tedy účastník, který chce zabránit tomu, aby soud věc projednal a rozhodl bez jeho účasti, musí nejen svou nepřítomnost při jednání spočívající v důležitém důvodu omluvit, ale také požádat o odročení jednání. Odvolací soud - jak vyplývá z odůvodnění napadeného rozsudku - uvedenou právní otázku posoudil v souladu s ustálenou judikaturou soudů, a proto napadený rozsudek nemůže mít z hlediska této právní otázky zásadní význam a dovolání žalovaného proti němu nemůže být přípustné ani podle ustanovení

K námitkám žalovaného, v nichž poukazuje na to, že jednatel Ing. J. K., CSc. uložil R. S., aby omluvila jeho neúčast při jednání u soudu prvního stupně dne 15.1.2003 a požádala o odročení jednání, že \"je otázkou\", zda R. S. \"jako osoba práva neznalá\" u soudu prvního stupně \"zdůraznila ty skutečnosti, které měly vést k odročení jednání\", je třeba uvést, že R. S. při jednání dne 15.1.2003 nejen omluvila neúčast jednatele žalovaného při jednání, ale současně soudu doručila \"rekapitulaci sporu, kterou jednatel vypracoval pro potřeby soudu\" (ve spise založenou na č.l. 72 a 73), a že ani z této \"rekapitulace\" - kromě toho, že zpochybňuje tvrzení žalovaného obsažené v dovolání, že akutní zdravotní obtíže jednateli Ing. J. K., CSc. znemožnily \"pověřit kohokoliv jiného plnou mocí k účasti na nařízeném jednání, eventuelně předat zástupci nejen plnou moc, ale i podrobnou informaci a pokyny pro postup v řízení\" - nevyplývá žádost žalovaného o odročení jednání.

Žalovaný dále v dovolání namítal, že odvolací soud nevyhověl jeho žádosti o odročení jednání nařízeného na den 23.3.2004, ačkoliv svou žádost doložil důležitým důvodem (lékařským potvrzením o tom, že jednatel žalovaného Ing. J. K., CSc. se má v týdnu od 22.3. do 26.3.2004 podrobit dlouhodobě plánovanému \"většímu stomatologickému zákroku s pracovní neschopností\"), tedy že - řečeno jinak slovy zákona - řízení před odvolacím soudem je postiženo zmatečností podle ustanovení , neboť mu byla nesprávným postupem odvolacího soudu odňata možnost jednání před soudem.

Uvedenou námitkou se dovolací soud nemohl zabývat. Zmatečnosti (včetně zmatečnosti podle ustanovení ) nejsou podle právní úpravy účinné od 1.1.2001 - jak vyplývá z ustanovení a 3 - způsobilým dovolacím důvodem. Dovolací soud sice smí ke zmatečnostem podle ustanovení , a b) a přihlédnout (a to i když nebyly v dovolání uplatněny), avšak - jak vyplývá z ustanovení věty druhé - jen tehdy, je-li dovolání přípustné; uvedený předpoklad v projednávané věci naplněn není, neboť - jak uvedeno výše - dovolání žalovaného proti rozsudku odvolacího soudu není přípustné ani podle ustanovení Má-li žalovaný opravdu za to, že mu nesprávným postupem odvolacího soudu byla odňata možnost jednání před soudem, může svou námitku uplatnit (samozřejmě za předpokladu, že mu dosud neuplynula lhůta) prostřednictvím žaloby pro zmatečnost.

Protože dovolání žalovaného proti rozsudku odvolacího soudu není přípustné, Nejvyšší soud ČR je podle ustanovení věty první a odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení věty první, a věty první , neboť žalovaný s ohledem na výsledek řízení na náhradu svých nákladů nemá právo a žalobci v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 15. prosince 2005

JUDr. Ljubomír Drápal, v. r.

předseda senátu