Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 119/2017-135

26 Cdo 119/2017-135

U S N E S E N Í

A. B.

J. V.

, zastoupené Mgr. Jiřím Prokopem, advokátem se sídlem Beroun, Pražská 212/38, o vyklizení bytu a zaplacení částky 42.474,- Kč s příslušenstvím a smluvní pokuty, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. , o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 14. října 2014, č. j. -45, takto:

I. Dovolání

se odmítá

.

II. Žalovaná

je povinna

zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 1.800,- Kč k rukám JUDr. Jana Davida, advokáta se sídlem Praha 1, Štěpánská 643/39, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.

Odůvodnění:

Obvodní soud pro Prahu 4 (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 27. února 2014, č. j. -22, uložil žalované vyklidit a vyklizený žalobkyni předat do patnácti dnů od právní moci rozsudku tam specifikovaný byt (výrok I.) a zaplatit jí do tří dnů od právní moci rozsudku částku 42.474,- Kč s tam uvedeným poplatkem z prodlení (výrok II.). Současně zamítl žalobu ohledně požadované smluvní pokuty (výrok III.), uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni tam specifikovanou náhradu nákladů řízení (výrok IV.) a žalobkyni uložil povinnost zaplatit tam stanovený doplatek soudního poplatku (výrok V.).

K odvolání žalované Městský soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 14. října 2014, č. j. -45, citovaný rozsudek soudu prvního stupně potvrdil ve vyhovujícím výroku I. (dále jen „potvrzující výrok“) a rovněž ve výroku II. a změnil ve výroku IV. tak, že žalobkyni se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává. Současně rozhodl, že žalobkyni se nepřiznává (ani) právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

Dovolání žalované (dovolatelky) proti potvrzujícího výroku, k němuž se žalobkyně prostřednictvím svého advokáta písemně vyjádřila, není přípustné podle ( , , ve znění účinném do 31. prosince 2013 /viz čl. II bod 2. / – dále opět jen „ “), neboť otázka vyklizení bytu užívaného po skončení nájemního poměru sjednaného na dobu určitou uplynutím dohodnuté doby nájmu (včetně zamítnutí žaloby na vyklizení takového bytu pro rozpor výkonu práva s dobrými mravy) byla již v rozhodovací praxí dovolacího soudu vyřešena a v napadeném rozhodnutí se odvolací soud od tohoto řešení neodchýlil.

V posuzovaném případě – vzhledem k uplatněným dovolacím námitkám – však především nelze ztratit ze zřetele, že podle lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Z toho vyplývá, že důvody zmatečnosti, jiné vady řízení či pochybení ve zjištění skutkového stavu věci nelze pokládat za způsobilé dovolací důvody. Vedle způsobilého dovolacího důvodu podle však dovolatelka právě takový (nezpůsobilý) důvod rovněž uplatnila a jeho prostřednictvím namítla vadu řízení (výtkou, že soudy nižších stupňů jí neposkytly poučení o možnosti požádat o ustanovení zástupce z řad advokátů podle ). K vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (jakož i k vadám uvedeným v , a b/ a ), však dovolací soud přihlíží (z úřední povinnosti) jen tehdy, je-li dovolání přípustné ( věta druhá ); samy o sobě však takovéto vady, i kdyby byly dány, přípustnost dovolání (podle ) nezakládají. Dovolací soud přesto pokládá za potřebné v tomto konkrétním případě výjimečně dodat, že z hlediska ustanovení není právně významná každá vada řízení; relevantní jsou jen takové vady, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. O takovou vadu – s přihlédnutím k charakteru uplatněných námitek a k právním závěrům, na nichž odvolací soud založil své potvrzující rozhodnutí – však v posuzovaném případě nejde.

Při posuzování dovolacích námitek podřaditelných pod způsobilý dovolací důvod podle pak dovolací soud vycházel z dosavadních právních předpisů, tj. , , ve znění účinném do 31. prosince 2013 – dále jen „obč. zák.“ ( věta za středníkem , ).

Nastolenou hmotněprávní otázku namítaného rozporu výkonu práva s dobrými mravy ve smyslu § 3 odst. 1 obč. zák. vyřešil odvolací soud v souladu s ustálenou rozhodovací praxí Nejvyššího soudu (srov. stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia ze dne 14. října 2009, sp. zn. , uveřejněné pod č. 6 v sešitě č. 1-2 /ve znění redakční opravy uveřejněné v sešitě č. 5-6/ z roku 2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), od níž není důvod se odchýlit. Při posouzení věci podle § 3 odst. 1 obč. zák. totiž vzal v úvahu i okolnosti zdůrazňované dovolatelkou, avšak větší váhu přiznal okolnostem na straně žalobkyně (především jejímu zájmu na řádném placení nájemného), což mu nelze úspěšně vytýkat, neboť jeho úvaha v tomto směru není zjevně nepřiměřená. V uvedených souvislostech nelze ani přehlédnout, že zamítnutí žaloby na vyklizení bytu na základě aplikace § 3 odst. 1 obč. zák. má být až poslední možností (ultima ratio), jak ve zcela mimořádných případech odstranit přílišnou tvrdost zákona v situaci, kdy by se odložené či podmíněné vyklizení bytu jevilo krajně nespravedlivým (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu z 18. listopadu 2014, sp. zn. , z 15. června 2016, sp. zn. , a ze 7. dubna 2009, sp. zn. /ústavní stížnost podanou proti naposledy citovanému rozhodnutí odmítl Ústavní soud usnesením ze dne 3. prosince 2009, sp. zn. ).

Kromě toho nelze ztratit ze zřetele, že jde-li o užívání bytu po skončení nájmu sjednaného na dobu určitou (navíc relativně krátkou), nelze zásadně vyklizení bytu vázat na zajištění bytové náhrady (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze 17. prosince 2003, sp. zn. , z 18. května 2004, sp. zn. ,

z 29. března 2006, sp. zn. , z 23. dubna 2008, sp. zn. , a z 29. června 2010, sp. zn. ). Na tom nemohou nic změnit ani okolnosti vztahující se k sociálním, popřípadě zdravotním důvodům na straně dovolatelky. Sociální a zdravotní problémy dovolatelky totiž nelze řešit na úkor žalobkyně (užíváním jejího nájemního bytu i po uplynutí sjednané doby nájmu), a to zvlášť za situace, kdy si dovolatelka delší dobu neplnila svou základní povinnost nájemce spočívající v řádném placení nájemného a úhrad za služby (které navíc řádně neplatila ani poté, co jí byl pronajímatelkou poskytnut splátkový kalendář), v důsledku čehož vznikl relativně velký dluh. Zbývá dodat, že není-li namístě – vzhledem k právě řečenému – za použití § 3 odst. 1 obč. zák. ani podmínit vyklizení bytu zajištěním bytové náhrady, tím méně lze uvažovat o zamítnutí vyklizovací žaloby na základě aplikace citovaného ustanovení.

S přihlédnutím k uvedenému lze uzavřít, že dovolání není přípustné podle , a proto je dovolací soud podle odmítl – se souhlasem všech členů senátu ( ) – pro nepřípustnost.

Bylo-li dovolání odmítnuto, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno ( věta druhá ).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na exekuci (soudní výkon rozhodnutí).

V Brně dne 14. 11. 2017

JUDr. Miroslav Ferák

předseda senátu