Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 222/2025

-116

USNESENÍ

J. M.

M. K.

, zastoupené Mgr. Jozefem Barátem, advokátem se sídlem v Praze 6, Bachmačské náměstí 310/2, o vyklizení nemovitosti, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. , o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 4. 9. 2024, č. j. -98, takto:

I. Dovolání se odmítá.II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

1. Obvodní soud pro Prahu 5 (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 20. 5. 2024, č. j. -69, ve spojení s opravným usnesením ze dne 11. 7. 2024, č. j. -82, zamítl návrh žalované na přerušení řízení (výrok I), uložil jí povinnost vyklidit do 31. 12. 2024 tam specifikovaný rodinný dům – dále jen „předmětná nemovitost“, resp. „nemovitost“ (výrok II), a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok III).

2. Městský soud v Praze (odvolací soud) rozsudkem ze dne 4. 9. 2024, č. j. -98, odmítl odvolání žalované do výroku I o zamítnutí návrhu na přerušení řízení (výrok I), potvrdil rozsudek soudu prvního stupně (ve spojení s opravným usnesením) ve výroku o věci samé II a v nákladovém výroku III (výrok II) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok III).

3. Dovolání žalované (dovolatelky) proti rozsudku odvolacího soudu Nejvyšší soud odmítl podle , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „“) – dílem pro vady, jež nebyly v dovolací lhůtě odstraněny, a dílem pro nepřípustnost.

4. Může-li být dovolání přípustné jen podle (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu či jeho části. Má-li být dovolání přípustné podle proto, že napadené rozhodnutí závisí na řešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, musí být z obsahu dovolání patrno, o kterou otázku hmotného nebo procesního práva jde a od které „ustálené rozhodovací praxe“ se řešení této právní otázky odvolacím soudem odchyluje (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. , uveřejněné pod č. 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

5. Dovolatelka odvolacímu soudu (soudu prvního stupně) mimo jiné vytýká, že se nezabýval otázkou, z jakého právního titulu nemovitost užívá, a má za to, že při řešení této otázky se odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Z obsahu dovolání ale není patrné, od které konkrétní judikatury se měl odvolací soud odchýlit, a dovolání je tak v této části vadné (srov. ).

6. Dovolání není přípustné podle pro řešení otázky „za jakých podmínek lze vydržet služebnost bytu“, kterou dovolatelka pokládá za dovolacím soudem dosud neřešenou. Tvrzení o vydržení služebnosti bytu v předmětné nemovitosti totiž poprvé zmínila až v dovolání, čímž zároveň uplatnila tzv. skutkové novoty; v dovolacím řízení však platí zákaz skutkových novot (srov. ).

7. Na (neurčitě formulované) otázce „rozsahu vyklizení, pokud se v nemovitosti nacházejí i věci třetích osob“, kterou dovolatelka pokládá rovněž za dovolacím soudem dosud neřešenou, napadené rozhodnutí odvolacího soudu nespočívá (nezávisí). Dovolatelka nezpochybňuje, že předmětnou nemovitost užívá, namítá pouze, že se v ní nacházejí také movité věci dosud nevypořádané v probíhajícím dědickém řízení. Nesplní-li dovolatelka svou povinnost nemovitost vyklidit (tj. neodstraní-li z ní své věci a neodevzdá-li ji oprávněné osobě např. předáním klíčů), způsob, jakým bude výkon rozhodnutí proveden, vyplývá z V soudní praxi přitom není pochyb, že nařízený výkon rozhodnutí se nevztahuje na osoby, které byt užívají na základě vlastního práva, jež není odvozeno od práva povinného. Nebude-li exekuční titul směřovat proti všem (údajným) rušitelům vlastnického práva, bude na oprávněném, aby si opatřil i proti nim rozhodnutí o vyklizení, bude-li chtít dosáhnout úplného vyklizení bytu (srov. stanovisko Nejvyššího soudu ČSR ze dne 30. 12. 1983, sp. zn. , uveřejněné pod č. 27/1984 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Pro řešení této otázky proto nemůže být dovolání přípustné (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 7. 2013, sen. zn. , či ze dne 26. 9. 2013, sp. zn. , proti němuž byla podána ústavní stížnost, kterou Ústavní soud odmítl usnesením ze dne 16. 1. 2014, sp. zn. ).

8. Přípustnost dovolání podle nezakládá ani otázka „poskytnutí bytové náhrady“, neboť při jejím řešení se odvolací soud neodchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Povinnost zajistit bytovou náhradu vyklizovaným osobám pro vlastníka nemovitosti z předpisů hmotného práva nevyplývá. pojem bytových náhrad (náhradního bytu a náhradního ubytování) z předchozí právní úpravy v obč. zák. (, , ve znění účinném do 31. 12. 2013, dále opět jen „obč. zák.“) nepřevzal a jejich poskytování neupravuje (s výjimkou stanovenou v o. z., která na projednávaný případ nedopadá). Užívá-li někdo nemovitost (její část) bez právního důvodu, nelze mu v souvislosti s jeho vyklizovací povinností přiznat právo na zajištění bytové náhrady, a to ani za použití analogie zákona. Judikaturu, která byla za účinnosti obč. zák. přijata k otázce vázanosti vyklizení na bytovou náhradu, nelze v poměrech aplikovat (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 1. 2020, sp. zn. ).

9. Pro úplnost lze dodat, že uložil-li odvolací soud dovolatelce povinnost nemovitost vyklidit bez vázanosti na zajištění bytové náhrady (o jejíž přisouzení ostatně ani nežádala) za situace, kdy dovolatelka za její užívání (bez právního důvodu) po relativně dlouhou dobu (nejméně od října 2022) neposkytuje žalobci odpovídající (resp. žádné) protiplnění, vyřešil otázku namítaného rozporu výkonu práva s dobrými mravy v souladu s judikaturou dovolacího soudu (srov. stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 14. 10. 2009, sp. zn. , uveřejněné pod č. 6/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 12. 10. 2011, sp. zn. , či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 11. 2017, sp. zn. ).

10. Dovolatelka podává dovolání výslovně i do výroku III napadeného rozsudku o nákladech (odvolacího) řízení, v této části však není dovolání přípustné podle

11. S přihlédnutím k závěrům vyplývajícím z nálezu Ústavního soudu ze dne 23. 8. 2017, sp. zn. , Nejvyšší soud již samostatně nerozhodoval o návrhu dovolatelky na odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí za situace, kdy přikročil k rozhodnutí o samotném dovolání v (Ústavním soudem zdůrazněné) přiměřené lhůtě. Ostatně nejsou-li splněny předpoklady k meritornímu projednání dovolání, není dán ani prostor pro úvahy o odkladu vykonatelnosti dovoláním napadeného usnesení [ ] – srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 9. 2017, sp. zn. , či ze dne 3. 10. 2017, sp. zn. .

12. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje ( věta druhá ).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 12. 3. 2025

Mgr. Lucie Jackwerthová

předsedkyně senátu