Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

23 Cdo 1846/2022

-23

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Bohumila Dvořáka, Ph.D., a soudců JUDr. Pavla Horáka, Ph.D., a JUDr. Pavla Tůmy, Ph.D., v právní věci žalobkyně Bohemia Regent a.s.,se sídlem v Třeboni, Trocnovské náměstí 124, identifikační číslo osoby 26026350, zastoupené JUDr. Davidem Řezníčkem, Ph.D., advokátem se sídlem v Českých Budějovicích, Krajinská 281/44, proti žalovanému J. Č., se sídlem XY, identifikační číslo osoby XY, zastoupenému Mgr. Vladimírem Dvořáčkem, advokátem se sídlem v Brně, Pekařská 384/13, o zaplacení 408 625,96 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Hodoníně pod sp. zn. , o dovolání žalovaného proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 27. 1. 2022, č. j. -28, takto:

Dovolání se odmítá.

Odůvodnění:

Okresní soud v Hodoníně jako soud prvního stupně usnesením ze dne 13. 9. 2021, č. j. -18, zamítl návrh žalovaného na prominutí zmeškání lhůty k podání odporu proti elektronickému platebnímu rozkazu Okresního soudu v Hodoníně ze dne 31. 5. 2021, č. j. -7.

Krajský soud v Brně jako soud odvolací napadeným rozhodnutím usnesení soudu prvního stupně potvrdil.

Usnesení odvolacího soudu napadl žalovaný dovoláním, které však Nejvyšší soud podle , , ve znění účinném od 1. 1. 2022 (viz čl. II a XII ), dále jen „“, odmítl.

Žalobkyně se ve vyjádření ztotožnila s postupem soudů nižších stupňů, zpochybnila a popřela dovolací argumentaci žalovaného a navrhla, aby Nejvyšší soud podané dovolání zamítl.

Podle lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, jestliže to zákon připouští.

Podle není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Žalovaný v dovolání namítá, že se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu (představované např. rozsudkem ze dne 14. 1. 2019, sp. zn. , či usnesením ze dne 14. 10. 2015, sp. zn. ), při hodnocení omluvitelných důvodů pro zmeškání lhůty k podání odporu proti elektronickému platebnímu rozkazu.

Dle ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu účelem (smyslem) institutu prominutí zmeškání lhůty je umožnit účastníku řízení provést procesní úkon, k němuž je oprávněn, jestliže k němu zmeškal lhůtu (on nebo jeho zástupce) „z omluvitelného důvodu“. Po účastníku řízení nelze spravedlivě požadovat, aby nesl následky zmeškání lhůty, jestliže nastane překážka nebo jiná okolnost, která mu (jeho zástupci) zabránila provést procesní úkon včas. Tato překážka nebo jiná okolnost – má-li být důvodem k prominutí zmeškání lhůty – musí představovat „omluvitelný důvod“; příčina toho, proč účastník řízení (jeho zástupce) zmeškal lhůtu k úkonu, tedy musí mít s ohledem na její povahu, nepředvídatelnost, závažnost, rozsah nebo z jiných důvodů aspekt ospravedlnitelnosti (toho, co lze v dané situaci omluvit). Omluvitelným důvodem jsou nejen události mající objektivní povahu, ale i okolnosti účastníkem (jeho zástupcem) způsobené či jinak zaviněné, jestliže je lze za dané situace považovat za omluvitelné (za důvod ospravedlňující zmeškání lhůty). Za omluvitelný důvod, pro který účastník řízení zmeškal lhůtu, je tedy třeba ve smyslu ustanovení věty první považovat jak takovou překážku (událost), která účastníku řízení (jeho zástupci) objektivně (nezávisle na jejich vůli) zabránila učinit včas příslušný procesní úkon, tak i okolnost účastníkem řízení (jeho zástupcem) případně způsobenou nebo jinak zaviněnou, jestliže ji lze považovat – zejména za přihlédnutí ke všem okolnostem případu a k poměrům účastníka řízení (jeho zástupce) – za omluvitelnou (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 9. 2015, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 63/2016 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2019, sen. zn. ). Je nutno mít ale na zřeteli, že jde o opatření výjimečné, protože zasahuje do právní jistoty ostatních účastníků řízení (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 11. 2019, sp. zn. ).

V projednávané věci odvolací soud vycházel ze skutkových zjištění, podle kterých se žalovaný v průběhu lhůty pro podání odporu nenacházel v takovém zdravotním stavu, který by mu znemožňoval odpor proti elektronickému platebnímu rozkazu včas podat, když ataka lumbalgie zad (projevující se omezenou hybností) žalovanému sice provedení dotčeného procesního úkonu (podání odporu) ztížila, objektivně je však neznemožnila (srov. bod 10 odůvodnění napadeného usnesení). Jestliže odvolací soud na základě shora uvedeného (a se současným přihlédnutím k dalším okolnostem, zejm. k možnosti žalovaného se soudem komunikovat dálkově a k opožděnému podání návrhu na prominutí zmeškání lhůty) dospěl k závěru, že žalovaným uváděný důvod zmeškání lhůty k podání odporu nebyl omluvitelný, je jeho postup s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu v souladu.

Předložením otázky, zda rozhodnutí o návrhu na prominutí zmeškání lhůty k podání odporu proti elektronickému platebnímu rozkazu může být vydáno vyšším soudním úředníkem, pak dovolatel podle obsahu namítá tzv. zmatečnostní vadu podle , spočívající v tom, že soud byl nesprávně obsazen (srov. k tomu např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 12. 2018, sp. zn. , či ze dne 28. 7. 2021, sp. zn. ). K nápravě takovéto vady řízení je určena žaloba pro zmatečnost. Dovolací soud může sice přihlédnout ke zmatečnostním vadám řízení uvedeným v , a b) a , avšak pouze za podmínky, že je dovolání přípustné (srov. větu druhou ), což v daném případě není. Přípustnost dovolání zmatečnostní vada podle procesních pravidel účinných od 1. 1. 2001 založit nemůže (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2005, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura, sešit č. 6, ročník 2006, pod číslem 82, a usnesení ze dne 28. 11. 2013, sen. zn. , a ze dne 5. 2. 2014, sen. zn. ).

Pro úplnost Nejvyšší soud dodává, že posuzované řízení takovou vadou zjevně netrpí, když podle ustanovení , o vyšších soudních úřednících a vyšších úřednících státního zastupitelství a o změně souvisejících zákonů, vyšší soudní úředník v občanském soudním řízení může, nestanoví-li zvláštní zákon jinak, provádět veškeré úkony soudu prvního stupně, s výjimkami uvedenými v tomto ustanovení. Rozhodování o prominutí zmeškání lhůty ve smyslu ustanovení , jež není rozhodováním ve věci samé (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 8. 1997, sp. zn. ), přitom mezi takové výjimky nepatří.

Z výše uvedeného plyne, že podmínky přípustnosti dovolání stanovené v nebyly naplněny, a Nejvyšší soud proto dovolání žalovaného podle ustanovení odmítl.

Vzhledem k tomu, že tímto rozhodnutím se řízení o věci samé nekončí, nebylo o náhradě nákladů dovolacího řízení rozhodováno. O náhradě nákladů dovolacího řízení rozhodnou soudy v konečném rozhodnutí (, a ).

Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 30. 11. 2022

JUDr. Bohumil Dvořák, Ph.D.

předseda senátu